Nákladní automobily Citroën v průběhu věků 3: Řada 350 až 850 dokazující, že i náklaďák může být revoluční

Již třetí týden spolu se mnou poznáváte historii nákladních automobilů značky Citroën — výrobních řad, o kterých jen málo lidí ví, že vůbec existovaly. Od dlouhověkého U23 přes řady 45 a U55 jsme se od dříčů dostali až k autobusům, které v Paříži vozily turisty a vypadaly jako vystřižené z Harryho Pottera.

Dnes nás čeká jejich nástupce. A rovnou prozradím, že jeden z nejzajímavějších náklaďáků, jaké kdy Citroën postavil. Řada 350 až 850 — podle nosnosti konkrétní verze — totiž patří k absolutní špičce značkové technické odvahy. Takže hurá, tentokrát se ani nebudu muset snažit tolik cucat z prstu nějaká zvláštní přirovnání.

Tato řada totiž vznikla pod rukama muže, jenž se může pochlubit i autorstvím nejdůležitějších osobních automobilů značky — například TA , 2CV nebo DS . Je jím Flaminio Bertoni, italský sochař. A protože se bavíme o šedesátých letech, tedy o době, kdy měl ve svém působení docela volnou ruku, je snad jasné, že to bude stát za to. Vlastně se jedná o nefalšovaný, pravý Citroën v tom nejlepším slova smyslu — s pokrokovými řešeními usnadňujícími či zpříjemňujícími řidičův život. Tak se dejme do díla.

Design s okny, jež překonávají moderní senzory i kamery

Jak už jsem řekl, Citroën 350 až 850, představený v roce 1964, se díky Bertonimu mohl pochlubit mnoha zajímavými technickými a designovými řešeními, činícími ho pevnou součástí nabídky značky. Autor si vyhrál už třeba se vzhledem kabiny. Jistě, na první pohled se může zdát, že je zvláštní. Ale to je správně — je to Citroën! A hlavně, ona je zvláštní z dobrého důvodu.

Všechny linky, prolisy, detaily a zakončení měly ten samý úkol jako působivá, umělecká karoserie typu DS — zlepšovat aerodynamiku a tím snižovat spotřebu benzínových čtyř- a šestiválců vlastní konstrukce, stejně jako dieselů od firmy Perkins. Sice se mi nepodařilo dohledat konkrétní hodnoty odporu vzduchu ani u jedné verze, ale obecně se traduje, že na svou dobu byl velmi nízký.

Tím nejzajímavějším designovým prvkem automobilu však jsou malá okna nad hlavními světlomety, která vidíte na obrázcích. Přes ně viděl řidič dolů, přímo před vozidlo, což mu významně usnadňovalo manévrování v úzkých prostorách — možná lépe než dnešní senzory nebo kamery. Tato okna byla navíc řešena natolik chytře, že naopak dovnitř, na nohy řidiče nebo spolujezdce, vidět nebylo. Cool, co říkáte?

Kabina s nezávislým zavěšením, které se používá dodnes

Nezůstalo však jen u chytrého designu. Řada 350 až 850 se díky svým inženýrům v čele s pro značku neméně významným Robertem Opronem, podporovaným tehdejším vlastníkem Citroënu — francouzským Michelinem — blýskla i technickými inovacemi, svým významem srovnatelnými s řešeními použitými u osobních aut. A samozřejmě opět šlo hlavně o co největší zpříjemnění života na palubě vozu.

Ona nekonvenčně tvarovaná kabina tak byla k rámu připojena nezávislým zavěšením, které využívalo čtyři tlumiče. Díky tomu nepřenášela tolik vibrací z konvenčního odpružení listovými pružinami, jež bylo nutné použít pro zachování vysoké nosnosti nákladního vozidla. Tím zajišťovala v rámci třídy nebývale hladkou a klidnou jízdu.

A teď si to zkuste představit v reálném provozu šedesátých let. Dlouhé směny, rozbité silnice, těžký náklad, minimum komfortu. Zatímco řidiči konkurenčních náklaďáků bojovali s hlukem, otřesy a únavou, posádka Citroënu 350 až 850 seděla v kabině, která se chovala spíš jako osobní auto než jako pracovní nástroj. Právě tady se ukazovalo, že Citroën přemýšlel jinak — ne nad maximální nosností za každou cenu, ale nad tím, jak v tom autě přežít celý pracovní den bez zbytečného utrpení.

Popisované zařízení dalo Citroënu 350 až 850 velkou konkurenční výhodu. Řidiči z povolání prostě chtěli jezdit právě v něm, což zase reflektovali mnozí prozíraví majitelé různých spedičních firem. A to znamenalo zlaťáčky. Ostatně tato technologie byla natolik povedená, že se v inovovaných variantách používá u jiných kamionů i dnes.

Brzdy s technikou, která pocházela od Bohyně

„Jaromíre! Já bych měl poznámku. Tvrdíš, že je to Citroën, jak má být. Ale zmiňuješ tu listové pružiny. Copak to je nějaký Citroën?! Styď se!“ A vidíte, já se stydět nemusím, jelikož i když je pravda, že hydropneumatického odpružení se auto nedočkalo, na aplikaci této technologie nějakým způsobem také došlo. Takže to opravdu je správný Citroën!

350 až 850 se konkrétně chlubila hydropneumatickými brzdami, převzatými z Citroënu DS, přezdívaného Bohyně. Sestávaly ze dvou nezávislých brzdových okruhů, jež oproti klasickým hydraulickým brzdám pracovaly s mnohem vyšším tlakem. Díky tomu významným způsobem stoupla bezpečnost vozidla — mohlo účinněji zastavit. A aby té bezpečnosti nebylo málo, auto nabízelo i signalizaci opotřebení brzdového obložení na přístrojové desce.

Tyto brzdy samozřejmě nebyly z DS převzaty přímo, bylo nutné je upravit, jelikož jim chyběla regulace tlaku, u Bohyně zajišťovaná přímo hydropneumatickým odpružením. Místo toho byl použit zátěžový regulátor, který rozděloval brzdný účinek mezi přední a zadní nápravu dle zatížení. Každopádně platí, že třistapadesátka (až osmsetpadesátka) používala jeden z nejlepších brzdných systémů na tehdejším trhu.

Přezdívka s významem, jenž přesahoval svět náklaďáků

Jak už je, doufám, zjevné, Citroën 350 až 850 skutečně nijak nezaostával za osobními automobily této značky. Zároveň byl v průběhu své výroby, tedy do roku 1972, mezi Francouzi poměrně oblíbený. Však opět existoval v bezpočtu variant, od běžných náklaďáků přes různé hasičské nástavby až po autobusy. Proto se, jako každý další model, dočkal i své přezdívky. Konkrétně se mu říkalo Bélphegor.

Že vám to nic neříká? Tak já vám to vysvětlím. Jedná se o záhadnou postavu z tehdy velmi populárního francouzského kriminálního seriálu Bélphegor, fantom Louvru, která nosila specifickou kápi. A typický tvar předního čela Citroënu její mundúr svým výrazným obloukem připomínal. Tak proto.

Co bude příště

Dorazili jsme na konec třetího dílu mého seriálu o nákladních automobilech Citroën v průběhu věků. Příště už jej dokončíme posledním takovým automobilem, který s logem dvojitých šípů vyjel na silnice. Bude zase specifický, i když už něčím trochu jiným. Tak se můžete těšit.

A teď mě opravdu zajímá váš názor. Jak se vám Citroën 350 až 850, přezdívaný Bélphegor, líbí? Zvolili byste ho raději než dobovou konkurenci? Připadají vám jeho inovace geniální, nebo zbytečně složité? A sedí vám jeho srovnání se záhadnou postavou z kriminálního seriálu? Pojďme to probrat v diskuzi.

Zdroj historických informací: Autorovy vlastní znalosti, článek o vozidle na stránkách Citroënet.