Auto versus motorka na okresce (2. díl)

Někteří pravidelní čtenáři si možná vzpomenou na jeden z mých prvních článků. Tehdy jsem rozebíral, který z mých vlastních dopravních prostředků je rychlejší v Mekce Autíčkářově – na okruhu ve Vysokém Mýtě. Pokud si nevzpomínáte nebo jste článek vůbec nečetli, nebudu vám prozrazovat výsledek, můžete se k němu vrátit a připomenout si ho. Objevily se však hlasy, jež tvrdily, že takové srovnání nemá žádnou váhu. V jiném prostředí, případně s jinými testovacími kousky by výsledek mohl dopadnout zcela opačně. No, samozřejmě. Jenže tehdy jsem ještě neměl tolik možností a musel jsem se spokojit s tím, co uměla nabídnout moje skromná imaginární garáž. Dopravní prostředky byly skutečné, ale garáž reálně nemám.

Uběhlo pár let a já jsem, jako správný investigativní novinář, tzv. “sbíral materiál”. I díky Autíčkáři se mi dostalo možností, o kterých jsem si dříve mohl nechat jenom zdát, a tak se dnes podíváme na duel dvou jiných strojů. Jelikož nepocházejí z mojí (imaginární) garáže, jedná se o zbrusu nové kousky v bezvadném stavu. Posledně jsme se podívali, jak si vede motorka Suzuki proti autu od BMW. Dnes japonská jednostopá vozidla zastoupí Yamaha MT-10 SP . S auty máme trochu deja vu, protože soupeřem jí bude BMW Toyota Supra. Oba zástupci jsou o poznání sportovnější a ostřejší než posledně. Zda se jedná o vhodné kandidáty ke srovnání můžeme ještě rozebrat v diskuzi. Samotné recenze konkrétních strojů se skrývají pod jejich názvy. Pro přehlednost následuje tabulka s technickými údaji, která také vytváří prostor pro váš vlastní tip na vítěze dnešního klání. Tak jak, auto nebo motorka?

Místem střetu bude jeden dobře známý úsek, kde se mimochodem také jezdí závody do vrchu. Jelikož se však jedná pouze o svižnější jízdu pro radost a nikoliv okruhé ukrajování každé desetinky, budou i výsledky spíše námětem k další diskuzi, než naprosto směrodatným a neoddiskutovatelným faktem. Klimatické podmínky považujme v obou případech za ideální – sucho, slunečno, teploty přes dvacet, zkrátka krásný letní den k projížďce.

Začínáme letmým startem. Časomíra se spouští v okamžiku přejezdu okolo plotu s vyvěšenou reklamou. Chvíli po startu se motorka postupně začíná propadat. Výraznější zaváhání a ztráta však přichází až s provozem. Nutkání nechávat si trochu větší rezervu před protijedoucími auty, která se chystají vynořit uprostřed silnice, stejně jako druhé modré, se zvyšuje. Za vracákem Supra chvilku “čeká” na motorku. Díky jeho enormní šíři si lze na MT dokonce odřít koleno a přitom stále udržet svůj pruh. Na mávnutí na protijedoucí čopraře už čas není, sorry.

Po vyčkání a výjezdu ze spodního vracáku je duel až překvapivě vyrovnaný a průběh téměř totožný. V Supře bylo potřeba na krátky okamžik sundat nohu z plynu, při setkání s předjíždějícími motorkáři a Yamaha se tak dostala lehce do vedení. Horní dělený vracák však opět svědčí spíše autu. Motorka se potýká s mírným probržděním a následně ještě váháním v následujícím pozvolném esíčku, které by šlo jistě lépe najet, podržet plnej a Supru opět dotáhnout. Pomyslnou cílovou čáru, strom následující po krátkých svodidlech vpravo, tak jako první protíná Toyota Supra. Na první pohled s poměrně velkým náskokem necelých pěti sekund. Prostor pro zlepšení by se jistě našel v obou případech. Prapůvodně mě nějaké srovnávání vůbec nenapadlo, pouze jsem dal dohromady část stejné trasy ze starších videí. Což vyústilo v přirozenější tempo, jež se stále nachází v komfortní zóně schopností jezdce/řidiče. Nakonec vlastně mnohem lepší nápad, přehnaná motivace a honění času patří na okruh.

V reálném světě se tak zdá, že čtyřkolová vozidla mají navrch. Aby také ne, vzhledem k mnohým nevyzpytatelným nástrahám na cestě. Když jedno kolečko uklouzne, pořád ještě zbývají tři, na kterých to může stát. Dokonce i když náhodou uklouznou dvě, stále ještě může být šance na záchranu. Oproti tomu, motorka si “sebemenší uklouznutí” dovolit nemůže. Jasně, mám to schválně v uvozovkách, ale zachraňovat cokoliv pouze na jednom kole je setsakra těžké. Zeptejte se mě jak to vím. Na silnici se stromy, auty a dalšími překážkami bych se tomu nejraději zcela vyhnul.

Závěrem bych rád dodal, že samozřejmě také záleží na profilu trasy. V ostřejších zatáčkách bude obecně motorka téměř vždy ztrácet. Naopak získávat bude hlavně na výjezdech. Tady se musí nechat, že Supra je skutečně tvrdý soupeř a s výkonem 340 koní a minimálním turbolagem umí útoky motorek odrážet velice schopně. Jakékoliv nepatrně slabší/těžší auto už by mělo v tomhle duelu problém. Rozhodně neplatí, že by MT-10 SP bylo ořezávátko. Elektronický podvozek Öhlins s poznatky z okruhového modelu R1 je naprosto skvělý a 165 koní je pro silniční sportovní využití více než dost. Jak jsem předeslal na začátku, ke srovnání jsem si tentokrát vybral poněkud ostřeji střižené sportovní modely. V obou případech se jednalo o naprosto skvělý zážitek, kdybych se prostě MUSEL rozhodnout, asi bych se přiklonil spíš na stranu Yamahy, se kterou jsem se v téhle konkrétní aplikaci nakonec zabavil o kousíček více. To ale neznamená, že bych chtěl ubírat cokoliv ze schopností a zábavy, kterou umí nabídnout Supra, jde jen o individuální pocity. A ještě je tu jedna věc – cena. Ani jeden z účastníků není ve svém odvětví zrovna nejlevnější, ale v přímém srovnání se nesnadno přehlíží, že jedna Supra vydá hned na tři Yamahy a ještě zbyde.

Vybrat vhodné zástupce ze dvou naprosto odlišných světů není snadné. Podle čeho byste vybírali vy? Jaké srovnání by vás zajímalo? Máte raději průkaznější a hmatatelná data z okruhů? Nebo by vás naopak spíše zajímal pocit a dojmy z běžného světa? Zajímavá diskuze by mohla dát vzniknout dalšímu podobnému článku.