Citroën C4 MAX 1.2 Puretech 130: Komfort a extravagance pro normální lidi

Citroën C4 patří mezi bestsellery francouzské automobilky. První generace byla představena v roce 2004 jako náhrada za stárnoucí Xsaru ve verzi hatchback a kupé. Pokud si na kupé nemůžete vzpomenout, jak vypadá, nedivím se - moc se jich neprodalo, ale ti z nás, co v té době sledovali rallye, si určitě vzpomenou na úspěšnou C4 WRC vycházející (minimálně vzhledem) právě z kupé. Druhá generace, vyráběná od roku 2010, o třídveřovou karoserii přišla právě kvůli slabším prodejům, ale ne tak docela – jako třídvířko jste mohli mít luxusnějšího (a trochu menšího) sourozence, model DS3. 

Třetí generace přišla v roce 2020 a přinesla nejen extravagantní design, ale zároveň spolkla i  odvozený Cactus a stala se žádanějším crossoverem. U nás jste o ní určitě četli – a pokud ne, nevynechejte Jardovo srovnání s první generací. Ještě donedávna byla dokonce nabízena i s manuální převodovkou, takový kousek jsme si s kamarádem před třemi lety zapůjčili na zážitkový roadtrip po Francii spojený s návštěvou Le Mans a požitím nespočtu baget (a červeného vína). Ačkoliv o manuál C4 s faceliftem přišla, zbytek zůstává stále při starém.

Citroën minulý rok vozu nadělil poměrně důkladný facelift. Zvenku určitě poznáte celou řadu rozdílů – zbrusu nové přední LED světlomety s automatickou funkcí, zadní světlomety také přešly kompletně na LED technologii a auto dostalo nová kola. Exuberantní design tedy zůstává, možná nesedne úplně každému, ale to už tak u francouzských automobilek bývá standardem – byla by však škoda Citroën C4 odsoudit jen kvůli vzhledu.

Uvnitř už rozdíly budete hledat složitěji. Facelift přinesl zejména nový infotainment, který má větší displej, je rychlejší a má nový systém po vzoru ostatních značek skupiny Stellantis. Skoro bych vůči systému neměl výtky, CarPlay funguje zcela bez problémů i bezdrátově, akorát se skrze něj nastavuje zobrazení informací na displeji před řidičem, které je možné pouze při zastavení. Můžete si sice nastavit několik různých zobrazení s různými informacemi podle sebe, akorát jsem nenašel jiný způsob změny než zastavit, vyvolat onu obrazovku a následně ťuknout na žádané rozvržení dat. Lehce komicky také dnes už působí head-up displej s vysouvacím zaměřovačem, který je už dnes překonaný a zbytečně akorát odvádí pozornost od provozu – radši jsem jej nechával vypnutý a sledoval rychlost na běžné obrazovce před řidičem.

Nesmím zapomenout ani na možnost rychlého vypnutí asistentů a start-stopu pomocí dlouhého stisku tlačítka s piktogramem autíčka, hned po ruce vedle tlačítka na startování auta – ano prosím, takhle to má vypadat, žádné hledání v podmenu infotainmentu nebo hledání správné zkratky v palubním počítači pomocí tyčinky jako v jedničkové Octavii. A i když asistenty nevypnete, v podstatě o nich nevíte, hlídání pruhů tolik nehrabe do řízení a asistent rychlosti zas vydává tlumený zvuk, že jej snadno přehluší rádio.

Zbytek interiéru zůstává v podstatě při starém, Citroën zvolil solidně působící měkčené i zajímavě texturované tvrdé plasty, takže auto vůbec nepůsobí lacině. Tedy až na středový tunel, který má stále povrch lesklé černé a poškrábe se snad jen pohledem, jak bývá u koncernu Stellantis zvykem. Musím pochválit sedačky, které jsou opravdu pohodlné, byť osobně bych zůstal u střední verze výbavy s látkovým čalouněním – imitace kůže u této nejvyšší dost hřeje a věřím, že v létě bych z auta vylézal vždy s mokrými zády. 

Místo na předních sedačkách je slušné, posez jsem si našel poměrně rychle, akorát středový tunel poněkud překáží v komfortním odložení pravé nohy a na delší cestě poněkud tlačí. Na zadních sedačkách je místa akorát, sám za sebe se posadím, byť je tam poněkud temno – boční skla začínají poměrně vysoko. Potěší solidní kufr s dvojitou podlahou a dokonce i místem na rezervu. 

Citroën nabízí C4 v mild hybridních motorizacích, plně elektrickou verzi, ale pro staromilce zůstala zachována klasická 1.2 Puretech se 130 koňmi spojená s osmistupňovou automatickou převodovkou s hydroměničem. Právě touto základní motorizací byl vybaven i tento testovaný kousek. O této tříválcové jednotce už bylo napsáno opravdu mnoho, já se s ní ale setkal poprvé. Jaká tedy je? 

Sladění motoru a převodovky není úplně perfektní ve všech situacích, umí občas trochu kopnout zejména ve chvíli, když auto zastavuje a vy místo toho přidáte plyn. Start-stop systém by také zasloužil ještě trochu lásky ve vývoji, občas motoru trvalo déle, než naskočil a netrpělivci v koloně za mnou si už pomalu připravovali klaksony. Jinak jí ale vlastně nemám co vytknout – tříválec je solidně odhlučněný ve vyšších rychlostech a na dálnici o něm v podstatě nevíte, při nastartování je citelně slyšet, ale nikoliv otravně.

Výkonu sice nemá na rozdávání, ale na běžné ježdění bohatě stačí. Na dálnici sice nebudete vymetačem levého pruhu, ale pro zrychlování nemusí převodovka zběsile podkopávat kvalty jako u jiných tříválců – a to prosím při 130 km/h točí motor pouhých 2100 otáček. Převodovka je naladěná klidněji, nepodřazuje zběsile a radši se nechá vynášet na vlně kroutícího momentu – v určitých situacích to tedy chce více přemýšlet, ale pro klidnou jízdu to je naprosto v pohodě. Závodit stejně dnes už s Citroënem nikdo nebude…

Naladění převodovky krásně doplňuje plavný podvozek s tlumiči s progresivními hydraulickými dorazy, který na větších nerovnostech a retardérech umí krásně houpat, že o nich ani nevíte – nemyslím tím ty malé žlutočerné potvory, na těch samozřejmě drncne jako každé jiné auto, ale spíše to jen slyšíte. S tím se sice pojí větší náklony karoserie než bývá zvykem, ale jak jsem už zmiňoval – s Citroënem nikdo závodit nebude. Věřte nebo ne, ale v této třídě aut možná nenajdete vhodnější auto, pokud je pro vás pohodlí prioritou.

A když si budete takhle pohodlně plynout krajinou, C4 se odvděčí i spotřebou a dojezdem. Po ucpané Praze jsem se pohyboval okolo 7-8 litrů, jakmile jsem ale vyrazil na dálnici, spotřeba klesla i lehce pod šest. Díky padesátilitrové nádrži tak zvládnete na delší cestě klidně přes 700 kilometrů a u pumpy to také nezabolí.

Závěr

Citroën C4 je i po modernizaci stále skvělé normální auto. Jednoduché vypínání asistentů, které zde nejsou tak otravné jako jinde, velmi komfortní podvozek i sedačky, úsporný motor a dostatek místa. To vše za poměrně solidní peníze – tento plně vybavený kousek sice v ceníku stojí takřka 780 tisíc, rozumněji vybavené auto ale cenu shodí pod 700 tisíc a s akční slevou se budeme bavit o autě za méně než 600 tisíc. A to je v rámci trhu velmi slušná nabídka za takový kus auta.

Technické údaje

Motor: zážehový tříválec 1199 ccm
Výkon: 96 kW (131 koní)
Točivý moment: 230 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická hydroměnič
Maximální rychlost: 200 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,4 s 
Provozní hmotnost: 1341 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,9 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,8 l/100 km kombinovaná
Základní cena modelu: 614 000 Kč
Cena testované verze: 779 000 Kč / 664 900 Kč akční cena