Od výkladní skříně automobilové techniky k prodejně bot: Vzestup a pád pařížské galerie Citroën

Před pár týdny jsem byl na výletě v Paříži. Byl to dárek pro rodiče, kteří se chtěli projít po zdejších bulvárech a prohlédnout si místní monumenty, a protože já jediný se v rodině domluvím francouzsky, ujmul jsem se role delegáta. Mimochodem, jestli tam chcete také, jeďte ještě teď, než začne sezóna. Nás netrápily ani nekonečné zástupy turistů (rozuměj: měly dohledný konec), ani přehnaný nepořádek (jehož podezřívám, že souvisí právě s těmi turisty), a kupodivu ani žádná stávka. Byli jsme vůbec ve Francii?

O to ale nejde. Důvod, proč čtete dnešní článek, je, že pokaždé, když do Paříže přijedu, navštívím adresu 42 Champs-Élysées, kde se nachází budova, jež je významná pro každého fanouška značky Citroën: výstavní galerie této automobilky. Naposledy jsem zde byl v roce 2016, kdy tu zrovna probíhalo představení tehdy nového Citroënu Ë-Méhari, jehož jsem si díky tomu mohl důkladně prolézt (zážitek to zrovna nebyl, jsou lepší citroëny). 

Srážka s realitou roku 2025

Proto jsem tam samozřejmě musel i letos. No…a teď vlastně nevím, jestli je dobře, že jsem to udělal. Úloha této stavby se totiž v mezičase kapku změnila. Vlastně se změnila tolik, že jsem vám o tom musel napsat, abych ulevil svému nalomenému srdíčku. Z ikonické pařížské galerie Citroën, výkladní skříně francouzské automobilové techniky, je teď prodejna bot a sportovního náčiní značky Salomon. Krásné, že? 

Jelikož jsem vám však nechtěl napsat jen nějaký krátký stesk nad osudem této stavby (jež spolu se zavřeným muzeem Conservatiore Citroën docela dobře ilustrují současný stav značky), rozhodl jsem se, že vás stručně provedu její historií. Když už nic, tak se aspoň dozvíte, čím je toto místo tak věhlasné a proč je za mě taková škoda, že už slouží něčemu úplně jinému.

Prvopočátky

Abyste genius loci 42 Champs-Élysées pochopili, musíte prvně vědět, že André Citroën, zakladatel automobilky, byl kromě revolučního průmyslníka také zdatným marketérem. Je to právě on, kdo si na deset let pronajmul Eiffelovu věž, aby na ní každý večer do vzdálenosti sta kilometrů svítilo jméno jeho značky. Také je to on, kdo při příležitosti sedmnáctého ročníku pařížského autosalonu nechal na nebe letadlem napsat pětikilometrový nápis Citroën. V jeho hlavě se zrodil i nápad na instalaci rozcestníků s logem dvojitého šípu po celé zemi.

Andrému ale bylo jasné, že kromě intenzivní reklamy svá auta také musí prodávat co nejblíž lidem. Zasazoval se proto o rychlé rozšiřování své dealerské sítě. Mezi lety 1919 a 1925 tudíž číslo prodejen postupně stouplo ze dvou set až na pět tisíc, přičemž tyto obchody byly rozmístěny rovnoměrně po celé západní Evropě a severní Africe.

Jedna z nich ale musela vyčnívat. Stejně jako výrobní škála má svou vlajkovou loď, i dealerská síť v jeho očích potřebovala nějaký vrchol, příslovečnou třešničku na dortu. Rozhodl se proto, že v Paříži, hlavním městě domovské Francie a světově významné metropoli otevře velkolepou obchodní galerii, kam budou lidé chodit když ne přímo kupovat, tak minimálně obdivovat jeho vozy. 

Tam, kde nakupuje svět

Pro tyto potřeby si vybral v pořadí čtyřicátý druhý dům na ulici Champs-Élysées, skoro dvoukilometrové avenue mezi Vítězným obloukem a zahradami Louvreu, známé pro luxusní obchodní domy po obou svých stranách. Tato budova měla zajímavou architekturu s gotickými oblouky, ve kterých se nové citroëny měly báječně vyjímat. Poprvé byly její dveře otevřeny v roce 1927.

Jak ale víte z mnoha mých seriálů o historii automobilky, André Citroën byl vizionář a hleděl dopředu, nikoliv dozadu. Vybraná budova se mu tím pádem už po pěti letech zdála málo reprezentativní. V dubnu 1932 tak jeho reklamnímu (a asi i finančnímu) oddělení přistál na stůl zajímavý úkol: Starou budovu zbourejte a na jejím místě postavte novou, s obrovským oknem a velkým nápisem Citroën. Jo a abych nezapomněl, všechno musíte stihnout teď do října. Není čas ztrácet čas.

Pracovat pod Andrém byla asi také občas radost, co myslíte? Nicméně povedlo se, už na podzim 1932 se mohli první nedočkavci kochat novou stavbou. Měla obrovské centrální okno, 1,75 m vysoký nápis se jménem značky a rozsáhlý interiér s avantgardním vnitřním osvětlením, schopný v závislosti na rozvržení pojmout až patnáct automobilů. Byla to tenkrát obrovská paráda. 

Láska prochází žaludkem

Takto navržená obchodní galerie přežila až do roku 1984, než padlo další významné rozhodnutí, nyní už pod značkou Peugeot, kam Citroën v rámci PSA nově spadal. Znělo asi takto: 42 Champs-Élysées již nemá být prodejní, nýbrž výstavní prostorou, kde se automobily budou potkávat s dobrým jídlem.

V návaznosti došlo k další velké přestavbě, po které bylo místo přejmenováno na Hippo Citroën a vozidla se zde začala o prostor dělit s restaurací spadající pod značku Flo Brasserie, kde bylo možné obsloužit až 220 návštěvníků najednou. Vedení skupiny v takovém pojetí vidělo příležitost rozšířit povědomí o značce Citroën i mezi lidi, jež auta tolik nezajímala. 

Vrcholné číslo

K poslednímu kompletnímu redesignu budovy se přikročilo v roce 2004, tedy v době, kdy se po mnoha letech odříkání pod nadvládou lva mohly šípy zase na chvíli trochu nadechnout a vyrábět takové hlouposti jako C3 Pluriel nebo naopak úchvatné kousky jako C6. Nové prostory na popisované adrese měly změnu tohoto směřování směrem k expresivnějším vozům podpořit.

Pro koncept uměleckého, avantgardního domu, odrážejícího ducha značky Citroën v nultých letech, byl vybrán návrh kompletně prosklené stavby od Manuelle Gautrandové, jenž se vyznačoval trojrozměrnou příhradovou vnější strukturou inspirovanou origami a točitým schodištěm s výstavním prostorem pro vozy na odpočívadlech, vždy dvěma na jedno patro (mimo liché přízemí), celkem sedmi. Na restauraci už v něm nezbylo místo, což ale nějak nikomu nevadilo.

V rámci sjednocení s nabídkou aut byla zcela nová budova pojmenována C42 Champs-Élysées a s velkou pompou otevřena v roce 2007. Dobový tisk byl tehdy uhranutý hlavně z oné prosklené fasády, poskládané z devatenácti pyramid o pokaždé jiné velikosti a červeném nádechu, stojících nad dvojicí velkých skleněných šípů symbolizujících logo automobilky. Takto stavba vypadá i dnes.

Skon

Nyní už vás nicméně moc pozitivních zpráv nečeká. V průběhu deseti let se zde konaly mnohé zajímavé výstavy související s minulostí, přítomností i budoucností značky, ale ekonomická krize, přísnější ekologická omezení a agresivnější konkurence způsobily, že i když stihla přivítat více než deset milionů návštěvníků, stala se C42 Champs-Élysées pro Citroën příliš drahým luxusem. Její brány proto nadobro uzavřel v roce 2017, aniž by se kdy plánoval vrátit.

A jak je na tom místo teď, už víte. Ano jistě, jak sice mírně sarkasticky, leč docela uvěřitelně poznamenal kolega Dan, Salomon má dnes na akciových trzích možná větší hodnotu než Citroën, čemu se divíš Jaromíre? Také platí, že prodejna aspoň nechátrá, ale žije, i když nyní už obuví. Jen je to takové…smutné. Fascinující automobilovou historii tu připomínají už jen ty dva šípy nad vchodem. Achjo.

Co si o osudu budovy na adrese 42 Champs-Élysées myslíte vy? Také jste zklamaní jako já nebo vás to vlastně netrápí? A znáte nějaká další místa spojená s jinou automobilkou, která by si prošla podobným vzestupem a pádem? Dejte vědět v diskuzi.

Zdroj historických faktů: Kniha Citroën 2CV od Jiřího Fialy, Citroën Car Club