Citroën ë C4: Design i chytrost

Přijel jsem si hezky velkopansky Cadillacem na deštěm promočené parkoviště, přibzučel mi takový divný blob, já do toho sedl, měl jsem pocit, že jsem upad do studny molitanu a nebyl schopen zařadit. V Citroënu se prostě na důležité věci čeká. Chceš zařadit? To nejde jen tak cvrnknout, hezky to tam podrž. Inu, malé věci… 

Začal jsem tedy soukat všechny klíče, karty, záložní karty, telefony a kabely po prostoru a zjistil jsem, že promyšlenost Citroënů devadesátých let je zpět. Petflašky? Do dveří. Mobily? Do šuflete, nebo nastojáka do držáka. Chipsy? Do kyblíčku uprostřed! Jedinou nevýhodou interieru je snad, že se v něm věci dají skutečně precizně ztratit. A pak taky ten úsměvný moment, když jsem použil vyjímatelnou přepážku kyblíčku na chipsy a ono to nějak… No dá se to popsat asi jako že ta polička upadla sama na sebe. No ale já ji jednak nepotřeboval a pak taky: Když s tím nerachtáte jako matlák, dá se to napozicovat a máte uzaviratelnou schránku místo kusu onoho kýble uprostřed.

To už jsem si začal říkat, že to v Citroënu s tou snahou o kamarádskost skoro přeháněj, když jsem objevil držák na tablet. V přístrojovce jsou dva šuplíky: Jeden na tablet v obalu a druhý skrývající něco jako z filmu s Jamesem Bondem. Nedovedu si představit, co za peklo museli mít inženýři jen s tím, aby se to nepotkalo s airbagy a přitom… Děti jezdí vzadu a onen nutný obal na tablet je fakt příliš laciný. Chápu, že je to jen držák, ale kdo to do toho má furt strkat. Navíc když otevřete napřed horní šuplík, ten spodní už otevřít nejde a naopak. Šuplíky bychom v tomto století měli umět…

Ale ač je onen držák tabletu v mých očích pouze takovým nepovedeným pokusem, musím smeknout před odvahou. Dnes, kdy je na vše předpis, komise, nebo obojí, proklouzlo vnitřnostmi jednoho z největších koncernů cvičení na téma, jak upevnit tablet tam, kde asi není potřeba. Nehledali materiály z recyklovaných petlahví a nesnaží se mě přesvědčit, že to křídlo na kufru je cokoli, než jen design…

Ať raději dumaj tydlety držáčky jako z Bonda, to je mi sympatičtější. A venkoncem ten držák nemusíte používat a máte super šuplík na cokoli.

A přes všechnu tu praktičnost je interier "nový, svěží a hravý". Není to jen hromádka sesbíraných přihrádek. Centrální šmatlací displej je sice menší, ale krásně ostrý, čitelný a díky své šířce také nabízí informace kolem Apple Car Play nebo Android Auto. Pak je tu, uprostřed progresivního automobilu s HUDem, digitální přístrojovkou s ambientním podsvětlením… Uprostřed moderního elektromobilu je tu mačkací ovládání klimatizace. S nádherným chodem a nadmíru příjemnou texturou koleček.

Tady se jen nekreslilo, tady se myslelo. Uživatelské rozhraní je střídmé, jednoduché, bez kudrlinek. Někdy zaškobrtne o nepotřebné podmenu, ale nenaštve a nevtírá se mechanizovanou chytrostí.

Ale pojďme se projet… Já se zprvu nějak nemohl usadit. Nehodlal jsem přistoupit na posez jako na zahradní židli a pořád se vrtěl. Až asi po dvou dnech jsem se přemluvil k vytečení do nekonečných vrstev molitanu. A pak to všechno začalo dávat smysl…

Víte, zvenku možná vypadá ë C4 dravě, offroadově, mladě a tak nějak ostře. Jenže vevnitř se i díky elektrickému pohonu neděje nic jiného, než velmi příjemné kydnutí za volantem. A nemusí se kydnout zrovna nějak extra pomalu. Hydraulické dorazy tlumičů, v mé mysli přeložené jako nerovnoměrné rozložení tlumení dle pozice ve zdvihu, tak tyhle věci se začnou ozývat až v momentě, kdy s tím molitanem spěcháte. To se pak obyčejně poddajný podvozek tak nějak zarazí právě o ty dorazy a jen zapadá do děr a zbytek je jedno.

Jasně, že je to jen předohrab a 136 koní není zrovna nějaká velká hitparáda, ale na nějakou tu rychlopalbu se dá… Jestli si rozumíme. Jinak je to auto postavené na pohodlí, nezáludnost a jen příznivě rozložená hmotnost může ryzímu Petrolheadovi s modrobílou krví nabídnout nějaký náznak "té pravé zábavy za volantem", ale… Se obávám, chlapi… Že vo to se tu ani moc nesnažili.

C4 prostě umí krájet republiku v naprosté pohodě. A i když jsem ji řídil já – člověk proslulý dupáním na plyn i při brždění – tedy i když jsem ji řídil já, tak stále odmítala ujet na baterku méně, než 300 kilometrů. Nedusil jsem ji ale na dálnici, tam si dovedu představit, že si z baterek cucne elektronů trošku více. Když pojedete plný kotel. Furt. A přitom jsem si při nákupu nebo během popíjení kafe a baštění dortíčku vždycky byl jist, že nabiju alespoň 150 kilometrů za půl hodinky. Minimálně. Za hodinu prostě auto nacucá v klidu to, co píše Citroën na stránkách. Takže i já, bez nabíjení na zahradě, jsem to auto normálně používal k ježdění tam a sem a nabíjel každý třetí den. Hm… Jo a takhle rychlé nabíjení je u středního Enyaqu za příplatek…

Jen se bojím, že těch nabíječek je furt málo, Praha není Bruntál…

Verdikt

Ëlektrifikovaný Citroën mne přëkvapil. Čekal jsem neslaný nemastný elektromobil střední třídy a dostal auto na kterém se někdo vyřádil v tom nejlepším slova smyslu. Cenu a použitelnost ve srovnání se spalovacími auty nemá cenu hodnotit, ale jako elektromobil je C4 zajímavá vlastně hlavně tím, jak obyčejně funguje a jak dotaženě působí.

Technické údaje

• Motor: Elektrický, 100kw, 260Nm
• Baterie: 50 kWh
• Spotřeba v testu: Od 16,5  po 22 kWh / 100 km
• Délka: 4 360 mm
• Provozní hmotnost: 1 616 kg 
• Zrychlení 0 – 100 km/h: 9,5 s 
• Cena od: 804 900 Kč v aktuální akci.