BMW Nazca: zapomenutý hrdina

Tento zajímavý kus techniky tu už před lety zmínil Dan ve svém článku o zapomenutých konceptech od BMW. Podle mě by si ale zasloužil svůj vlastní článek a tady je.

Jako hodně malý kluk jsem BMW Nazca viděl na nějakém plakátě. Samotné auto se mi hodně líbilo, ale co bylo nejlepší? Ten název, Nazca. Pro většinu lidí bezvýznamný, ale když ho čtu já, tak skoro vyslovuji svoje příjmení. Jo, je tam rozdíl – místo s je z (při vyslovování skoro nepostřehnutelné) a na konci je a místo e. Pomáhá ale, že c se čte jako k. Není to 100 % shodné, ale rozhodně je to nejblíž ze všech kdy vyráběných aut. Tohle mi prostě utkvělo v paměti. Druhé setkání přichází na konci prvního stupně základní školy. Bylo mi kolem deseti let a jeden movitější spolužák si pořídil nový počítač a s ním i závodní hru Need for Speed 2, a to nejen tak obyčejnou, ale dokonce Special Edition (SE). Ta grafika, připadal jsem si jako bych skutečně řídil auto a šel jsem z toho do kolen. (Chápejte, bylo mi deset a v té době to byla prostě pecka. Je neskutečné, jak rychle se počítače a videohry vyvíjí.) Každopádně součástí téhle hry je i jedno z nejlepších intro videí všech dob (pro mě). Představí se v něm hned několik sporťáků – Lotus, Jaguar, McLaren, Ford GT90 a Indigo. Ještě si vzpomínám, jak jsme na to se zaujetím koukali, i když se to celé sekalo. BMW v intru ale není. Za to bylo na přebalu krabičky na CD spolu s Ferrari (viz galerie). Nikdo nevěděl, co to je. Já hrdě zahlásil, že je to BMW Nazca a cítil se jako borec. Zkrátka silný zážitek ve vývoji mladého autíčkáře. Až při procházení menu jsme zjistili, že je ve hře auto pod značkou Italdesign a ne BMW. Ale už bylo dost mého osobního vzpomínání, vás určitě více zajímá auto samotné.

BMW si dalo po ukončení projektu závodního supersportu M1 několikaletou pauzu, protože finančně se to moc nepovedlo. Studio Italdesign a jeho slavný majitel Giorgetto Giugiaro, který navrhoval i předchozí M1, byli odhodlaní postavit nástupce a s BMW se dohodli na použití jejich jména a loga. Projekt však (jako svůj první) nakonec dostává na starosti jeho teprve šestadvacetiletý syn – Fabrizio Giugiaro. Cílem bylo využít zkušenosti BMW z Formule 1 i závodů skupiny C (to jsou vlastně skoro taky formule, ale s kapotáží) a vytvořit další super auto. Mladý Giugiaro je samozřejmě plný energie, ambicí, nápadů a také odvahy. Rozhodně se nedrží při zemi a navrhuje auto velmi futuristických tvarů, které rozvíjí a dále zpracovává projekt, na kterém dělal těsně před tím jeho otec – Bugatti ID90, ze kterého pak vzniklo skutečné Bugatti EB110. Při pohledu na koncept pro BMW je ale jasné, že aerodynamika tu hrála ještě důležitější roli než u Bugatti.

S rozměry zhruba 4,4 metrů délky, 2 metrů šířky a výšky 1,1 metru se jednalo o neskutečně širokou, nízkou a hladkou placku, ze které vystupovala pouze celoskleněná kapka zakrývající kabinu pro řidiče a spolujezdce. Aby bylo aspoň trochu možné auto přiřadit ke značce BMW, dostal vůz i minimalistické ledvinky na přídi a dvě loga modrobílé vrtule. Při představení v roce 1991 na autosalonu v Ženevě na sebe koncept pojmenovaný Nazca M12 okamžitě strhává pozornost a plní stránky auto časopisů. Panely karoserie včetně samotného monokoku jsou z uhlíkového vlákna. Panely jsou celkem 4 – předek, zadek, pravé a levé dveře. Obzvlášť zadní díl, který je včetně skla za řidičem, je obrovský. To minimalizuje spáry a se speciálně hladkým lakem používaným v F1 dosahuje vůz vynikající hodnoty odporu vzduchu Cx pouze 0,26. Pro srovnání: zmíněné Bugatti EB110 nebo Jaguar XJ220 mají hodnotu 0,36. Dveře se otevírají klasicky do strany, ale boční okénka jsou součástí střechy a zdvihají se vzhůru, jako racčí křídla u nejmenovaného konkurenta s hvězdou ve znaku.

Interiér má klasické BMW budíky a středový panel je výrazně orientován na řidiče. Obě přední sedadla se pak skoro dotýkají přepážky, za kterou čeká to nejlepší, co mohlo v té době BMW nabídnout. Pětilitrový dvanáctiválec uložený uprostřed vozu s manuální převodovkou, pohánějící zadní kola byl půjčený z BMW 750i (E32) nebo 850i (E31) a produkoval výkon kolem 300 koní (zdroje se trochu liší). To umožňovalo jen 1100 kg vážícímu vozu zrychlení na sto km/h za pěkných 4,2 vteřiny. Přímo tento motor (tedy ještě trochu více upravený) pak použil McLaren při stavbě svého neslavnějšího auta – F1.

Představením prvního prototypu ale vývoj neustal a pokračoval dál. V roce 1992 je tak na Tokijském autosalonu představován koncept Nazca C2, který vše zdokonaluje a posouvá na další úroveň. Design se měnil především v přední části. Světla se skrývají do tmavých pruhů vedle ledvinek a předek je tak mnohem čistší. Zadní partie mají lehké rozšíření v oblasti a kol a nově také integrovaný spojler. Motor si bere na starosti Alpina a zvedá výkon na 350 koní. Hmotnost vozu se naopak o 100 kg snižuje na vynikající hodnotu přesně jedné tuny. Sprint na stovku tak nyní zabere jen 3,8 vteřiny a maximální rychlost dosahovala 311 km/h. Dokonce byla stanovena i normovaná spotřeba na 10,4 litru každých 100 km v kombinovaném režimu. V tuto chvíli se Alpina opravdu seriózně zamýšlí nad tím, že by vůz sériově vyráběla. Po součtu výrobních nákladů, aby bylo dosaženo požadované úrovně kvality, vychází cena přibližně na 11 milionů korun. V roce 1992! Vedení usuzuje, že taková částka je i ve světě superaut v té době nereálná a od výroby upouští.

Ani to však nebyl konec. Zas o rok později, tedy v roce 1993, byla představena přímo v Monte Carlu při 61. Velké ceně Formule 1 třetí verze – Nazca C2 Spider. Jak název napovídá, nyní bylo možné střešní panely demontovat a užívat si nebe nad hlavou. Z designového hlediska bylo druhou změnou odstranění skleněného krytu nad motorem, takže byl neustále vidět. Měnila se i technika – pětilitr byl převrtaný na 5,6 litru. Výkon zase povyrostl, tentokrát na 385 koní (tento motor byl použitý také v 850 CSi) a k dispozici je i nová šestistupňová manuální převodovka, se kterou auto uhání až 325 km/h. Nyní je už ale jasné, že ani BMW, ani Alpina o projekt zájem mít nebudou a další vývoj je tak zastavený.

Někteří tvrdí, že přílišná odvaha mladého Giugiara byla důvodem, proč bylo těžké představit si sériovou výrobu tohoto vozu. Možná se čekalo větší prolínání italského designu s německým racionalismem. Oficiálně byly vyprodukované pouze tři vozy, vždy po jednom z každé verze (M12, C2, C2 Spider), všechny lakované stříbrnou barvou a kouřově zbarveným sklem kabiny. Celou výrobu zajištovalo studio Italdesign a od BMW mělo licenci právě na 3 auta. Před asi 4 lety ale proběhla světem informace o dražbě čtvrtého kusu v modré barvě, takže bůhví jak to u těch Italů bylo. Každopádně BMW Nazca (obzvlášť ve verzi C2) je mým nejoblíbenějším prototypem. Z jednoho úhlu pohledu je škoda, že se nikdy nevyrábělo, ale z toho druhého to může být i výhoda. Se sériovou produkcí by se jistě muselo mnoho věcí změnit a možná by ztratilo svůj nezaměnitelný styl. Teď si stále můžeme představovat, jak skvělé to auto mohlo být a možná ho brát i trochu jako umělecké dílo, i když realita tak pozitivní být nemusela. Jedno auto občas vystavuje BMW ve svém muzeu v Mnichově ve sbírce nazvané „Zapomenutí hrdinové“ (odtud titulek článku). I to je jeden z důvodů, proč bych letos (pokud koronavirová opatření dovolí) rád muzeum navštívil.

Jen pro zajímavost ještě na konec galerie připojím 3 návrhy nového konceptu, který vytvořila v roce 2020 designérka Theresa Lam. Je to ale čistě fanouškovský návrh, který je realizován pouze graficky a s BMW nebo Italdesign nemá nic společného.

A co vy? Znáte BMW Nazca? A který je váš nejoblíbenější „nevyrobený“ automobil?