načítám data...

Italsko-americké automobilové kamarádství

Na první pohled jsou to naprosto odlišné světy. Itálie, kde nadšení mladíci urputně ždímají desítky koní ze svých Fiatů Panda, a Amerika, kde se velké osmiválce líně převalují pod kapotami pickupů. Ale zdání někdy klame.

zobrazit celou galeriiEditorial: Italsko-americké automobilové kamarádství

Ve skutečnosti jsou si tyto země daleko blíž, než si připouštíme. Italové vždy tak trochu pošilhávali po zemi neomezených možností. A naopak Američané brzy pochopili, že pokud chtějí ten pravý luxus, skutečně schopná sportovní auta s překrásným designem, musí pro ně do Evropy – na Britské ostrovy, nebo ještě lépe právě do Itálie. Italský sporťák je tu zkrátka ještě větším pojmem než u nás.

Jak asi všichni víte, dnešní globalizovaný svět přinesl jedno poměrně nečekané spojení. Skupina Fiat koupila podíl v americkém Chrysleru a vznikl tak koncern FCA. A ten máme my autíčkáři rádi. Není zdaleka největší, netrhá rekordy v prodejích, v jeho nabídce nenajdeme největší podíl hybridních či elektrických modelů, je však výjimečný něčím jiným – má snad největší podíl bláznivostí. V prodejnách FCA si můžete pořídit snad cokoli. Spojuje se tu italská i americká vášeň pro auta. Přestože obě jsou naprosto odlišné, dohromady dávají to nejlepší hračkářství pro velké kluky.

Italové přispívají pravými supersporty od Ferrari, sportovními modely od Maserati a Alfy Romeo s vycizelovanými podvozky a motory, které pod kapotami jen zpívají, Abarth přidává i trochu uličnické rebélie a hluku. A Američané přináší to svoje – velké hřmící osmiválce, které lze zabudovat do čehokoli – od velkého kupé po SUV. Kde jinde v showroomu automobilky najdete dragster?

Dokud zůstávají oba světy oddělené, je všechno perfektní. Hrubost Jeepů, jemnost Maserati, tupá síla Hellcatu, technická symfonie Ferrari – to vše na jedné ploše vytváří nekonečné možnosti pro nadšence. Ale míchat tyto světy do jednoho vozu – to už je jiná písnička. Koncern FCA se o to pokusil, když chtěl Chryslery v Evropě prodávat jako Lancie a naopak Lancie například v Británii jako Chryslery. Tento projekt byl však od počátku odsouzený k záhubě. Ti, kdo v Evropě chtěli americké auto, netoužili po logu Lancia. A naopak ti, kdo by si Lancii třeba rádi koupili, nemohli být nadšeni z tak trochu neotesaného zavalitého sedanu od Chrysleru.

Znamená to tedy, že postavit dobré italsko-americké auto nelze? Ne tak docela, existuje dokonce i několik příkladů, kdy se to skutečně odařilo.

 

Cadillac Allanté

Psal se rok 1986, když z bran továrny vyjel první Cadillac Allanté. Auto bylo skutečně nádherné, dvoumístný a na americké poměry nezvykle kompaktní kabriolet měl elegantní siluetu. Aby ne, když její tvary vznikaly ve studiu Pininfarina v Itálii. Toto mělo být ono propojení dvou světů. Pravý Cadillac postavený jako italský sporťák, best-of automobilového průmyslu. Potíž je, že aby jste o nějakém Cadillacu mohli říci, že je postavený jako italský sporťák, museli byste jej vyrobit v Itálii. Jinak to neplatí. Na druhou stranu – musí to být Cadillac, motor i převodovka musí být americká, ideálně namontovaná skutečnými Američany. A přesně to Cadillac udělal.

Jak? Chtělo by se říci jednoduše, ale ono to vůbec jednoduché nebylo. V továrnách Cadillacu v Detroitu vznikala podlaha vozu, ta se poté naložila do Boeingu 747 a odvezla do Itálie. Tam v dílnách Pininfariny vznikla celá karoserie a interiér. Italské auto, jak má být, jemná práce s kůží a dokonalé křivky i lak.. Potom se vše zabalilo, naložilo opět do letadla a odvezlo nazpět k montáži podvozku, motoru a převodovky. Celá tato anabáze byla nesmírně komplikovaná a do značné míry nesmyslná, ale zbytečně komplikované a do značné míry nesmyslné jsou vlastně všechny věci, které na autech tak milujeme.

Jízdně byl tento Cadillac také zajímavý. Všechna kola byla nezávisle zavěšená, zadní náprava používala k odpružení unikátní příčné pero z kompozitu, potud tedy poměrně sofistikovaný podvozek. Koncepce s pohonem předních kol také připomínala Evropu, avšak motor byl čistě americký. Čtyřlitrový osmiválec s výkonem pouhých 170 koní nenechal nikoho na pochybách, že toto je skutečně Cadillac.

Celkem vzniklo asi 21 000 kusů Allanté. Snad se nějakým také jednou svezu…

 

De Tomaso Biguá

Roadster De Tomaso Biguá možná znáte pod názvem Qvale Mangusta. A možná ho neznáte vůbec. To by ovšem byla velká škoda. Zatímco Allanté byl Cadillac, americké auto s trochou toho italského šarmu, De Tomaso je italské auto. Vyrábělo se od roku 1999 v Itálii, dokonce přímo v Modeně. Design vozu připravil Marcello Gandini, konstrukci si vzal na starost Giordano Casarini, bývalý technický ředitel Maserati. Podvozek připravil Enrique Scalabroni, konstruktér Formule 1 se zkušenostmi od Dallary, Williamsu i Ferrrari. Byl to klasický italský sporťák, kompaktní roadster s pohonem zadních kol.

Ale i tady bychom našli jistý vliv USA. Tak například páčka světel velmi nápadně připomíná tu, kterou používal v té době Ford. Nebo tlačítka ovládání oken, i ta jsou z Fordu. A nebo třeba motor. Casarini se rozhodl jít cestou nižších nákladů a namísto složitého a zdlouhavého vytváření nového vozu, které by pro zkomírající značku De Tomaso mohlo být smrtelné, se rozhodl vypůjčit techniku jinde. A na takové věci se ideálně hodí relativně jednoduchá americká auta, ta se staví jako lego.

Casarini tak vzal motor, převodovku i většinu elektroniky Fordu Mustang a usadil je do Gandiniho kompaktní karoserie – a auto bylo hotové. Motor Ford 4.6 DOHC V8, americká převodovka BorgWarner. Vzorem tohoto projektu bylo údajně TVR Griffith, které vznikalo podobným způsobem, když si TVR půjčilo osmiválec Rover.

Krásné auto dostalo poměrně unikátní konstrukci střechy. Střední díl byl odnímatelný konvenčním způsobem – odjistilo se několik zámků a celý střešní panel bylo možné demontovat a uložit do zavazadlového prostoru. S trochou cviku to zvládl i jeden člověk. O to více překvapil druhý krok – celý oblouk za sedadly posádky včetně zadního okna totiž stisknutím tlačítka zmizel v útrobách karoserie a z targy byl náhle otevřený roaster.

Automobil se světu představil roku 1999 a ve výrobě zůstal tři roky. Vyráběl se s pravostranným i levostranným řízením a pod značkami De Tomaso a Qvale (pro americký trh – Qvale byl americký dealer Maserati, který se rozhodl vůz dovážet do USA). A kolik se jich vyrobilo celkem? 284. Pod značkou De Tomaso, tedy pro Evropský trh, vzniklo dokonce jen 18 aut. A vůz s pravostranným řízením byl vyroben jeden jediný. To nebyl úplně dobrý výsledek. Vždyť jen za účelem testování, crash-testů a homologací muselo vzniknout 29 předprodukčních kusů.

Ale na tom již dnes nezáleží. Ne všem projektům je souzeno uspět. To však neznamená, že De Tomaso Biguá bylo špatné auto. Jistě, mechanismus střechy byl poněkud překomplikovaný, zadní sedadla naprosto nepoužitelná (ano, to auto je skutečně oficiálně čtyřmístné) a cena poněkud přehnaná. Ale to všechno nechme na okamžik stranou – podívejte se na nej. Copak není krásné?

 


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Be
Beaumont
07. června 2019, 11:23
1

Tech prikladu by se naslo mnohem vic, treba Chrysler TC by Maserati. Vzpomnel jsem si na nej, protoze jsem u jednoho dealera v Las Vegas videl nadherny kousek, jeden z 501 s manualni prevodovkou. A ma najeto asi 9.000 kilometru, cili je to uplne nove auto!

reagovat
Be
Beaumont
07. června 2019, 11:25
2

Jeste pridam fotku...

custom1
07. června 2019, 12:24
0

Parádní, téměř zapomenutá věc. Navíc je to mini-Mopar a ten já umím ocenit.
Je to vlastně LeBaron se zkráceným rozvorem a pozměněnou karoserií.

Be
Beaumont
07. června 2019, 15:39
0

A hlavne taky poladenym motorem, hlava je od Cosworthu.

ro
rock
07. června 2019, 11:57
0

Allanté je nádhera.

btw
v 50. letech hojně spolupracoval Chrysler se studiem Ghia. Asi nejznámější je '52 Chrysler D'Elegance, něco bylo u Dodge, krásný byl '54 Plymouth Explorer, ale já mám na mysli '54 DeSoto Adventurer II...

http://www.carstyling.ru/en/car/1955_desoto_adventurer_ii/

reagovat
gramo
07. června 2019, 12:24
1

Iso Grifo

reagovat
Tomino
07. června 2019, 12:34
1

Jo, to Iso je parádní italsko-americká kombinace. Já mám ještě rád De Tomaso, což je podobný případ jako to Iso, třeba Mangusta se mi hodně líbí.

gramo
07. června 2019, 12:47
0

DeTomaso je známější, tak jsem radši dal to Iso :) Panteru jsem měl jako autíčko na setrvačník :)

Tomino
07. června 2019, 13:04
0

To je fakt, já jsem taky před nějakou dobou ani nevěděl, že něco jako Iso vůbec existovalo :-) Já jsem dal tu Mangustu, protože je spojuje stejný designer - Giugiaro. Já to nevnímám jako auta, ale po stránce designu jako vyloženě umělecká díla.

Když se obecně podívám na současnou produkci, tak si třeba řeknu, jo, tohle je fakt pěkné auto, ale tyto auta z dob minulých jsou vyloženě skvosty.

Panteru na setrvačník jsem neměl, ale angličák myslím, že jo :-)

ro
rock
07. června 2019, 13:06
0

Já měl jako angličák to Grifo :-)

beastar
07. června 2019, 13:36
0

Že ty angličáky má člověk auta který si nikdy nemůže koupit. Já měl asi 5 Ferrari.. 2x Testarossu. Bugatti eb110, porsche 984 což je mimochodem zajímavá story kolem toho. I když v bulváru už o tom psali.

Co vám to připomíná za auto...

ro
rock
07. června 2019, 13:42
0

Zadek je poršácky kulatej, ale předek trochu obézní Miatu :-)

Tomino
07. června 2019, 13:54
0

Mi to taky trošku připadá jako Porsche, ale ty jo, vůbec nemám tušení, co to je :-)

gramo
07. června 2019, 14:00
0

Však je to napsaný v bístově příspěvku :) Vypadá to jako něco mezi Boxsterem a MX-5 a ve skutečnosti je to starší, než ta MX-5 a dá se to považovat za předobraz Boxsteru.

beastar
07. června 2019, 14:59
0

Přesně jak píše gramo. Je to 984. Vtipný na tom je, že zlý jazykové tvrdí že miatu vlastně vyrobilo první Porsche a ne Mazda:D Neznám přesně okolnosti, ale každej z vás má tak trochu pravdy protože to není produkční auto. Ale spíš prostě cesta k modernímu roadsteru Porsche. Zajímavý jak ty automobilky od sebe stejně ve finále kopírují aniž bychom to věděli.

gramo
07. června 2019, 15:07
0

S těmi zlými jazyky bych nesouhlasil, inspirací pro MX-5 je spíše Lotus Elan.

Opelfahrt
07. června 2019, 16:20
0

Tak co se týče hraček – u nás bylo umělohmotné De Tomaso Mangusta tzv. „na ovládání“ (tzn. s kabelem a pouzdrem na baterky s volantíkem), pak angličáky Iso Grifo a Maserati Bora, no a velký angličák 1:18 od Polistilu – Porsche 911 (930).

ro
rock
07. června 2019, 13:37
0

Jinak teda mne napadá bastl, kde mimo US a ITA figurovalo ještě GB: AC Frua. Existovalo jenom pár desítek kusů, ale byl to mazel...

reagovat
Caddy
09. června 2019, 17:13
0

Allante je desne prijemne auto, jedno z nej, co jsem mel tu cest. Dobre vypada, ma krasny zvuk a super jede (jen pozor, vyhnout se 4.1, ktera hovno jede a jen se sere), vychytane detaily a jako tresnicka na dortu jeden z nejlepsich interieru. Uvnitr to vypada jak u konceptu pusteneho do provozu, sedacky i palubka uplne dokonale designovane a k otmu ty dispalye a cudlicky, ovsem vse krasne zarovnane...jen nechapu ty, kteri si to objednali s analogem, to razem auto ztrati pulku kouzla :) A pak je trochu komplikovany a neintuitivni system strechy, kdy trochu paradoxne je stahovani manualni, ale zamykani a dotahovani elektricke. tedy obracene, nez by jeden ze zvyku cekal. A pak staci drobna odchylka z tovarni presnosti a zavrit ji je docela problem :) Ale mit na to kapacitu, mam jedno doma hned, je to navykove, jako maloco...jeden z nejvetsich zivotnich pocitu, ze chci furt jen jet dal a nevracet se...

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Volkswagen Touran  2006
Volkswagen Touran

2006 rok výroby
103 koní výkon
1 986 ccm objem

Dodge Durango  3.6 GT 2018
Dodge Durango 3.6 GT

2018 rok výroby
300 koní výkon
3 632 ccm objem

Pontiac Trans Sport  2000
Pontiac Trans Sport

2000 rok výroby
185 koní výkon
3 350 ccm objem

Volkswagen Scirocco R packet 2009
Volkswagen Scirocco R packet

2009 rok výroby
160 koní výkon
1 390 ccm objem

Volkswagen Golf Variant 1.9TDI  2008
Volkswagen Golf Variant 1.9TDI

2008 rok výroby
105 koní výkon
1 900 ccm objem