Bazarový Snílek: S větrem v kulichu aneb kabriolet v zimě za pár šupů

Myslím, že jsem stále duševně v pořádku. Hned vám to vysvětlím. Tento týden vidím, že na  fóru Autíčkáře blogger Goldies shání zimní pekáč, ideálně dostupný za ‚plechcupové‘ peníze čili lidově řečeno za ‚dvaciáše‘. Radit bych mu asi mohl s předlouhým listem zaručeně pojízdných vehiklů z aktuální inzerce, nicméně zde je dobrá rada jenom jediná. „Vytipuj si v okruhu padesáti kilometrů od bydliště několik exemplářů a ber to, co je nejméně rezivé“. Tohle mu poradil jeden náš čtenář a lepší rada asi neexistuje. Inu počkejte. David Goldies přeci miluje otevřené nebe nad hlavou. Jenže jeho děti se do školky v dvoumístném roadsteru Toyota MR2 dopravovat nemůžou. Byť by to měl do té školky dvě ulice. Ale já mám pro něj řešení. Pokud přihodí ještě jednoho dvaciáše, může si místo šedivé nudy udělat radost kabrioletem, do kterého se vejdou všichni. A navíc jej v dubnu krásně se ziskem prodá. Na jaké poklady jsem tedy na internetech tento týden narazil?

Saab 9-3 2.0 Cabriolet: Čeká nás severská zima a sobi jsou připraveni

Sob čili SAAB 900 ve verzi s 2.5 l šestiválcem se v Krabově garáži jednou v minulosti objevil a byl mi opravdu věrným společníkem. Auto stále slouží, nezmizelo nikde na pohřebišti této slavné, leč dnes již odpočívající firmy. Schválně nepíši odpočívající na věčnosti, protože jsem skálopevně přesvědčen, že jednou Saab vstane z mrtvých a ještě automobilovému světu něco ukáže. Jako Bugatti. Dobrá, trochu jsem se zasnil. V Cabriu jsem se svezl v životě asi dvakrát. První generace Saabu 900 Cabrio je dnes již legendární klasikou, byť nikdy žádné oslnivé a adrenalin vyplavující zážitky za volantem nezajistila. Druhá generace, založená již na kompletně přepracované platformě od GM, zase postrádala dostatek tuhosti. Jenže to tak nějak platí beze zbytku o všech zde vybraných autech. V reálu to není zase tak zlé, nakonec víte jak moc mě bavilo řízení starého BMW M3 kabrioletu.
Saab je z naší trojice nejsofistikovanějším vozem. Až mě překvapilo, že je možné exemplář se základním atmosférickým dvoulitrem sehnat tak levně. Je to vůz, který nabídne svému majiteli unikátní jízdní zážitek. Můj táta má Saaby neobyčejně rád. Doma se tedy občas objevovaly a stále jeden zůstává. Táta si dokonce nechal na konci devadesátých let namontovat a přešít sedadla, původně ze Saabu 9000, do své Octavie první generace, která mívávala sedačky neobyčejně mizerné kvality. Saab je auto, které si kupujete z osobních důvodů. Tak praví slogan na jednom z tátových plakátů. Je to auto, které si kupují lidé ne z egoismu, ne z potřeby ukazovat navenek svůj společenský status, ale protože mají rádi švédský smysl pro logiku a matematickou krásu. Zkrátka představa koupit si za třicet tisíc Saaba s elektrickou stahovací plátěnou střechou je hodně lákavá. Dvoulitr je docela pomalý, ale při jízdě v Saabu to nakonec není podstatné. Celé je to o tom, stáhnout si i v lednovém ranním mrazu tu kvalitně zpracovanou střechu, uvelebit se v šále a pořádné čepici v ergonomicky dokonalých sedácích a jet jako velký frajer po městě do práce. A večer, cestou zpět si zapnout „night panel“ a nějakou oblíbenou desku Islandské zpěvačky Björk. Za zkoušku to stojí, i když si nedělám iluze, že si tento exemplář nevyžádá určité investice do údržby, než vyjede na silnice.

VW Golf 1.8 Bon Jovi edition: Drž se své víry chlapče, nerozpadne se…(Keep the faith)

Na gymplu, tuším v septimě, nás vypustili na výlet do Německa, kamsi k Osnabrücku. Nevím, zda to bylo nějakými z profesorů „správně“ naplánováno, ale týden výměnného pobytu spadal přesně do doby Oktoberfestu čili velkého svátku piva. Tak jsem se vsadil v jednom z těch velkých stanů v našem hostitelském malém městečku s malebným náměstíčkem lemovaným hrázděnými domky, že vypiju víc tupláků než spolužák. Pak už si pamatuju jenom málo z toho, co dál se v tom Německu tehdy dělo. Naštěsti to byl předposlední den. A na tu poslední noc si mě přijel vyzvednout místní učitel dějepisu. Moje dosavadní náhradní rodina mě po tom nočním extempore ve stanu s pivem poněkud dál již hostit nechtěla. Byla to tehdy ostuda jako Brno a fiasko naší školy. Nakonec nedopadl jsem tak zle zdaleka jediný. Češi zkrátka k pivu mají vztah. Jenže já mám vztah ještě k autům, a proto si pamatuji v detailech, čím pro mě ten učitel přijel. Byl to Golf Cabrio třetí generace, který se narodil nedaleko, přímo v Osnabruecké karosárně Karmann. Golf je vždycky solidním autem. Někdy mě to nudí, jindy tu vlastnost mám rád. Myslím si, že právě u starého Golfu, navíc v jedné z bezpočtu různých zvláštních edic, je jeho solidnost dnes velkou předností. Za prvé, rád si v něm pustím cédéčko „Keep the Faith“, které už léta mám a dostal od rodičů někdy snad vážně v době, kdy tento Golf edice Bon Jovi byl nový. Za druhé vím, že bude stále takový tichý, utlumený a bude neulepkaný, neošoupaný. Golf Cabrio je fenoménem a etalonem třídy nesportovních menších kabrioletů a jízda v něm stále osloví a potěší. A když k tomu přidáme bezproblémový čtyřválec 1.8 litru a fakt, že z mé trojice asi bude nejméně povrzávat, má to svůj přesvědčovací charakter.

Peugeot 306 Cabrio 2.0 Pininfarina: ráno načrtnu Ferrari F40 a odpoledne Peugeota

Před očima mám inzerát na auto, kterým jsem nikdy opravdu nejel. To přiznám hned na začátku. Má pro mě ale neopakovatelné kouzlo. Pininfarina je totiž můj nejoblíbenější návrhář karosérií automobilů. Neumím vyhnat z hlavy poměrně jednoduchý seriál Harryho Metcalfa o jeho Ferrari 330 GT , automobilu, kterým rád jezdíval i „starý pán“ Enzo Ferrari. Dokonce to je jediný automobil, který nechápu jak mohl Harry kdy vůbec prodat. A teď mám před sebou inzerát modrého exempláře s béžovým koženým čalouněním s dvoulitrovým čtyřválcem a nemůžu z něj spustit oči. Dají se koupit i daleko levněji. Většinou jim nebude fungovat elektrické stahování střechy a najdeme na nich mnohé šrámy z městských parkovacích bitev. Smysl nákupu Peugeotu 306 Cabrio je čistě v estetice. Já bych ho chtěl, protože je krásný. Zrovna tak tajně toužím po 406 Coupe a možná si jí jednou v 3litrovém šestiválcovém provedení koupím. To redakce neví a určitě se mi budou smát. Ale je to tak. Už leta po ní skrytě toužím. Jestli tyhle vozy mají nějaké nedostatky v jízdních vlastnostech, to nevadí, jelikož elegance Pininfarinova designu více než vyvažuje fakt, že 306 Cabrio jako automobil propadá někam do šedi průměru, zatímco jako objekt na potěchu oka přímo exceluje. A fakt, že v něm bude tu a tam cosi skřípat a povrzávat, jelikož torzní tuhost karoserie není na nejlepší úrovni, je více méně jen podružný kolorit, tak nějak spojující všechna naše vybraná auta.

Závěr a Krabův výběr

Je to těžké. Je vlastně extra potěšující, že lze koupit tři šarmantní dámy s plátěnými střechami takto levně. Do padesáti tisíc si vážně vyberete. Moje srdce je nakonec jednoznačně u Peugeotu. Když už vím, že si vybírám levný kabriolet a když už předem vím, že budu muset skousnout kompromis v podobě jízdních vlastností, proč volit jiné auto než to nejhezčí a mému oku lahodící. Golf by mi nabídl dozajista skvělý poslech toho dnes trochu zaprášeného Bon Joviho cédéčka. Ale co zbyde až album dohraje? To auto mě bude nudit. Saab mám rád, už kvůli rodinné tradici, ale jedině v Peugeotu se budu cítit jako v levném Ferrari, v autě které pochází z té dílny, jenž vysochala z modelářské hlíny to velké křídlo Ferrari F40. Beru zkrátka Peugeota, i když je nejdražší a asi na něm na jaře vůbec nic nevydělám!