Lamborghini Countach: Zrození superauta

Říká se, že prvním supersportem bylo legendární Lamborghini Miura. Něco pravdy na tom je, koncepcí nízké placky s motorem uprostřed a omračujícím výkonem Miura skutečně předznamenala kategorii aut, kterou každý kluk zná z plakátů a snů. Pro mě však éra supersportů začala později, konkrétně počátkem sedmdesátých let. Tehdy Ferrari představilo překrásný model 512 BB a především – Lamborghini ukázalo světu Countach.

Studie Countach se poprvé představila na ženevském autosalonu v roce 1971. Celým jménem se ona přízračná placka jmenovala Lamborghini Countach LP500. Zkratka LP pochází z italského ‘longitudinale posteriore’, což značí, že vůz má motor uložený podélně vzadu, číslovka 500 potom označuje pět litrů zdvihového objemu motoru. Ano, byl to pouze prototyp pro autosalon, ale byl plně funkční. Měl pětilitrový vidlicový dvanáctiválec o výkonu úctyhodných 440 koní a vůz s ním dosahoval maximální rychlosti přes 300 km/h. Cíl byl ještě výš, touhou konstruktérů bylo pokořit 320 km/h, tedy 200 mph. Design dostalo na starost studio Bertone, ve kterém se návrhu ujal Marcello Gandini. Jeho role v historii značky Lamborghini je velká a nezastupitelná, ale o tom ještě bude řeč. Ostře řezaná karoserie Countach ještě zdůrazňovala proporce automobilu, show ještě umocnily vzhůru výklopné nůžkové dveře.

Do prodeje se Countach dostal až o dva roky později a oproti prototypu LP500 doznal několika změn. Předně tu byl jiný motor. Nový ‘pětilitr’ sice dosahoval fantastických parametrů, motorářům Lamborghini se však nedařilo onu sílu zkrotit. Motory v prototypech trpěly chronickou nespolehlivostí a nadto občas předvedly vrcholné číslo – sebezničení výbuchem. Sériový vůz proto dostal název Countach LP400, pod kapotou tedy pracoval ‘čtyřlitr’. Byl to agregát převzatý z Miury, maximální výkon 375 koní byl stále velmi dobrý, ačkoli už ne tak spektakulární. Ostatní změny oproti prototypu byly již jen drobné, nejvíce patrné bylo nahrazení velkých koncových světel poněkud úspornější a méně efektní variantou a přibylo několik nových nasávacích a ventilačních otvorů. Maximální rychlost klesla na stále slušných 288 km/h.

V roce 1978 přišla na trh vylepšená verze pod označením LP400 S. Širší pneumatiky znamenaly další rozšíření vozu, změnila se geometrie a automobil byl vzadu na přání dovybaven přítlačným křídlem. Toto křídlo bylo připevněno k víku zavazadlového prostoru (ano, Countach má vzadu zavazadlový prostor umístěný za motorem) a trochu komplikovalo přístup ke druhému víku, pod nímž se ukrýval motor. Při otevřeném zavazadelníku potom nešel kryt motoru vyklopit vůbec. Výsledkem všech těchto úprav byl mnohem agresivněji vyhlížející vůz a zároveň nejpomalejší Countach vůbec. I starší Miura nechávala agresivní placatý supersport daleko za sebou.

A tak musela zákonitě přijít náprava. A ta přišla pod označením LP500 S. Ano, v roce 1982 se vrátil ‘pětilitr’. On tedy měl objem ‘jen’ 4.755 ccm a ani výkon 375 koní nedosahoval výšin původního prototypu, dynamika vozu však byla zpět a maximální rychlost se přiblížila 300 km/h. Přibývala vylepšení a s každou novou verzí se na karoserii objevil nějaký nový průduch, větší nasávací otvor, fantastičtější spoiler atd. Verze 5000 QV přidala čtyřventilovou techniku, výkon vzrostl na 455 koní, čímž byla konečně překonána hodnota u prototypu. Maximální rychlost se přesto nepřehoupla přes 300 km/h. Všechna ta fantastická vylepšení, křídla a spoilery se totiž negativně promítaly na hmotnosti a aerodynamice vozu. Ostatně ani na začátku nebyl koeficient odporu vzduchu právě oslnivý. A tím se dotáváme k jádru věci.

Legenda sice praví, že Ferruccio Lamborghini s výrobou automobilů začal, protože nebyl spokojen s kvalitou Ferrari. Pravdou však je, že vozy Lamborghini nikdy nedosáhly úrovně svého odvěkého rivala. Jízdní vlastnosti, technické finesy, výkon motoru – to všechno jsou oblasti, kde Ferrari poráží Lamborghini o několik délek. Ostatně ani dnešní modely Lamborghini, jakkoli jsou skvělé, se nemohou těm z Maranella rovnat. Do klubu ‘hyperaut’ se Lamborghini zatím neodvážilo ani vstoupit a přenechává boj o technologickou špičku vozům Ferrari, McLaren či Porsche.

Teď to trochu přestává dávat smysl, že? Je-li Lamborghini tak špatné, proč se o něm vůbec bavíme? Ale to by byl naprosto chybný závěr. Teď je čas vrátit se zpět k Marcellu Gandinimu a k tomu, proč právě Countach považuji za první skutečný supersport. Countach je totiž předobrazem nesmyslnosti. Okázalé, bláznivé a absolutní nesmyslnosti. Automobil má tolik chyb, že by při prostém srovnávání, jaké známe z testů typu Volkswagen Passat vs. Ford Mondeo, musel nutně propadnout. Není z něj vidět prakticky žádným směrem (pro couvání doporučoval výrobce dokonce sedět na prahu a vyklánět se z otevřených dveří), boční okénko je horizontálně rozdělené a přesto jej nelze spustit více jak z poloviny, pedály jsou umístěné nakřivo, ono zadní obří křídlo nedělá vůbec nic a jízdní vlastnosti dodnes umí vyděsit i zkušené jezdce. Ale to vše je součástí kouzla Lamborghini. Ferrari 512BB i Testarossa jsou možná lepšími sportovními auty, jsou mrštnější, jsou rychlejší, Lamborghini je však supersport, superauto. Na první pohled je jiné, je fantastičtější, je to přesně ta věc, která patří do snů malých kluků.

V roce 1990 byla ukončena výroba poslední verze, modelu 25th Anniversary. Countach nahradilo Diablo. Ještě placatější, ještě brutálnější a ještě nesmyslnější automobil, který konečně pokořil i těch 200 mph. A filozofie Lamborghini žije dodnes. Mnozí se obávali, že se vstupem Volkswagenu do Lamborghini ona bláznivost, marnivost a šílenství vymizí. Při pohledu na Lamorghini Centenario jsem však klidný. Ferrari Superfast je rychlejší, je obratnější, je efektivnější – ale když stojíte Lamborghini tváří v tvář, je to všechno tak nějak vedlejší.