Hyundai Kona T-GDI 177 Allrounder: O styl jde až v první řadě

Ať se nám to líbí nebo ne, dnes je doba crossoverů. Dělají se ve všech velikostech. Někdy velké, jindy střední a často malé. Recept na vytvoření takového univerzálního crossoveru je vcelku jednoduchý. Vezme se obyčejný hatchback, trochu se nafoukne do všech směrů, přizdvihne se a voilà, máme tu kříženečka. Ten je obvykle hodný, má rád děti, neštěká a nekouše. Automobilky jimi nahrazují často klasické karosářské varianty, typicky kombi. Jestli je to dobře, nebo špatně, to si netroufám hodnotit. Osobně proti crossoverům nic nemám, ať si každý kupuje, co uzná za vhodné. Já jsem v tomto ohledu spíše staromilec a upřednostňuji ve většině případů právě ty kombíky. Až na jednu výjimku. A tou výjimkou je segment malých vozů. Nemohu si pomoct, ale malé kombíky se mi nelíbí. Natažená karoserie na malém půdorysu vypadá jak jezevčík vypraný na 90 stupňů. Chybí tomu vyváženost. Stačí si vzpomenout, jak vypadá Fabia Combi druhé generace, Seat Ibiza combi, či takový Peugeot 206 SW. Prostě ne. A právě tady, v této kategorii, mají crossovery smysl. S nevelkými vnějšími rozměry dokáží vykouzlit zajímavé možnosti vnitřního prostoru. To je případ i dnes zkoušeného Hyundaie Kona. Dokáže nás přesvědčit o svých schopnostech? 

Když v roce 2014 přišla na trh nová generace modelu i20, padala z úst zástupců automobilka slova o tom, že verze kombi přijde, co nevidět. Dnes se blížíme na konec roku 2018 a kde nic, tu nic. Místo toho jsme dostali naservírovaný trochu zvláštní model Kona, který je s i20 do jisté míry spřízněný. Z pohledu automobilky takové řešení dává větší smysl než zkoušet prorazit s malým kombíkem, který by měl prodejní potenciál jen v Evropě. A co si budeme nalhávat, Evropa vážně není ten nejdůležitější trh. Naopak s crossoverem mohou bez obav zamířit i za velkou louži, a to je pro Hyundai mnohem lákavější. Má však co nabídnout i zde, na starém kontinentu? 

Kona je jedna ze západních oblastí na největším ostrově Havaje. Z toho důvodu zřejmě nepřekvapí, že vnější design vozu je stejně extravagantní, jako ty barevně výrazné a turisty oblíbené havajské košile. Ne, tohle si nesplete jen tak s něčím jiným. Známý belgický designér Luc Donkerwolke (podílel se na designu první novodobé Octavie a Fabie, z jeho pera vzešlo i Lamborghini Murciélago) vtisknul tomuto malému Hyundai opravdu výjimečný výraz. Dělené přední světlomety, výrazná maska chladiče, spousta drobných detailů, jako nasávací otvor mezi světly denního svícení, či mlhovky na spodní hraně nárazníku. Přijde vám to zbytečně komplikované? Možná. Rozhodně je dostatečně efektní, aby to upoutalo pozornost. A hlavně má to auto svůj nezaměnitelný výraz. To se v době, kdy spousta lidí nadává, jak je všechno stejně, určitě počítá. Kona rozhodně zaujme a její design se v šedi průměru bezpochyby neztratí. 

Namlsán z vnějšího designu, jsem čekal nějaký odvaz také v interiéru. Tam bohužel invence došla. Vnitřek vozu je totiž prakticky stejný, jako u jakéhokoli jiné Hyundai. A to je trochu škoda, protože takovému vozu by bláznivý interiér více než slušel. Jediným ozvláštněním jsou barevné pásy vyvedené v barvě žlutého zvýrazňovače, stejně jako ozdobný rámeček kolem výdechů klimatizace a voliče automatu. A to je málo. Konzervativní zákazníci (a nevím, jestli to je zrovna cílová skupina pro Konu) budou sice potěšeni, ale já osobně bych čekal větší kreativitu. Je to trochu nevyužitá příležitost, protože v jakém jiném by si Hyundai mohlo dovolit popustit uzdu fantazie, než tady? Co se prostornosti a variability interiéru týče, nelze mít větších námitek. Na danou kategorii je tu místa až až, dozadu se pohodlně usadí dvě děti, případně dva dospělí na nějakou kratší cestu. Do kufru se vejde kočárek, byť mě tedy trochu zarazil prostor pod podlážkou, který má dokonce dvě patra a zvláštní členění. Tohle se dalo využít trochu jinak a získat tak pár (reálně využitelných) litru navíc. Ale jinak se dá říct, že jako náhrada malého kombíku poslouží Kona více než obstojně. 

Před pár měsíci testoval Konu, dnes již bývalý kolega Krab, se základním tříválcem 1.0 T-GDI. Pamatuji si, že se mu to auto docela líbilo a chvíli uvažoval, jestli by to neměl koupit (všichni kdo znáte Kraba jistě víte, že on chce koupit každé auto, do kterého sedne). Jediné, co by prý vyměnil, by bylo pohonné ústrojí. Prý by tomu slušela ta přeplňovaná jednašestka se čtyřkolkou. Dneska si tento předpoklad vyzkoušíme na vlastní kůži, protože tohoto modráska pohání právě větší ze dvou spalovacích motorů, co jsou u nás v nabídce, o výkonu 177 koňských sil. Bude to stačit na svižnou jízdu? Tenhle motor si pamatuji ze svezení v Hyundai i30 Turbo a musím se přiznat, že tam mě onehdy příliš nepřesvědčil. 

Nebudu vás napínat, bohužel se mu to nepovedlo ani teď. Přestože na papíře to vypadá obstojně, realita je trochu jiná. Jednašestce s označením Gamma chybí trochu jiskra, taková ta správná chuť do života. V nižších otáčkách se jí nechce, ve vyšších už se trochu trápí. Opravdu funguje snad jen ve středním pásmu. Navíc spolupráce s dvouspojkovou převodovkou DCT taky není bezchybná. Jak jsem pochvaloval spojení DCT a naftové 1.6 CRDi v nedávno testované i30, tak tady musím být kritický. Místy jsem postrádal v řazení logiku. Ve chvíli, kdy jsem jel do většího stoupání, nechala zařazený nižší stupeň a motor dusila, aby po narovnání silnice podřadila a poslala benzinový agregát do zbytečně vysokých otáček. Trochu lepší to je ve sportovním režimu, ale i tak to má k ideálu daleko. Nerozumí si spolu a je to celkem škoda. Mírné zklamání mi přinesla také dynamika Kony. Čekali byste od 177 koní v relativně malém autě nadprůměrnou dynamiku? Já také. Z nuly na sto se rozjede ještě celkem svižně, ale pak zrychlování citelně zeslábne navzdory papírovým předpokladům. Přemýšlel jsem, čím by to mohlo být a odpověď mi přinesl pohled do technických údajů. Kona totiž váží 1550 kg a to už není úplně málo. Taková hmotnost má negativní vliv také na spotřebu, která se u mě zastavila na hranici 9 litrů na sto, byť týdenní skladba cest byla tvořena výhradně z dálnic a cest po Praze. Troufám si tvrdit, že by Hyundai udělal lépe, kdyby pod kapotu nastěhoval menší benzínovou jednačtyřku, která je velmi dobrá.

Jistá disharmonie motoru s převodovkou je mrzutá tím spíš, když podvozek funguje opravdu pěkně. Je jistý, v zatáčkách dlouho neutrální, nevyděsí vás přílišné náklony karoserie a zároveň není zbytečně tuhý. I s pražskými tankodromy si poradí velmi obstojně a ze své posádky nevytřese duši. Řízení je dostatečně strmé, a i díky tomu umí být Kona překvapivě hbitá na okreskách a příjemně obratná ve městě. Tohle se povedlo. 

Verdikt 

V závěru předchozí recenze na Konu stálo, že je to dobré auto, ale kupte si jej se silnějším motorem. Musím to poupravit. Je to dobré auto, ale kupte si jej se slabším motorem. Pokud vyloženě nepotřebujete pohon všech kol, pak opravdu doporučuji poohlédnout se po základním litru. Ušetříte poměrně značnou finanční částku (1.6 T-GDI je dostupná jen v nejvyšší možné výbavě) a o 200 kg lehčí základní model potěší i lepší spotřebou, přičemž dynamikou nebude zaostávat o tolik, jak by se dalo tušit podle papírových předpokladů. Mám-li však být prorokem, vůbec nejlepší volbou pro Konu bude elektromotor, který už je také v nabídce a k extravagantnímu zaměření tohohle stylového Hyundaie bude pasovat skvěle. Ale o tom zase až jindy. 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 591 cm³
Výkon: 177 koní (130 kW) v 5 500 ot./min.
Točivý moment: 265 Nm v 1 500 – 4 500 ot./min
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková
Maximální rychlost: 205 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,9 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,1 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 9,1 l/100 km 
Cena s danou motorizací a výbavou: 579 990 Kč