Kdo je největší světový prodejce automobilů? Toyota, Volkswagen a další si ani neškrtnou...

Loni se na špičce prodejů automobilů opět bezpečně držela Toyota a zdá se, že časy, kdy se s Volkswagenem předháněla o nejvyšší pozici rozdílem pár tisíc kusů, už jsou zase pryč. Přes 10 milionů aut (i když statistiky se velmi různí, pořadí zůstává) neprodal loni nikdo. VW si drží bezpečné druhé místo a pak už to začíná být zajímavé. Každoročně posiluje Hyundai – KIA a loni už mu to stačilo na bronzovou příčku. Aliance Renaultu a Nissanu se stabilně drží v patrech nejvyšších. Stellantis se svými čtrnácti! značkami se umístil hned pod ním a těsně za ním dotírá GM ze Spojených států. Na desáté příčce vidíme i čistě čínskou značku BYD. Ve skutečnosti se ale v Číně prodá třetina všech vyrobených automobilů a ve statistikách značek nefiguruje více automobilek z říše středu jen proto, že jich je na tamním trhu zkrátka moc a prodeje se tak mezi ně tříští. Až se to začne trochu konsolidovat a začnou odpadávat nejslabší hráči, jistě se od nich do budoucna dočkáme zajímavějších čísel (pro nás asi bohužel).

Jenže co je to všem platné. Při určitém úhlu pohledu se totiž dá říct, že králem v prodeji automobilů je někdo úplně jiný. I když se totiž všichni tradiční výrobci automobilů spojí, prodají ročně něco kolem 70-75 milionů aut. Hot Wheels jich ale prodá přibližně 500 milionů! OK, asi je všem jasné, že prodeje reálných aut se nedají srovnávat s prodeji malých modelů pro děti (i když statistiky hovoří o tom, že až 30% si jich kupují spíše jejich tatínci). Značka Hot Wheels asi neudává směr, kterým se budou nová reálná auta udávat, i třeba to, jak se budeme v budoucnu přepravovat. Přesto podle mě může velmi ovlivnit vnímání automobilů a právě u malých dětí začít budovat lásku k nim. A to je důležité, protože kde bychom byli bez fandů do aut! Pojďme si tedy něco říct o tak významné značce.

Historie autíček Hot Wheels sahá až do roku 1968, kdy jejich první kolekci vytvořil Elliot Handler, který byl spoluzakladatelem společnosti Mattel. Elliot si všiml, jak rád si jeho syn Kenneth hraje s malými autíčky od Matchboxu. Jenže ta byla podle něj málo akční. Elliot měl rád závodní auta, hor rody, čouhající motory z kapoty a plameny na bocích – a přesně takhle začal tvořit i svoje auta. První řada vozů je známá jako The Original Sweet 16. Jednalo se o první ze série Red Line, pojmenované podle pneumatik, které měly na bocích červený proužek. Úplně prvním vyrobeným autíčkem se stalo tmavě modré Custom Camaro. Už první kolekce zaznamenala až nečekaný úspěch. Handler zároveň přichází s autodráhou z jasně oranžových silničních úseků a jedním nebo dvěma „superchargery“, což byla dvě gumová elektricky poháněná kola, která při průjezdu autíčko „vystřelila“ vyšší rychlostí. Po takovém úspěchu se přidává Ira Gilford, který opustil práci u Chrysleru a rychle se zapojuje do práce. Legendární Twin Mill nebo Splittin Image je kreslené pávě jeho rukou. K dalším z první série Show & Go patří třeba Torero nebo Turbofire.

Dalším významným modelem byl pro Hot Wheels byl Beach Bomb, který stál na základech VW Type 2  a měl dvě surfová prkna trčící ze zadního okna. Mattel chtěl ujistit fanoušky, že všechny jeho autíčka (ať už minulé nebo budoucí) budou vždy kompatibilní pro všechny jeho dráhy a právě Beach Bomb s tím měl trochu problémy. Autíčko bylo příliš úzké a tak ho kotouče v autodráhách nedokázaly dostatečně zrychlit. Navíc byl model příliš těžký a v zatáčkách pak často vypadával. Tato verze označovaná jako RLBB (Rear-loader Beach Bomb) je nyní mezi sběrateli velmi ceněná (o tom ještě dále). Nakonec v Hot Wheels autíčko předělali – rozšířili blatníky, upravili odlitek, našli nové místo pro surfovací prkna a odřízli střechu kvůli snížení těžiště. Této verzi se říká SLBB (Side-loader Beach Bomb) a je mnohem dostupnější.

Na začátku 70. let pak v Hot Wheels získávají další významnou posilu. Přichází Larry Wood přímo z vedení Fordu, který ve firmě vydrží necelých 50 let. Hot Wheels také jako první významná firma začíná sponzorovat reálné závody dragsterů, které jsou v severní Americe velmi oblíbené, a k tomu samozřejmě přicházejí tématické kolekce autíček.

Za dobu své dlouhé existence se ale Hot Wheels nevyhnulo několika skandálů. Tím nejznámějším je asi předběhnutí startu oficiální produkce Corvette C4. Chevrolet se totiž po „žraločím“ stylu u C3 rozhodl pro změnu designu. Vše bylo naplánované i s Hot Wheels, modely autíčka už byli připravené za zahájení prodeje, ale Chevrolet se trápil s problémy na montážní lince a nakonec musel o přibližně půl roku produkci odložit, než vychytá všechny problémy. V roce 1983 tak vlastně vzniklo jen několik předsériových kusů Corvette C4, ale byly vydávány za ročník 1984. Hot Wheels ale tyto problémy nezastavily a autíčko do prodeje pustily. Nové a hlavně radikálně jiné tvary tak automobiloví fanoušci poprvé neviděli od automobilky, ale od výrobce hraček. V GM z toho byli opravdu naštvaní a hrozilo odebrání licence na všechny auta koncernu.

Do konce tisíciletí pak pokračuje éra (z dnešního pohledu) různých speciálních edic a vzácných aut, protože novinek nepřichází zas až tolik. Až v novém tisíciletí začíná Hot Wheel ve velkém vydávat třeba i stovky nových modelů ročně, ale hlad fanoušků neutichá. Proto se firmě raketově zvedá obrat a s tím i zisk a díky tomu si může dovolit zas navrhovat víc aut. Tak to jde vlastně až do dnešních dní.

Zajímavý je také vztah automobilek s firmou (nebo spíše značkou) Hot Wheels. Ten se původně vyvíjel různě, ale po tom, co se tato značka stala dominantní, se i vztahy s automobilkami zlepšily. Proces vývoje popisoval vedoucí designu Ted Wu, který pro Hot Wheels pracuje už více než 20 let a od roku 2015 je šéfdesignerem. Licencované autíčko vzniká samozřejmě na základě dlouhodobých kontraktů mezi automobilkami a Hot Wheels. Pokud chce mít značka při uvádění nového modelu jako podporu prodeje zároveň i svoje Hot Wheels autíčko, musí na návrhu spolupracovat již dlouho před premiérou reálného vozu. Automobilky tak poskytují CAD data, která obsahují budoucí podobu auta jak zvenku, tak zevnitř. U Hot Wheels je přebírá nejužší tým profesionálů tvořící asi 40 lidí, kteří mají za úkol zkrátka všechno 64x zmenšit.

Každý z členů týmu má jinou specializaci (dopravní design, průmyslový design, grafický design, design hraček a další), dohromady ale musí vytvořit model, který se co nejblíže podobá předloze, ale zároveň je bezpečný jako hračka a taky jde samozřejmě i o náklady při výrobě. Velká část z těchto lidí také v minulosti pracovala pro některou ze skutečných automobilek, jak už jsme si řekli výše. Dříve mohla doba od prvních skic na papíře přes dřevěné formy až po zhotovení reálných autíček trvat i rok a půl. S modernizací výpočetní techniky a především s příchodem 3D tisku se ale tato doba dramaticky zkracuje. Přesto má Hot Wheels údaje o určitých vozech s výrazným předstihem, stejně jako třeba tvůrci závodních počítačových her.

Základ nabídky ale tvoří necelých 500 autíček a přibližně polovina z nich se každoročně obměňuje. Do nové prodejní sezóny vstupují zcela nové exempláře, ale také revidované kusy opatřené například jiným lakem nebo barevnými doplňky. Za 56 let existence již firma stihla vyprodukovat hodně přes 8 miliard kusů (hranici 8 miliard překročili na konci roku 2021 a novější údaj se mi nepodařilo dohledat).

A jaká autíčka jsou nejvzácnější? Asi nemusím vysvětlovat, že jsou to především různé limitované a malokusové edice a čím starší a v lepším stavu, tím lépe. To je tak nějak logické a očekávatelné. Pak jsou to ale hlavně auta růžová. V minulosti jich bylo zkrátka touto barvou lakováno nejméně, protože byla právě tato barva považována za spíše holčičí. Dnes vnímání není tak vyostřené, ale dříve se zkrátka růžovou lakovalo méně. Proto kupříkladu neváhal jistý sběratel zaplatit v aukci v roce 2000 za růžový Volkswagen Beach Bomb 1:64 z roku 1969 slušných  39 600 liber (tehdy skoro 2,3 milionu Kč, v dnešní hodnotě něco pod 5 milionů Kč). To už je (a byla) cena za slušný byt. Odhaduje se, že to samé autíčko v jiné barvě by mělo maximálně čtvrtinovou hodnotu. Sběratelé si také obecně velice cení modelů z roku 1972-1973, protože v tomto roce bylo Hot Wheels vyrobeno jen minimální množství.

A na závěr lehké srovnání s asi největším konkurentem – značkou Matchbox. Ta vstoupila na trh již v roce 1953, tedy o 15 let dříve. Jack Odell vyrobil malé kovové autíčko, které se vešlo do krabičky od zápalek, aby si ho jeho dcera mohla vzít do školy. Matchbox se velmi rychle rozšířil a v 50. a 60. letech dominoval trhu. Jenže Hot Wheels přišlo s malou revolucí a více se zaměřilo na radikální a kreativní přístup. Matchbox se stále snažil držet především věrnosti k předloze a produkčnímu autu. Hot Wheels se nebojí experimentovat s jasnými barvami, rychlejšími koly a závodními drahami, které přitahovaly dětskou představivost. Díky tomu získaly rychle obrovskou popularitu. A protože se nezaměřovaly pouze na modely aut, ale i na zmíněné autodráhy a třeba i sponzoring reálných automobilových soutěží, stávají se rychle lídrem v tomto oboru. Nakonec Mattel, vlastník Hot Wheels kupuje v roce 1997 i značku Matchbox. Zatímco Hot Wheels zůstává zaměřeno na kreativnější, sportovní a závodní modely, Matchbox zůstává věrný především svému tradičnímu realistickému designu vozidel. Obě značky si tak uchovávají svoje místo na trhu, ale Hot Wheels prodává přibližně 8 až 10x více autíček.

A co vy? Pochlubte se svou sbírkou, a který z určitě mnoha vašich modelů máte nejraději?