Honda Civic e:HEV: Tichý šampion nižší střední třídy

Pokud jste automobilový svět vnímali už někdy v druhé polovině devadesátých let, nejspíš vám neuniklo, co vlastně znamenala Honda Civic. A hlavně co znamenala pro tehdejší tunerskou scénu. Já si dodnes vybavím ty upravené Civicy s legendárními motory VTEC, které prostě nechyběly na žádném srazu. Vždycky se kolem nich shlukla velká parta nadšenců a všechno to působilo jako jedna velká rodina. Byla to strašně zajímavá doba. Mně osobně tahle éra trochu utekla. Na konci devadesátých let jsem ještě nebyl řidič, takže jsem byl spíš pozorovatel než účastník. Ale přehlédnout to nešlo. Civic se právem řadí mezi automobilové ikony, které výrazně ovlivnily historii své třídy. Jenže doba se změnila. To, o čem byla řeč před chvílí, je dávno pryč. Civic už není tím syrovým základem pro úpravy, jakým býval. Prošel poměrně výrazným vývojem a posunul se úplně jiným směrem. A právě na ten nejnovější Civic, který nedávno prošel faceliftem, se teď podíváme.

Dnešní Honda Civic je takovým tím seriózním zástupcem kompaktní třídy, která jako by byla jednou z posledních, co v dnešním trochu chaotickém automobilovém světě zůstává věrná svým tradicím. A zatím to vůbec nevypadá, že by měla mizet ze scény. Pořád se bavíme o jedné z nejoblíbenějších kategorií v Evropě, která má zákazníkům co nabídnout. Kompaktní třída je totiž pořád neuvěřitelně pestrá. Můžete sáhnout po hatchbacku, liftbacku, kombíku, zvolit benzin, naftu nebo hybrid, či elektro. Výběr je široký a člověk vlastně není ničím zásadně omezený. Honda se v tomhle směru vydala trochu jinou cestou a soustředí se výhradně na hybridní pohon, ale k tomu se ještě dostaneme. Za mě je totiž Civic něco, co jsem už zmiňoval v některém z předchozích textů. Možná je to vůbec nejlepší auto ve své třídě. A teď si pojďme říct proč.

Jedenáctá generace Honda Civic je tu s námi už od roku 2021, takže po zhruba pěti letech přichází čas na menší update, klasickou modernizaci. Upřímně, Honda je s tímhle modelem očividně natolik spokojená, že žádné velké zásahy nepovažovala za nutné. A já se jí vlastně ani nedivím.

Popravdě bych si ani netroufnul na první pohled přesně vyjmenovat rozdíly mezi verzí před faceliftem a tou současnou. Změny jsou opravdu spíš jemné, kosmetické. Nic, co by vás praštilo do očí. A právě to ukazuje určitou sebedůvěru. Honda jednoduše ví, že má v rukou povedené auto a není potřeba ho za každou cenu překopávat. Civic totiž pořád vypadá skvěle. Je moderní, ale zároveň nepůsobí přeplácaně nebo přehnaně futuristicky, jak tomu u některých starších generací bývalo. Tentokrát vsadil na klidnější, vyvážený design, který podle mě sedne i konzervativnějším řidičům. Není to žádné umělecké dílo na kolech, ale všechno dává smysl a funguje to jako celek.

Navíc se bavíme o liftbacku, což není z hlediska proporcí úplně jednoduchý karosářský styl. Tím spíš v segmentu C. O to víc potěší, že se to Hondě povedlo. Civic působí vyváženě, má jasně čitelnou a zapamatovatelnou tvář a mezi ostatními auty ho jen tak nepřehlédnete. Osobně bych možná sáhl po výraznější barvě než byla testovací bílá, ale to už je čistě otázka vkusu každého zákazníka. Každopádně i po těch letech na trhu na mě Civic pořád působí jako velmi povedený zástupce nižší střední třídy. A na tom se touhle modernizací vůbec nic nemění.

Velké změny se neodehrály ani v interiéru Honda Civic, což je vlastně dobrá zpráva. Všechno je tu důvěrně známé. Honda sází na podobnou architekturu napříč svými modely a za mě je to rozhodně správná cesta. Máme tu centrální displej infotainmentu v rozumné velikosti, jednoduchou a přehlednou palubní desku a hlavně důležité ovladače stále na fyzických tlačítkách. A to se dneska počítá. Volant skvěle padne do ruky, přístrojový štít je přehledný. Možná bych si dokázal představit větší míru personalizace. Nabídka zobrazení je spíš konzervativní a třeba možnost promítnout mapu přímo před řidiče by nebyla od věci. Ale dobře, pořád to není úplný standard ani jinde.

Samotný infotainment je jednoduchý, logický, ale žádný technologický zázrak nečekejte. Nepřekvapí pokročilými funkcemi a občas mě dokázal potrápit. Konkrétně třeba tím, že se mi samovolně odpojoval Apple CarPlay. Není to nic dramatického, ale větší stabilita by mu rozhodně slušela. Celkově nepůsobí vyloženě zastarale, ale je vidět, že nepatří k tomu nejmodernějšímu, co dnes automobilky nabízejí.

Co naopak musím jednoznačně pochválit, je pozice za volantem. Sedadlo si můžete nastavit opravdu nízko, takže máte příjemný pocit propojení s autem. V době, kdy si v některých vozech připadáte spíš jako za volantem autobusu, je tohle osvěžující změna. Pomáhají tomu i povedené sedačky, které dobře kombinují komfort s rozumným bočním vedením.

Jedna věc mě ale vyloženě štvala. Jízdní asistenty, respektive jejich nevypnutelnost. Konkrétně systém Intelligent Speed Assistance, který vás upozorňuje na překročení rychlosti. Funguje to tak, že auto začne pípáním reagovat prakticky hned, jakmile jedete o kilometr v hodině rychleji. A nejde to normálně vypnout. Ten zvuk sice není vyloženě nepříjemný, ale po čase začne lézt na nervy. Upřímně mě to štvalo natolik, že jsem hledal řešení po fórech. Existuje sice workaround přes nastavení aplikací v systému, který běží na starším Androidu, ale znamená to omezení dalších funkcí. Například navigace pak vůbec nefunguje. A pokud by vás napadlo to obejít přes telefon, tak s Androidem máte smůlu. Android Auto tím pádem neběží, zatímco CarPlay ano. Proč to tak je, to nechám bez komentáře.

Jinak se ale uvnitř bavíme o velmi povedeném kompaktním liftbacku. Kufr je dobře přístupný, prostoru je dost a celé to dává smysl. Civic zkrátka i zevnitř potvrzuje, že patří mezi to lepší, co dnes nižší střední třída nabízí.

O pohon současného Honda Civic se stará výhradně jediná motorizace, která kombinuje elektromotor a zážehový dvoulitrový čtyřválec s atmosférickým plněním. Je to řešení, které Honda používá už delší dobu a v principu se na něm nic zásadního nemění. Pořád tu máme takzvaný sériový hybrid. V praxi to znamená, že kola pohání primárně elektromotor, zatímco spalovací motor funguje hlavně jako zdroj energie pro baterii. Teprve ve vyšších rychlostech se umí spalovací jednotka přímo připojit ke kolům. Na papíře to může znít trochu složitě, ale v reálném provozu je to naprosto přirozené a bezproblémové.

Z pohledu řidiče je to vlastně velmi příjemná zkušenost. Díky okamžitému točivému momentu elektromotoru Civic reaguje na plyn hned a bez prodlevy. Ve městě i na okreskách působí živě a ochotně. Celkový výkon 135 kW, tedy zhruba 185 koní, je pro kompaktní auto víc než dostačující. Bez problémů držíte tempo s provozem a když chcete, není problém být mezi těmi rychlejšími. Zároveň vás tady ani neruší protivný zvuk vytočeného motoru, což je častý problém jiných hybridů. Honda je kultivovaná prakticky za všech okolností. Velmi silnou stránkou je ale efektivita. Některé hybridy dokážou být složité, ale ve výsledku nepřinášejí očekávanou úsporu. Tady to naštěstí neplatí. Během testu jsem projel město, okresky i dálnice a snažil se auto poznat opravdu důkladně. Výsledná spotřeba se ustálila na 4,8 litru na sto kilometrů, a to bez jakéhokoliv šetření. A to se bavíme o liftbacku s výkonem 185 koní a velmi solidní dynamikou. Reálná spotřeba je dokonce lepší než papírové hodnoty, což rozhodně není samozřejmost. Na rovinu můžu říct, že hybridní Civic je v praxi úspornější než leckterý naftový hatchback konkurenčních značek. Tohle je přesně ten moment, kdy hybrid dává smysl v každodenním provozu víc než diesel.

Silnou stránkou Honda Civic jsou i jízdní vlastnosti, kde se naplno ukazují roky zkušeností japonských inženýrů s laděním podvozku. Civic působí za volantem strašně přirozeně, takzvaně jde hezky do ruky. Když ho vezmete na zakroucené okresky, dokáže vás bavit. A to bez toho, aby vás trestal nepohodlím. Podvozek zvládá nerovnosti s přehledem, nic zbytečně netluče, nic není přehnaně tvrdé. Všechno je naladěné s typickou japonskou pečlivostí. Máme tu rozumná kola, rozumně nastavený podvozek a celkově velmi vyvážený celek. Nenajdete tu jednu věc, která by vyloženě vyčnívala nad ostatními. Ale právě to je na tom to nejlepší.

Celek funguje jako dokonale sladěný stroj, který vám zpříjemní každodenní cestování. Ať už jezdíte po městě, dojíždíte po okreskách nebo trávíte čas na dálnici, Civic se přizpůsobí a nic vás neotravuje. Není to žádné vyhraněně sportovní náčiní, ale to ani nechce být. Místo toho nabízí něco mnohem cennějšího. Schopnost být příjemným společníkem v každodenním provozu bez kompromisů. A to je dnes vlastnost, která rozhodně není samozřejmá. Civic zkrátka funguje dobře v každé situaci, do které ho postavíte. A to je možná jeho největší přednost.

Verdikt

Verdikt je vlastně docela jednoduchý. Honda Civic jedenácté generace po faceliftu je strašně příjemné auto. Ať už z pohledu jízdních vlastností, nebo samotného pohonu, všechno tu funguje přesně tak, jak má. Interiér je navíc místo, kde vám nebude nic vadit ani při delším cestování. Je to prostředí, ve kterém se prostě dobře žije. O to víc mě vlastně mrzí, že těchto Civiců na silnicích nepotkávám víc. Tohle auto by si to rozhodně zasloužilo. A když se podíváme na cenu, tak ani ta v kontextu dnešní doby nepůsobí nijak přehnaně. Zhruba za 800 tisíc korun dostanete auto, které bez problémů zvládne každodenní provoz ve všech jeho podobách. A to není málo. Naopak. Civic je po všech stránkách dotažený celek, který dává smysl a funguje. Pokud hledáte auto nižší střední třídy, které vás nebude ničím zbytečně trápit (až na hlídače rchlosti) a zároveň vám dokáže dělat radost, Hondu Civic můžu s klidným svědomím doporučit všemi deseti.

Technické údaje

Motor: elektromotor a zážehový čtyřválec 1993 ccm – sériový hybrid
Výkon spalovacího motoru: 105 kW (143 koní) v 5 900 ot./min.
Točivý moment spalovacího motoru: 186 Nm v 4 500 ot./min.
Výkon elektromotoru: 135 kW
Točivý moment elektromotoru: 315 Nm
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,1 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,0 l/100 km kombinovaná 
Průměrná spotřeba v testu: 4,8 l/100 km
Cena od (Elegance): 799 900 Kč
Cena (Civic e:Hev Advance): 889 900 Kč