Kdo si hraje, nezlobí: SnowRunner

Občas se na počítači rád zabavím nějakou hrou. Zpravidla se tím vyhýbám nějaké povinnosti, jako je třeba úklid nebo psaní článku. Co takhle spojit příjemné s užitečným a podělit se při zachování autíčkové tematiky o tuto kratochvíli i s vámi? Kubajs už v minulosti praktikoval totéž. Zimní měsíce a motorka v garáži k tomu pak svádí o to více.

Dnes se podíváme na poněkud netradiční hru, která asi nebude úplně pro každého. Překvapivě se totiž nejedná o závody. Co jiného ale lze dělat s auty, aby to zároveň byla pořád zábava? Znáte třeba Euro Truck Simulator? To si nemusím zdlouhavě vysvětlovat, je to obsažené už v samotném názvu. Jezdíte kamionem po Evropě, doručujete náklad a za vydělané peníze si … kupujete lepší kamiony? Vlastně nevím. Nikdy jsem ji pořádně nehrál. Tohle je za mě příklad hry, jež sice není o závodění, zato není moc zábavná. Strašně rychle se u ní začnu nudit. Nikdy mě však nepřestane udivovat, kolik lidí ji hraje, hrálo nebo minimálně zná. Prostě si ji na chvíli pustí, k tomu oblíbenou hudbu a prý je to vhodná relaxační kombinace. I když nikoli můj styl.

Proč o tom všem mluvím? On totiž Snowrunner je mu hodně podobný. V podstatě by se dalo  říct, že je to totéž. Jak je tedy možné, že jedno považuji za totální nudu a o druhé mám nutkání se s vámi podělit? Můj favorit má totiž několik výhod. V zásadě zde také doručujete zásilky, ale v náročném terénu. A hned je o zábavu postaráno. Najednou nic není jisté. Díky propracovanému fyzikálnímu modelu prostředí je cesta, po které jedete, plná nástrah v podobě nerovností, děr, výmolů a bahna. Jak po ní jedete, mění se v peklo, ale zůstávají po vás vyjeté koleje, takže při další cestě už budete vědět kam (ne)jezdit. Doslova na každém metru máte příležitost zapadnout, poškodit si vůz nebo se rovnou převrátit. Nenechte se zpočátku odradit 

Ve startovním regionu, Michiganu čerstvě po záplavách, nafasujete pouze startovní pick-up od Chevroletu a hurá do práce. S ním naneštěstí nic neodvezete, veškerý náklad je poněkud rozměrnější, takže budete potřebovat něco většího. Osobní vozy zde slouží pouze jako průzkumná vozidla. Po příjezdu do nového regionu máte celou mapu zakrytou, je vhodné ji proto nejdříve pouze prozkoumat něčím menším, lehčím a obratnějším, případně navštvívit rozhlednu, která vám část mapy odhalí. Kromě hlavních úkolů, obvykle spočívajících v prosté dopravě zboží z bodu A do bodu B, také narazíte na mnoho vedlejších úkolů, které vám mohou hlavní usnadnit. Často se bude jednat o dostavbu spadlého mostu či odstranění závalu z cesty. Jak jinak, než dovozem příslušných surovin. Tak hele, říkal jsem, že je to zábavnější než Euro truck, nikoli “mnohem zábavnější”.

Pár obměn tu však je. Jindy dostanete za úkol vyprostit zapadlý truck z těžko přístupných míst a občas, pokud se vám to podaří, si jej díky tomu můžete nechat. To zní jako super nabídka, avšak často je to dost oříšek, obzvlášť pokud zachraňovaný nespolupracuje. Má rozbitý motor, je v bažině, na střeše, v řece komplet pod vodou atd. Hlavní úkoly také často zahrnují transport nadměrného nákladu, například sestavy vrtné plošiny, jejíž hmotnost i rozměry si kromě kvalitního tahače vyžádají ještě další podpůrné vozidlo, kterým si budete pomáhat do kopců, a velice záhy také cisternu, protože hustota pumpařské sítě je, na rozdíl od ČR, v některýchh odlehlých oblastech minimální či nulová. Dost komplexní problém, naštěstí si na pomoc můžete přizvat až tři další kamarády (což není můj případ, já mám spoluhráče jen na střílečky, případně autíčkaře na Assetto či GT), kteří vám mohou pomoci a tyto úkoly usnadnit. Nebo taky ne. Už jste slyšeli pořekadlo, že člověk ani nepotřebuje nepřátele, stačí, když má kamarády? Přidám už jen spotřebitelskou radu: pokud chcete hrát s kamarády, dbejte na to, abyste všichni měli hru na stejné platformě (doporučuji Steam). Jinak by se vám mohlo stát, že se nebudete moct připojit k ostatním.

Na výběr máte z celkem 40 (až 60 při koupi DLC) různých vozidel. Od těch nejmenších osobních offroadů po největší náklaďáky, které navíc můžete mírně vylepšovat buď praktickými věcmi (motor, převodovka, pneu, naviják), nebo estetickými (barvy, světýlka, nárazníky). Téměř výhradně se jedná o ruské či americké stroje, včetně nekolika přiznaných licencí, například Caterpillar. Na druhou stranu nikde žádné Mercedesy. Hmm, možná by si to se mnou zahrál Honza Křeček. Našince pak potěší přítomnost několika licencovaných Tater v jednom z rozšíření, jimž jsem okolo Vánoc věnoval kus péče a času. Inu musím říct, že průchodnost osmikolové 813 je skutečně impozantní. S ní je pak každý úkol mnohem snažší, až dokud se nepotřebujete otočit na úzké silničce nebo vyjet na delší výlet mimo dosah benzinek. Docela by mě zajímalo, jestli je tomu tak i ve skutečnosti. No, za zeptání na test v Kopřivnici asi nic nedáme.

Prohánět se můžete v některém ze 3 až 11 (DLC) regionů. Každý region je pak rozdělený ještě na několik (2 – 4) oblastí/mapy, mezi kterými můžete, někdy i musíte, přejiždět. Čeká vás již zmiňované bláto v Michiganu, mnohem více bláta na jarní Sibiři a spousta dalšího bláta i jinde. Původně se hra jmenovala “MudRunner”, tak proto. Zde se můžete podívat i do zasněžené Aljašky. Vřele však doporučuji krotit úvodní nadšení, odjezdit pár prvních úkolů ve startovní lokaci, vydělat něco málo peněz na výkonější truck a hlavně si odemknout lepší pneu. Jestli se ihned vrhnete jinam, moc daleko nedojedete a hru znechuceně vypnete. Pokud budete hrát sami, vyžádá si to přes všemožné zkratky a fígle okoukané z internetu pár desítek hodin. Když se občas převrátíte nebo zabloudíte, a to je pouze otázkou “kdy?” nikoli “jestli?”, tak samozřejmě déle. Takže i samotná hra bez jakýchkoli rozšíření má potenciál vás zabavit na solidně dlouhou dobu.

Krátké historické okénko. Snowrunner je vlastně evolucí původní hry Spintires, kterou má svědomí “anglické”, řekněmě s ruskými kořeny studio Oovee Game Studios. Už tehdy hodně kladli důraz na fyzikální model prostředí a problematiku průchodnosti terénem. Avšak ve skutečně “ruském duchu” dělání her. To znamená skutečně dobrý a originální nápad a jeho naprosto bídné provedení, s poněkud problémovou hratelností pro širší publikum, nestabilitou a nic moc optimalizací. Po několika evolucích a neshodách je tato poslední verze konečně už poměrně dobře hratelná. I když jsem na internetech objevil dohady o “zaujatosti vývojářů”, takže vzhledem k jejich původu by měla ruská vozidla obecně (ve hře) jezdit lépe a rozbíjet se méně. Sám jsem to však nijak extrémně nepozoroval. 

Verdikt

Pokud máte rádi automobilové hry, ale zároveň byste si občas chtěli odpočinout od stresu nad desetinami na okruhu, případně jste se někdy v minulosti našli u Euro Truck Simulatoru, zkuste Snowrunner. Několik přímočarých mechanik zvládne dostatečně okořenit jindy poněkud nudný svět prostého doručování zásilek. Jestli vás nudí auta, která v zeleném pekle neudrží průměrnou rychlost nad 150 km/h, pak pro vás tahle hra asi nebude to pravé.

Také dostanete prostor ke zdokonalení vlastního plánování; až při vynechání stavby jednoho mostu, protože by to zabralo alespoň dvacet minut, se rozhodnete, že to s tím nadměrným nákladem zkrátka nějak přebrodíte. O dvě hodiny později, po přistavení třetího trucku nutného k vyproštění dvou převracených předchozích, možná zjistíte, kde se stala chyba. Říkal jsem odpočinout od stresu, nikoliv od frustrace!