Fenomén Prius

První Toyota Prius se světu představila v roce 1995 na autosalonu v japonském Tokiu, v roce 1997 potom vstupuje na domácí trh. První série ještě není určená pro export, zatím je to tak trochu experiment, ostatně Toyota přiznává, že prodělává na každém jednom vyrobeném kusu. Je to ale důležitý experiment, který má brzy změnit nejen modelovou nabídku Toyoty, ale dokonce celý automobilový svět. Toyota Prius je prvním sériově vyráběným hybridním automobilem.

Po úspěchu první série (a tím myslím úspěch ‘ono to vážně funguje a jezdí’, nikoli úspěch obchodní) přichází série druhá. Ta se liší jen pár detaily, dostane například o něco málo vyšší výkon, je totiž již připravená i pro export. První kusy s novým miléniem přichází na trh v Evropě, Americe, Asii i Austrálii. Zatím je to stále jen taková kuriozitka, ale začíná se o ní mluvit. Začíná éra čištění planety a doba předurčená Priusu.

A potom to přijde. Rok 2003, autosalon v New Yorku a zcela nový Prius druhé generace. Narozdíl od předchozího poměrně konvenčně vypadajícího maličkého nevýrazného asijského sedanu se teď na stánku Toyoty předvádí auto, které se vůbec nestydí být jiné. Ba právě naopak, tohle auto je na to hrdé. Karoserie dostává výrazný aerodynamický tvar, ze sedanu je náhle liftback, výhody hybridního pohonu (ač zatím reálně nejsou zas tak obrovské, Priusy v Evropě stále nemohou soupeřit se vznětovými modely) jsou vykřikovány do světa. A zde se rodí fenomén Prius.

Toyota již dávno není jediná, kdo hybridní technologii nabízí, ostatně na trhu v USA předběhla už Prius konkurenční Honda Insight, Toyotě se ale daří přesvědčit svět, že čisté ekologické auto rovná se Prius. Žádné alternativy se nepřipouští. Něco podobného se o pár let později podaří zopakovat americké Tesle, která je dodnes pro mnoho lidí synonymem elektromobilu, jako by ani jiný na trhu nebyl.

Přichází první opravdu velký obchodní úspěch. A především – rozjíždí se úplné šílenství. Státy upravují dle Priusu svou daňovou politiku, kdo nechce Prius, je v jistých kruzích hned za odpadlíka. Hollywoodské hvězdy odkládají svá Porsche do garáží a až teatrálně se exhibují v Priusech. Všechno je připraveno na automobilovou revoluci.

Toyota je skutečně připravena přetavit úspěch Priusu v globálí strategii značky, postupně roste i modelová nabídka Priusů. S další generací se objevuje i malé MPV a na některých trzích i Prius C (či Aqua), hybrid o velikosti Toyoty Yaris. Rychle se rozrůstá i nabídka hybridních pohonů v Toyotách. Když jsem okolo roku 2012 poslouchal tiskové konference o cílech značky, přiznávám, že jsem jim nevěřil. Dnes musím uznat, že plán převést většinu modelů na hybridy prostě vyšel.

Zatímco hybridním Toyotám se daří, s fenoménem Prius to ale jde z kopce. Jak rychlý byl jeho boom, tak rychlý to potom vzalo sešup. Toyota měla nakročeno k vytvoření naprosto dominantního brandu v oblasti stále důležitějších ‘čistých zelených’ technologií, ten poslední krok však byl do prázdna. 

Co se pokazilo? Osobně vidím příčinu ve dvou na sobě ne příliš závislých událostech. Tou první se paradoxně staly technologie. Toyota Prius, první sériově vyráběný hybrid, auto, které svou koncepcí změnilo automobilový svět, začala ztrácet na konkurenci. A to už ve třetí generaci. Nástup plug-in hybridů u Toyoty je v době, kdy se svět obrací právě k tomuto řešení, jen velmi pozvolný. Třetí generace Priusu je oproti očekávání představena jen coby obyčejný hybrid a Plug-in verze se na trhu objeví v roce 2012. 

Když v roce 2015 přijde odvážně tvarovaná čtvrtá generace, vrací Prius zpět k jediné karosářské variantě (byť ve dvou provedeních pro HEV a PHEV). Technika je sice opět na špičce (Prius Prime, tedy Plug-in provedení Priusu se stává opět autem s nejefektivnějším elektrickým pohonem mezi hybridy), teď ale všechno zase přebíjí design. Prius tu předběhl svou dobu nejen v technologiích, ale i ve stylingu – a to se neodpouští. Dokonce bych se nebál tvrdit, že dnes už by onen design až tolik nevadil, dnešní automobilové novinky už se podobných extrémů nebojí, v roce 2015 na to však ještě nedozrál čas.

Zatímco se snad každému při zmínce o elektromobilu jako první vybaví Tesla, když se řekne hybrid, není už to tak jednoduché. Mně skutečně jako první v hlavě naskočí Toyota, ale jen Toyota, nikoli Toyota Prius. A právě v tom vidím obrovské promarnění potenciálu. Prius, který nastolil celosvětový trend, pohonný systém, který dnes běžně potkáváme v autech všech značek a ničím překvapivým pro nás není ani v konzervativních modelech naší domácí automobilky, zůstává v našich končinách pořád jen tím ‘alternativním’ autem, tak trochu podivným strojem pro jasně vyhraněné jedince. Některé trhy jako Austrálii či Velkou Británii už Prius dokonce zcela opustil. A to je myslím škoda.

Nyní však přichází nová generace a s ní nové naděje. Auto vypadá velmi dobře a po technické stránce nabízí přesně to, co od ‘zelené’ Toyoty zákazníci očekávají. Není to žádný trhač asfaltu či nablýskaný model se spoustou cingrlátek, je to prostě pěkná a efektivní Toyota, která má potenciál navázat na úspěch druhé generace.

Nebude to mít snadné, svět se posunul a konkurence už dávno nespí, ale značka Prius i přes všechny ty veletoče zůstává s více jak pěti miliony kusů nejúspěšnějším hybridem světa, který navíc za to čtvrt století prokázal nejen efektivitu provozu, ale i neochvějnou spolehlivost vlastní všem Toyotám. A to je něco, na čem se bezpochyby dá stavět.