Stalo se to znovu. Už jednou mi v kapse skončily klíče od Citroënu C3 . Tenkrát na mě to auto prostě tak nějak zbylo. Chtěl jsem něco zábavného, protože se mi v kalendáři naskytnul volný čas na výlet – a v redakční garáži na mě čekal naftový Citroën C3. Tenkrát jsem i přes počáteční rozpaky nakonec vzal malým Citroënem zavděk a dodnes jsem tomu rád, protože mně malé jednoduché autíčko dělalo jen samou radost.
A nyní se situace opakuje. Nad C3 už mě ani nenapadne ohrnovat nos, přesto ten kus, který na mě tentokrát čeká, není úplně tím, který bych si vybral. O motorizaci nejde, malé jednoduché auto ladí s malým jednoduchým motorem, takže mi tu ani atmosferický tříválec nepřipadá nijak nemístný, problém se ukrývá jinde. Testovaný kousek je – jak jen to říci nejlépe – je zkrátka jiný. K testu na mě tentokrát zbyla C3 v edici Elle. Říká vám to něco? Ano, jistě, časopis pro dámy! A přesně tím je tato speciální edice inspirovaná. Nebo jeho čtenářkami? Na tom nezáleží, zkrátka mužná tato úprava malého Citroënu rozhodně není. Oproti běžnému provedení dostala speciální kola s leskle černými plochami a barevnou kombinaci šedé a bílé doplňují růžové proužky. Ty jsou sice decentní, ale prostě tam jsou.
Jenže je to Citroën C3. Můj oblíbený Citroën. Tak ho přeci kvůli pár proužkům a svému chlapáckému egu nenechám stát před domem (nebo radši za rohem.. o ulici dál…). Takže žádné letmé seznámení s růžovým strojem, žádné odsunutí na druhou kolej, bude se testovat! Bude se testovat, až se kabelka bude natřásat!
Citroën C3 už v našem testu byl. Vlastně se tu objevil vícekrát. Jízdní dojmy z tohoto autíčka už tedy znáte. A pokud ne, zde je malé připomenutí. Citroën C3 na mě už při prvním seznámení silně zapůsobil. Není nijak zvlášť sofistikovaný, nemá komplikované nápravy a high-tech vychytávky, právě naopak. Je to jednoduché auto. Jednoduché, upřímné a hravé auto. Už tehdy jsem psal, že mám pocit, že tam někde uvnitř, pod všemi těmi AirBumpy a čalouněním je ukrytý starý dobrý Citroën AX, taková ta hranatá krabička, která za mohutných náklonů zvládala jakoukoli, byť seberozbitější cestu jakoukoli rychlostí, které byla s to dosáhnout. Jistě, C3 je poněkud modernější stroj, přibyla spousta výbavy, spousta ozdobného tohoto a vyspělého tamtoho, ale ta filozofie, to tam uvnitř stále je. A právě na toto bych se dnes chtěl zaměřit.
K testu se dostavil automobil osazený nejen růžovými linkami, ale též zážehovým motorem. A je to ten pravý motor pro malý francouzský stroj – atmosférický tříválec 1,2 litru. Jeho výkon pravda není oslnivý, ale k čemu to? 82 koní přece bohatě stačí. A za doprovodu charakterního drnčení tříválcové strojovny hnané krajinou na pokraji jejích možností si připadáte jako na dovolené. Toto je ta pravá Francie! Staženými okénky proudí do vozu venkov, sedláci se plouží svými lány a mezi tím vším se po klikatých cestičkách žene malý Citroën, v jehož kufru něco dobrého cinká.
Abystel tento pocit francouzkého venkova zažili, musíte nutně sedlat ten správný vůz. Žádná opulentní limuzína, která vás přenese spíše do přelidněného a přezdobeného Monaca, žádný pečlivě nalinkovaný Volkswagen, nic takového. Autíčko musí být jako francouzský venkov sám. Trochu šišatý, trochu nedokonalý, ale stále dobře naladěný a bodrý. A taková auta vyrábí snad jedině Citroën. Už od dob legendární Kachny 2CV sem na venkov patří malé jednoduché auto.
Přestože od malého CItroënu nevyžaduji nějaký fantastický výkon, vesmírné technologie či perfektní kvalitu, neznamená to, že jsou mé nároky nízké. To rozhodně nejsou, ba právě naopak. Jízda takovým autem musí být totiž pohodová. A naladit podvozek na pohodovou jízdu je mnohdy těžší, než postavit sportovní stroj. Citroën musí zvládat nedokonalosti francouzských silniček (třeba ty drobnosti, že je kus silnice zkrátka omylem vynechán), přesto se nesmí s nebohým řidičem poroučet do škarpy či se kutálet přilehlým polem. A tohle Citroën C3 zkrátka umí. S jemným pohupováním plyne krajinou, aby v okamžiku, kdy řidič všech 82 ořů vyzve ke cvalu, zaklekl do zatáčky a držel statečně stopu, zatímco se karoserie poměrně značně nakloní a lehounká zadní náprava vlaje za tou přední. C3 toto zvládá dokonale, ani na chvíli nemám pocit nejistoty, pedály snadno přenáším váhu, autíčko se stáčí, kam chci, zkrátka řídí se mi překvapivě dobře.
Abychom se však příliš nezasnili, jsou tu i stinné stránky Citroënu. Předně řazení nepatří mezi nejpřesnější. Trojka tam zkrátka občas nechce zapadnout tak hladce, jak je člověk u současné produkce zvyklý. Může to být chyba konkrétního kusu, avšak ani ostatní Citroëny, které prošly naším redakčním testem, na tom nebyly o mnoho lépe. A potom je tu interiér. Ten je sice ve své jednoduchosti velmi pohledný, i tady ovšem narážím na drobné nedostatky. Nebudu teď mluvit o levných materiálech, o ty tu nejde, C3 skutečně je levné auto a nadto tu ozdobné dekory posouvají dojem z kabiny o úroveň výš, chci mluvit o konkrétních přešlapech. Radiomapa je pomalá. Nejen že pomalu reaguje, ale třeba načtení hudby z mobilního telefonu probíhá dlouho. Na krátkých trasách tak nemá párování telefonu s autem valný smysl, hudba se bude zasekávat a než všechno naskočí tak, jak má, budete v cíli. A potom jsou tu tradiční vtípky francouzského konstruktéra – nastavení zrcátek je tak daleko, že se k němu musíte nahnout – jenže potom zas nevíte, jak jste ta zrcátka chtěli mít. A tlačítka ovládající podsvětlení přístrojů nejsou podsvětlená a tedy jsou použitelná pouze ve dne. A jistě bych našel dalších pár drobností, jenže čert to vem, Citroën C3 má svou osobnost a já ho mám rád.
Verdikt
Citroën C3 u mě opět uspěl. I se slabším tříválcem a se zlomyslně na mě nachystanou výbavou Elle jsem si ten týden opět užil. Vyrazil jsem do východních Čech a drndal si krajinou, užíval si krásné počasí a sympatické auto. Jeho jednoduchost není vadou, je to jeho největší přednost. Těch pár drobných prohřešků jsem mu ochotný prominout. Co bych prominout nedokázal, je ztráta osobitosti, ztráta šarmu a především absence hravosti. Toho všeho má však C3 vrchovatě a ve verzi Elle vlastně ještě více. Přitom to opravdu není drahé auto. Takže tu asi máme Autíčkářův tip – C3 rozhodně stojí za vyzkoušení. A pro testovanou verzi Elle to platí jakbysmet. Mnohem lépe to však vypadá, jste-li čirou náhodou holka.
Technické údaje
Motor: zážehový tříválec 1 199 cm 3
Výkon: 82 koní (60 kW) v 5 750 ot./min
Točivý moment: 118 Nm v 2 750 ot./min
Převodovka: manuální pětistupňová
Maximální rychlost: 168 km/h
0-100 km/h: 14,9 s
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,7 l/100 km
Cena (C3 1.2 PureTech Elle): 339 000,- Kč
02. srpna 2018, 09:32
0
Ja jsem znamy tim, ze nemam rad mala auta, ale musim rict, ze tahle vec se mi celkem libi a to jak zvenku, tak uvnitr. Co by mne ale drtilo, to jsou ty dnesni motory. Nejak si neumim predstavit, jak by se v tomhle a jemu podobnych autech jezdilo ve vic, nez jednom cloveku.
Minuly tyden jsme ve trech chlapech projezdili Sumavu ve dvoulitrovy Fabii a musim rict, ze vykon toho auta mi pripadal, ze je vylozene na hranici snesitelnosti. Neumim si predstavit, ze bych s tim mel zit dlouhodobe. A totez by platilo pro tenhle C3. Je to hezky, ale asi bych se s tim dlouhodobe neszil.
02. srpna 2018, 09:44
0
Ja to mam uplne stejne, taky trpim, kdyz dostanu do ruky nejakou takovou konfekci.. Hlavne jak je clovek zvyklej na urcitou reakci na plyn, tak s tim minimotorkem to ma pak porad prislaply na podlaze, a spotreba je ve finale hrozna...
02. srpna 2018, 18:58
0
Docela záleží na tom, jak je to spřevodované. Když je to dobře odstupňované, tak platí, že i s malým Kašpárkem se dá dělat velké divadlo. Když jsou tam ale megaúsporné megadlouhé převody, tak i relativně silný motor je prostě ubit.
02. srpna 2018, 20:10
0
Ono je uplne jedno, jak je to zprevodovany. Kdyz do takovyho bazmeku nalozis tri dospely lidi, tak to do kopce pojede, jen kdyz se budou vsichni odrážet nohama od asfaltu jak ve Flintstonech.
03. srpna 2018, 05:04
0
Tři lidi v autě je vzácnost vidět i o 3 třídy výše, tohle neni auto pro rodinu na týdenní dovolenou.
Ze bude většina obsazensta včetně mě chybet výkon je jasné, jde o navykovou věc a neznám nikoho kdo jde dobrovolne z do slabšího.
Je to jednoduché malé auto primárně do města, hotové.
03. srpna 2018, 07:57
0
No vidíš. A my se s kolegama do práce svážíme společně, takže tam tři lidi v autě žádná vzácnost není. Hotové.
02. srpna 2018, 15:38
0
Mně se to vozítko líbí ze všech stran, asi jak roztomilý štěně. Pro mne je to zajímavější stylovka, než všechny pětistovky, mini a new beetly dohromady. Ten motůrek takhle na papíru vypadá dost zoufale, nicméně jenom v dobrým vzpomínám na svoji Audi 80 -budiž je jí v plechovým nebi fajn- s 59 kW / 80k; člověk se naučil s tím zacházet tak, že vlastně víc nebylo potřeba.
02. srpna 2018, 19:01
0
Tohle auto budu rád potkávat na silnicích, ale rozhodné bych ho nechtěl. Je to zajímavé, je to roztomilé, je to jiné. Ale moje hlavní podmínka, když si vybírám auto, je, že když od něj po zaparkování odcházím, tak mě musí lákat ohlédnout se za ním. A tady prostě neee. Taky mě sere. že jsem tak nějak zvyklý, že auto má ,,oči,,. A tady jsou tři páry světel nad sebou a to už je prostě moc.
02. srpna 2018, 19:54
0
jo to máš pravdu, vypadá to jak když měl kapitán Jack Sparow oči namalovaný po celým obličeji.
mě by zajímaly takové ty praktické detaily z každodenního užívání. Mám v rodině starou C3 a to má svý podivnosti. Troufám si říct že tam je nejhorší kufr jaký jsem kdy viděl. nedá se pořádně otevřít, zadní hrana je nejvyšší hned po starým Golfu, něco tam dát je bída a vyndat to je utrpení. Když se sklopí opěradlo, nejen že nevznikne něco co by se jen vzdáleně podobalo rovině, vznikne cosi neskutečně bizarního. Něco jako protitankový příkop. I se zátarasem.
05. srpna 2018, 17:50
0
Mě se tuten novej desgn co odstartoval první kaktus dost líbí.... Od doby co sedlam malej citroen C2 se mi malý citroeny líbí čim dál tim víc... (ostatně c2 se mi líbila už v roce 03 kdy se dostala na náš trh jen sjem musel počkat než zestárne na rozumnou kupní cenu) C3 sice dost proti původní narostla ale který auto ne....
Docela by mě zajímal test nový C1 v třídvéřový verzi... jednoho potkávam a prostě se mi líbí....