Citroën C3 Shine: Nenápadné důležité změny

O malém kulatém Citroënu jste si na Autíčkáři mohli přečíst už mnohokrát. Redakčním specialistou na tento šarmantní povoz je bezpochyby Honza Křeček, který ho testoval hned dvakrát. Jednou v naftovém provedení, o tomhle autě mimochodem dodnes tvrdí, že to byla jeho nejoblíbenější testovačka (ano, Honza je ten pán, co měl na týden Maserati Quattroporte), a v rámci upevňování své maskulinity nafasoval i verzi Elle (podle toho dámského časopisu). Naposledy jsme si hráli s cétrojkou letos v lednu, což se, jen tak mimochodem, optikou událostí letošního roku zdá strašně dávno. Tehdy jsem si malý Citroën vyměňoval s Honzou Machačem a nakonec jsme ho podrobili srovnávacímu testu s Peugeotem 208, což byl počin na naši redakci až překvapivě informačně hodnotný.

Čili abych to shrnul – C3 už máme docela “najetou”. Je to milé malé francouzské autíčko, co nestojí mnoho peněz, vypadá originálně, je poměrně pohodlné a celé tak nějak “akorát”. Jeho oplácaný design stárne pomalu, konektivitu zvládá taky se ctí, tak nebylo ani zas tak poznat, že je na trhu už čtyři roky. Toho si pravděpodobně byli vědomi i designéři Citroënu, kteří místo nějakých razantních zásahů připravili opravdu jen lehké omlazení. 

Vzhledových změn si asi běžný pozorovatel všimne jen při srovnání “bok po boku”. Přední maska je trochu více zamračená a méně dobrácky baculatá, jsou tu nová led světla (ta uprostřed), původních sedm “air-bump” výdutí na boční straně dveří se zredukovalo na tři a…to je zhruba celé, alespoň stran vzhledu. Vlastně by se to takhle dalo uzavřít s tím, že francouzi provedli levné omlazení svého levného auta a asi by to nikoho nepřekvapilo ani nepobouřilo. Vždyť je to “jen cétrojka”. Ale to by nebyl Autíčkář, abychom se na to nepodívali pěkně zblízka. 

K testu jsem dostal nejslabší verzi s pouze pětistupňovou převodovkou – identický agregát, jako měl vůz testovaný v lednu. Vzpomínám si, že mě tehdy dost štval. Na dálnici se musel točit, což se neobešlo bez velmi výrazné zvukové kulisy. Na rovinu – nad sto třicet už se fakt musel zvyšovat hlas a bylo to dost nepříjemné. V rámci faceliftu ale evidentně došlo k zásadnímu vylepšení tohoto často kritizovaného nedostatku a tak je interiér “nové” C3 celkem klidným místem i v rychlostech za dálničním limitem. Na ozkoušení tohoto faktu byl přizván i kolega Machač a ten toto, po dálničním přesunu do Liberce a zpět, taktéž potvrdil. Velmi dobře. 

Další věcí, která byla na cétrojce k vzteku, byl plastový díl obložení pod volantem. Ten snad v každém předfaceliftovém autě podivně povrzával, protože byl dost vachrlatě uchycen na čtyřech malých “zobáčcích”. Nevím, jak presne je tento prvek přepracován, ale mohu s potěšením konstatovat, že již nedělá žádné divné zvuky a při kontaktu s řidičovým kolenem již nemá tendenci odpadávat. Malá věc, ale signifikantní rozdíl v celkovém pocitu z auta.

Další změna se udála v oblasti předních sedadel. Ne, že by snad roztomilé svetrovou látkou čalouněné židličky ze “staré” C3 byly nějak špatné, to vůbec ne. Naopak šlo ve své třídě o nadprůměr, dle některých pak až etalon. Nově jsou ale řidiči a spolujezdci k dispozici povedená křesílka “Advanced Comfort” z vetší C4. A ta jsou ještě o kus dál. Teď už opravdu není pochyb, že v kategorii levných malých vozů pohodlnější posezení nenajdete.  Opět se to může zdát jako detail, ale právě takovéhle detaily nakonec ovlivňují onen pohodový a příjemný pocit z celku.

Další změnou je pak rozšíření možností individualizace vozu. Zatímco před faceliftem bylo možné vytvořit v konfigurátoru celkem 36 různých variant barevného sladění doplňků, laku, střechy a dekoračních polepů, nyní jich je k dispozici celých 97. Kdybych měl tedy radit, přidal bych ještě tři, abychom to zaokrouhlili na stovku, ale není každý den posvícení. Trochu mě mrzí i fakt, že konfigurátor funguje jako arbitr vkusu a tak některé obzvláště vypečené kombinace nepřipouští. Ne snad, že by červené auto s tyrkysovou střechou a polepem s texturou falešného dřeva bylo vzhledově krásné, ale pocit, že tuto designovou abominaci mohu vytvořit a děsit s ní své sousedy, by potěšil mé srdéčko kýčaře.

Rozšířené individualizaci se nevyhnul ani interiér, kde oproti dřívějšku přibyly hned dva nové dekory. Tmavý matný “emerald ambience” a docela stylový “techwood” s obložením z plastového dřeva. Na fotkách to vypadá moc hezky, leč v reálu jsem si v testovaném kuse musel vystačit s klasickou základní černí, tudíž vám své niterné pocity z fošniček na palubní desce nemohu interpretovat. Pro představu tedy přiložím alespoň oficiální fotografický materiál.

Abych byl zcela vyčerpávající – nově si můžete připlatit ještě za přední parkovací senzory, k dispozici jsou také inovované vzhledy litých kol. A ještě se sluší říci, že ta LED světla vepředu hodně pomohla, předchozí halogeny svítily poněkud rozpačitě, teď ale nemám výhrad.

Verdikt

Předchozí řádky možná působí, že si stěžuji, že modernizace Citroënu C3 nebyla dostatečně velkolepá, ale je to přesně naopak. Dopadla totiž moc dobře. V souladu s heslem “co funguje, neměň” tu zůstal skvělý podvozek, jednoduchý a relativně úsporný motor, prostorný a nekomplikovaný interiér a celá ta těžko uchopitelná, leč velmi příjemná atmosféra upřímného levného auta, které si na nic nehraje. Nádavkem dostanete lepší sedačky, více zvukového komfortu, nová výkonnější světla a opravené drobné chybky. Neměl by nakonec takhle vypadat správný facelift?

Technické údaje

Motor: zážehový tříválec 1199 ccm
Výkon: 61 kW (82 koní)
Točivý moment: 118 Nm 
Převodovka: pětistupňová manuální
Maximální rychlost: 169 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 13,3 s 
Provozní hmotnost: 980 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,2 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,3 l/100 km kombinovaná
Základní cena testované motorizace: 300.000,- Kč
Cena testovaného vozu: 355.00,- Kč