Ferrari 12Cilindri Manuale: Tradice proti inovacím

Je to jako smršť, začíná to připomínat kobercový nálet. Mnozí pravověrní fanoušci značky Ferrari zůstávají ještě pod lékařským dohledem po následcích představení elektrické pětimístné bubliny Luce a z Maranella přichází další ofenziva. A tentokrát je to vůči tradičním milovníkům značky doslova podlost a cynismus.

To, co vidíte na fotkách, je totiž na první pohled vlhký sen každého, kdo má ložnici vytapetovanou plakáty rudých speciálů. Jeden z nejnovějších modelů, ikonické Ferrari 12Cilindri osazené stále ještě poctivým atmosférickým dvanáctiválcem pod dlouhou přední kapotou odkazující na legendární Daytonu, tu na fotkách vidíme s trojicí pedálů a řadicí pákou v tradiční otevřené kulise. Fungl nové V12 Ferrari s manuálem, nirvána na kolech!

Akorát, že vůbec. A tady je asi na místě nějaký ten disclaimer. Tak tedy: Následující řádky budou pro některé z vás možná náročné, pokud jste milovníci starých Ferrari a těžce snášíte změny, zvažte prosím další čtení případně jej nejprve konzultujte se svým ošetřujícím lékařem. V případě, že pocítíte nežádoucí účinky, vyhledejte prosím pomoc odborníka.

Takže si na to troufáte? Jste ready? Dobrá tedy, my vás varovali. Tak tedy vězte, že nové Ferrari 12Cilindri Manuale je ve skutečnosti osazeno úplně stejnou automatickou dvouspojkovou osmistupňovou převodovkou jako výchozí standardní model. Nestačilo? Fajn! Spojkový pedál nemá žádné hydraulické propojení se samotnou spojkou (resp. spojkami) a od té nádherné kulisy řazení nevedou k převodovce žádná táhla, vůbec nic!

Tak, je to venku, teď teda trochu zažívám pocity pilotů bombardéru B-29 Enola Gay, ale muselo to být. A těm z vás, kdo se ve zdraví dočetli až sem, vysvětlím, proč je tohle řešení od Ferrari geniální a hrozně bych ho chtěl. Ještě než se ale vrhneme na technické specifikace tohoto podle mě fantastického systému, uděláme si takové malé historické okénko. Tohle všechno už jsme totiž jednou zažili.

Sekvenčním řazením proti zdi

Jedním z klenotů každé sbírky Ferrari je model F355. Paradoxně malé osmiválcové auto, v modelové řadě tvořící ve své době vlastně základ nabídky, si získalo srdce všech milovníků sportovní jízdy. Auto sice pokulhává v praktických stránkách, jako je spolehlivost či provozní náklady, o to lepší je ale jízdně. Dokonalé vyvážení i naladění podvozku v kombinaci s živým motorem považují mnozí za těžko překonatelné mistrovské dílo.

A právě u modelu F355 to začalo. Tady se poprvé objevila převodovka, tehdy označovaná jako F1. Výrobce sliboval zážitek z řazení blízký tomu v monopostech formule 1. O co šlo? Ikonická otevřená kulisa manuální převodovky byla u verzí F1 ta tam, místo ní se za volantem objevila dvojice pádel pro sekvenční řazení. Ferrari dostalo automat.

Jenže to by nebylo až tak zvláštní, už dříve tu byla maranellská auta s automatickou převodovkou, tohle ale bylo něco docela jiného. Ferrari dostalo automat pro ostrou jízdu. V řadách fandů značky to začalo vřít. Není se tak co divit, že se začaly objevovat první zkazky o tom, jaká je převodovka F1 za krám. Řadí oproti klasickému měničovému automatu trhaně a s prodlevou. Jaká hrůza, však i Chevrolet umí postavit automat lépe!

Tohle je jádro problému. Konstruktéři Ferrari do práce nepřijeli na tříkolce, znali všechny automatické převodovky i jejich vlastnosti. Jenže jim žádná nevyhovovala. Hydrodynamický měnič pohlcuje nejen část výkonu, ale také veškerou výbušnost a bezprostřednost motoru. Právě proto se rozhodli dát si tu práci a postavit převodovku novou, úplně jinou. Robotizovaný manuál, převodovku, která spojí výhody manuálu (přenos otáček „natvrdo“ přes spojku bez ztrát v měniči) s klady automatu (řazení bez nutnosti pouštět volant, eliminace chyby řidiče).

Ano, nová převodovka neřadila tak plynule jako soudobé automaty, roboticky musela skutečně vyšlápnout spojku, změnit převod a spojku opět citlivě sepnout, v malých rychlostech a při parkovacích manévrech to nebylo to pravé ořechové. Jenže o tom Ferrari není. A jakmile se auto dostalo do tempa, byla to docela jiná písnička.

Kvalty se nestřídaly za táhlého plynulého hučení jako v automatu, ale s hezkými meziplyny a rychlostí, jakou by je řadil i šikovný řidič. To vše bez ztráty výkonu či reakcí motoru. Přes vlnu nevole stran odborné i laické veřejnosti Ferrari svému projektu řazení F1 dalo důvěru a převodovka se postupně v dalších a dalších evolucích objevovala v nových modelech, ať už osmiválcové 360 Modena, tak dvanáctiválcové 575M Maranello či později 599 GTB Fiorano. A teď přichází šance rozbít mé nadšení z nových technologií. Teď mi můžete namítnout, že právě tahle auta jsou dnes výrazně cennější s manuálem a dokonce jsou některé kusy na manuální převodovku přestavovány.

A ano, to je skutečně pravda. Jenže tou hlavní příčinou růstu cen kusů s manuálem je prostý fakt, že nejsou. Jako nová auta si je téměř nikdo nekupoval. Například u Ferrari 575M Maranello si manuál zvolilo pouhých 10 % zákazníků, přestože převodovka F1 byla nabízena za nemalý příplatek. V případě 599 už to dokonce bylo pouhých 30 kusů s manuálem, tedy ani ne jedno procento.

A tím se dostáváme k jádru pudla. Zákazníci Ferrari si žádají něco jiného než fandové značky a její historie. Ono je totiž něco jiného snít a něco jiného opravdu vybírat a konfigurovat svůj nový vůz. A nepište mi prosím do komentářů, že majitelé vozů Ferrari jsou fotbalisté a vyhopsaní diskžokejové, co tomu beztak vůbec nerozumí. Snad je to někdy i pravda, ale samotní konstruktéři Ferrari, ti tomu rozumí docela určitě.

Manuál nemanuál pro novinku

A teď se vraťme do roku 2026. Před námi stojí překrásné 12Cilindri Manuale, do kterého konstruktéři vrátili třetí pedál i otevřenou kulisu řazení, aby potom všechny fanoušky zklamali informací, že v útrobách auta se nachází dvouspojkový automat. Proč to udělali? Chtěli je naštvat? Chtěli si ušetřit práci a výrobní náklady, jak už jsem taky někde četl? Když se na celou věc podíváme podrobněji, ukazuje se nám trochu jiný obrázek. Inženýři mohli dát 12Cilindri konvenční manuál, jenže jim nepřipadal zkrátka dost dobrý.

Místo toho celé čtyři roky vyvíjeli systém, který vrátí výhody manuálního řazení bez oběti stran výkonu, rychlosti, přesnosti a komfortu. Právě tak, jako převodovka F1 kombinovala přednosti manuálu s výhodami automatu. Nakonec však přišli s geniálním řešením – v novince 12Cilindri Manuale si prostě můžete vybrat, zda to dnes bude manuál či automat. Jak to celé tedy funguje? Technický základ auta je skutečně stále stejný, je tu stejný dvanáctiválec spřažený se stejnou dvouspojkovou osmistupňovou skříní. Je tu i stejný základní automatický režim, ve kterém auto po zařazení D (u standardních verzí A) funguje prostě jako automat.

Potud tedy žádný rozdíl. Vše se mění přechodem na manuální řazení. Ve verzi Manuale chybí zcela pádla řazení pod volantem, jakmile vyšlápnete spojkový pedál (takto krásně jednoduše se tu aktivuje manuální režim), z auta se stává auto s manuální převodovkou. Řadíte řadicí pákou v otevřené kulise s vyšlápnutím spojky. Auto vaše povely přenáší pomocí elektroniky do převodovky, která na jejich základě řadí.

Žádná kašírka, tohle je manuál

Není to žádný fejk, žádná hra na řazení. I to už jsem zaslechl. Ne, tohle je manuálně řazená převodovka, jen místo hydrauliky a táhel je tu elektronika jako jiná forma přenosu impulsů. A to je to kouzlo, které umožňuje autu volně přecházet z režimu manuálu do plně automatického řazení a zpět.

Ferrari tak představilo auto, u kterého si pouhým stiskem tlačítka mohu zvolit mezi plnohodnotnou manuální či naopak automatickou převodovkou. To je přesně ta technologie na hraně možného, kterou od Ferrari chceme. Je to výsledek práce konstruktérské špičky. Jistě, v Maranellu mohli do útrob 12Cilindri nabastlit nějaký robustní manuál, který by snesl takové síly. Třeba by v Ivecu měli i něco, co by se vešlo – dva měsíce úprav a bylo by hotovo. Ale já jsem opravdu moc rád, že to neudělali.

Zatím si musíme vystačit s informacemi od výrobce, za volant novinky se ještě žádný novinář nedostal, přesto ale mám důvody věřit, že to bude dobré. Je to Ferrari a to tak nějak bývá dobré. Sám výrobce přitom slibuje maximálně surový zážitek. Auto je vyladěno tak, aby všechny prvky řazení poskytovaly tu správnou odezvu a ponechaly odpovědnost řidiči. Jistě, jsou tu nějaké ochranné zóny, převodovka například nedovolí motor přetočit chybou při podřazení, ale věřím, že na nemožnost rozlousknout převodovku či rozpostřít části motoru po vozovce zařazením dvojky ve 250 km/h si žádný rozumný uživatel stěžovat nebude.

Jinak jste v tom ale sami. Když to umíte, můžete své okolí ohromovat mistrnými meziplyny. A jestli jste kopyto, tak ty meziplyny zase tak mistrné nebudou. Auto vaši práci se spojkou i řadičkou bere tak, jak je, žádné zjemňování, žádné umělé meziplyny. Když budete se spojkou pracovat necitlivě, tak vám to úplně normálně uprostřed křižovatky chcípne. Chtěli jste manuál, máte manuál…

K dispozici je kulisa s šesti kvalty a tím hezkým kovovým cvakáním, jaké k Ferrari prostě patří, výrobce slibuje i perfektní zpětnou vazbu spojkového pedálu. Ano, převodů je v manuálním režimu jen šest, sedmičku a osmičku Ferrari chápe spíše jako udržovací převody pro klidnější jízdu, a tedy není důvod jimi manuální kulisu komplikovat.

Technika, alespoň takto zprostředkovaně, působí impozantně. A krásné je i její provedení. Čistý design jasně odkazuje na manuální převodovky Ferrari z dob minulých, vše je vyvedeno do nejmenšího detailu, kulisa řazení na hlavici řadicí páky je dokonce jemně podsvícená. Především je tu ale cítit ta touha a odvaha jít si za svou pravdou, to konstruktérské sebevědomí podložené léty praxe a znalostí. V Itálii mohli do auta vrátit konvenční manuální převodovku, jako to udělalo třeba Porsche. Bylo by to rychlé, fandové značky by zatleskali, pár kusů by se jistě prodalo… Ale to je cesta zpět, tak se netvoří dějiny automobilismu. S takovým přístupem by nikdy nemohl vzniknout ani ten fantastický vidlicový dvanáctiválec o výkonu 830 koní. A já od Ferrari jako značky nechci nic menšího, než aby tvořila dějiny automobilismu.

Ferrari představilo vůz, u kterého si pouhým stiskem tlačítka mohu zvolit mezi plnohodnotnou manuální či naopak automatickou převodovkou. Prostě jen tak, podle nálady. Omlouvám se všem, kteří se těšili na ostrý hejt o pošlapávání starých dobrých časů, ale tady mi nezbývá, než smeknout klobouček a uznale pokývat hlavou. Tohle je konstruktérská frajeřina, na kterou se jiní neodvážili byť jen pomyslet.