Citroën 2CV, řečený Kachna: V jednoduchosti je krása, doslova

Na světě je jen hrstka aut známých tolik jako Citroën 2CV. Nepřeháním, když prohlásím, že je symbolem Francie snad stejně jako bagety a kavárny. Pokud před kýmkoliv vyslovíte slovní spojení francouzské auto, naprosté většině lidí se automaticky vybaví zrovna tento vůz. V obecném povědomí má dokonce tak silné místo, že v Paříži se projížďka v něm dá pronajmout jako regulérní turistická atrakce kulturního významu.

2CV je dobře známá i v České republice, přestože se zde oficiálně nikdy neprodávala. Především je to dáno četnou přítomností vozítka v mnoha filmech, vždyť kdo by neznal povoz jeptišky z komedií o četníkovi ze Saint-Tropez nebo auto přítelkyně Jamese Bonda. Způsobuje to ale i fakt, že také u nás má spoustu fanoušků, jež na ni nedají dopustit. Však má i svou zdejší lidovou přezdívku, říká se jí Kachna.

O to větší radost mám, že se mi ji povedlo domluvit na test. Já ji samozřejmě jako fanoušek značky nepokrytě zbožňuji už od malička, takže nedělení projížďka pro mě byla vyloženě za odměnu. Právě pro svou kulturní důležitost je však atraktivní i pro širokou veřejnost, takže si myslím, že následující řádky ocení také spousta dalších lidí. Tak se dejme do toho.

Od ošklivého káčátka ke kachně na vrcholu slávy – životní příběh 2CV

Nejprve něco málo k historii auta. Vývoj Citroënu 2CV začal už před druhou světovou válkou jako projekt pod názvem TPV – Toute Petite Voiture, česky velmi malé auto. Mělo být co nejjednodušší, aby bylo možné dosáhnout extrémně nízké ceny a tím motorizovat francouzský venkov. Kvůli vpádu nacistických vojsk do země však byl projekt ukryt a nesáhlo se na něj celá léta.

Produkční vozidlo bylo představeno až v roce 1948. Své zadání nicméně plnilo stále, bylo opravdu tím nejjednodušším, co se tehdy dalo postavit. Novináře ale tenkrát příliš nezaujalo, stěžovali si na zastaralý a nepěkný design. Bylo to podobné jako když v roce 2004 Dacia představila nový Logan působící dojmem deset let staré ojetiny. 

Naproti tomu zákazníky vzhled automobilu nijak netrápil a 2CV kupovali jak diví, i když na něj ze začátku byly více než roční čekací lhůty. Holt i to nejprostší, zastaralé auto je pořád lepší než chodit pěšky. Malý Citroën tím pádem s drobnými úpravami vydržel v roli nejpopulárnějšího lidového autíčka Francie, jež postavilo vesničany na kola, po celá padesátá léta.

V následující dekádě už ale jeho prodeje přece jen začaly slábnout, hlavně kvůli příchodu podobně neceněné, avšak propracovanejší konkurence od Renaultu — modelu 4. Výrobce se nejprve snažil situaci vylepšit představením dospělejších derivátů Kachny s názvem Ami 6 a Dyane s úkolem ji postupně nahradit, leč to se nepovedlo, k nim už si veřejnost tolik cestu nenašla.

Proto se rozhodl, že 2CV nechá v nabídce, jen ho výrazně modifikuje a začne ho vydávat za kultovní model definující zemi jako takovou. A světe div se, ono se to povedlo. Stačilo lidem vysvětlit, že je cool a francouzské být jednoduchým, přidat veselé barvy a Kachna chytla druhý dech. Nakonec v prodeji vydržela až do roku 1990, takže kromě Ami 6 a Dyane přežila i Ami 8 a Visu a dost dlouhou dobu strávila v showroomu i po boku AX stojícího už na platformě Peugeotu.

Po celkem čtyřiceti dvou letech výroby vzniklo 3 867 932 kusů bez započítání derivátů (tak se označují všechny citroëny, jež stály na základech Kachny, jako již zmíněné modely Ami nebo Dyane, ale také třeba Méhari, užitkové Fourgonette a Acadiane, Sahara s pohonem 4x4 a další) a plných 9 248 809 kusů s nimi. To jsou více než úctyhodná čísla dokonale popisující, proč 2CV znají snad všichni.

Jedním z nejhezčích příkladů diskutovaného automobilu je testovaný kousek z půlky osmdesátých let, který je vyhotovený v asi nejznámější speciální edici zvané Charleston. Ta už jako nová hrála na notu nostalgie a připomínala bezstarostnou dobu před hospodářskou krizí a válkou. Byla vyvedená v několika dvoubarevných provedeních, přičemž nejatraktivnější je právě zkoušená černá a vínová.

Konkrétní auto je navíc po citlivé renovaci a jezdí jako nové. Měl jsem velké štěstí, že jsem si směl vyzkoušet zrovna jeho. A jaký tedy Citroën 2CV je? Řeknu vám to asi takto: Otestovat jsme se ho vypravili hned čtyři a všichni jsme se shodli, že se k němu výtečně hodí rčení V jednoduchosti je krása, jelikož on opravdu má jen to nejnutnější, co musí mít, aby zůstal autem, a přesto, nebo možná právě proto, je úžasný.

Když Kachna před vámi stojí – statické dojmy z 2CV

Co mám na mysli, je zjevné už ze samotné karoserie. Nemůže být spartánštější. Celá konstrukce spočívá jen na pár plátech plechu asi centimetrové tloušťky, několika trubkách svařených dohromady, plátnu místo střechy a tykadlových světlometech, nic víc tu není. I taková kapota motor kryje jen zběžně, při pohledu přes spáru v předním blatníku je na něj vidět. A přece je karoserie jednoduše rozpoznatelná, nezaměnitelná a dokonale funkční.      

Návdvakem v sobě ukrývá překvapivě prostorný interiér. Věřte nebo ne, do auta se pohodlně vejdete i se třemi kamarády, ověřeno. Budiž, sedí se o dost blíž dveřím i sobě navzájem, než jste zvyklí z moderních aut, ale nikdo nestrádá byť v jediném směru. Nebo tedy, ať jsem fér, řidič trochu strádá, protože mu, pro toto auto typicky, ve výhledu brání horní hrana čelního okna a sluneční clona, takže se musí shrbit, aby viděl ven (i David se musel přikrčit). Ale jinak bez ztráty kytičky.

I vnitřek samotný výborně ilustruje mou pointu. Konkrétní kousek je sice v rozporu s dobovou autenticitou vybavený na zakázku šitým koženým čalouněním připomínajícím provedení Hermès představené v roce 1989, ale to tu jen zdobí, jelikož původní černá koženka přišla majiteli zbytečně ponurá. Nijak neovlivňuje fakt, že to, co není potřeba, vevnitř prostě není, a nikomu v autě to ani maličko nevadí. 

Nalézá se zde jednoduchý volant, řadící páka s hlavicí velikosti baseballového míčku, ruční brzda, dvě jednoduché páčky ovládající stěrače a osvětlení, táhlo sytiče, tři nebo čtyři čudlíky, rychloměr, centrální polička a dvě zahradní lavičky potažené tenkou vrstvou kůže, toť vše. I třeba větrání je tu řešeno pouze pomocí prostého průduchu s vnějším krytem pod čelním oknem, žádným ventilátorem.

A vám přitom v Kachně po celou dobu jízdy vůbec nic nechybí. Prostě jen jedete vstříc svému cíli a cítíte se dobře. K tomu nemusíte řešit žádné dotěrné pípání, protivné samovolné zásahy do řízení nebo multimediální systém odvádějící pozornost, které v nových autech třeba mně pijí krev do té míry, že je chci testovat míň a míň. Jednoduchost je vážně krásná.   

Když Kachna začne kvákat – Motor 2CV

Prostá, avšak dokonale funkční je i pohonná jednotka. 2CV žene vpřed plochý benzínový dvouválec o objemu 602 cm3. Má bezúdržbové rozvody a je chlazený vzduchem, takže odpadají starosti s výměnami řemene a chladící soustavou. Aby toho nebylo málo, pokud by začal zlobit elektrický startér, motor je navržený tak, že se dá roztočit klikou. Co víc si přát?

V testovaném vrcholném provedení dosahuje výkonu 21,3 kW, což zní, ano, podměrečně, ale díky váze pouhých 585 kg auto není vyloženě nepoužitelné. Vlastně jsem dynamiku čekal horší. Motor je tedy potřeba nemilosrdně vytáčet do nejvyšších otáček (to je v pořádku, je na to stavěný), avšak pak i relativně základně jede, byť je možná pravda, že dojem ovlivňuje též fakt, že 40 km/h je v Kachně už pocitově rychlost, 60 km/h velká rychlost a 80 km/h rychlost třetí kosmická.

Hlavně ale práce s motorem není otravná, jelikož je cítit, jak se snaží. Takže se radujete z každého zdolaného kopce, dobře využitého klesání a podařené změny převodového stupně bez ztráty otáček. Když se k tomu přidá potřeba naučení se specifické kulisy řazení s jedničkou na pozici dvojky a hlavicí schopnou pohybu jen dopředu a dozadu, takže mezi jedničkou a dvojkou a mezi trojkou a čtyřkou se rozhoduje jejím vychýlením, tak jste po úspěšné jízdě nadšení nejen z auta, ale i sami ze sebe. Takové pocity 2CV umí vyvolat. 

Když se Kachna pohybuje…jako kachna – jízda s 2CV

V neposlední řadě dojem dotváří jednoduchý a přitom krásně fungující podvozek. Kachna má speciální odpružení s vodorovnými válci probíhajícími napříč autem s dvěma pružinami uvnitř, jednou pro každé kolo zvlášť. Válce jsou propojené s výkyvnými rameny a další sadou pružin, přičemž toto velmi jednoduché a zároveň sofistikované řešení umožňuje, že zadní kola tlumí přední a naopak, čímž auto zůstává na nerovnostech dokonale klidné. 

V praxi to funguje báječně. Ať už jedete přes cokoliv, 2CV o tom nikdy nedá nijak významně vědět. Auto se maximálně zhoupne, pokud je díra opravdu velká, ale pak hned zase nerušeně pokračuje dál. Jistě, neumí vykouzlit pocit letu nad vozovkou jako v případě DS (článek k připomenutí zde), ale chyby asfaltu tlumí skutečně velmi dobře, většina moderních aut si může o podobném komfortu jízdy nechat jen zdát a to je mnohdy podpírají mnohem komplikovanější konstrukce. 

Daní za podobné řešení jsou samozřejmě charakteristické značné náklony karoserie — to kvůli nim se autu v Česku říká Kachna. Také platí, že 2CV jde vážně jednou rukou rozhoupat na místě. Jenže pozor! I když je auto úzké, docela vysoké a má prosté šasi s měkkými pružinami, nepřevrací se ani bez ESP (mrk mrk). Navzájem propojené válce a ramena kromě tlumení nerovností zvládají i pasivně stabilizovat průjezd zatáčkami, o natolik důmyslném systému mluvím.

Vlastně jediné, co nerušené používání tohoto Citroënu mírně komplikuje, je již zmíněná nutnost shrbení se kvůli výhledu vpřed (po chvíli začnou bolet záda) a brzdy bez posilovače znamenající, že zastavení je pokaždé potřeba si vážně pečlivě rozplánovat. Jinak je u zkoušeného laciného, prostinkého vozítka s rokem představení 1948 vše více než v pořádku. Už chápete tu krásu v jednoduchosti?   

Verdikt

Je fascinující, jak i při své prostotě a po všech těch letech Citroën 2CV stále dobře funguje. Co v něm být nemusí, to v něm není, a i tak se s ním jezdí moc dobře. Je to způsobeno faktem, že to, co v něm naopak je, funguje skvěle, ať už mluvíme o základní, ale rozpoznatelné karoserii, prostém, avšak prostorném a funkčním interiéru, spartánském, leč snaživém motoru nebo triviálním a přitom ganiálním podvozku. Po vystoupení z Kachny má díky tomu celá posádka spokojený úsměv na tváři. A to je krásné. Jednoduše krásné. Doslova.     

Děkuji moc majiteli za půjčení, Kachna je boží! Už hledám tu svou :-).

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_

Technická data

1984 Citroën 2CV6 Charleston

Motor: atmosférický zážehový plochý dvouválec 602 cm3
Výkon: 21,3 kW (29k) při 5750 ot/min
Točivý moment: 39 Nm při 3000 ot/min
Převodovka: čtyřstupňová manuální
Provozní hmotnost: 585 kg 
Maximální rychlost: 115 km/h
0-100 km/h: 33,5 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: neuvádí se, existují čísla ve městě: 6,8 l/100 km, a na otevřené cestě: 5,4 l/100 km
Spotřeba majitele: Přibližně odpovídá tabulkám