Ferrari F-355: Jednorožec plebejského nadšence

Upozornění: následující text je psán subjektivně

Má vůbec smysl, aby běžný smrtelník uvažoval o nějaké vysoce aristokratické placce? Nad touto filozofickou otázkou jsem již párkrát dumal a vždy došel k závěru, jehož stručnější verze zní "NE!". Sny o povozech těch nejexkluzivnějších značek by si měl normální smrtelník zkrátka zakázat. Zakázal jsem je i sám sobě a upřímně řečeno, není to zas tak těžké – lidové značky nabízí spoustu produktů, které mají potenciál mě z racionálního hlediska zcela uspokojit – a docela to funguje…  bohužel jen do doby, než člověk z nejasného pohnutí mysli do vyhledávacího řádku youtube napíše něco jako "Ferrari exhaust sound" a pak i ty nejpodřadnější reproduktory toho nejlow-endovějšího notebooku sestavovaného čínskými dětmi dokáží vyvolat ochotu sepsat smlouvu s ďáblem či jakýmkoli jiným nebankovním ústavem.

A v tuto chvíli je opět dobré si položit v úvodu zmíněnou otázku a začít tvořit hypotézy. Pakliže by hypoteticky běžný smrtelník obětoval všechny pozemské slasti, nechodil do restaurací na steaky, vzdal se společného života s jakoukoli ženou, smířil se s bydlením ve špeluňce a zúžil svůj rámec života na trojúhelník práce-postel-garáž, nevyšlo by to přece jen na zhmotněné italské charisma?

za podobné peníze by sice byla modernější 360 modena, ale do pekla se má jezdit na jednorožci

Jakkoli je výše popsaný způsob života dost tristní a spojení, které teď použiji, protimluv (a tudíž prosím, ať mi za něj v diskuzi nespíláte), jako Ferrari přátelské k peněžence mi vždycky vytane na mysli F-355. Jeho ceny začínají už něco málo nad milionem korun, ale narozdíl od všech Mondialů a škaredých hranatých Čtyřstovek pořád dokonale ztělesňuje všechny atributy, které si pod jménem Ferrari široká veřejnost představí. A oproti 308/328 zase jeho 4,6 sekundy na sto stačí i dnes, aby drtivá většinu hot hatchů zůstala tam kde patří – tedy v uctivé vzdálenosti za čtveřicí koncovek výfuku.

Za podobné peníze už jde sice pořídit i modernější a teoreticky spolehlivější 360 Modena, jenže když už do pekla, tak na jednorožci a proto kulatou Modenu nechceme. Jen F-355 má ty kýžené ostré tvary supersportu z let, kdy jsem si já a mí vrstevníci vystřihovali obrázky z časopisů a lepili plakáty na všechny volné plochy pokojíčku. Vyklápěcí světla, masivní c-sloupky, stříbrná hlavice řadící páky, kterou jsem v duchu už nejmíň stokrát prohnal otevřenou kulisou a snad nejlépe znějící italská V8 všech dob. Je to můj bazarový snílek a moje hypotézy a v nich není pro přátelský ocucaný kukuč místo, takže promiň Modeno.

Fakt, že je F355 jedním z nejlevnějších Ferrari, je pro mne pořád tak trochu záhada. Přestože je to jen "výraznější facelift" poněkud nešťastně přijaté 348tb, jejíž jízdní vlastnosti přinutily trenýrky nejednoho novináře zářit padesáti odstíny hnědi, má pro spoustu fanoušků své nezaměnitelné kouzlo a specifické postavení přesně z těch důvodů, které jsem na konci minulého odstavce vyjmenoval. Zkrátka poslední "nemoderní" Ferrari se spoustou designových odkazů do 70. a 80. let. Možná za nízké ceny z části mohou výrobní čísla – celkem 11522 prodaných Třistapětapadesátek (včetně 104 závodních Cupovek) učinilo z tohoto modelu na konci 90.let suveréně nejúspěšnější Ferrari všech dob – takže ojetých vozů je na trhu slušný nadbytek. Tak jako tak se však nemohu ubránit dojmu, že F-355 nyní nabízí na poměry Ferrari moc fajn poměr ceny a hodnoty a také se pro ni hodí označení budoucí klasik.

F-355 se vyráběla ve třech různých variantách – jako kupé Berlinetta, targa GTS anebo otevřený Spider. Tu správnou torzní tuhost karoserii však nabízí pouze první varianta. Karoserie byla tvořena ocelovým monokokem s pomocným trubkovým rámem, ve kterém byl podélně uložen značně pozměněný motor V8 původem z předchůdce 348. Oproti němu však poskytoval o masivních 80 koní výkonu navíc. Měl o dva milimetry vyšší zdvih, takže dosáhl výsledného objemu tři a půl litru a byl prvním motorem v silničním Ferrari, který disponoval pěti ventily na válec. Ve své době to byl také nejtočivější motor ze všech sériových aut. 380 koní sice odevzdal "už" v 8.250 ot./min, rozohnit se ale nechal až k 8.800 ot./min a jeho 109 koní na litr mu zajišťovalo prvenství i v disciplíně měrného výkonu.

Chrčení, mručení, kovové rezonance i frenetický jekot skoro jako z Schumahcerova služebáku

Hlavně to vše ale činil za probíhajícího akustického armagedonu. F430? Nuda! 458 Italia? Trapas! Poslechněte si tohle. Nechci říkat, že snad mají moderní Ferrari nezajímavý zvuk, F-355 však nabízí tolik různých tónů a barev, že své následníky akusticky smazává. Chrčení, mručení, kovové rezonance i frenetický jekot skoro jako z Schumahcerova služebáku, vše v jednom. Což je podpořeno ještě faktem, že mnoho majitelů nahradilo problematické katalyzátory a praskající sérové trubkoví za některé z přímých tuningových rour.

F-355 bylo také prvním Ferrari, které bylo možno koupit s pádlovou převodovkou F1. Ale ani jejich 150 milisekund potřebných ke změně převodu nezmění nic na faktu, že mé vysněné Třistapětapadesátce trčí z mezisedadlí stříbrný klacek. Čímž se oslím můstkem dostávám ke spojce – ta je prý totiž překvapivě měkká. Lehké je také řízení, jež bývá nejčastějším terčem kritiky. Nejenže posilovač je možná až příliš horlivý (pravda, Ferrari tuto věc do uvedení F-355 jaksi příliš nepoužívalo), ale převod řízení má těžko uvěřitelných 3,2 otáčky od dorazu k dorazu.

Určitě nebylo lehké učinit z poněkud nevyzpytatelné 348 to správně se chovající Ferrari. Podle všeho se ale úkol povedl a F-355 jest velmi ovladatelným, ostrým a silně odměňujícím řidičským autem, tak jak by to člověk z nasupeného pohledu ostře řezané placky, jejíž přední kola se zcela marně snaží zakrýt ta zadní, usuzoval. Na zlepšení jízdních vlastností se podílelo jednak modifikované zavěšení tvořené dvojitými lichoběžníky a také novinka v podobě elektromagnetických (a pekelně drahých) tlumičů pérování s možností volby tuhosti. Poněkud netypické je použití větších brzdových kotoučů vzadu než vpředu – 310 vs 300 mm.

Faktografii máme za sebou, stále ale zbývá otázka, zda lze F-355 relativně rozumně provozovat a skutečně může být oním bájným jednorožcem nadšence, jež není zrovna typickým milionářem. Obecně platí za relativně spolehlivé a rozumně provozovatelné Ferrari. Výčet typických závad a problémů obsahující 35 položek, které jeden dobrák vyvěsil na britské fórum, ve mne však vyvolalo děsivou otázku – kolik položek má asi Ferrari rozumně neprovozovatelné? Pokud zevrubně vezmu jen ty nejhorší a nejdražší věci, tak zde máme:

spotřeba začínající dvojkou je to poslední, co vás při počítání provozních nákladů bude trápit

Praskající výfukové potrubí a umřelé katalyzátory, o kterých už byla řeč, odsají okolo 150.000 Kč. Aktuátory tlumičů se také rády kazí a příjdou na asi 35.000 Kč/kus. Naštěstí na jejich nefunkci upozorňuje (snad funkční) kontrolka. Velkou loterií jsou vodítka ventilů. Ta byla nejdříve bronzová, měkká a zejména vinou nepravidelného namáhání se vychodila tak, že motor začal žrát olej. Ferrari je sice mělo v průběhu výroby nahradit ocelovými ekvivalenty, avšak původní bronzová se vyskytují i u vozů z posledních roků produkce – oprava jde do statisíců.

No a pak tu máme zástupy drobností – nefunkční ventily klimatizace, popraskané hadičky, třesoucí se řadící páka, času podléhající díly interiéru a tak dále a tak dále, které sice jednotlivě nikoho nezrujnují, společně to však již spolelivě dokáží. Náklady na pohonné hmoty sice už nejsou položkou, která by přibíjela ty největší hřebíčky do ekonomické rakve, ale pro jistotu si ji uvedeme. F-355 sice umí jezdit za 12, ale šnečí tempo za městem je tím posledním důvodem, proč utratit peníze za Ferrari. Ta správná dynamika jízdy si žádá spotřebu začínající dvojkou. Interval výměny rozvodů je 50.000 km nebo 3 roky, zabere to 2 dny práce a stojí to… moc… A k tomu všemu umí ta nádhera chytit lišku. Děje se tak na prazích a v místech, kde krásné C-sloupky líbají víko motoru, ale povětrnostními vlivy zkoušené kusy umí zahájit i destrukci samotného pomocného rámu.

Vzdušný zámek klesá a sen se rozplývá? Právě teď je ideální chvíle znovu si pustit to video se zvukem. :-) Jasně, Ferrari není pro chudé lidi a všechny ty narážky z úvodu článku je nutné brát s trochou nadsázky (což jste doufám učinili již při čtení onoho úvodu), ale Britští majitelé se vesměs shodují, že pro udržení F-355 v perfektní kondici stačí tři tisíce liber každý rok. Tedy zhruba částka, kterou ročně ztratí na tržní ceně průměrný nový sedan střední třídy. A to za placaté auto z nejlepších let, za auto, které umí ukroutit hlavu všem dětem z okolí a probudit zvukem k životu 4 z 5 nebožtíků, za auto, které je připomínkou doby, kdy se ještě v Maranellu šlapalo na spojku a pravou rukou kvedlalo ve tvaru virtuálního háčka, není vlastně tak moc…  Co říkáte?

Foto: Supercars.net