BMW 740d Individual - Tradiční základ, který nezklame

Segment luxusních sedanů patří již od nepaměti na vrchol potravního řetězce celého automobilového světa. A kupodivu na tomto vnímání nic zásadního nemění ani stále větší obliba vozů SUV a jim podobných. Však řekněte sami: je pro vás víc sedmičkové BMW, nebo jeho ekvivalent v podobě X7? Pokud byste byli ředitelem velké firmy, jezdili byste raději eskovým Mercedesem, nebo byste upřednostnili GLS? Je důstojnější, když hlava státu jezdí například v Audi A8, nebo by jí víc slušela Q7? Myslím, že většina odpovědí padne na první volbu, že? Proto je každý příchod nového zástupce nejluxusnějšího segmentu velkou událostí. Tím spíš, že to není tak časté, protože výrobní cykly takových vlajkových lodí bývají delší než u běžné konfekce. BMW drží u sedmičky zhruba sedmiletý cyklus. Vzhledem k tomu, že se aktuální generace objevila na trhu v roce 2022, logicky nejsme ani v polovině její životní dráhy. Dokonce jste se na našich stránkách s testy generace G70 už setkali. Ptáte se tedy, co nového na ní můžeme otestovat? Inu, doposud jsme měli tu čest výhradně s elektrifikovanými verzemi. Základní hybridní 750e, která okouzlila Lukáše. Silnější 760e si omotala kolem prstu Violu a o vrcholné, plně elektrické i7 M60 Marek prohlásil, že je to nejlepší elektromobil na světě. Jenže dnes tu máme něco trochu jiného. Dnes tu máme model z opačné strany nabídky. Mnou testovaná sedmička má pod kapotou nejslabší motorizaci, kterou si v této generaci můžete dopřát. A přesto hádám, že bude jednou z nejžádanějších z jednoho prostého důvodu. Je to jediná verze s pouze spalovacím motorem (malý mild-hybridní systém teď ponechme stranou). Co myslíte, bude se mi líbit stejně jako mým kolegům elektrifikované varianty? To si řekneme na následujících řádcích.

O vnějším vzhledu aktuální sedmičky už bylo napsáno mnoho a nejsem si jistý, jestli je nutné přilévat další olej do ohně. Na mě sedmička působila od prvního setkání pořád stejně. V mých očích je to automobilová obdoba brutalismu. Abych vysvětlil proč, vypůjčím si jednu citaci z české Wikipedie: „Brutalismus je výrazně dominantní a záměrně působí ohromující jednoznačností a pádností svého projevu. Brutalistické stavby proto byly často kritizovány pro ignorování architektonických či historických hodnot okolní zástavby.“ A přesně takhle aktuální G70 vidím i já. Je bezpochyby výrazná, dominantní, nezaměnitelná a snaží se o ohromující dojem. Je masivní, jako by byla vysochaná z jednoho kusu betonu. Zároveň ignoruje zažitá pravidla své kategorie a na historické hodnoty značky kašle také. A stejně jako chovám respekt k brutalistním stavbám, mám respekt i k designu nové sedmičky. Myslím, že se dá označit za impozantní. Přesto si prosím nepleťte respekt se sympatiemi – to jsou dvě rozdílné věci. Fakt, že se mi občas zasteskne po budově Transgasu, ještě neznamená, že bych si chtěl postavit rodinný dům ve stylu brutalismu. A stejně to mám i s tímto luxusním sedanem. To, že jeho design považuji za do jisté míry ohromující, ještě neznamená, že se mi líbí. Vlastně je to dost naopak. Celý týden jsem do svého parkovacího místa couval (obvykle zajíždím popředu se všemi ostatními vozy) jen proto, abych se při každém otevření domovních dveří nemusel dívat sedmičce do tváře. To asi dostatečně vypovídá o tom, jestli se mi sedmička líbí, nebo nelíbí.

Pohled do interiéru je pak trochu zklamáním. Ne, že by uvnitř bylo něco vyloženě špatně, to vůbec ne. Jen po tom impozantním dojmu z vnějšku mi přijde trochu škoda, že se návrháři uvnitř drželi poněkud zkrátka a vystačili si v podstatě se základem z menší pětky. Myslím, že tak výrazný vůz, jakým G70 bezesporu je, by si zasloužil o něco originálnější vnitřek. Jinak vlastně není příliš co namítat. Ergonomie je v pořádku, BMW přidalo ke klíčovým funkcím samostatná fyzická tlačítka, což značně usnadňuje ovládání. Potřebujete se dostat do menu dveří, vnitřního osvětlení nebo jízdního nastavení? Na všechno je tu rychlá volba, takže nic nemusíte složitě lovit v infotainmentu. Opravdu nahlas bych chtěl pochválit sedačky – jsou jedním slovem famózní a sedí se v nich neuvěřitelně příjemně. Hádám, že bez problémů zvládnete ujet tisíc kilometrů v kuse a záda vás z nich bolet nebudou. Funkcí a prvků výbavy má tahle sedmička tolik, že si ani neumím představit, kdo by je všechny dokázal využít. Přesto si dovolím vypíchnout jednu věc – automatické dveře. Ano, říkám to správně. Automatické dovírače dveří jsou běžné, ale sedmička není běžné auto, a tak tu máme plně automatické dveře, jako byste měli neviditelného sluhu. Nejprve jsem si říkal, že je to jen párty trik, který člověk jednou dvakrát ukáže známým a zapomene na něj. Kupodivu ne. Děti to milují, senzory spolehlivě zabrání nechtěnému otevření do vedle stojícího auta a automatické zavření dveří při sešlápnutí brzdy je tak návykové, že jsem po přesednutí do svého auta litoval, že to neumí také. Je to sice drobnost, ale neuvěřitelně příjemná. Mnohem důležitější ale je, jak tohle auto jezdí. Tak se na to pojďme podívat blíže.

Pod kapotou 740d se ukrývá poslední klasická motorizace, kterou můžete mít bez výraznější elektrifikace. Pomáhá jí jen malý mild hybrid, spíš symbolická berlička než opravdový elektromotor, jinak tenhle šestiválec spolehlivě spaluje poctivou naftu. A právě to z něj dělá variantu, která u nás nejspíš bude nejžádanější. Třílitrový řadový šestiválec nabízí 300 koní a 670 Nm, což rozhodně nevypadá na základ. Dvě a čtvrt tuny těžkou limuzínu vystřelí na stovku za 5,8 sekundy a vesele pokračuje až k obligátním 250 km/h. Na papíře skvělá čísla, ale realita působí ještě lépe. Sedmička s tímto motorem působí až překvapivě lehce, ochotně nabírá rychlost a to bez jakéhokoli stresu. Není tu žádný dramatický zátah, spíš plynulé a sebejisté zrychlení, jako když se rozjíždí rychlovlak – klidně, kultivovaně, ale nekompromisně. Motor pracuje s naprostou samozřejmostí a kabina je tak tichá, že o jeho existenci víte jen díky jemnému bručení při vyšším tempu. Předjíždění je otázkou okamžiku a i na německé dálnici si 740d drží respekt. Ideální cestovní tempo je někde mezi 180 a 200 km/h, kde zůstává klidná, jistá a nečekaně úsporná. Spotřeba kolem 7,5 l/100 km v kombinovaném provozu je velmi slušná a potvrzuje, že tahle motorizace má ideální rovnováhu. Dost síly, kultury i rozumné náklady – prostě všechno tak, jak byste od velkého BMW čekali.

Sedmička nové generace je větší ve všech směrech. Kratší verze už neexistuje, takže ať chcete nebo ne, dostanete vždy tu dlouhou. A to se samozřejmě podepsalo i na jízdních vlastnostech. Dřív bývala sedmička tak trochu jiná než její konkurence – působila lehčeji, byla obratnější a celkově taková živější. Tentokrát je to jiný příběh. G70 je mohutná, masivní a svou délkou i rozvorem už opravdu připomíná spíš kolos než sportovně laděnou limuzínu. Ta dřívější špetka obratnosti je pryč a fyziku prostě neošidíte, dvě a čtvrt tuny se v zatáčkách nezapřou. Jenže BMW tu ztrátu vyvážilo jinou, a možná ještě důležitější vlastností – komfortem. Nová sedmička je extrémně pohodlná, možná vůbec nejpohodlnější ve své historii. Troufám si říct, že i o kousek víc než Mercedes třídy S, což je něco, co bych dřív nečekal. Podvozek se vzduchovým odpružením žehlí úplně všechno – rozbitou městskou dlažbu, rozbité okresky i dálnice, kde se auto promění v dokonale tichý létající koberec. K tomu přidejte natáčení zadní nápravy, které funguje v širokém rozsahu a citelně pomáhá při manévrování. Zpočátku to působí zvláštně, ale po pár kilometrech si člověk uvědomí, jak moc to pomáhá. Sedmička se díky tomu cítí menší, než ve skutečnosti je, a parkování nebo utažené zatáčky zvládá s lehkostí. Ve vysokých rychlostech pak zadní kola spolupracují pro maximální stabilitu. Celkový dojem? Neuvěřitelný klid, hladkost a jistota. Dálkové cestování v tomhle autě není povinnost, ale zážitek.

Verdikt

Nové BMW řady 7 generace G70 je fascinující kus techniky a jasná ukázka toho, co všechno dnes BMW dokáže. Je to opravdová vlajková loď značky, demonstrace možností a schopností automobilky. Nic lepšího s modrobílou vrtulí na kapotě prostě nedostanete. A co je potěšující, tím vrcholem zůstává klasický sedan – žádné SUV, žádný experiment, ale poctivý čtyřdveřový formát, který podle mě stále ještě nic nepřekonalo. Sedmička je jiná než bývala, ale není to špatně. Tentokrát se zaměřuje na ty správné vlastnosti, které má luxusní limuzína mít: pohodlí, klid, vytříbenost a technologickou dokonalost. Vše tu funguje v harmonii a dohromady tvoří fantastický celek, ve kterém je cestování opravdovým zážitkem. Jenže právě u motorizace mám trochu dilema. 740d je sice jediný model bez výrazné elektrifikace a logicky bude na našem trhu velmi oblíbený, ale v kontextu celé nabídky už tolik smysl nedává. Plug-in hybridní 750e nabízí téměř stejnou spotřebu i bez nabíjení, má vyšší výkon, je kultivovanější ve městě a při pravidelném nabíjení zvládne i nižší provozní náklady. Přitom je dokonce o sto tisíc levnější, což zní trochu paradoxně. Naftová 740d tak dává největší smysl pro ty, kteří opravdu hodně cestují, tráví většinu času na dálnicích a využijí její obrovský dojezd přes tisíc kilometrů. Tam je ve svém živlu, tam funguje perfektně. Pro všechny ostatní ale bude hybridní verze možná ještě o kousek lepší volbou. 

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový šestiválec 2993 cm3
Nejvyšší výkon: 220 kW (300 k) v 4000 ot./min
Nejvyšší točivý moment: 670 Nm v 1500 – 2500 ot./min
Pohotovostní hmotnost: 2255 kg 
Převodovka: osmistupňová automatická ZF 
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0-100km/h: 5,8 s 
Spotřeba WLTP / v testu: 6,1 l/100 km / 7,5 l/100 km
Cena od (740d): 3 042 000 Kč 
Cena testovaného vozu: 4 383 787 Kč