Designové perly z dílny Subaru. Znáte je?

Subaru a design. Tihle dva si nikdy moc nerozuměli. Jejich komplikovaný vztah většinou v testech obcházíme pojmy jako účelnost, přiměřenost a funkce. Ano, jsou lidé, kterým zero-design japonské automobilky připadá cool (patřím mezi ně), ale troufám si říct, že na prvním místě je vždycky láska a až s ní pak přichází zalíbení. Kdyby se pod kastlí opatřenou logem s plejádami skrývala technika …. (dosaďte libovolného výrobce, který pro vás představuje nudu, přizdispáčství nebo šunt), nejspíš by si Subaru moc velký fanclub nezískalo. Boduje úplně jinými hodnotami, než jsou elegantní linie nebo dřevěné obložení. 

Teď ale musíme pohádku o frajerovi, který kašle na konvence a jde si za všech okolností vlastní cestou, trochu potřísnit. I Subaru má v minulosti temné období, kdy se snažilo naskočit na vlnu módních trendů. Koncem tisíciletí ovládla Japonsko vlna retro šílenství. Klíčit začala nenápadně už koncem osmdesátek v podobě prvních vlaštovek, jako byl Nissan Figaro. V devadesátých letech vypukla naplno a v půlce nultých let eskalovala až k extrémním hororovým úkazům typu Mitsuoka Orochi, které potvrdily, že v Japonsku je pod vlajkou “retro” možné všechno. Kdo v devadesátkách nevydal retro model, nebo alespoň retro edici, jako by nebyl. Tlaku nepříčetných zákazníků nakonec neodolalo ani Subaru. Je mi líto, jestli vám teď zbořím iluze, ale pravdě je nutno se postavit čelem. 

Subaru Sambar Classic

Sambar je klasický japonský mikrovan, takový menší brácha Libera. Na nakreslení tvarů stačilo pravítko, miniaturní půdorys byl využit do posledního milimetru, zkrátka účelnost ve své nejryzejší podobě.

A pak někoho v Subaru napadlo, že by to mohlo být i krásné.  Prý stačí na předek namontovat gril z šedesátkového Jaguaru. Realizace bizarního nápadu je samozřejmě pořád roztomilá, jak to japonské kei dodávky umí. Nabízí i stejnou porci muziky na minimálním prostoru, možnost volby mezi RWD a 4WD, jakož i mezi manuální a automatickou převodovkou, a vzadu uložený motorek. Zkrátka dobře vymyšlený a kvalitně provedený pracant. Pouze vypadá vedle svých ‚netrendy‘ civilních verzí trochu přihlouple. Pořád je to ale o dost lepší než zástup různobarevných Sambarů s bodykitem Transporteru T1, kterých jsou plné inzertní internety.

Subaru Vivio Bistro

Rovněž Vivio začínalo v roce 1992  jako ‚obyčejné‘ Subaru. Vozítko s kapesními rozměry a motorkem o objemu 0,658 l se nabízelo ve třídveřové, pětidveřové i dvoudveřové targa variantě. Jeho název nemá nic společného s italštinou, je to prostý přepis římských číslovek 6, 6 a 0, tedy povolený limit pro velikost motoru u kategorie kei-cars. Zvenčí malé, uvnitř (údajně) překvapivě prostorné, pouze 700 kg vážící, ryzí účelnost podruhé.

O tři roky později však autíčko dostalo za úkol svézt se na vlně retro módy. Výsledek s přídomkem Bistro vypadá, jako by se někdo snažil zkřížit klasické MINI s londýnským taxíkem. Nemusím dodávat, že pro retrochtivé Japonce to bylo absolutní terno a městské miniauto si našlo cílovku o dost snáz než dodávka. Na velkou popularitu Bistra reagovala automobilka dalšími a dalšími edicemi, které více či méně odkazovaly na starou dobrou Anglii. Těžko si dokážu představit vzdálenější světy, na prospektech to ale vypadá sakra dobře.

Subaru Impreza Casa Blanca

Pokud vás napadlo, že k navrhování byli tentokrát přizvání designeři z Mitsuoky, musím vás zklamat. Tato kuriózní verze Imprezy je skutečně autorským dílem Subaru. Nabízí se konspirační teorie, že někdo ukradl předvýrobní nákres nejmenovaného britského modelu (který taktéž patří k designovému výkvětu značky) a ty se pak snažil do telefonu popsat svému kontaktu v Subaru. O tom se však můžeme jen dohadovat, historie zarytě mlčí.  

Casablanca představovala speciální edici první Imprezy a její cíl je jasný na první pohled – kapitalizovat japonské retro šílenství. Máme tu kulatá světla, spousta chromu a gril jako ze šedesátých let, všechny nutné ingredience obchodního trháku. Bohužel se množina milovníků Subaru techniky a množina fandů úchylného designu neprotnuly dle očekávání a kdovíjaký úspěch se nedostavil. Vyrobilo se kolem 5000 exemplářů, což je pořád až dost. Když se dívám na tu změť koleček a lesklého chromu, nenapadá mě jediný úhel, ze kterého ta věc mohla vypadat hezky. Ledaže… Kdyby se dýchavičná jedna-pětka vyměnila za turbený dvoulitr a lesklé doplňky trochu obalily prachem, proč ne?

Subaru Elten 

Autíčko vzdáleně připomínající klasický Fiat 500 se od ostatních Subaru z dnešního článku liší. Koncept to nikdy nedotáhl do sériové výroby a jediný existující exemplář se ukázal na Tokyo Motor Show v roce 1997. Přesto si myslím, že se do skupiny bizarní retro kvalifikuje, a proto sem patří.

Elten byl prezentován jako pocta samotnému otci zakladateli, legendárnímu Subaru 360, což byl takový japonský brouk (akorát mu říkali beruška). Kromě střeleného designu představila novodobá beruška i poměrně pokročilou techniku. Přední nápravu poháněl maličký benzinový čtyřválec, zadní elektromotor a celé soustavě pomáhaly tři různé druhy baterií, dopované kromě jiného solárními panely na střeše. To vše zabalené v karoserii připomínající ze všeho nejvíc Disneyho animáky. Neříkal někdo, že je v Japonsku možné všechno?