Lexus UX250h: Crossover done right

Malé crossovery nejsou mezi auto nadšenci zrovna oblíbená kategorie vozů. Na jednu stranu se není čemu divit – proč stavět z vesměs praktického a jízdně uspokojivého hatchbacku něco, co je o dost vyšší, dražší a těžší, ale přitom se do terénu stejně moc nehodí? Navíc nejeden zástupce této módní kategorie doplácí na snahu výrobců ušetřit na vývoji, dostává podvozek a motory nižších aut, což se projevuje strašidelnými jízdními vlastnostmi a zbytečně vysokou spotřebou. 

No jo, ale taky se na to dá podívat z jiné strany. V nízkém voze zkrátka nemáte tak dobrý přehled o dění na silnici, více se v něm při parkování bojíte obrubníků a taky se do něj o dost hůř nastupuje. V neposlední řadě nepůsobí ani z půlky tak hodnotně, jako jeho zvýšená verze. Ne každý potřebuje auto zvící pěti délkových metrů, ale jezdit krátkým Golfem je zkrátka příliš nudné. Tak proč se trochu nerozmazlit, když na to zbývají prostředky?

Měl-li bych si nějaký z malých crossoverů na současném trhu vybrat, byl by to právě Lexus UX. Tvrdil jsem to už před třemi lety, kdy se mi dostala na dva dny do rukou verze v plné výbavě a se všemi myslitelnými příplatky, a myslím si to i teď, po otestování o poznání skromnější verze F-Sport design. Model mezitím prošel faceliftem, který poznají spíše jen fanoušci značky, ale základní recept zůstává pořád stejný – pohodlí, klid a příjemná snaha izolovat posádku od nehostinného světa “tam venku”. 

Zatímco minule jsem se ale rozplýval nad modrobílou kůží v interiéru, tentokrát, protože verze F-Sport design má interiér černočerný, jsem si více zaměřil na pohonné ústrojí a jízdní vlastnosti. Vrtala mi hlavou hlavně lehkost, se kterou UX zrychluje, a to i na dálnici. Výkon 178 koní v autě s takto velkou čelní plochou totiž na první pohled žádnou zajímavou dynamiku neslibuje. Tak jak se to inženýrům v Lexusu povedlo?

Začneme u pohonného ústrojí. Pod kapotou najdeme spalovací dvoulitrový čtyřválec a dvojici elektromotorů. Spalovák využívá osvědčený toyotí systém proměnného časování ventilů VVT-iE, jeho maximální výkon je slušných 107 kW a pracuje, jak je u hybridů zvykem, v Atkinsonově cyklu, který se vyznačuje výbornou účinností. Takto “líně” nastavenému agregátu tu pak sekunduje ještě dvojice elektromotorů o společném výkonu 80 kW (celkový výkon soustavy je omezen na 130 kW), které jsou k hnací hřídeli připojeny pomocí nikoli klasických zubových, ale šroubových převodů. Ty jsou jednak tišší a jednak prý až o 25% efektivnější. V praxi to znamená minimální ztráty a brisknější reakci na plynový pedál, což mohu potvrdit. I přes slušnou dynamiku vás ale UX rozhodně nesežere – naopak. Testovací týden, kdy jsem vůz rozhodně nešetřil, jsem uzavřel s průměrnou spotřebou 5,5 litru na sto.

Důležitá je i samotná konstrukce vozu, kde platí Chapmanovo slavné rčení o ubírání hmotnosti. Spalovací benzínový motor zastavěný do UX má například jen 112 kg, což je na čtyřválcový dvoulitr velice hezká hodnota. Soustava převodovky a dvojice elektromotrů používá unikátní dvouosé rozložení, které kromě kilogramů šetří i prostor pod kapotou a vylepšuje rozložení hmotnosti. Soustavnými inovacemi a odlehčováním procházejí i NiHM články, komponenty zavěšení a další těžké díly. Některé části konstrukce rámů dveří a zádi pak využívají odlehčený plast. Kde se naopak v žádném případě nešetřilo jsou tlumící materiály a kvalitní koberce – těch je v Lexusu tradičně několik desítek kilogramů. Hodnota pohotovostní hmotnosti se ale i tak zastavila na sympatických 1550 kilogramech – to je mimochodem o 40 kg méně, než u krátkého hybridního Golfu. 

Co to znamená v praxi? UX 250h zkrátka vcelku ochotně zrychluje až k elektronicky omezené maximálce (180 km/h) a dokonce se tu povedlo i celkem slušně potlačit jinak nepříjemný “efekt motorového člunu” jímž jsou převodovky eCVT nechvalně známé. Nečekejte tu žádné pískání pneumatik nebo cukání, ale zároveň se již není třeba obávat pocitové utrápenosti, kterou byly pověstné některé starší slabší Toyotí hybridy. 

Pohonné ústrojí se navíc příjemně doplňuje se solidními jízdními vlastnostmi. UX se pyšní poměrně strmým řízením, velice jistým podvozkem, tuhou karoserií a v neposlední řadě i výborným vyvážením hmotnosti a nízkým těžistěm. Ne snad, že by vůz nějak prvoplánově sváděl k nějakým nepřístojnostem, ale v zatáčkách strčí do kapsy nejednu “sportovní” edici běžného nízkého auta.

I přes výše popsané si ale pořád nejsem úplně jistý stylizací, kterou nabízí výbava F-Sport design. Výrazná červená v kombinaci s černými doplňky a minimem chromu působí na můj vkus na takovémhle autě trochu lacině, černé osmnáctky se pak ztrácejí v podbězích a nevyniknou. Ani interiér v kombinaci černých plastů, černé kůže a černé jakoby-šusťákové látky na mě moc dojem neudělal. Vím totiž, že Lexus umí být o pořádný kus útulnější a na pohled hodnotnější. Nepotěšila mě ani levnější osmipalcová verze infotainmentu, která má narozdíl od příplatkové dvanáctipalcové jen velmi omezené možnosti editace a její okolí “zdobí” výrazný černý rámeček, který na první pohled prozrazuje, že tu zkrátka něco chybí. 

Z hlediska provedení, komfortu a ergonomie si ale vlastně nemůžu na nic stěžovat. Sedačky jsou velice pohodlné, nastavení palubních systémů intuitivní a vše je sestaveno s láskou k detailu a bez jediné chybičky. Mluvit tu o nějakém vrzání, špatném slícování, nebo snad dokonce viditelných šroubech nebo otřepech by bylo snad až neslušné. Takže je to nakonec jen o mém vlastním vkusu a zálibě v extravaganci a zdobnosti. Pokud jste spíše minimalistického smýšlení, budete v téhle kabině pravděpodobně velice spokojení. 

Verdikt

Lexus UX je dle mého názoru ten vůbec nejlepší malý crossover, který si můžete koupit. Osobně mám raději jeho křiklavější a barevnější výbavové verze nabízející světlé interiéry a metalické barvy karoserie s množstvím chromových doplňků, chápu ale, že i tato sportovněji laděná edice bude mít své příznivce. Co pravděpodobně potěší každého bez ohledu na jeho vkus je jeho příjemná dynamika, vysoká účinnost hybridního ústrojí a vynikající kvalita zpracování. V poslední době však bohužel celkem zásadně vyskočila jeho cena. Zatímco vloni nás mile překvapilo příjemných 839 tisíc za rozumně vybavenou “limited edition”, dnes testovaná F-Sport design, která se co do seznamu příplatkových položek zas tak moc neliší, začíná na téměř 1,2 milionu. Za malé SUV je to dost peněz. Ale za nejlepší malé SUV je to vlastně asi i tak docela fér cena.

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1987ccm + elektromotor
Výkon: 130 kW (178 koní)
Točivý moment: 190 Nm ve 4 400 až 5 200 ot/min
Převodovka: automatická eCVT
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,4 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 5,3 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 5,5 l/100 km
Cena vozu: 1 190 000,-  Kč