Láska k autům a láska k přírodě nemusí jít nutně proti sobě: Clément Guyot a jeho Sluncem poháněný Citroën 2CV

Určitě jste v poslední době nejednou slyšeli, že člověk, který má rád auta, a člověk, jehož láskou je příroda, stojí apriori ve vzájemné opozici. Jeden se dobře baví, ovšem na účet budoucích generací, s druhým zase pro samou vážnost a uvědomělost není vůbec žádná sranda. Jsou to prostě dva zcela protichůdné světy.

Automobilky, závislé na prodejích svých výrobků, se nás snaží přesvědčit, že se tento rozpor dá vyřešit koupí zcela nového elektromobilu. Však právě takové auto přece díky vysoce účinnému pohonu s okamžitými reakcemi a zároveň nulovými lokálními emisemi musí zákonitě dělat radost oběma táborům, ne? 

Hehe…no…možná v teorii, praxe ale trochu pokulhává. Takto, rozhodně tu nehodlám spustit hejt na elektrická auta. Jel jsem už v hodně z nich a jak jsou mezi nimi špatné kousky, tak se v této kategorii najdou i modely velmi dobré, které bych si klidně koupil. Jen mi přijde, že onen konflikt z úvodu moc neřeší. 

V očích řidiče-nadšence jsou to vozy sice opravdu efektivní, ale až na pár světlých výjimek nekonečně nudné. A ekolog, chce-li být sám k sobě aspoň trochu upřímný, uzná, že elektromobil je možná přece jen o něco šetrnější k životnímu prostředí než spalovací vůz, jak vám nedávno psal David, ale že těžba vzácných kovů pro jeho baterie a výroba elektřiny v uhelných elektrárnách mají také k ideálu pořád dost daleko.

Jenže existují lidé, kteří věří, že ony světy propojit jde. Jedním z nich je i Clément Guyot, francouzský herec, známý třeba z minisérie Dámský gambit, dostupné na Netflixu. Velmi rád cestuje a baví ho stará auta, především Citroëny 2CV. Zároveň mu však nejsou cizí lesy, hory, jezera ani další divy přírody a preferuje ekologický a zodpovědný přístup k životu.

Proto si pro své cesty zvolil Kachnu z roku 1975 v provedení 2CV AK400 Fourgonnette, čili model s užitkovou nástavbou a zvýšenou nosností na základním šasi. V tomto autě totiž může nejen jezdit, ale i relativně pohodlně spát. Zároveň díky své funky přirozenosti rozveselí a jako ojetina už posloužilo několika lidem před ním. Víte co, nejekologičtější nové auto je to, které vůbec nemusí vzniknout.

Záhy po zakoupení však zjistil, že zvolený kousek má problémy s motorem. Ne, že by byl nepojízdný, ale někdo ho při restaurování celého auta odbyl. Nicméně místo aby začal hrozivě gestikulovat rukama směrem k bývalému majiteli a shánět po všech čertech jinou jednotku, Clément se rozhodl situace využít a pomocí této Kachny světu ukázat, že v jednom člověku může koexistovat automobilový fanoušek i uvědomělý ochránce planety.

Své 2CV si tak nechal přestavět na elektromobil. Jeho vize ale byla jiná, než na jakou jsme zvyklí od moderních automobilek. Místo extrémně těžkých baterií, zatěžujících auto nesmyslnou přidanou vahou a majících diskutabilní dopad na zlepšení životního prostředí, zvolil jen poměrně malou baterku o kapacitě 20 kWh, jež váží pouhých 132 kg, a přitom jejíž kapacita lehoučkému Citroënu s finální vahou stále úsměvných 832 kg stačí na 200 km na jedno nabití.

Aby toho nebylo málo, Clément se rozhodl i pro nekonvenční způsob nabíjení. Kromě zabudování nouzové nabíječky auto nechal vybavit také dvěma solárními panely uloženými na střese užitkové nástavby, které se po zaparkování otevřou přes celé auto jako kniha a nabijí ho tím nejšetrnějším a nejekonomičtějším možným způsobem — ze Slunce. Takže teď zatímco si Clément užívá krás a darů přírody, jeho Kachna sbírá energii na další objevování neznámého. 

Jelikož je však tento chlapík i bláznem do aut, postaral se o to, že elektrická Kachna se té spalovací bude co možná nejvíc blížit i jízdně. Proto dostala motor z vysokozdvižného vozíku, který má stejných 29 koní jako původní plochý dvouválec a vozu uděluje podobnou dynamiku (či její absenci, chcete-li) jako dřív. Návdavkem je elektromotor i vzduchem chlazený a spojený s původní čtyřstupňovou převodovkou. 

Že jeho nápad funguje i v praxi si už Clément stihl vyzkoušet na pět tisíc kilometrů dlouhém roadtripu z Německa do Itálie, kam jel za svým pen friendem: kamarádem, se kterým si píše, jehož dopis našel v lahvi již v roce 2000 (óóó, jak krásně umělecké). Jeho slovy to byla úžasná cesta a auto ho převezlo mnohem zábavněji a současně ekologičtěji, než kdyby si koupil zcela nový, těžký a drahý elektromobil, závislý na veřejné dobíjecí infrastruktuře s fosilním zdrojem elektrické energie.

Jistě, očima skeptika ani toto řešení není zas tak sluníčkové, jak by se zdálo. Clément se třeba nepochlubil (nebo jsem to na jeho Instagramu nedohledal), jak dlouho si musí přírodních krás a darů užívat, než Slunce jeho Kachnu kompletně nabije. Také platí, že když je zrovna zataženo, je tento pán odkázaný na úplně stejné „fosilní“ obchoďákové nabíječky jako všichni ostatní, akorát že na rozdíl od nich on pak zde musí trávit pět hodin, aby získal maximálně 200 km nájezdu. 

Ale tím si tuto pohádku nekažme. Důležitější je, že Clément dokázal, že je možné spojit nesmiřitelné tábory autařů a přírodomilců a přijít s vozidlem, jež umí udělat radost oběma. Nebo vám se snad nezdá, že Kachna, co má pořád skoro ty samé parametry jako dřív, a je stále roztomilá jako dřív, jen teď navíc dokáže jezdit bezemisně a na energii ze Slunce, je skvělá? Co si vůbec o tomto nápadu myslíte? Dejte vědět v diskuzi.

A pokud máte zájem sledovat další cestu Clémenta Guyota a jeho 2CV, co jezdí na sluneční paprsky, navštivte jejich instagramový profil @thesuncruise