DS 3 Crossback 1.2 PureTech Grand Chic: Když je forma víc

Někdy se zdá, že krása ve světě automobiků už nemá co dělat. Vše je potřeba dělat s ohledem na funkci a cenu. A to je přesně to, co se snaží změnit DS. Není ale touha po kráse v rozporu s funkcí? Nezkazí snaha o originalitu jednotlivých prvků dojem z celého auta? A je právě kompaktní SUV to, co přitáhne nové zákazníky?

DS 3 se změnila. Malý a mrštný hatchback narostl do délky, šířky i výšky, dostal přídomek Crossback a mnoho francouzského šarmu navíc. A svého předchůdce nezapře. Už při pohledu na bok auta si všimnete žraločí ploutve, která byla u DS 3 nejvýraznějším designovým prvkem a rozbíjela jinak rovnou spodní hranu oken. Crossback se ale nezastavuje jen u ploutve a jde mnohem dále. Po vzoru většího bratra DS 7 má také masivní příď s maskou až gargantuovských rozměrů. Záď působí díky dvěma kulatým koncovkám výfuku a ‚výdechům‘ trochu sportovněji než DS 7, ale přijde mi, že výřez na poznávací značku by mohl být umístěn výše, víko kufru vypadá jen s logem DS tak trochu prázdně. Ale tak mě napadá, že to byl asi účel.

Na DS 3 se ovšem nejde dívat jen z dálky, jsou to totiž detaily, na které je potřeba se soustředit. Nejvýraznější věcí, která je ‚jinak‘ jsou kliky, které při zamčení auta nebo rozjetí dopředu schovají do dveří. Milý detail, který u tohoto typu auta jen tak nenajdete. Z hlavy mě napadá jen Tesla a Range Rover Velar. Pak tu máme světla, podobná těm z DS 7, která jsou složena z několika menších segmentů, které se dokáží natáčet a zhasínat tak, aby neoslňovala protijedoucí auta. Pokračovat bychom mohli dále, tu a tam najdeme logo, které nám připomene, že tady se nedíváme na žádný Citroen, nýbrž DS.

I když nemohu říct, že by DS 3 byla můj šálek kávy, nemohu jí upřít, že na ulici i v provozu vypadá jinak, skoro až avantgardně. Působí mohutněji a díky černě lakované střeše také nižší, než doopravdy je. Nicméně, stejně bych měl jednu výtku, která je objektivní. Ta ploutev, která se hodila na třídveřový hatchback, vychází u pětidveřového SUV přímo na druhý pár dveří, takže docela zásadně omezuje výhled zejména cestujících na zadních sedačkách. Což není úplně praktické. Je mi ale jasné, že ten, kdo vznesl tuto námitku dostal odpověď: „Ce n’est pas importante! La nageoire est magnifique!“ Praktičnost poprvé ustupuje designu.

Pojďme se podívat do interiéru. Tady byl mnohem větší prostor si hrát a s potěšením mohu konstatovat, že je to vidět. Na první pohled vám palubní deska i středový panel přijdou skoro až přehnaně výstřední, stačí se ale podívat zblízka. Je tu tolik kosočtverců! Nebýt kulatého volantu, tak by se skoro dalo říct, že zaoblený tvar tu nenajdete. Netradiční je i ovládání oken, nejenom jeho páčky, které jsem měl sklony ovládat přesně naopak, ale i jejich umístění okolo voliče převodovky. Napoprvé budete nejspíš také hledat tlačítko, které auto probudí k životu. Není ani tam, kam se za mých mladých let strkal klíč do zapalování, ani u voliče převodovky, nýbrž na samotném spodku středového panelu. Ale to je o zvyku.

I na interiéru bych si našel něco málo, co se úplně nevyvedlo, ale nejdříve se soustřeďme na to hezké, jak by to udělali ve Francii. Sedačky jsou v DS 3 doopravdy skvělé. I když působí trochu tvrději, jsou ve výsledku mnohem komfortnější, než kdejaký gauč. Nečekaně mnoho místa je i na zadních sedačkách. Interiér je také až překvapivě dobře odhlučněný. A zpracování palubní desky je vážně nádherné a bez chyb. Tedy, skoro. Vlevo od volantu, skoro až pod palubní deskou najdeme několik tlačítek a ovládání zrcátek. Působí tam tak zastrčeně, jako by se na ně při vývoji zapomnělo a až nakonec se pro ně našla skulinka. Kdyby šlo jen o nastavení zrcátek, popřípadě o nějaká nepodstatná tlačítka, nejspíš bych v tom neviděl problém. Jenže ta tlačítka zapínají a vypínají lane-assist, který přecejen používáte trochu častěji a zejména v rozkopaných městech si jej rádi vypnete. Jejda, tohle se nepovedlo.

Pohon DS 3 zajišťuje již dobře známý tříválec PureTech o výkon 155 koní spřažený s osmistupňovou automatickou převodovkou. Ten je naprosto dostačující a dokud DéeSku nešlápnete na krk, tak o něm skoro ani nevíte. I když je relativně točivý, tak v DS je naladěn spíše na klid a pohodu, stejně jako celé auto. I podvozek je spíš komfortní a nemá úplně rád, když jej budete někam hnát.

Verdikt

Vyřknout nad DS 3 Crossback jednoznačný verdikt je těžké. Z nějakého důvodu se mi totiž nedaří podívat se na něj naprosto nezaujatýma očima, představit se sebe samotného jako člověka, který je cílovou skupinou takového auta. Je to zvláštní. Objektivně totiž DS 3 mohu vytknout jen ta nepřívětivě umístěná tlačítka pod palubní deskou a ploutev, která vadila testovacím subjektům na zadních sedačkách. Po všech ostatních stránkách se mu jen těžko něco vytkne. Motor i s převodovkou fungují výtečně. Podvozek je komfortní. Interiér působí zpracováním skoro lépe než u DS 7. Sedačky jsou skvělé. Adaptabilní světlomety jsou také výborné. Tak co mi na něm vadí?

To nedokážu vysvětlit. Možná rozpor mezi ‚entry-level‘ modelem a takovám luxusem? Nebo někde hluboko uvnitř nesouhlasím se snahou dělat auta jinak? Těžko říct. Zůstaňme tedy u toho, že DS 3 Crossback je vážně povedené auto, jen jsme si k sobě nenašli tu správnou cestu. C’est la vie…

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 1 190 cm³
Výkon: 155 koní (115 kW)/ 5500 ot/min
Točivý moment 240 Nm/ 1750 ot/min
Převodovka: Osmistupňová automatická Aisin s hydroměničem
Maximální rychlost: 208 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,2 s 
Spotřeba udávaná [l/100km]: 5,1
Cena (DS 3 1.2 PureTech 155 EAT8 Grand Chic): 952 000 Kč