Když se z dárce stává příjemce aneb stesk nad evropským osudem Mitsubishi

Ač je tento článek zařazen do rubriky Autíčkářův hejt, výrazů hněvu v něm moc nenajdete. Na dalších řádcích se dočkáte spíš takového povzdechnutí nad osudem jedné mé oblíbené značky. Do dané rubriky jsem ho zařadil proto, že tu není sekce Autíčkářův stesk. Pokud máte tedy při dnešku náladu na to zase jednou vzpomínat na lepší včerejšky, pokračujte. 

Jak víte, preferuji francouzská auta, především citroëny. Nicméně nejen galským kohoutem jsem živ, obecně mě baví i auta ze země vycházejícího slunce. Mám rád současné toyoty, mnohé hondy, subaru, suzuki či mazdy a i některé nissany. A přímo miluju Daihatsu. Poměrně dlouhou dobu však na vrcholu mého pomyslného žebříčku stála auta japonské značky se třemi kosočtverci ve znaku (někdy známé jako diamanty, ale to není úplně přesné pojmenování).

Mitsubishi se mi do paměti nesmazatelně vrylo už v dobách mého dětství, kdy jsem místo všemožných stříleček hrál na svém Playstationu Gran Turismo 4. Ač mé první auto bylo Honda Civic SIR-II (EG) z roku 1991, tu nejlepší službu mi ve hře udělala osmá generace Mitsubishi Lancer Evo. S ní šlo, mnohdy v sériovém nastavení, vyhrát kdejaký závod. Jistě, je to jenom hra, ale i ta dokáže, hraje-li ji hráč dostatečně dlouho, vytvořit jakési citové pouto.

Tuto vazbu se značkou v roce 2010 dále posílilo rozhodnutí mých rodičů, že dost bylo Peugeotu 307 break a je na čase přejít na něco většího, ideálně SUV. Po poměrně dlouhém výběru nakonec padla volba na Citroën C-Crosser 2.2 HDi. Jakou roli to hraje, ptáte se? 

Pamětníci (nebo velcí fajnšmekři) určitě ví. PSA tenkrát SUV s pohonem všech kol neumělo. Tak si jedno vypůjčilo a hádejte od jaké značky. Ano, ač s francouzskými logy, moje rodina začala jezdit druhou generací Mitsubishi Outlander. Francouzi tehdy auto značně upravili, dodali vlastní motor, změnili nastavení šasí a navrhli odlišný předek, ale to mi nevadilo. Naopak, byl jsem nadšen. 

Mimochodem, divíte-li se, proč se tehdy nekoupil přímo originál, důvodů bylo hned několik. Zaprvé, rodičům se příliš nelíbil agresivní výraz faceliftovaného provedení (o velrybě se jménem 4007 se ani nebudu bavit), hlavně ale byl citroën o dost levnější. Drobnou roli pak hrálo i to, že zatímco Outlander se pro Evropu vyráběl v Belgii, C-Crosser jezdil z Japonska. To je víc cool. 

Táta mě pro získání řidičských zkušeností často nechával Outlander C-Crosser řídit. Bylo to super. Motor měl síly na rozdávání, podvozek, který s jiným setupem sloužil také Lanceru Evo X, měl i přes měkčí tlumiče jistoty požehnaně a inteligentní systém pohonu všech kol reagující na tlak vyvíjený na pedál plynu, úhel natočení volantu, přetížení a asi deset dalších věcí nikdy nezklamal.

Navíc jsem si připadal, jako bych skoro řídil to herní Evo VIII. Čudlíky, některé páčky, vnitřní kliky, to všechno bylo stejné jako u mé modly. Když pak do rodiny přibylo o něco menší ASX s tím správným nápisem na motoru MIVEC, bylo to učiněné štěstí. Později se nám to rozsypalo, dnes mé blízké vozí XC60, Kona, Ceed SW a občas mé tři citroëny, ale ta nostalgie po kosočtvercích nezmizela.

Proto tak trošku pláču nad tím, co se s Mitsubishi děje dnes. Je tomu asi měsíc (ani se mi to nechce počítat, pardon), co výrobce s velkou pompou spustil online přenos k odhalení nejnovějšího přírůstku do modelového portfolia, zcela novou generaci právě typu ASX. Já se docela těšil. Jenže pak zpoza lamp vyjel přeznačený Renault Captur. Nevěděl jsem, co si myslet.

Zde je potřeba připomenout, že s různým přeznačkováním a sdílením technologií zrovna Mitsubishi nikdy nemělo nejmenší problém – automobilka tím pomáhala novým hráčům. Díky němu mohl Hyundai na trh uvést svůj první úspěšný model Pony, Volvo konečně nabídlo dostupnou řadu S40 a takový malajský Proton by bez něj prakticky neexistoval. 

Značka dokonce sdílela své konstrukce i po asi největším skandálu v historii japonského automobilového průmyslu, kdy se mezi lety 2000 – 2004 ukázalo, že výrobce od roku 1976 systematicky zatajoval různá bezpečností pochybení u svých produktů místo jejich svolávání do servisu. 

Při započítání nákladní a autobusové divize se to týkalo skoro milionu aut jen v Japonsku. Byl to tenkrát velký průšvih a padaly hlavy nejvyšší. Pokud jste si někdy lámali hlavu nad tím, proč se výrobky kosočtvercové automobilky po roce 2005 nějak zhoršily a začaly na konkurenci ztrácet, tady je důvod. Vyplácelo se hodně odškodnění, byly velké svolávací akce a důvěra klientů se vypařila. Takže nebyly peníze na vývoj. 

I přesto Mitsubishi dále pomáhalo ostatním výrobcům s prvními krůčky v neprobádaných vodách, čehož příkladem je právě spolupráce s PSA na poli esůvéček a elektromobilů – vzpomene si někdo na C-Zero? Onen rozdíl oproti dnešku ale byl v tom, že tenkrát výrobce svou techniku poskytoval. Byl schopný vyvinout a na trh dostat auto, které mělo vlastní tvář, jež přebírali jiní. 

Dnes je tomu naopak. Po tom, co značku po dalším domácím skandálu, tentokrát s ovlivňováním výsledků spotřeby, a následném druhém úpadku důvěry převzal Renault, má Mitsubishi nový úkol. Pořád vyvíjí vlastní modely, ale jen pro nenáročné jihoasijské trhy. V Evropě už bude značka (kromě nad hrobem stojícího Eclipse Cross) používat výhradně francouzské technologie.

Což o to, Nissan takto funguje už nějaký pátek a je to v pohodě. Jenže on používá jen mechaniku, jeho auta jsou svébytná. Naproti tomu nové ASX je opravdu jen přeznačkovaný Captur. Kdyby výrobce dodal nová světla nebo aspoň pozměnil nárazník nebo, proboha, přinejmenším upravil vyloženě pro logo Renaultu navržený tvar nasávacího otvoru. Ale ne, jen ho kryje jiným kusem plastu se třemi kosočtverci místo jednoho. Ach jo. 

Daný počin má mít následníka ve zcela novém Mitsubishi Colt, což bude Renault Clio. Šušká se, že změn bude opět poskrovnu. No tak já už se jen “těším”, až bude následovat Mégane E-Tech přejmenovaný na Lancer E-Evo a po něm zcela nové Pajero v podobě přeznačeného Australu. Pro představu dokládám vlastní vizi nových typů, se kterou jsem si dal podobnou práci jako automobilka s vývojem aut pro Evropu.  

Nerad bych, abyste má slova pochopili jako nesnášenlivost vůči samotnému crossoveru. Naopak, onoho Captura jsem si měl možnost vyzkoušet, dokonce v proklamované plug-in hybridní variantě, a je to fajn městská bublina. Jenže nic v ní není japonského, nic nepřipomíná zážitky z Gran Turisma 4, nic nenaznačuje, že by to mělo být Mitsubishi. I to PSA tenkrát u Outlandera aspoň něco udělalo po francouzsku (a k tomu vyrábělo i vlastní auta), tady není v plánu ani to.

Dan v redakční debatě prohlásil, že jemu nové ASX nevadí. Přijde mu fajn, že značka teď nabízí auto, které je technologicky staré jen tři roky a ne patnáct. Chápu, jak to myslí. Na druhou stranu, když už Mitsubishi nevyvíjí nic Evropy hodného, sám bych byl asi radši, kdyby ho Renault nechal spát věčným spánkem a já mohl jen nostalgicky vzpomínat na řádění na Playstationu – na současný směr se mi opravdu nekouká snadno.