Maruti Suzuki Dzire EV - elektromobil s překvapením

Elektromobilita je v poslední době velmi často diskutované téma. Přechod od fosilních paliv k bateriím se řeší nejen v Evropské unii, ale po celém světě. Jednou ze zemí, kde jsou elektrická auta v poslední době na pořadu dne, je Indie. Zdejší vozový park není tak rozvinutý jako v ekonomicky vyspělejších zemích Evropy a severní Ameriky, ale i místní zákaznici se zajímají o nejnovější trendy, elektrický pohon nevyjímaje. Stejně jako u nás brání i v Indii masivnímu rozšíření tohoto druhu pohonu kromě nedostatečné sítě nabíjecích stanic i vysoká cena těchto vozidel. I pro člověka ze střední třídy jsou moc drahá. 

V Indii však existuje firma Northway Motorsport, která se tuto situaci snaží řešit poměrně zajímavým způsobem. Nedodává nějaké svépomocí vyvinuté vlastní elektrické auto, protože to vůbec není lehké ani levné na vývoj i výrobu. Nenabízí ani elektromobil vyráběný v licenci větší automobilky. I to je pořád relativně drahé řešení. Zabývá se pouze výrobou a instalací elektrických komponentů do již existujícího konvenčního auta. Její snahou je zachování co možná největšího množství původních součástek daného vozu. Jen ho osadí elektromotorem, baterií a dalšími nezbytnými součástkami pro bezpečný provoz a obsluhu typu kabeláže nebo přístrojového panelu. Tím spoří peníze sobě i zákazníkům. A ke konverzi si vybrala ne náhodou Maruti Suzuki Dzire.

V tom není potřeba hledat žádnou exotiku, jedná se o karosářskou variantu sedan nám velmi dobře známého Suzuki Swift. Nicméně zatímco u nás toto auto hraje roli spíše okrajovou, v Indii je na silnicích k vidění podobně často jako u nás škodovky. Automobilka Maruti Suzuki drží v této zemi skoro 50procentní podíl a Dzire se řadí mezi její zdaleka nejprodávanější modely. Zákazníkům totiž nabízí solidní kvalitu a vysokou užitnou hodnotu za příjemné peníze. A protože se Dzire v této zemi prodává už poměrně dlouhou dobu, je zdejším mechanikům dobře známé a snadno se na něj shání díly. Je proto logické, že firma Northway Motorsport si pro konverzi, která by elektromobilitu přiblížila i středním vrstvám, vybrala právě toto auto. 

Na celé věci je zajímavý hlavně fakt, jak moc původních dílů auta se povedlo firmě zachovat. Benzínový čtyřválec o obsahu 1,2 l byl nahrazen elektromotorem o výkonu 60 koní a točivém momentu 170 Nm, který se ale nachází v uchycení motoru pocházejícho přímo ze spalovací verze. Nebyla na něm provedena žádná změna. To samé se dá říci o kompletním zavěšení nebo brzdovém systému. Oboje bylo použito tak, jak vychází z výroby. Podobné je to i s bateriemi. Mají kapacitu 25,6 kWh a jsou instalované pod zadními sedadly v místě, které původní výrobce používá pro nádrž na palivo. Dokonce ani karoserie neprošla žádnými změnami. Nabíjecí kabel se tedy zapojuje přes standardní víčko nádrže. 

Všechna tato řešení pomáhají udržet cenu na rozumné hranici. V titulku zmiňované překvapení se ale skrývá ještě pod něčím jiným. Původní spalovací Maruti Suzuki Dzire je standardně vybaveno pětistupňovou manuální převodovkou, sloužícímu ke stejnému účelu, jako u jakéhokoli jiného auta jezdícího na fosilní paliva. Při zachování rozumné míry akcelerace pomáhá zvýšit škálu dosažitelných rychlostí u motoru s principiálně nepříliš vysokým rozsahem využitelných otáček. Elektromotor ale toto zařízení díky své vysoké účinnosti nepotřebuje. Může být do pohonného systému napojen s použitím jen jednoho centrálního převodu. I tak dokáže auto spolehlivě rozpohybovat a přitom dosáhnout dálničních rychlostí.

Protože ale nějaký převod přece jen potřebuje, měla by logicky Northway Motorsport původní převodovku odstranit a nahradit vlastním nebo dodaným či v licenci vyráběným převodovým systémem, což by bylo drahé. Firma se tedy rozhodla manuální převodovku ve vozidle ponechat. Ano, přestože jde o elektromobil, má klasický pětikvalt včetně běžné hlavice řadicí páky, typické kulisy řazení a pedálu ovládajícího spojku. A nic z toho tam není jen na ozdobu. Motor je do převodovky skutečně zapojen stejně, jako kdyby byl spalovací. Všech pět rychlostí je funkčních a mají své využití. Jak to celé funguje?

To je jednoduché. Řidič se rozjíždí klasicky spojkou a pak už jen volí rychlosti podle toho, jak zrovna potřebuje. Možná si říkáte, že to musí být pěkná otrava. Elektromotor přece není slyšet - musí proto řidič řadit pouze podle otáčkoměru? Jak má bez zvukové kulisy poznat, že už je čas přeřadit? To ale není problém. Potřeba jednotlivých rychlostí je v Maruti Suzuki Dzire EV trochu jiná. Auto se umí pohodlně rozjet a fungovat na jakýkoli převodový stupeň. Stačí jen zařadit, povolit spojku a pak už stupeň nijak neměnit po celou dobu jízdy. Je to podobné jako režim D u automatické převodovky u spalovacího motoru. 

Řidič si tedy stupeň volí podle jiného klíče. Nižší stupně upřednostňují akceleraci, vyšší zlepšují maximální rychlost. V městské zácpě se tedy používá první nebo druhá rychlost, aby bylo auto pružné. Na jízdu mimo město jsou ideální třetí a čtvrtá rychlost, které nabízí kompromis. Na dálnici potom přijde na řadu stupeň pátý, který umožňuje efektivní jízdu vysokou rychlostí. I s ním se ale dá bez problému zastavit a zase rozjet, je-li zapotřebí. Pro srovnání, z rychlosti 10 km/h na 70 km/h auto při zařazeném druhém rychlostním stupni zrychlí za 5,03 vteřiny. Při zařazeném třetím stupni dosáhne stejné rychlosti za 5,36 vteřiny. Při použití čtvrtého stupně pak ke zrychlení potřebuje 6,57 vteřiny.

Použití manuální převodovky má ještě jednu výhodu. Dá se spojit s rekuperačním brzděním, kterým auto také disponuje. Funguje na stejném principu jako auto na fosilní paliva při brzdění motorem. Nechá-li řidič zařazený převodový stupeň a uvolní pedál plynu, auto začne pomale dobrzďovat a nabíjet se. Vyšlápnutí spojky pak vede ke zrušení funkce rekuperace. Šlápnutím prostředního pedálu se potom aktivují klasické brzdy. Pro spoustu řidičů to může být podstatně přirozenější chování než u rekuperace brzdné energie u klasických stavěných elektromobilů, kdy totiž často dochází k nepříjemným pocitům při přechodu z rekuperačního brzdění na fyzické. V případě Dzire se dá rekuperační brzdění kontrolovat spojkovým pedálem. Oba druhy brzdění na sobě nejsou závislé.

Konverze má samozřejmě i některé dílčí nevýhody. Mezi ty zjevné patří omezený dojezd. Auto i za ideálních podmínek dokáže dosáhnout vzdálenosti pouze 240 kilometrů. Také se dlouho nabíjí. Plné nabití přes 15 A zástrčku trvá 8 hodin. Elektrický pohon a baterie pak stojí i za desetiprocentním nárůstem váhy daného vozu. Pro někoho by mohl být nevýhodou i fakt, že auto nijak nedává na odiv, že je elektrické. Nemá na sobě žádné štítky ani popisky, nemá zaslepenou mřížku nasávacího otvoru ani speciální aerodynamický design kol. Je to prostě klasický swift sedan, jen nejezdí na benzín.

A kolik celá anabáze vlastně stojí? To je trochu složitější. Zákazník musí prvně u Maruti koupit auto, které mu pak Northway Motorsport předělá na elektromobil. Základní provedení Dzire stojí v Novém Dillí (v Indii se ceny liší region od regionu) 609 000 indických rupií, tedy přibližně 177 000 korun českých. Nejdražší provedení se ve stejném městě prodává za 913 000 rupií, což je asi 265 000 korun českých. Na naše poměry je tedy Dzire vlastně vyloženě lidové auto a i v Indii se tyto ceny považují za relativně dostupné. Konverze pak stojí od 600 000 do 800 000 rupií, neboli 174 000 až 232 000 korun českých. Takže tu máme prostorný a celkem dospělý elektromobil za cenu 351 000 až 497 000 Kč. V této cenové hladině už by se dala elektromobilita považovat za realistickou alternativu pro střední vrstvu. 

V Northway Motorsport tedy díky maximální unifikaci dílů se spalovacím provedením dokázali vytvořit elektromobil, který minimálně z pohledu Evropana je cenově dostupný i pro zájemce s nižším příjmem. Auto je na rozdíl od nám známých elektromobilů stále velmi levné. Problémem ale je, že cena elektrického modelu je pořád více než dvojnásobná. Dzire se tak opět vydává do cenových hladin, kam svým určením a tedy ani provedením původně nemířilo, což nutí zájemce přemýšlet, vyplatí-li se nad konverzí uvažovat. Navíc za podobné peníze jako u nejdražší konvertované Dzire se už v Indii dá sehnat třeba Tata Nexon EV, což je jednak podstatně módnější malé SUV, ale hlavně elektromobil přímo z výroby. Je tedy těžké říct, jestli je tato alternativa vlastně řešením nebo ne. Hlavním argumentem zůstává množství shodných dílů a tedy snazší servis a pak manuální převodovka. Právě ta činí Dzire EV unikátním. Co myslíte vy? Stály by vám tyto důvody za to, abyste si vybrali právě takto řešený elektromobil? 

Pokud byste se o autě chtěli dozvědět víc, přikládám video v angličtině, které mi bylo zdrojem.