Honda S660: Upřímný sporťáček

Japonský trh vozů má spoustu svých specifik. Ať už jde o několik různých druhů dealerství každé značky nebo speciální edice nám známých vozů, to hlavní, po čem každý nadšenec do japonských aut slintá, jsou jejich JDM modely, auta určená pouze pro domácí trh. Dnes se na jedno takové podíváme.

Historie eSkových modelů Hondy sahá až do šedesátých let. V roce 1962 Honda představila jeden z prvních prototypů svých vozů, model S360, který o rok později s pár úpravami, zejména s větším motorem, uvedla do prodeje jako model S500. O rok později přichází další eSko, model S600, s trochu pozměněným exteriérem a opět větším motorem. Jenže ani šestistovka nevydržela na trhu příliš dlouho – v roce 1966 ji nahrazuje S800, 70-koňový lehounký roadster, jehož motor s omezovačem v 9,5 tisících Hondu proslavil jako jeden z nejtočivějších vozů sériové výroby. A pak nastalo na 30 let ticho…dokud na konci devadesátek Honda nepředstavila S2000. Ale o té dnes mluvit nebudeme, to si nechme na jindy! 

S660 totiž není ani tak nástupce S2000, jako jiného kei kabrioletu – Hondy Beat. S660 není vyloženě okresková zbraň, spíš je pro japonský trh tím, čím je pro nás Mazda MX-5. Abych to správně vysvětlil – pro nás, Evropany, je Miata ztělesnění skvělého auta na okresky, neboť není potřeba letět stopade, aby se řidič bavil. Naše okresky jsou prostě oproti těm japonským dosti široké a rychlé. 

Před popisem auta samotného ještě ale doplním jednu věc. Tato Honda spadá do třídy kei. Co to vlastně je? Úplným názvem keijidōsha, tedy lehký automobil, kei jsou malá auta, to nejmenší, co může na dálnici. Výhody této kategorie aut jsou hlavně nižší daně za provoz auta a v některých oblastech Japonska i absence prokazování vlastnictví parkovacího místa, neboť parkování na ulici je povětšinou zakázané. Do měst se hodí hlavně díky těm malým rozměrům, hledání parkování je mnohem jednodušší – hodně Japonců s tradičně velkými auty by jistě potvrdilo, jak těžké (a drahé) je najít dostatečně velké parkovací místo v centru Tokia. Kategorie kei má přesně stanovené rozměry nejen vozu, ale i motoru – výkon nesmí přesáhnout 47 kW (64 koní) a obsah 660 ccm. 

A teď už k autu - S660 je targa. To s sebou přináší jistá specifika, třeba že vítr v kabině dost krouží a nad nějakých 80 km/h už je vevnitř docela aerodynamický hluk. Na druhou stranu, 80 už je pocitově dost vysoká rychlost, nad 100 už si člověk připadá pomalu jako na Autobahnu. No, cestovní auto to na rovinu úplně není – nepomáhá ani kompletní absence zavazadlového prostoru, pokud sundáte střechu. Plátno střechy se totiž musí srolovat a následně se uloží do “kufříku” pod přední kapotou…není to úplně nejtěžší úkon, určitě jsou i náročnější způsoby ukládání střechy, ale ergonomické to úplně není. Zajímavě řešená je větrná clona v podobě třetího okna uprostřed mezi sedačkami.

A vevnitř taky moc místa nenajdete. Japonci jsou holt menší, ale stejně mám otlačené koleno ještě několik dní poté. Pokud ale malému autu prominete, že je malé, budete mít radost – v S660 se sedí doslova na zemi, ne nepodobně jako v Alpine A110. Specifika pravostranného řízení zde řešit úplně nebudeme, ale jinak je kokpit S660 nasměrovaný na řidiče a vše je na dosah ruky. Ničemu, co displeje říkají, sice nerozumím, ale ukazatele brzdícího tlaku a plynu jsou naprosto parádní. Umí ukazovat i přetížení, ale jak jsem už říkal – o tom S660 úplně není. Tady jde o prožitek z řízení. Zajímavé je, že auto má i zpětnou parkovací kameru, a to dost kvalitní – upřímně o dost kvalitnější než nedávno testovaný Civic Type-R. Proč má tak malé auto zpětnou kameru, říkáte si? No…ono je z toho dost blbě vidět, ve zpětném zrcátku to ještě jde, ale boční výhled je opravdu mizerný.

64 koní z přeplňovaného 0,66 l tříválečku taky nikoho neosloví…dokud nesundáte dolu střechu a všechna tři okna. Zejména prostřední okénko dělá ve zvukovém projevu motůrku fakt hodně! Zvuk motoru je parádně slyšet, blow-off ventil syčí, výfuk občas zapráská dost organicky, prostě paráda. Auto má na první dva převodové stupně docela solidní odpich, ale pak dynamika dost opadá. Nad nějakých 80 km/h je prostě slabší motor znát…ale to vůbec nevadí. Jak jsem již zmínil, takové rychlosti prostě na typické japonské klikatici jen tak nezažijete. S660 se dokáže provozem pěkně proplétat, ale pořád jí můžete držet pod krkem – z toho zde pochází radost, nikoliv z ohromných rychlostí. 

Podvozek je relativně tužší, ale nikoliv příliš uskákaný – upřímně při pohledu na krátký rozvor jsem to čekal mnohem horší. Na šestnáctkách byl obutý semislick Nankang NS2-R, který poskytuje dostatečnou oporu pro takové auto, a tak není problém jezdit v zatáčkách dosti svižně. Jak se auto chová na limitu vám však úplně neřeknu – přeci jen s půjčeným autem, výhružkou solidních pokut a kamerou s monitoringem v cizí zemi, kde nikdo moc anglicky neumí, blbnout příliš nechcete. Nebo aspoň já ne.



Co mě osobně trochu zamrzelo je dost odtažité řízení, které je sice dost rychlé, ale moc zpětné vazby neposkytuje. Stejně tak jsem nebyl příliš nadšený z převodovky, která má sice krátké dráhy, ale pocitově chod není příliš “honďácký” – řadíte sice rychle, ale nemá takový ten typický cvak. To je však možná i chyba konkrétního kusu, který rozhodně nebyl stoprocentní, neboť auto z půjčovny s nájezdem přes 118 tisíc kilometrů již určitě zažilo dost věcí. 

Závěr

S660 je ideální auto na malé japonské okresky. Na našich evropských bych asi nebyl z auta vůbec nadšený, neboť u nás by byla tato malá Honda dost podmotorovaná, ale upřímně – u nás by tahle věc své zákazníky hledala dost těžko. Málokdo by se do ní pohodlně vešel a už vůbec by nebyl ochotný odpustit totální absenci úložných prostorů. Pokud však na dovolené budete chtít zkusit japonské silničky, vřele doporučuji tohle malé prdítko. Nebudete litovat.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný tříválec 658 ccm umístěný uprostřed
Nejvyšší výkon: 47 kW
Nejvyšší točivý moment: 104 Nm 
Pohotovostní hmotnost: 830 kg 
Převodovka: šestistupňový manuál
Maximální rychlost: 140 km/h
Zrychlení 0-100km/h: 12,6 s 
Spotřeba v testu: 6 l/100 km 
Cena od: 1 980 000 japonských jenů (cca 310 tisíc Kč)