Nissan Qashqai e-Power - Velké překvapení

Co se vybaví vám, našim čtenářům, když někdo vysloví Nissan Qashqai? Vzpomenete si vůbec, jak vypadá aktuální generace, nebo kdy jste ji potkali naposledy? Nebo si vzpomenete na předchozí, druhou generaci, která několikrát získala titul nejprodávanějšího SUV ve svém segmentu? Já si vzpomenu na svou první práci, kdy jsem Nissany prodával a s druhou generací Qashqaie najezdil docela dost kilometrů. Ať už šlo o základní motorizaci 1.2 DIG-T s krásně plynulým CVT (co teda dost žrala, zato nejela), nebo hravou oturbenou jedna-šestku s manuálem, se kterou se dal krásně trénovat lift-off oversteer díky slušnému výkonu a jednoduchému a čitelnému přenosu váhy zásluhou vyšší stavby karoserie (já vím, priority dvacetiletého kluka jsou trochu jiné než opravdového kupce). Jasně, vevnitř to nebyl kdovíjaký zázrak, infotainment byl dost zastaralý už tenkrát, ale bývalo to rozumně naceněné auto, které si své zákazníky našlo. 

Když se v chatu tedy objevila možnost vyzkoušet aktuální generaci s pohonem E-Power, neváhal jsem ani chvilku. Podle obrázků to vypadalo, že Nissan se snaží obhájit vyšší cenovku hezčím interiérem, zato pohon mne nechával chladným. Navíc Lukášův X-Trail se stejným pohonem (teda ve verzi s elektromotorem navíc na zadní nápravě) mé obavy o smyslu takového pohonu ještě prohluboval, a Kubův test tradiční jedna-trojky s manuálem také nesliboval žádné zásadní zlepšení kromě interiéru. Změní týden soužití s dieselelektrickou lokomotivou Nissanem Qashqai můj názor?

Interiér

Začnu tím nejlepším, co nový Qashqai umí. Druhá generace nebyla žádné terno, občas si i nové auto dokázalo zavrzat, vevnitř taky žádné extra super materiály na pasažéry nečekaly. To se s třetí generací očividně změnilo, až jsem byl překvapený, že to je opravdu “jen” Nissan. Za tak pěkné zpracování interiéru a použité materiály by se nemuselo stydět ani Infiniti. Na co vepředu sáhnete, je příjemný a kvalitní materiál, ať už kůže, či měkčený plast. Zlepšila se i prostornost. Pocitově si přijdete jako v o třídu větším autě, cestující vepředu mají kolem sebe dost místa ve všech směrech. A sedačky, ty taky musím pochválit. Mou volbou ve druhé generaci byly polokožené, standardní pro verzi Tekna, které byly měkčí než kožené “polštářkové” ve verzi Tekna+. Tady jsou sedačky z pravé kůže, prošívané, a jsou skvělé, ani po delší cestě nebolí záda a pohodlnou pozici za volantem najdete velmi rychle, navíc umí i masážní funkci.

Vzadu už to je horší, za sebe (182 cm) se posadím, ale kolena mám zapřená v sedačce řidiče, a je poznat, že už se na materiálech trochu šetřilo, tady už nějaký ten tvrdý plast na dveřích najdete. Je vidět, že Qashqai prostě není úplně největší auto, to v nabídce zastává X-Trail. Pochválit ale musím zadní dveře, které lze otevřít až do pravého úhlu a usnadnit tak například práci s potomkem a dětskou sedačkou.

Ani kufr neoslní, nabízí sice 504 l, ale je relativně krátký. Zachovává však variabilní systém, kdy dno kufru kryjí dvě desky, které lze vyndat, či přední z nich postavit vertikálně a tak zabránit ježdění nákupu po celém zavazadelníku. 

Design

Zvenku Qashqai změnil směr. Z nemastného a neslaného blobu, kterým druhá generace byla, je zajímavě tvarovaný crossover, který si s ničím na silnici nespletete (pokud to nebude X-Trail). Ať už jde o rozdělená světla vepředu, pod nimiž se nacházejí pravé (!) nádechy, nebo linku oken navazující na víko pátých dveří, třetí generace je značně designově odvážnější, plná zajímavých křivek.

K testu jsem bohužel dostal základovou šedivou barvu, kterou osobně nemám rád na žádném autě, ale Nissan stále nabízí záplavu zajímavých odstínů, ve kterých tvary auta vyniknou pravděpodobně mnohem lépe. Já osobně bych byl radši za menší kola, bohužel politika automobilky “ke každé výbavě jiná kola, a čím vyšší výbava, tím větší” je daná, ač mi nepřijde úplně nejlepší. 

Pohon a podvozek

Podvozek Qashqaie je stále laděný neutrálně, na horším povrchu je trochu tužší, ale zásluhou nezávislého zavěšení zadní nápravy (pouze pro dvacetipalcová kola a čtyřkolky) neodskakuje. Na nějakou spirituálnější jízdu je také připraven, Qashqai se do zatáček vrhá ochotně a díky okamžité reakci elektromotoru ani nemáte pocit, že by nějak trpěl. 

To nejzajímavější je ale pohon. Jak už jsem zmínil, nebyl jsem z něj nejprve nadšený. První dva dny jsem přemýšlel, co tím chtěl básník říct a k čemu to je vlastně dobré. 

E-Power je tvořen dvěma motory – benzínovou tříválcovou jedna-pětkou s výkonem 116 kW a elektromotorem o výkonu 140 kW a 330 Nm. Tříválec se zde, narozdíl od podobného řešení v podobě Hondy Civic e:HEV, nikdy na kola napřímo nepřipojí, vždycky za všech okolností funguje pouze jako generátor elektřiny pro 1,97 kWh akumulátor, ze kterého si poté elektřinu sosá elektromotor a posílá výkon na přední kola. Řídící jednotka sama reguluje, kdy motor nastartovat a kdy jej zhasnout, a tak nikdy nedojde k tomu, že by vám elektřina došla. Nikdy jsem se nedostal pod 25% nabití akumulátoru ani neviděl plné nabití. 

Jak to funguje? Vlastně velmi dobře. Vyřazením převodovky z celého procesu nikdy nečekáte na podřazení, reakce jsou v podstatě okamžité. Díky výkonnému elektromotoru je též možný one pedal driving díky funkci ePedal. Bohužel auto neumí dobrzdit až do zastavení, takže brzdový pedál je nutné stále používat. Výrobce udává kombinovanou spotřebu 5,4 l/100 km, na kterou po chvilce soužití nemáte vůbec problém dosáhnout. Při jízdách po Praze jsem se většinu času pohyboval okolo této hodnoty, občas jsem jízdy zakončil i číslici začínající čtyřkou. Na okreskách budete jezdit s trochou snahy do šesti litrů. Jedinou vadou na kráse je tak dálnice, kde jsem díky nižší efektivitě elektromotoru nebyl schopný dostat spotřebu pod 7,5 l/100 km. Tady by se to připojení benzínového motoru na kola trochu hodilo.

Asistenty a infotainment

Infotainment dostal asi nejlepší mezigenerační vylepšení, jaké jsem za poslední dobu viděl. Pryč je pomalý a zastaralý systém, všechno je svižné, přehledné, pěkné. Bezdrátový Carplay funguje, neodpojil se mi za celou dobu testu ani jednou, pouze bezdrátová nabíječka trochu zlobila a musel jsem občas mobilem trochu pohnout, aby se znovu nabíjel. 

Pochválit musím i skvělý dospělý head-up displej. Je čitelný, jednoduchý, neukazuje zbytečné informace (možná jen bych nepotřeboval, aby na mě neustále blikala značka rychlosti ohlašující, že překračuju limit) a není problém s čitelností ani za přímého slunce. V noci se ztlumí, takže z něj nebolí oči, a vlastně jsem ani za celý týden neměl potřebu jej vypnout. 

Systém adaptivního tempomatu a udržování v pruzích ProPilot už také dospěl. Při první cestě přes Jižní spojku sice trochu zlobil, občas mě chtěl poslat do svodidel a ani po mně nechtěl držet volant, ale po pár dnech už na mě křičel jako ve všech ostatních autech a fungoval dobře. Ostřejší zatáčky mu radost nedělají, ale varuje dostatečně včas, aby řidič převzal kontrolu. Drobnou výtku mám pouze k systému varování před kolizí. Párkrát se mi stalo, že byl příliš hysterický a občas dokonce i tu brzdu zadupnul o dost dříve, než bych čekal. 

Závěr

Nissan udělal s novou generací Qashqaie krok správným směrem. Těžko hledám výtky k autu, ke kterému jsem byl pesimistický, ale soužití s ním bylo velké překvapení. Cenová politika Nissanu míří výše než u druhé generace, ale zaslouženě. Jen je škoda, že novou generaci na silnici moc nepotkáváme, z mého pohledu jde o zajímavé a osvěžující zpestření záplavy ostatních crossoverů.

Motor: zážehový tříválec 1497 ccm + synchronní elektromotor s permanentním magnetem
Výkon: 116 kW + 140 kW
Točivý moment: 250 Nm + 330 Nm 
Maximální rychlost: 170 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 7,9 s 
Photovostní hmotnost: 1612 kg 
Průměrná spotřeba (v testu): 6,2 l/100 km
Zakladní cena: 679 900,- Kč
Cena testovaného vozu (nejvyšší výbava Tekna+): 1 129 900,- Kč + 22 900,- Kč barva