Citroën Cactus 1.2 PureTech 110: Pokojíček pro mladé

Mám rád pohodlná auta. Nedokážete si ani představit, jak moc mám rád pohodlná auta. V mých automobilových snech existuje auto, něco, co má měkkoučká křesílka s textilními potahy, je dokonale odhlučněno a jízda v tom je konejšivá, tichá, zkrátka jako plavba na obláčku.

Zatím jsem takovým vozem nejel, každý vůz, který sliboval pohodlí, s sebou nesl nějaké to ale. Z automobilů, které jsem za tři roky působení v redakci Autíčkáře se ideálu asi nejvíce přiblížil obrovský Land Rover Discovery. Výborný vůz, můžu doporučit.

Jednoho dne se však mé jméno v kalendáři objevilo u nového Citroënu Cactus.

Za tři roky působení v redakci Autíčkáře to měl být ten nejlevnější vůz, který se mi dostal do rukou, na testovací vozy mám docela štěstí. A taky sliboval velké pohodlí. Francouzský výrobce se v reklamní kampani chlubí mimo jiné tím, že povezete-li hrnek na střeše, nevylijete si z ranní kávy ani kapičku. Tvrdí také, že komfort je odteď zase v módě. Z propagace nového Cactusu byste získali dojem, že legendární DS se vrátila na náš svět v novém, podstatně méně extravagantním kabátě. Jenomže znáte marketing, ten už zvládnul potopit kdejaké skvělé produkty.

Dospěl nebo vyměknul?

Když už je řeč o tom kabátě. Co to s Cactusem udělali? Vždyť vypadá jako normální auto. Už není pogumovaný, už není ani křiklavě barevný. To i současná C3 je mnohem odvážnější. Cactus tedy nyní vypadá spíše jako C4, která vysokým tempem projela závodem na zpracování plastů. Kdo měl rád původní Cactus, tomu asi nový kousek připraví zklamání. Vypadá totiž mnohem obyčejněji, na druhou stranu zase přidal trochu elegance. Nemohu se však zbavit dojmu, že Cactus prostě vyměknul. Když ovšem přihlédneme k tomu, že C4 se na našem trhu už nenabízí, a Citroën ji ničím nenahradil, je jasné, kam Cactus míří. Dobře, podíváme-li se na to takhle, možná to dokážu pochopit, faktem ale zůstává, že po stránce designu je aktuálně C3 odvážnější, než původně naprosto šílený (v dobrém slova smyslu) Cactus. Prý to tak mělo být, lidé to tak chtěli. Nesouhlasím, což je ale to jediné, co zmůžu.

Dobře známý pokojíček

Existuje-li místo, kde stesky po starém Cactusu můžete hodit za hlavu, je to interiér. Dobrá zpráva, zde se toho moc nezměnilo. Zůstala pohodlná křesílka, ve vyšších výbavách navíc doplněná o vrstvu paměťové pěny, takže vaše korporátní židlí zničená zadnice si bude opravdu hovět. Stejně tak se nezměnily ani vkusné detaily, jako je schránka před spolujezdcem, připomínající malý kufřík, nebo velkou kosmetickou tašku, madla dveří francouzi nadále amputují z cestovních zavazadel. Displej před volantem stále svým vzezřením připomíná TIE fighter z Hvězdných válek.

Tady jsem spokojen, a to i přesto, že jsem našel několik vyloženě otravných detailů. Mezi tři nejprotivnější detaily se zařadily:

• absence kosmetického zrcátka ve sluneční cloně spolujezdce – Jako fakt? Opravdu? To se jako francouzské spolujezdkyně nemalují za jízdy? Jasně…
   
• držáky na pití před řadicí pákou – nebylo by na nich nic špatného, kdybyste se do nich ovšem nepokoušeli napasovat plechovku o objemu 500 ml. Tak při řazení trojky a pětky budete neustále v kontaktu s plechovkou, a budete-li mít opravdu smůlu, hodíte ji spolujezdci k nohám.
   
• kryt kamery pod čelním sklem – suverénně nejotravnější část celého Cactusu. Přiznám se, nejsem klidný člověk, ale Cactus na mě jinak působil docela konejšivě. Stejně jsem se však po několika hodinách jízdy nedokázal ubránit dojmu, že nejlepší bude tuhle věc vytrhnout, zahodit, přejet a zapálit. Zajímavé je, že takhle drnčel jen testovaný kus, druhý zkoušený Cactus tímto neduhem netrpěl. Vzhledem k materiálu a spasování tohoto krytu se však dá čekat, že drnčet bude ve velkém počtu vozů.

Kromě uvedených detailů je ale kabina Cactusu báječným místem. Pravda, vzadu si dlouháni moc neposedí, ale kašlete na lidi vzadu, ve skutečnosti chcete jezdit Cactusem ve dvou. Lidé trpící vzájemnou náklonností totiž v Cactusu najdou velmi příjemného společníka na cestování. Zaprvé, sedačky jsou nezvykle blízko sobě, takže k sobě s drahou polovičkou máte velmi blízko. To je přece skvělé! Navíc absence bočního vedení znamená, že není problém se trochu naklonit ke středu vozu a čekání na křižovatkách je tak rázem příjemnější. Že je loketní opěrka prakticky k ničemu? A komu to vadí? Loketní opěrky a široké středové tunely jsou pro staré páry, které jsou od sebe raději co nejdále. Tahle vlastnost Cactusu vám přijde velmi vhod, ovšem do chvíle, než přijde hádka. To vás potom může partnerka svévolně mlátit a její křik k vám také bude putovat z poměrně malé vzdálenosti.

Cactus také fandí rozhovorům. Za jízdy je totiž velmi tichý. Většinou. Svůj podíl na tom má čelní sklo s větší tloušťkou a spousta přidané hlukové izolace. Hlučnost kabiny byla předchozímu Cactusu často vytýkána, v novém už si stěžovat nebudete. Povídáte-li si se spolujezdcem či spolujezdkyní rádi, budete za tohle Cactus milovat. Mějte však na paměti, že uražené ticho bude v Cactusu ještě tišší a mučivější, než jste zvyklí. Můžete si ale pustit rádio, audio totiž zní celkem slušně.

Když chcete hlavně klid 

Největším tahákem nového Cactusu by však měl být jízdní komfort, přiznám se, že právě na ten jsem byl zvědav a díky reklamní kampani francouzského výrobce jsem měl očekávání vskutku vysoká. Citroën totiž opatřil svůj Cactus novým typem tlumičů. Říká jim tlumiče s hydraulickými dorazy. ve skutečnosti se nejedná o dorazy v pravém slova smyslu, ale o elementy, které progresivně zpomalují pohyb kola v krajních polohách díky systému postupně zmenšujících se otvorů, kterými kapalina v tlumiči proudí. Teoreticky se tak energie opravdu absorbuje, a na rozdíl od klasického dorazu se částečně nevrací zpět. Někdo by řekl tlumič v tlumiči, jiný by to nazval tlumičem s progresivní charakteristikou, nás však nejvíce zajímalo, jak to funguje.

Upřímně, čekal jsem víc.

Nechápejte mě špatně, on je Cactus hodně komfortní, velkou zásluhu však přisuzuji samotným sedačkám. Tlumiče fungují následovně: na hladké silnici se Cactus jemně pohupuje, což je docela příjemné a takové chování bych uvítal i na méně hladkých cestách. Měkká střední část tlumiče opravdu spoustu nerovností pochytá, a progresivní charakteristika zaručí, že některé druhy výmolů Cactus zcela ignoruje, pouze se občas lehce zhoupne. Znáte ty otravné rolety na křižovatkách, kde je zvlněný asfalt od brzdícíh aut a pokaždé vás to strašlivě naklepe? Tak přesně ty Cactus ignoruje. Samozřejmě jen v určitých rychlostech, a to podle délky jednotlivých vln. Má každodenní cesta do práce má těchto nástrah několik, a na všech těchto místech mě Cactus nadchnul.

Nedokázal jsem však pochopit, proč mnohem menší nerovnosti auto neutlumí a ještě na nich nehezky bouchne. Jistě, krátké příčné nerovnosti neumí utlumit snad nikdo, a tak nebudeme hodnotit přejezdy tramvajových kolejí, ale když trefíte nějaký výmol, a to nemusí být ani zrovna hluboký, Cactus si s ním neporadí. Přislo mi to opravdu zvláštní, protože přední náprava se ozývala časteji, než bych čekal, a byl jsem moc zklamaný. Zavolal jsem tedy brněnskému dealerovi Brnocar, a chtěl vyzkoušet jiný Cactus. A světe div se, bylo to lepší. Neříkám, že by mě snad tento kousek zcela izoloval od rozbitého povrchu silnic, ale celkové chování bylo mnohem lepší.

Jak tedy komfortní aspekt nového odpružení zhodnotit? Citroën hovoří o jízdě jako na létajícím koberci, já bych použil přirovnání jiné, leč koberce se stále držet budu. Představte si to asi tak, že na silnici položíte koberec. Ten sice všechny výmoly nezakryje a nevyžehlí, ale udělá z nich mnohem snesitelnější záležitost. Když si navíc uvědomíte, že je Cactus docela levné auto, je to výsledek velmi příjemný. Současně to také ukazuje na záludnost novinářských testů, a to tu, že testované auto prostě nemusí být v nejlepší kondici. Naštěstí jsme profesionálové. Přesednutí do obyčejného staršího auta mi pak dojem jen potrvdilo, Cactus opravdu pohodlný být umí.

Co ale jízdní vlastnosti? Už jsem se hodně rozepsal o komfortu, který Citroën tolik propaguje, pokusím se tedy stručně: Cactus je typicky francouzský vůz. Když jej nebudete honit do zatáček a chtít po něm nesmysly, budete spokojeni. Na jakékoli pokusy o agresivní jízdu můžete zapomenout, měkkému naladění podvozku svědčí uvolněné a plynulé tempo. Jinak totiž můžete riskovat, že podvozek trochu vyvedete z míry, a stejně tak vyvedete z míry žaludek spolujezdce. Ona i maličko svižnější jízda po hrbolaté zvlněné vozovce bude mít na slabší povahy neblahý účinek. Počítejte s tím. Komfort je sice cool, kinetóza rozhodně ne. Jako bonus se Cactus znatelně potápí na předek při brždění, při akceleraci si zase sedá záď. Jestli vám to vyhovuje nebo ne, to si musíte vyzkoušet.

Novinky Cactusu jsme zdárně probrali, a co ten zbytek? Upřímně řečeno, po technické stránce se moc nezměnilo. Stejné motory, stejné převodovky. Jednadvojka o výkonu 110 koní je na lehké auto (něco málo přes 1100 kg) zcela dostačující a to i přes předlouhé kvalty. Popravdě bych volil automat, jel jsem s oběma, a manuál neoplývá přesností, má velmi dlouhé dráhy a i když máte zařazeno, páka se pohybuje dva centimetry na každou stranu. A to už si jeden myslel, že francouzi se tohoto neduhu zbavili. Jinak je motor velmi příjemný, ačkoli je to tříválec, chuti do života má dostatek, palivem neplýtvá a k charakteru auta se hodí výborně. Líbil se mi v Peugeotu 2008, líbí se mi i zde. Postupem času budou pětistupňové manuály nahrazeny šestikvalty, a přibydou i silnější motory.

Verdikt

Jak tedy Cactus ohodnotit? Řekněme to asi takto: člověku, který má rád řízení, hledá spojení s vozem a chce si užít každou zatáčku, Cactus neřekne nic. Naopak ti, pro které je řízení nutným zlem, chtějí se trochu izolovat od světa a hledají co největší pohodlí za rozumnou cenu, budou spokojeni velmi. Jistě, Cactus dělá kompromisy, někde sice poněkud nepochopitelně, ale stále je to levný automobil. Jeho snadné ovládání, lehké řízení, houpavý pohodlný podvozek a útulný interiér pak dělají z každé cesty nestresující zážitek, který vám pomůže na leckteré strasti života na silnicích zapomenout. Kabina poskytuje dostatek odkládacích prostor, vypadá moc hezky a pobyt v ní je opravdu příjemný. Kufr je dostatečně velký, ačkoli vysoká nakládací hrana vám dokáže znepříjemnit život, a nějaké praktické detaily abyste pohledali. Nejlépe uděláte, když si Cactus vyzkoušíte, na to, jak je levný, je totiž poněkud specifický. Nemusí sednout každému, ale je snadné si jej zamilovat, když jste naladěni na podobnou vlnu. Autíčkářovo doporučení tedy zní: berte Cactus 1.2 s výkonem 110 koní, odpusťte si sedmnáctky, určitě chtějte automat a nezapomeňte na sedačky s paměťovou pěnou. Pak dostanete auto, které není drahé, je velmi tiché a pohodlné, vypadá vcelku chic a na provozu vás nesežere.

Citroën Cactus se změnil. Navenek dospěl, usadil se, klidný charakter mu ale zůstal. I když se bere trochu vážněji než dřív, myslím, že ho máme pořád docela rádi.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 1.199 cm3
Výkon: 110 koní (81 kW) ve 5.500 ot./min
Točivý moment: 205 Nm ve 1.500 ot./min
Převodovka: pětistupňová manuální
Pohotovostní hmotnost: 1.135 kg 
Maximální rychlost: 188 km/h
0-100 km/h: 9,3 s 
Kombinovaný spotřeba (udávaná): 4,9 l/100 km
Cena s motorzací (1.2 PureTech 110 S&S/81 kW Feel): 359.900,- Kč
Cena (1.2 PureTech 110 S&S/81 kW Shine): 476.800,- Kč