Autíčkářův trackday ve Vysokém Mýtě 22.5.2021: Ni déšť ni vítr nám nepokazí zábavu!

Okolo osmé hodiny ranní už byla celá redakce na značkách a připravena. Tedy, v rámci možností. Sice jsme se, vzhledem k našim zkušenostem s ranním vstáváním, sešli už večer předtím, ale Hamster předvedl své kuchařské umění a když se večer výborně najíte, zalijete to pár kousky piva, pak se vám z postele chtít jen tak nebude. K minimálně mojí nechuti vylézt z vyhřátého pelechu přispělo i počasí. Ráno bylo upršené a tak jsem využil příležitosti a dráhu otevřel trochou beztrestného festivalu přetáčivosti. Sranda musí být.

Déšť sice pomalu ustával, ale trať byla stále mokrá a několik obličejů v zázemí zůstávalo protaženo. Jasně, bylo alespoň na co koukat, každý kdo měl pohon zadní nápravy se sklouzl. Ale na slicky a lámání osobních rekordů to ještě nebylo. Situace se ale lepšila a před polednem už byla trať suchá. I já jsem naznal, že je čas nazout gumy na sucho…

Dopoledne uběhlo jako voda. Kapacita trackdaye nebyla úplně naplněná, takže byla spousta času a prostoru k tomu, si taky zajezdit. A na okruh dorazil i můj tatínek. Pravda, po svezení v MX-5 nevypadal, že by se na trať nějak hrnul, ale v rámci půlhodinky, kdy se měnilo dopolední a odpolední ježdění dostal speciální “Sólo pro profesora”, kdy ho na trati mohly obtěžovat pouze vozy redakce. Vypadal spokojeně, tak uvidíme, kdy přijede i s lepivými okruhovými gumami a ukáže nám, zač je toho síla TSI ve Fabii. :-) 

Stejně jako dopoledne, i odpoledne uběhlo v úplném poklidu. O jediný rozruch se postaral Jindřich, náš časomírový mág, který vytáhl na projížďku Jeníkův Cadillac a tak úplně se nevešel na trať. Pošramocena byla jak jeho pověst, tak kus plastového prahu na Cadillacu a tímto bych tedy Jindrovi rád předal pomyslný titanový kolík za největší hovadinu dne. :-) 

Já byl spokojen. Sice jsem se těšil na nové pneumatiky, které dorazily až v pondělí po trackdayi, ale i tak jsem si to užil. Moje auto ve zdraví přežilo (až na kryt výfukových svodů, čest jeho památce) a dělalo radost nejenom mně, ale i našemu oblíbenému fotografovi Pepemu a svezla se i Viola. Za mě dobrý.

Určitě jste zvědaví na výsledky z časomíry. Tady jsou:

Jeníkovo škodolibé oné

Předně oceňuji naši interní organizaci, jejímž výsledkem bylo, že jsem v kocovině jel na okruh jenom chvilku. Ono potkat se po lockdownu je dost ostré, člověk nějak ztrácí ten cit… No ale když už teda pršelo, hostů bylo poskrovnu, vybalili jsme časomíru a já se rozhodl trápit Kaďas. Chlapci mi sice říkali, že s tou zvonkohrou místo zadní nápravy bych neměl pokoušet osud, ale to jsem vytěsnil. Snad jen ironické povzdechnutí a znuděné zapnutí vyhřívání sedačky spolujezdcem mělo šanci mi ilustrovat, že výsledky se neočekávají. Očekává se škodní událost.

Leč nedošlo k tomu! Dokonce mi trať oschla a já mohl nevěřícně čučet na cifru 58.236. S kadylakem, jehož zadní náprava drží silou vůle a na “celoročních” pneumatikách Nokian s vločkou. Samozřejmě jsem se začal sápat po výsledcích okolostojících závodníků a hned si našel oběť. Dominik Valášek měl stejný čas na letních Tomketech se svým BMW 335i. Takže Dominik pak kroužil a kroužil, dokud další dvě sekundy nevykroužil, ale to už jsem já o celý problém ztratil zájem.

Uvědomil jsem si, že nemáme fronty a začal uvažovat nad tím, že vlastně ničemu nevadí, když nemáme narváno, protože všichni si hráli a měli spoustu prostoru.

Pak přišel Jindra, že prej jestli si teda může ten Kadylak půjčit. Tak proč ne, že on je to bejvalej motokárovej závodník, mejto zná jako své boty a časy Suxa indikovaly, že je lepší řidič než já. Jenže pak se ozval otevřený diferák Getrag, unavené tlumiče Delphi a pružiny General Motors. Jindra se vyřítil na cílovou rovinku krásným powerslidem, který neměl šanci skrze vůle zadního nezávislého zavěšení chytit a pomocí piruety zacouval na trávu. 

A je po hřebínku, Jindřišku!

Pak už jen pár koleček Davidovým kompaktem, u kterého jsem naznal, že zahodit a nakoupit něco jiného by bylo lepší, protože to auto je asi rychlejší než kaďas, ale je s ním třeskutá nuda.

Byl to krásný trackday. Kadylaku chybí jen kousek, spálená pleš se mi neloupe, všichni se bavili a máme historky k pivu. 

Za fotky děkujeme Pepovi Vyškovskému!

Další fotky od Adama Rychlého najdete TADY.