Auto jako investice, aneb jak si koupit hračku a neprodělat na tom

Možná jste zaregistrovali, že nedávno opět změnilo majitele jedno z původních Ferrari Testarossa – a opět za rekordní sumu. Oči celého světa se tak čím dál víc upírají na podivný malý mikrokosmos, který se dá popsat jako „investiční auta“. Investoři se dívají na supervzácná klasická auta jako na potenciálně velmi lukrativní formu investice a způsob, jak diverzifikovat svoje portfolia ve světě, kde se úrokové míry limitně blíží nule a jak se obrnit proti případné další krizi na akciovém trhu. Podle jiných je to jen další investiční bublina – podobná té z osmdesátých let, kdy ceny sběratelských aut vystřelily vzhůru a potom se zase propadly do hlubin a zanechaly za sebou zástupy plačících investorů.

většina lidí předpokládá, že za investice se dají považovat jen historické vozy, zatímco dostupná auta jsou pořád jen stárnoucím spotřebním zbožím

Ale nic z toho vlastně běžného automobilového nadšence nezajímá. Pokud tedy nevezmeme v úvahu efekt „prosakování“, kdy rostoucí ceny nejvzácnějších vozů nutí ty, kteří na ně najednou nedosáhnou, hledat „o patro níže“ a ženou tak nahoru i ceny těch dostupnějších. A nebo dokud se ve větší míře nerozmůžou investiční fondy zaměřené na klasická auta. Většina lidí považuje investice do klasických aut za doménu super-bohatých. Předpokládají, že za investice se dají považovat jen uznávané historické vozy, zatímco jakákoliv auta, která si běžný smrtelník může dovolit, jsou pořád jen stárnoucím spotřebním zbožím.

A z pohledu čisté investice mají pravdu. Každé auto vás bude stát peníze na údržbě, garážování, pojistkách a dalších výdajích, které jsou nezbytné pro udržení jeho hodnoty. Tyto náklady se dají velmi redukovat, pokud máte auto jen uskladněné a uložené „na lepší časy“, ale dramaticky rostou, pokud s ním jezdíte. A protože rozdíl v provozních nákladech mezi kupříkladu Mazdou MX-5 a Jaguarem E-type není tak propastný jako rozdíl v jejich pořizovacích cenách, bude mnohem těžší vyrovnat tyto náklady nárůstem hodnoty. Pokud jste neměli štěstí a nekoupili na začátku devadesátých let klasickou Tatru za 20 tisíc, stará auta bývají příšernou investicí.

Co když se na to ale podíváme trochu jinak? Pokud budeme brát údržbu, garážování a pojistku jako cenu za zábavu, kterou si s autem užijeme, můžeme se z investičního hlediska podívat na samotný vývoj ceny. To najednou udělá mnohem zajímavější investici i z relativně levných aut. Zvláště pokud je alternativou pořídit si „spotřební“, relativně nové auto s prudkým poklesem hodnoty.

Takže, jaká je nejlepší cesta, jak si pořídit zábavné auto a ztratit na něm co nejméně peněz? Nebo dokonce nějaké vydělat?

Klíčem tu je křivka poklesu hodnoty. Každé auto, dokonce i to nejobyčejnější, dojde v průběhu času do bodu, kdy jeho hodnota přestane s věkem klesat a po nějaké době dokonce začne růst. U některých aut trvá desítky let, než dosáhnou tohoto „bodu obratu“, jiným to může trvat jen deset nebo dvacet let. Vy samozřejmě hledáte auto, které bude mít velmi ostrou stoupající část této křivky, a chcete ho koupit co nejblíže jejímu dnu.

Tady je několik mých rad, jak to udělat:

1. Vzpomínky prodávají

Pokud se podíváte na auta, která se stářím opravdu dramaticky stoupla na ceně – na vozy jako Fordy z roku 1932 nebo Chevrolety z roku 1957, Datsuny 240Z nebo třeba BMW E30 M3 (případně v našich podmínkách Škody Felicia), jsou to všechno auta pro mladé lidi. Nebo přinejmenším auta, o kterých mladí lidé sní. Mohou to být auta, která byla zároveň dost levná, aby si je mladá generace mohla pořídit, a zároveň stylová, aby se stala populárními a milovanými, a nebo ta, o kterých jste jako dítě nebo mladý dospělý snili. Zeptejte se kteréhokoliv majitele Ferrari Testarossa nebo Lamborghini Countach, proč si svoje auto vlastně koupil. Jsem ochoten vsadit peníze na to, že jednou z nejběžnějších odpovědí bude: „Jako malý jsem ho měl jako plakát na zdi/model/hračku“. A s tím, jak se počítačová generace dostává do věku, kdy si její příslušníci mohou začít kupovat supersporty, uslyšíte mnohem častěji i odpovědi jako „jezdil jsem s ním v původním Need For Speed“.

jestliže hledáte strmý růst hodnoty, potřebujete auto pro mladé, auto, které má početné fanoušky

Jestliže tedy hledáte auto, které bude mít strmou křivku nárůstu hodnoty, potřebujete něco, co milují děti nebo mladí dospělí. Nejlepší volbou je auto, kolem kterého se rodí kult a fanouškovská základna. Bonusové body za každou písničku nebo film, které o něm vzniknou. A ještě víc bonusových bodů za auto populární mezi tunery/hotroddery/ricery a jinými druhy nadšenců.

V padesátých letech upravovali nemajetní mladíci svoje předválečné Fordy, aby jezdily rychle, nebo svoje předválečná Mercury, aby vypadala cool. Dnes to dělají pořád – ale jsou už mnohem starší, a mají mnohem víc peněz na utrácení. To samozřejmě posunulo jejich oblíbené modely daleko z dosahu dnešní mládeže. A totéž se stalo s dalšími auty z 50., 60., 70. a dnes už možná i s některými modely z 80. let. Ale i dnešní mladí petrolheadi mají své hračky. A myslíte si, že všichni ti kluci s jejich otuněnými Hondami Civic nebo CRX, Golfy GTI nebo Escorty RS2000 dospějí, zmoudří a, zahanbeni chybami svého mládí, začnou sbírat klasické muscle cary nebo italské sportovní vozy? Ani náhodou. Hot rody přišly do módy už před desítkami let. Dnes začínají být ceněné upravené muscle cary nebo psychedelicky nastříkadné dodávky z let sedmdesátých. A za jedno nebo dvě desetiletí se budou pořádat srazy klasického tuningu a původní, nikdy nenamontovaná křídla ve stylu Rychle a zběsile budou měnit majitele za absurdní sumy.

To samozřejmě neznamená, že kdejaký unavený rodinný sedan, polepený spoilery a nálepkami, se stane cenným. Ale auta, která jsou v určitých kruzích populární, v nich nejspíš budou populární i nadále – i v době, kdy jejich majitelé dospějí a následně zestárnou.

A totéž platí i pro auta, která si nezískala popularitu jako základ k úpravám, ale pro své „vrozené“ kvality – ať už jde o jízdní vlastnosti, výkony nebo terénní schopnosti. Mladíci v padesátých a šedesátých letech toužili po muscle cars, malých anglických a italských roadstarech, ale také po mnoha levných vozech – od Volkswagenů Brouk a minibus až po Mini. V našich končinách je pak situace specifická tím, že pro nadšence mají speciální hodnotu auta, která zde bylo možné koupit a tudíž o nich mohli reálně snít – proto dosahují tak vysokých cen Tatry nebo nejrůznější speciální verze Škodovek.

Takže se podívejte, co mladí lidé milují dnes, a co by si mohli pamatovat za dekádu nebo tři. BMW E30 a Mazdy Miata? Již zmiňované Hondy Civic? Renaulty Clio RS?

je mnoho aut, která si lidé kupují proto, že bývala jejich snem z mládí

Samozřejmě ale existuje i mnoho aut, za která lidé platí velké peníze nikoliv proto, že je v mládí vlastnili, ale proto, že o nich snili. To se týká jak relativně dostupných aut (vzpomeňte si na Kevina Spacayho v Americké kráse a jeho Pontiac Firebird), tak i těch drahých – nebo dokonce superdrahých. A já mám silný pocit, že to jsou právě dětské sny, co žene většinu z těch nejšílenějších cen stále výš.

Podívejte se na jakékoliv nevkusně drahé sběratelské auto a s největší pravděpodobností uvidíte něco, o čem mohl kdysi snít patnáctiletý kluk. Začíná to na samotném vrcholu sběratelského světa, u Ferrari Testarossa nebo 250 GTO – a pokračuje to Plymouthy Hemi 'Cuda, Mustangy Shelby a samozřejmě také Lamborghini, Ferrari nebo Porsche nejrůznějších typů. Je to také jedním z důvodů, proč jsou stará Porsche nebo Ferrari drahá, zatímco staré Rolls-Royce nebo Mercedesy obvykle drahé nejsou. Kluci sní o sportovních a závodních autech. Touží po rychlosti a vzrušení, ne po tom, že je budou hýčkat měkké kožené sedačky a ticho jejich poklidného cestování budou narušovat jen tóny klasické hudby. Proto budou „auta pro staré pány“ vždycky levnější – a to z nich dělá méně zajímavý investiční materiál.

2. Praktičnost neprodává

Praktičnost je důležitá u ojetého auta. Ale u klasiky je její hodnota mizivá až žádná. Vlastně často bývá dokonce záporná – klasická auta se většinou kupují jako hračky, takže lidé preferují ty karosářské varianty, které jsou přitažlivější a lepší pro příjemnou víkendovou vyjížďku. Takže obvykle platí, že čím méně dveří, čím méně střechy nebo čím méně sloupků, tím lépe. Jedinou výjimkou mohou být kombíky – ty obvykle nejsou tak ceněné jako kupé, ale bývají dražší než sedany, protože se v nich dá spát na srazech nebo vozit díly.

3. Vzácné neznamená drahé

Tohle je pravděpodobně ta nejčastější chyba, které se lidé při zhodnocování současné nebo budoucí ceny klasického automobilu dopouštějí. Samotný fakt, že je určitý vůz vzácný, ještě nemusí znamenat, že se někdy stane cenným. Hodnota jakéhokoliv auta na světě záleží na poměru dvou čísel: počtu takových vozů, dostupných na trhu, a počtu lidí, kteří je chtějí. Proto jsou klasické fordy Mustang drahé, i když se jich vyrobily miliony a pravděpodobně stovky tisíc jich zůstávají na silnicích. A proto jsou relativně cenné i klasické VW Brouky, i když jsou nejvyráběnějším modelem v historii automobilismu. A je to také důvodem, proč mnoho skutečně vzácných a možná dokonce jedinečných aut nikdy nezíská na ceně.

hodnota jakéhokoliv auta na světě vychází z poměru počtu lidí, kteří ho chtějí, a počtu kusů, které jsou na trhu k dispozici

Ukažme si to na příkladu: Chrysler 300 Hurst. Vyrobilo se jich jen zhruba 500. Byl to gigantický muscle car s motorem o objemu 7,2 litru, laminátovou kapotou a víkem kufru, bláznivým spoilerem, spoustou pruhů a kapotou na závlačky. Nosil legendární jméno Hurst a vyráběl se v roce 1970, na samotném vrcholu éry muscle cars. Není to zrovna bezcenné auto, ale dokonce i dobře zachovalé kusy se prodávají za podobné peníze jako Plymouth Road Runner ze stejného roku, se základním motorem a bez příplatkové výbavy. Road Runner stál zhruba třetinu toho, co 300 Hurst, a vyrobilo se jich více než 80 tisíc. Kdyby v dotyčném Road Runneru byl z továrny namontován polozávodní motor 426 Hemi, se kterým si zákazníci objednali zhruba stejný počet Road Runnerů jako bylo vyrobeno Hurstů, bude mít hodnotu přinejmenším pětkrát větší než Hurst. Přestože jako nový stál polovinu, jde o auto stejného koncernu a z určitého pohledu o mnohem méně vzácný vůz.

A to byla 300 Hurst stále alespoň do jisté míry mladistvým autem – s image muscle caru, pruhy, spoilery atd. Chtěli byste Imperial, vrchol nabídky koncernu Chrysler v té době? Před pár lety jsem do Čech dovezl Imperial Crown Sedan z roku 1969. Hezký, originální stav, a jeden z pouhých 823 kusů daného modelu a karosářské varianty, vyrobených v roce 1969. Cena byla $4,500 (s dovozem, clem a DPH necelých 200 tisíc korun), což zhruba odpovídá ceně menšího, ve své době třikrát levnějšího, ale na pohled sportovnějšího Dodge Coronet – ale v předrenovačním stavu. Dodge Super Bee, typický muscle car založený na Coronetu a určený pro teenagery a mladé dospělé (který nebyl o mnoho dražší než základní Coronet a stál pořád přibližně třetinu ceny Imperialu) by ve stavu blízkém onomu Crown Sedanu, který jsme tehdy dovezli, přišel na pětinásobek, možná šestinásobek jeho ceny. Přestože se vyráběl v podobných počtech jako sesterský Plymouth Road Runner – tedy v desítkách tisíc ročně.

A podobné to je u aut všech stáří a zemí původu. Máte super vzácnou verzi rodinného sedanu? Sportovní kupé nebo roadster vám vynese více peněz, i kdyby se jich vyrobilo stokrát víc…

Takže, až za vámi někdo přijde s „jedinečnou nabídkou“ na nějaké „vzácné a jedinečné“ auto, kterých se vyrobilo jen pár stovek, raději se důkladně zamyslete, než předáte své těžce vydělané peníze. A věnujte dostatek času důkladnému průzkumu situace – je pravděpodobné, že se jich vyrobilo tak málo, protože je nikdo nechtěl. A ve většině případů je nikdo nebude chtít ani jako veterány.

4. Za nespolehlivost platíte dvakrát

Na začátku tohoto článku jsem se rozhodl vynechat z naší úvahy provozní náklady a brát je jen jako cenu za zábavu, kterou si se svým autem užíváte. Ale i pokud jste připraveni překousnout šílené náklady na údržbu a opravy, bude nespolehlivé auto s náročnou údržbou pravděpodobně horší investicí než to jednoduché, spolehlivé a se snadno dostupnými díly.

Proč? Protože lidé obvykle berou provozní náklady v úvahu, když auta nakupují. A za auta, nechvalně známá tím, že spolykají spousty peněz, jen aby se udržela na silnici, jsou ochotni zaplatit nižší cenu. Jen se podívejte na staré Jaguary – možná s výjimkou E-typu jsou všechny relativně levné. A dokonce i méně přitažlivé varianty E-typu (2+2, pozdější série, automaty) nejsou zase tolik drahé, s ohledem na jejich ikonický vzhled a fakt, že byly ve své době jedním z vrcholných sportovních vozů. Porovnejte to třeba s levnými americkými „ekvivalenty“, jako byl Mustang nebo Camaro. Vážně si myslíte, že by lidé raději vlastnili Mustang fastback než E-type Coupe, kdyby provozní náklady byly stejné? Ne? Já taky ne.

ty nejoblíbenější klasické vozy bývají obvykle jednoduché a spolehlivé

A když se podíváte na nejoblíbenější klasické vozy, zjistíte, že ty s nejprudším nárůstem hodnoty – auta, která kupovali chudí kluci za pár drobných a teď mění majitele za stovky tisíc – patří obvykle mezi ty jednoduché a spolehlivé. Už zmiňované americké muscle cars. Porsche 911 a jeho vzduchem chlazení předchůdci – Porsche 356, Volkswageny Brouk, Bus nebo Karmann Ghia. Staří terénní dříči, jako Toyoty Land Cruiser FJ, první generace Fordu Bronco, staré Land Rovery nebo Mercedesy G. Staré Datsuny a sportovní Toyoty. První a druhá generace Fordu Escort…

Samozřejmě, část z toho může být jen náhoda – protože spolehlivá a na údržbu nenáročná auta obvykle přitahují pozornost mladých lidí, čímž se z nich stávají legendy, žijící v jejich vzpomínkách… a dále už pokračujeme podle bodu 1.

Ale ono vlastně nezáleží na tom, jestli je to náhoda nebo ne – tak či tak, složitá a choulostivá monstra jsou obvykle špatnou investicí. Mohou se najít nějaké výjimky – myslím si například, že ceny Nissanů Skyline R34 GT-R v budoucnu vystřelí vzhůru – ale obecně byste se jakékoliv bestii se spoustou turbodmychadel, chytrým pohonem všech kol nebo jinými hi-tech vymyšlenostmi spíše vyhnout. Bude vás stát peníze dvakrát.

5. Originální jsou jen jednou

Úpravy aut jsou záležitost velmi poplatná módě. Módní vlny přicázejí a odcházejí, a to, co bylo úžasně cool před pár lety, už nemusí být cool dnes. A za pár dalších let to dokonce může být všeobecně přijímáno jako odporné, než se to vrátí jako „dobová úprava". Samozřejmě, jsou určité druhy úprav na určitých typech aut, které mohou jejich hodnotu zvýšit, nebo přinejmenším nesnížit. Mezi typické příklady patří tradiční hot rody a customy, nebo „univerzálně uznávané“ úpravy na muscle cars. Pokud do své Barracudy namontujete novou 426 Hemi (stále se vyrábí a dá se objednat jako „motor v krabici“), přidáte pár samolepek a drobností, kterými se oba modely odlišují, abyste vytvořili klon Hemi 'Cudy, pravděpodobně při případném prodeji získáte svoji investici zpátky – nebo jí dokonce navýšíte. A dokonce i věci jako dobová litá kola nebo určité druhy úpravy (karburátory, výfuky…) mohou být potenciálními kupci vnímány pozitivně.

pokud opravdu dobře nevíte co děláte, je originalita nejdůležitější

Ale to jsou výjimky, ne pravidla. Pokud opravdu dobře nevíte, co děláte (a v takovém případě tento článek nepotřebujete), zůstává hlavním přikázáním maximum originality. A není to jen o úpravách, ale i opravách – původní lak, původní čalounění, motor který sedí s číslem karoserie – to všechno zvýší hodnotu vašeho vozu.

A pokud už máte nutkání svoje auto vylepšit, snažte se co nejvíce držet vratných změn (takže žádné úpravy karoserie, prosím) a nezkoušejte být kreativní. Díly od uznávaných značek, populární úpravy, typické pro dané období – to všechno může cenu auta zvýšit, nebo jí přinejmenším neublížit. Pokud máte Mazdu RX-7 FD s originálním bodykitem od Veilside nebo Mustang s laděnými díly od Roushe, bude to pravděpodobně dobré pro budoucí hodnotu vašeho vozu, i když investované peníze se patrně nevrátí všechny. Ale BMW s obrovským zadním křídlem a podomácku vyrobeným turbo-kitem? Jeho budoucnost leží na vrakovišti…

6. Hlavní je načasování

Většina lidí považuje auta za „hodná investování“ až ve chvíli, kdy již stoupla na ceně. Zeptejte se průměrného automobilového nadšence na auta, vhodná jako investice, a nejspíš uslyšíte něco o klasických muscle cars, Ferrari ze 60. let, E-typech nebo možná Ferrari F-40. Jinými slovy, o automobilech, které jsou už dnes drahé, již dosáhly stoupající části křivky hodnoty, a která mohou, ale také nemusí, dále nabírat na ceně.

Nezapomínejte také na inflaci. To, že dnes určitý vůz stojí několikanásobek své původní nominální hodnoty, ještě neznamená, že skutečně „vzrostl na ceně“. Leckterý „investiční vůz“ se dnes stále pohybuje, po započtení inflace, na zlomku původní ceny nového vozu. To je důležité zejména pokud by vás snad někdy napadlo koupit si jako investici nový vůz – to je z investičního hlediska nadějný počin snad jen u limitovaných edicí Ferrari. A ani tehdy nemáte jistotu (viz vývoj ceny F-50).

nejlepší investicí je vždy auto, které zrovna přestává být ojetinou a mění se na youngtimer

Nejlepší investicí je ale vždy auto, které se právě nachází v nejnižším bodě křivky. Něco, co právě prochází změnou z „ojetiny“ na „youngtimer“. Samozřejmě ale platí, že čím dříve koupíte, tím větší je riziko špatného odhadu. Ale většinou také riskujete mnohem méně peněz. A existují auta, která představují téměř sázku na jistotu. Například když se podíváte na hodnoty BMW M3 (E30), které v posledních letech vystřelily vzhůru, můžete si být v podstatě jistí, že E36 M3 je budou brzy následovat. Totéž bude platit o ceněných ostrých hatchbacích a jiných legendách 80. a 90. let. 

Na druhou stranu, existuje mnoho aut, která mají ceněné předchůdce nebo dokonce i následníky, ale přesto nejsou nijak ceněná. Tady můžeme zmínit například Mustang II nebo Porsche 911 996. Takže je docela nebezpečné předpokládat, že když se jedna generace stala sběrateli uctívanou legendou, bude jí ta další následovat. Sledujte spíš to, jak je auto ceněno, kolik klubů a srazů se mu věnuje, kolik lidí by ho v budoucnu mohlo chtít – a získáte slušnou představu, co je hodnotné a co ne.

A odpovědí je…

Probrali jsme si, jak má vypadat ideální „investiční auto“ pro průměrného motoristického nadšence. Mělo by být všeobecně oblíbené a lidé by na něj měli mít hezké vzpomínky. Měla by to být spíše hračka než praktické auto. Mělo by být levné a spolehlivé. A ještě by to neměla být skutečná klasika. Něco, co si můžete koupit za pár drobných, s rozumnými provozními náklady si užívat zábavy za volantem a nechat hodnotu pozvolna stoupat.

Možná, že se ve všem pletu, ale pokud bych si měl vybrat jedno takové auto, držel bych se pravidla našich amerických kolegů z Jalopnik.com – tedy, že odpovědí je vždycky Miata. Neboli po našem, Mazda MX-5. V tomto případě nejlépe první generace (NA) v co nejlepším stavu, s nejlepším motorem a výbavou, jakou najdete, a, pokud to bude možné, v nějaké speciální edici. I když jsou na světě miliony MX-5, jsou také miliony lidí, kteří je chtějí vlastnit. A pokračující masová produkce bude vytvářet další generace nových fanoušků, kteří nakonec zatouží po „pravém originálu“, tedy NA.

A co je nejlepší „dostupné investiční auto“ pro blízkou budoucnost podle vás?