Automobilka DR aneb jak čínská vozidla s evropským pasem mění tvář italského motorismu

Tento článek měl být původně dalším z řady mých cestovatelských textů s tipy na místa, která se vyplatí navštívit milovníkovi řízení. Po předloňském osobním setkání s okruhem Velké ceny Monaka a loňskými útesy Cornwallu jsem se pro vás vydal objevovat krásy dalšího horkého kandidáta na autařský výlet k nezaplacení: italské pobřeží Amalfi.

Každý, kdo si pamatuje hru Gran Turismo 4, už určitě ví, o čem mluvím. Ano, ve zdejší oblasti je zasazená jedna z vůbec nejlepších tratí zvaná Costa di Amalfi, tvořená křivolakými uličkami malého přístavního města (v realitě hlavního města ostrova Capri) následovaná úchvatnými cestami kroutícími se mezi skalami s výhledem na azurové moře, pocházejícími právě z amalfínského pobřeží známého pro své vysoké “hory” tyčící se prakticky přímo z vody. 

I já mám tuto trať ve veliké oblibě. Tudíž když jsem se letos rozhodoval, kde nezodpovědně utratím své rok vydělávané peníze, padla volba logicky sem. Vždyť tady musí být svezení naprostá paráda. Už měsíce předem jsem si maloval, jak si půjčím třeba nějakou Alfu Romeo a pojedu z Positana přes Amalfi až do Vietri sul Mare. To bude určitě pecka!

No, jak se to vezme. Pobřeží Amalfi je opravdu krásné. Jenže je až tak krásné, že kromě mě přilákalo i další turisty lačnící po pohledu na vertikálně situované vesnice a divokou přírodu. A nebylo jich úplně málo, i když jsem na místo dorazil ještě mimo hlavní sezónu. Vlastně jich bylo tolik, že jsem na žádnou řidičskou cestu nevyrazil. Nechci ani vědět, jak to tu vypadá o prázdninách.

Ulice ve městech, stejně jako jediná úzká a klikatá silnice, která je spojuje, byly úplně k prasknutí plné. Pohybovalo se na nich vše od pěších přes mopedy, motorky, auta všech velikostí až po dálkové autobusy, a to ve velkých počtech, od rána do noci. Místo jako v Gran Turismu jsem si připadal, že se probíjím centrem Prahy nebo třeba Českým Krumlovem. To jsou také malebná, leč k nesnesení přeplněná místa.  

Usoudil jsem, že to nemá cenu. Vůbec bych si jízdu neužil, pořád bych jen koukal, jestli někoho nesrážím nebo jestli někdo nesráží mě. Tím pádem zdejší cesty nemůžu doporučit jedinému autíčkáři. Nebo tedy pro scenérie si tam klidně zajeďte, ona je to opravdu nádhera. Auto ale radši nechte doma. Holt masový turismus, Instagram, influenceři…

Protože ale nechci nechat takový výlet zcela nevytěžený, rozhodl jsem se, že vám napíšu o něčem jiném, co mě v jižní Itálii zaujalo. Jde o zajímavý vývoj zdejšího vozového parku. Pokud jste se teď však lekli, že peklo zamrzlo a Italové se začali o svá auta starat, tak můžete být zcela v klidu, nezačali. Pořád mají snahu o co největší rozbití vlastního vozu předtím, než přestane definitivně jezdit, za národní sport. 

Já chci mluvit o jiném fenoménu, který se tu rozvíjí. Kromě fiatů, alf a lancií přibývají nové značky. Za prvé je tu v rozporu s dřívějšími dobami (řekněme před deseti lety) k vidění značné množství na místní čísla přihlášených škodovek a modelů francouzského DS, mnohem víc než třeba Volkswagenů a BMW, ale hlavně se tu výrazně rozpíná úplně nový “domácí” hráč, automobilka DR (neplést s DS).

Nabízí poměrně širokou škálu modelů od městských postrkovadel až po SUV střední třídy. A její auta jsou na místních silnicích k vidění skutečně všude. Také se otevřeně chlubí tím, že jsou vážně italská, značka dokonce ve svých propagačních materiálech používá národní vlajku, jak můžete vidět v titulní fotografii. To mě překvapilo, protože se přiznám, že kromě jednoho Davidova vyprávění jsem o značce DR nikdy neslyšel a tady má velké zastoupení a opravdu rozsáhlou výrobní řadu. Jak je to možné?

Po chvíli pátrání jsem došel k poměrně jednoduché odpovědi potvrzující mou domněnku založenou na designu aut. Však řekněte, vypadají italsky? Moc ne, že? Nemám z nich dojem, že by je navrhoval zrovna někdo od Giugiara nebo Pininfariniho, či aspoň z Centro Stile Fiat. I jejich interiéry jsou, řekněme, váhavé. No, a to je ono. 

Přestože je DR oficiálně italská značka a vlastní ji lokální podnikatel Massimo di Risio, inertní konstrukce neprodává. Jen přeznačkovává výrobky čínských automobilek Chery a JAC. DR 1.0 je tak vlastně Chery eQ1, DR 3.0 je Chery Tiggo 3x a třeba DR PK8 je JAC Shuhailing. Automobilka jde přitom tak daleko, že už nabízí dvě subznačky, EVO se základy v autech JAC a BAIC a “luxusní” Sportequipe, založenou na stejných řadách vozidel Chery jako DR, jen s více cinkrlátky.  

Samostatnou kapitolou je jedna z již nevyráběných generací malého SUV s názvem EVO 5 stojící na automobilu Chery Tiggo 3. Vypadá jako přeznačená Toyota RAV4 druhé generace, ale není jí. Ano, jedná se o její neoficiální čínskou kopii. Takže Italové si tři roky mohli kupovat přeznačenou ravku z Wishe, kterou někdo vydával za místní produkt, protože finální montáž asijských dílů probíhala na Apeninském poloostrově. Ach ten italský automobilový průmysl, molto bene!  

Fascinující, že? Neméně interesantní jsou i technologie používané v modelech automobilky DR. Třeba řada 3.0 nabízí unikátní pohonný systém zvaný thermohybrid, který ale neoplývá elektromotorem. Místo toho kombinuje pohon spalovacím benzínovým motorem s pohonem tím samým spalovacím motorem, ale na LPG. Touto logikou vy všichni, kdo vlastníte felicie, punta nebo třeba corsy na plyn vězte, že máte hybrid a jste eko, moderní, #sustainable a cool! Nevěříte? Tak se koukněte zde.  

Takže tu vlastně máme takovou jihoevropskou paralelu k MG s tím rozdílem, že britská variace na téma Jak udělat z čínského vozu evropský má historické jméno, které někdo pro čínské konstrukce “využívá”, zatímco DR na ně jen reálně lepí nijak kulturně nepodložená dvě písmenka. Babo raď, co je lepší. A vidíte, i přesto si lidé tyto vozy kupují v houfech. Čert vem italský (či britský) tradiční design, hlavně, že je to levné.  

Já si už jen říkám, kdy vozy DR spatříme i na českých silnicích. Je totiž sice pravda, že se mi nepodařilo dopátrat, zda-li chce značka expandovat i do dalších oblastí Evropské unie nebo si přeje zůstat vera italiana, avšak platí, že Itálie stále zůstává jednou ze zdrojových zemí pro český trh s ojetinami. A těch DR tam teď jezdí vážně hodně. No, tak uvidíme, co se bude dít.