Citroën C3 Cargo: be cool, feel good, have fun, be happy

Malá francouzská auta mívají často takovou zvláštní charakterovou vlastnost – čím více se do nich namontuje výbavy a technologií, tím jsou vlastně horší. Měl jsem ve své řidičské historii docela štěstí na různé naprosto základní sto šestky, Citroëny AX a Clia a vždycky to byly strašně zábavné a charakterní vozíky. Co na tom, že vrcholem výbavy u nich bylo chrastící rádio s dvěma reproduktory a motor měl většinou méně než 50 kilowattů – v tom právě tkvělo jejich kouzlo. Na plynu se dalo stát jak na rýči, malá kolečka na plecháčích drncala přes výmoly, každé přeřazení rozměklou řadičkou bylo malé vítězství. Ale ta auta nic nepotřebovala. Jela a jela, fungovala, občas z nich něco upadlo a když pak nadešel čas poslat je na vrakoviště, bylo to vcelku jedno, protože slušná večeře vyšla dráž.

A tak je na čase ověřit, zda tento princip platí dodnes. K testu jsem si tak vyprosil vůbec nejzákladnější variantu Citroënu C3, který je sice tak trochu indický, ale tím si to nebudeme dneska kazit. Tou úplně spartánskou verzí “cé trojky” je varianta cargo bez zadních sedaček, za to s přepážkou. Čili naprosto ideální pizzavozík. Vyfasoval jsem ho v bílé, na plecháčích s poklicemi a se zadními okénky na kličku (ne snad, že by to vadilo, vzhledem k tomu, že vedou do zavazadlového prostoru. Na výplních dveří vozu se skví textilní nášivky, jejichž znění jsem přepsal do nadpisu. A ačkoli působí v minidodávce trochu úsměvně, zkusme si rozebrat, zda mají pravdu: 

Be Cool

Výchozí proporce vozu nějakému designovému skvostu příliš nenahrávají. V rámci zachování co nejnižší ceny a co největšího vnitřního prostoru je nová C3 úzká vysoká krabička. Díky několika prolisům a zajímavě členěnému předku se ale docela povedlo tento nelichotivý tvar schovat a vynikne vlastně asi jen při pohledu z boku. Tam se kombinace  kol utopených v podbězích umocněných černým plastovým lemováním, krátkého zadního převisu a vysokého pontonu opravdu moc nepovedla. Celé auto je navíc designováno “z kopce” směrem k přední části, což je trend u malých vozů sice poměrně běžný, většinou ale nevypadá dobře a ani to není výjimkou. 

V interiéru je to o dost lepší. Nesnaží se působit draze nebo hodnotně, vlastně jen lesklý povrch krajních výdechů klimatizace je trochu zbytečný, jinak se ale podařilo zkombinovat sice levné, ale vcelku vkusné plasty v různých barvách a dekorech a doplnit je hrubou textilií.

Hranatý volant trochu ve stylu Peugeotu je trochu zvláštní volba, ve skutečnosti je to ale mnohem menší drama, než se zdá na fotkách. Drží se dobře, dělá co má a ničím neštve. Tlačítka na něm jsou rozmístěná logicky a mají příjemnou odezvu. O moc více ovladacích prvků tu není. Jedna obrazovka uprostřed, pár čudlíků u levého kolene (jeden na vypnutí asistentů) a tři kolečka klimatizace. Nakonec to ale s těmi modrými lištami působí celkem dobře. Takže “be cool” splněno – v rámci možností a rozpočtu to mohlo dopadnout mnohem hůře. 

Feel good

Na sedačkách se naštěstí nešetřilo a jsou to typicky Citroënovská křesílka sestávající se z mnoha různých vrstev molitanu – jsou měkká a pohodlná. Vyhovuje mi i měkký podvozek, hned jsem si vzpomněl na předchozí generaci C3, která ve své třídě platila za asi nejpohodlnější auto. Určitě tomu pomáhají tlumiče s hydraulickými dorazy a v případě testované konfigurace také vysoká bočnice pneumatik. 

Na první dobrou mě překvapilo, jak výkonná je základní manuální klimatizace. Na “nejvíce modré” nastavení z ní vane opravdu mrazivý vítr s takovou intenzitou, že vychladí na slunku rozpálený interiér v řádu desítek vteřin. Je to trochu subjektivní, ale myslím si, že jsem ještě neseděl v autě, které mělo vzhledem ke své velikosti tak silnou klimu. Důvod je nasnadě – vývoj vozu probíhal částečně v Indii a tam je silná klima životně důležitým prvkem výbavy. Tady sice není nezbytná, ale potěší. 

Have fun

101 koní, 205 newtonmetrů, řadička s gumovitými drahami a divně tvarovanou hlavicí a velice ekologicky dlouhé kvalty. Takže dost záleží, jak takovou zábavu vnímáte. Chcete-li jezdit svižně, musíte držet motor v otáčkách a turbo roztočené. To znamená na tak malé a lehké auto docela vysokou spotřebu. Ale tohle je pizza vozík, takže to bude problém zaměstnavatele a ne váš. A v tom případě si zábavu docela užijete. Kvalty tu fungují podobně jako v Citigu. 1-rozjezd, 2-město, 3-meziměsto – a ten zbytek použít můžete, ale nemusíte.

Díky měkkému podvozku a vysokým pneumatikám můžete s lehkým autíčkem skákat přes díry a tramvajové pásy s razancí menšího offroadu, přeposilované řízení s minimem zpětné vazby vám spolehlivě schová náznaky klesající adheze, takže když nad tím moc nepřemýšlíte, nemáte ani strach. Mile mě překvapilo, že i v úplném základu dostanete vůz obutý do slušných Goodyearů, které drží mnohem lépe, než by bylo v téhle kategorii vnímáno jako dostatečné.

Tohle je přesně ten typ auta, ve kterém se musím hlídat mnohem více, než v nějakém sporťáku. Jadrný tříválec se točí, kolečka poskakují, díky malému půdorysu se proplétáte provozem jako motorová myš. Je to taková ta milá zábava, která narozdíl od rychlé jízdy silným autem nebudí respekt, ale spíše způsobuje přiblblý úsměv. A překvapivě dobré jsou i brzdy, které neblokují na prvních milimetrech pedálu, jak to u nových aut často bývá, ale dají se pěkně dávkovat. 

Be happy

Zda dojdete za volantem cétrojky pocitu štěstí si netroufnu odhadnout. Já osobně tu byl ale strašně spokojený. Rádio je hlasité, klima studená, řízení zábavné a židlička měkká. Cítil jsem se jako Diogenes a malý Citroën byl můj sud. Nepotřeboval jsem víc, naopak, nabídl-li by mi někdo nějakou výbavu navíc, v případě tohohle auta bych ji s díky odmítl. Takhle je totiž úplně dokonalé. Naopak bych z něj ještě sundal ty překombinované poklice a vystavil na odiv světu jednoduché plecháče.

Co se týče té cargo úpravy – máte tu dělící přepážku, dvě plata zakrývající náklad od všetečných pohledů, která lze snadno sundat, a to je tak všechno. Europaleta se dozadu o sedm centimetrů nevejde, což je trochu škoda, ale vzhledem ke kapesním rozměrům vozu se to dalo čekat. Zadní vrata jsou navíc dost malá, takže je tu vysoká nakladací hrana a ani vstupní otvor nijak neuchvátí. Na rozvoz pizzy a nákupů je to ale naprosto dostačující auto. A myslím, že by mohlo vyhovovat i údržbářům a drobným fachmanům, přeci jen jde v současné době o vůbec nejlevnější “dodávku” na trhu. 

Verdikt

Jako jednoduché levné plechové přibližovadlo funguje C3 naprosto správně a udělal mi radost. Má v sobě takový ten nedbalý francouzský šarm vozu, který čím bude obouchanější, tím víc bude mít charakteru a osobnosti. Je ale otázka, zda jste ho ještě ochotní s akční cenou 390 000,- Kč s daní považovat za levný. Já si na něj dvacet let počkám a až se budou dojeté kousky po pátém majiteli prodávat za čtvrt výplaty, tak si dost možná jeden jen tak z nudy pořídím. A budu s ním skákat přes obrubníky a používat jen první tři kvalty. Protože to se zkrátka s malými levnými francouzskými auty dělá. 

Citroën C3 1.2 Turbo 100k Plus

Motor: turbem přeplňovaný zážehový tříválec 1199 cm3
Nejvyšší výkon: 74 kW (101k) při 5500 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 205 Nm při 1750 ot/min
Převodovka: manuální šestistupňová
Provozní hmotnost: 1243 kg 
Užitečná hmotnost: 227 kg 
Maximální rychlost: 160 km/h
0-100 km/h: 10,6 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,6 l/100 km
Spotřeba v testu: 7,9 l/100 km
Základní “cena od”: 390 000 Kč