KIA Stonic 1.0 T-GDI: Utajený hatchback

Nedávno jste si na Autíčkáři mohli přečíst moji omluvu normálním vozům v podobě recenze Kie ProCeed. Sympatická Korejka to v diskuzi dost schytala a nakonec z celé debaty vykrystalizoval názor, že by si jí nejhlasitější z našich čtenářů nekupili prostě proto, že má na kapotě nesprávnou kombinaci písmenek. Já naštěstí automobilovým rasizmem netrpím a naopak rád prohlašuji, že málokterá automobilka dokáže vyrobit dva opravdu dobré vozy po sobě, takže na značce podle mě zas tak moc nezáleží. Bohužel často narazím na myšlení typu "Můj děda jezdil Škodovkou, můj táta jezdil škodovkou tak proč měnit něco, co funguje?" Ani nevíte, jak rychle mi mezi ušima začíná vřít pára! Svět je obrovský, neustále proměnlivý barevný kolotoč plný nových chutí, vůní, zážitků a automobilů, tak proč sedět za pecí a na chatu jezdit Škodovkou? Takže zatímco budete ohrnovat nos nad logem, které zrovna nezapadá do vašeho pojetí automobilu, života a vesmíru vůbec, já se rád svezu třeba Kiou.

I když odhlédneme od jeho původu, Stonic v testované výbavě s downsizingovým litrovým tříválcem a s hávem z moderní kategorie kříženců to s námi Autíčkáři asi nebude mít lehké. Začněme hned tou kategorií. Sama automobilka řadí Stonic mezi crossovery a v českých recenzích se dokonce dočtete cosi o kompaktním SUV. Když tak vedle vozu skutečně stojím, vážně netuším, proč bych mu neměl říkat hatchback. Má totiž docela standardní světlou výšku 18 cm. Pro účely srovnání zde použiji klasický a neoddiskutovatelný hatchback VW Polo jako etalon, který má světlou výšku 16,5 cm, tedy je přesně o plátek toastováho chleba blíže k silnici. Navíc Kiu lze objednat výhradně s pohonem přední nápravy, takže terénními ambicemi nijak neoplývá. Na výšku je pak Stonic o osm centimetrů vyšší než zmíněný Volkswagen. Že je osm centimetrů hodně vám možná vaše drahá polovička neochvějně potvrdí, ve skutečnosti je však Stonic prostě velký a vysoký stejně, jako jakýkoliv malý hatchback a vnějšími rozměry se výrazně nevzdaluje ani Kie Rio, ze které vychází.

Stejná situace panuje i v interiéru. Uvnitř se zkrátka žije jako v normálním hatchbacku. KIA je skutečně dobře vyrobená a slícovaná. Tvrdé plasty jsou v této kategorii standardem, přičemž testovaná výbava měla na dveřích světle šedé pruhy z měkčeného plastu. Hned při prvním kontaktu se mi vybavily vzpomínky na Mazdu 626 GE, která disponovala úplně stejným 'gumovitým' materiálem. Popravdě bych ocenil jakoukoliv jinou variantu obložení dveří. Co se například stalo se starým dobrým látkovým čalouněním? Zbytek interiéru je však bez výhrad a korejská značka se jak zpracováním, tak kvalitou materiálů hrdě hlásí k vrcholu v kategorii dostupných vozů.

Malou KIU jsem si vyzvedl krátce po vrácení ProCeedu a kdybyste mi zavázali oči a posadili do jednoho z nich, nebudu schopný je z poza volantu od sebe rozeznat. Odlišnosti se projeví až po nastartování. Stonic je stejně jako testovaný ProCeed vybaven dvou-spojkovou samočinnou převodovkou se sedmi stupni. Tentokráte mě však vpřed nehnala čtrnáctistovka, nýbrž její menší, také přeplňovaný, tříválcový bratříček. Výkon 88 kW a krouticí moment 171 Nm ^-1 v kombinaci s hmotností necelých 1 200 kg slibuje lehce nadprůměrnou dynamiku a s radostí musím konstatovat, že projev je ještě lepší, než se ze suchých čísel může zdát. Tak zaprvé je tu zvuk. Stonic není, narozdíl od ProCeedu, tolik odhlučněný, takže ryk pohonné jednotky ve vyšších otáčkách proniká v rozumné míře do kabiny.

A že je co poslouchat. Tříválcový brumlák se od půlky otáčkoměru tváří, že až vyroste, bude WRC speciál. Narozdíl od koncernových jednotek výkon pocitově graduje i v poslední třetině rozsahu otáček a věru není důvod neposlat ho až k omezovači. Srandu pak trochu kazí převodovka, která by mohla řadit o něco svižněji. Nejsem sice zastánce uměle naprogramovaných 'kopanců' při řazení, ale doba prokluzu spojky je v ostřejším tempu skutečně zbytečně dlouhá. Naopak při pomalé jízdě, zejména při popojíždění, se zákonitě projevují neduhy automatické skříně s třecími spojkami. Převodovka je v takovém režimu nervózní a nerozhodnou manipulací s plynovým pedálem ji snadno nachytáte na lelkách. Ve větším Sportage, či ProCeedu má tento neduh jednoduché řešení. Ekologii ctící převodovka se po stisknutí tlačítka sport umravní a začne sekat rychlosti jak se na dvou-spojku sluší. Bohužel Stonic tlačítko sport nemá. Na zakroucených okreskách úpatí vysočiny a Žďárských vrchů bych obětoval levé varle za manuál. Tak charakterní motor a tak ospalá převodovka…

Konečně se dostávám k podvozku a opět si neodpustím otázku, proč to vlastně není hatchback? Je to vysoko jako hatchback, jezdí to jako hatchback, tak čím je to vlastně crossover? Na druhou stranu říct, že Stonic prostě 'jezdí jako hatchback' by nebylo tak docela fér. Stejně jako ve větším Ceedu, i zde se podařilo najít výborný kompromis mezi komfortem a jistotou vedení vozu. Dost pomáhá i překvapivě přesné, byť lehké, řízení. O přejetí výtluku víte, protože ho nejdříve vidíte a pak i slyšíte ale rázy až k pozadí neproniknou. Kéž by takhle bylo nastaveno více 'obyčejných' aut.

Nyní mějte prosím trpělivost s člověkam, jehož ideální představu o palubní výbavě naplňují zejména vozy z Uljanovsku. Novinářské vozy jsou nacpané výbavou až po střechu. Důvody k takovému počínání jsou dva. první, relativně objektivní, praví, že jedině s plně vybaveným vozem lze otestovat všechny palubní systémy. Druhým, neoficiálním, důvodem je, že lákavé cenovky 'již od' mají seznamy výbavy popsané takovými klenoty jako 'nastavitelná zpětná zrcátka', 'lakované nárazníky' či dokonce 'stahovací okna vzadu'. Takové holátko, zejména má-li na kapotě nějakou tu správnou honosnější značku, pak působí až směšně. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že většinu výbavy by bylo lepší do testovaných aut nedávat. Tak například přecitlivělé systémy varování proti nárazu dokáží udělat z jinak nudného posunování se kolonou adrenalinový zážitek. Stejně tak steroidy napumpovaný systém udržování v jízdním pruhu se kterým na dálnici nevyhnutelně poměříte síly, bych si dokázal odpustit.

Dovolte mi, abych dnešní test ukončil již tradičním povzdychem: KIA Stonic má příjemné šasi, skvělý podvozek i motor a k tomu hromadu zbytečně otravné výbavy. Pokud patříte k lidem, kteří nutně potřebují samočinnou převodovkou a asistent jízdy v pruzích, mé stesky vás zcela jistě minou a tak si můžete užívat hezky vyrobený a promyšlený interiér a komfortní notu podvozku v klidném tempu. Já bych však dal přednost co nejmenší výbavě ve prospěch nerušeného zážitku z řízení. Manuální převodovka by naplno nechala vyniknout povahu tygřího kotěte, které se od zatáčky k zatáčce vrhá se vzrušeným "GRAAAH!!" a když přijde čas odpočinku, měkce se rozvalí a dá vám pokoj.

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový tříválec 998 cm ³ 
Maximální výkon: 88 kW (118 koní)
Točivý moment: 171 Nm ^-1
Převodovka: Automatická dvou-spojková se sedmi stupni
Maximální rychlost: 184 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,3 sekund
Kombinovaná spotřeba udávaná/testovaná [l/100 km]: 5,2/6,9
Cena testovaného vozu: 549 980 Kč