Kia Sorento 2.2 CRDi: Ihned k nastěhování

„To se vyrábí pro americký trh?” podivil se můj muž, když jsem s petrolejově modrou Kiou zaparkovala před barákem. No… ano i ne. Za velkou louží se samozřejmě prodává, ale mají tu ještě o číslo větší Telluride, bídáci. O Sorentu hovoří tamější magazíny jako o ‚midsize SUV‘, takže ne vysloveně podměrák, ale rozhodně nic přebujelého. Na maloměstské ulici pražských Malvazinek to každopádně znamená, že mám největší káru v okolí. 

Není to však jenom velikost, co dává Sorentu americký nádech. Díky výrazným horizontálním liniím a hranatému designu mi připomíná menší rodinné vilky jako Chevrolet Tahoe nebo Lincoln Navigator. Vlastně i starý dobrý Range Rover. Ve čtvrté generaci se Sorento definitivně zbavuje příslušnosti ke kastě valounů a ocucaných bonbónů a zejména v této tmavé variantě  by si mohlo klidně zahrát nějakou zlou umělou inteligenci ve sci-fi thrilleru.

Nemůžu se ubránit srovnání s nedávno testovaným Tucsonem. Jasně, vím, že auta nejsou přímými konkurenty, ale obě v poslední době předvedla odvážný designový obrat a za oběma se kolemjdoucí otáčejí, i když jde vlastně jen o nudná korejská SUV. Jenže tam, kde Tucson podle mého pomyslnou hranici bizáru překročil, Sorento našlo perfektní balanc mezi výstředností na jedné straně a důstojností na straně druhé. Názor si samozřejmě udělejte sami, já jsem z designu nadšená. Vlastně musím přiznat, že jsem dost nadšená z celého auta, takže pokud jste se sem dneska přišli utvrdit v přesvědčení, že korejské značky jsou dno a esúvéčka pro blbce, možná se rovnou seberte a běžte těch sedm minut zabít jinak. 

Posun správným hranatým směrem se odehrál i v interiéru. Samé čtverečky a obdélníčky, me gusta! Zvláštní je, že když si teď prohlížím fotky, zdá se mi to celé mírně přeplácané, ale naživo jsem ten dojem neměla. Jen mě napadlo, že se v Kie trochu odvázali a po dlouhé době si kromě ryze funkčních prvků dovolili i decentní ‚výzdobu‘, třeba rastr na palubce nebo šupinkové  ambientní osvětlení ve dveřích. Elegantní hliníkové rámečky, kůže, lesklé černé plochy (ty teda nenávidím, ale švédské utěrky už jsem se naučila mít stále u sebe), oproti předchozí generaci je to posun o tisíc světelných let. Když jsem si sedala za volant, ještě jsem nevěděla, že se cenovka tohoto konkrétního auta šplhá k hranici půldruhého milionu, ale materiály i zpracování tomu odpovídají. Odnikud na mě nevykoukla ostrá hrana, nedejbože nezahlazený svár, žádný šeredný plast ani křivá spára.  

Úplně nejlepší pak na tom všem je, že při navrhování kabiny někdo myslel hlavou. Třeba výdechy ventilace, rozdělené vždy do dvou částí. Možností, kam foukat nebo nefoukat, je najednou o tolik víc! Pošlete to někdo do škodovky, ať vědí, jak se to má dělat. Nebo kolébkové spínače pro vyhřívání či ventilaci sedaček, žádná jaderná fyzika, přesto úžasně funkční a pohledné k tomu. Navíc je tu optimální poměr cvakacích a dotykových tlačítek. Pro trochu čerstvého vzduchu se člověk nemusí prodírat softwarovým labyrintem, protože klimatizace má dedikovaný modul s čudlíky. A otočný ovladač zůstal i hlasitosti a ladění radia. Oproti předchůdci tu najdeme dokonce o kolečko víc – řadí se totiž ne pákou, ale otočným voličem jako třeba v Land Roverech. To je další trumf proti Hyundaii a jeho řadicím tlačítkům. 

Ergonomie mi v Kiách vždycky vyhovovala, tady se navíc přidává spousta užitečných vychytávek pro cestující. USB zásuvky v opěradlech předních sedaček jsou šikovně při ruce, sedadlo spolujezdce lze posunovat i tlačítkem přístupným z pozice řidiče i z druhé řady, parádní cupholdery zabudované v zadních dveřích a samozřejmě veškeré potřebnosti i pro pasažéry číslo 6 a 7. Máme tu totiž příplatkovou třetí řadu. Výlet do Skandinávie na ní rozhodně trávit nechcete, ale trestná lavice to taky není. Občas se pokouším vcítit do automobilistů s vícedětnými rodinami a mám pocit, že pokud se jedná o dobrodruhy, kteří s dětmi vyrážejí na dlouhé roadtripy, pořídí si spíš dodávku než velké SUV. Třetí řada sedaček tedy bude sloužit pravděpodobně pro dopravu na chalupu, na kroužky nebo na výlet, a v tom nevidím problém. V porovnání s jinými sedmimístnými SUV na našem trhu patří Sorento se svým vnitřním uspořádáním k těm lepším. Ovládání všech sedaček je snadné jako facka, většinou stačí jedno tlačítko. Třetí řada po sklopení vytvoří dokonale rovnou plochu a obří zavazadlový prostor, který se dá ještě zvětšit posunutím řady prostřední (tomu se přizpůsobuje i přepážka s roletou, která má dvě pozice uchycení). Všechny tyhle drobné radosti přispívají k tomu, že se na auto začnete dívat jako na přívětivé útočiště, kde bude všechno fungovat dle očekávání a nic vám hned po ránu nepodělá náladu. A to je první, možná vůbec nejzásadnější předpoklad dobrého rodinného auta. 

Druhým takovým předpokladem je, aby dojem přívětivého útočiště přetrval i během jízdy. Když si koupíte takhle velké SUV, chcete pojízdnou pevnost, která na začátku cesty posádku spolkne, oddělí od okolního světa a bude ji držet v něžném obětí až do chvíle, kdy ji vyvrhne v cíli, dobře naloženou a odpočinutou. Přesně tohle Kia Sorento umí. A umí to tak dobře, že se nerozpakuji ji označit za Range Rover pro chudé (rozuměj nuzáky, kteří mají na auto jenom mega a půl). I bez vzduchového odpružení, ba dokonce bez adaptivních tlumičů je podvozek mimořádně komfortní a jakoukoli ránu od kanálu či retardéru promění maximálně v jemný žďuchanec. V zatáčkách ucítíte, jak se dvoutunová hmota přelévá, ale auto spolehlivě drží stopu. Koneckonců, pohon všech čtyř kol je aktivní neustále, což můžete i sledovat na přístrojové desce jakožto jednu možnost zobrazení. S tímhle autem ale stejně nebudete chtít jezdit na limitu, proč byste to dělali? To už se spíš dostanete na blátivou polňačku nebo na sníh, kde si Sorento se svými blbuvzdornými terénními režimy bez problémů poradí. Na fotkách sice situace nevypadá příliš dramaticky, ale cesta byla po několikadenním deštíku fakt podmáčená. A zastavily mě až pařezy v lese. 

Dokáže tuhle komfortní stodolu důstojně pohánět naftový čtyřválec o objemu 2,2 litru? Danovi se tato skutečnost u předchozí generace příliš nepozdávala, vlastně se tvářil tak otráveně, že mě to zarazilo. Moje zkušenost byla totiž naopak velmi dobrá. Začala jsem se pídit po detailech a ukázalo se, že motor v Sorentu je úplně nový, i když čísla vypadají podobně. Jeho objem se o chlup zmenšil, ale byl zvýšen tlak vstřikování i vylepšeno řízení teploty spalování, v nové generaci je navíc celý blok lehčí a lépe umístěný vzhledem k těžišti vozu, modifikace proběhly i na sacím a výfukovém potrubí. Novinkou jsou dva vyvažovací hřídele pro snížení vibrací. Na hodnotách výkonu ani rychlosti se změny nijak zásadně nepodepsaly, ale celkový dojem je úplně jinde. Dynamika je i vzhledem ke dvěma tunám hmotnosti příjemná, pružnost motoru, který uměl hezky zabrat i ve vyšších dálničních rychlostech, mi pak dělala vysloveně radost. Celkem často jsem používala režim Sport, který zrychlí reakci plynu i převodovky, přitom ji ale nenechá nesmyslně vytáčet v situacích, kdy je to k ničemu. Při tom všem motor skoro není slyšet. Obecně je jeho projev na dieselové poměry tak milý, že mi v hlavě dokonce párkrát zablikalo ‚BMW‘.  Že si při svižnější jízdě přihne kolem devíti litrů, mi přišlo adekvátní. 

Verdikt

Možná jste mou ódou mírně znechuceni, ale nešlo to jinak. Tenhle domek se Kie fakt povedl a překvapivě přidává k užitné hodnotě i kapku emocí. Vůbec by mi nevadilo mít ho před barákem natrvalo, což je s přihlédnutím k naší branži, promořené zpovykaností, snobstvím a úchylnými libůstkami, to nejlepší možné hodnocení. Cenovka, připouštím, není úplně lidová, ale vzhledem k tomu, jak vám vůz bude sloužit, vlastně celkem lidová je. Sorento je kvalitně postavené auto, které vám dovolí tak trochu vystoupit z davu, aniž byste dělali ústupky praktičnosti nebo funkci. A to jsem ještě nezmínila velmi dobré audio, přátelský projev bezpečnostních asistentů (třeba nevtíravé vibrace do volantu), parkování na dálkové ovládání… Ha! Konečně mě napadla jedna věc, co mi fakt lezla na nervy. Start-stop. Ten si zaslouží bez milosti vypnout před každou jízdou. 

 
 
 
Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 151 cm3
Výkon: 202 koní (148 kW) v 3800 ot./min.
Točivý moment: 440 Nm v 1750 – 2750 ot./min.
Převodovka: osmistupňová DCT
Maximální rychlost: 202 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  9,2 s 
Provozní hmotnost: 2029 kg 
Průměrná kombinovaná spotřeba (udávaná) v testu: (6,8 l/100 km) 8,8 l/100 km
Základní cena 2.2 CRDi: 1 099 980 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky (7 míst + metalický lak): 1 424 980 Kč