Autíčkář na lovu: Hipsterské povozy pod dvacet

Staré věci a stylově ošuntělé věci jsou dnes velmi cool. Možná tak cool, že už začínají být součástí hlavního proudu a brzy cool být přestanou (což by pro nás, kteří máme staré věci rádi odjakživa, mohlo znamenat příjemný pokles poptávky a ceny). Ale zatím cool rozhodně jsou a my jsme vám vybrali několik aut, která se budou perfektně hodit k vašemu furtošlapu, mužnému plnovousu a vintage košili.

Renault 15 Coupe

Když se v roce 1971 poprvé dostal k dealerům Renault 15/17, jednalo se o suverénně nejpomalejší vůz v kategorii dostupných kupé. Čím se tedy francouzský kompakt vyznačoval? Tam, kde  Capri nabízelo muskulaturní karoserii, Renault zaujal elegantní boční linkou. Oproti ‚princezně‘ od British Leyland nepotřeboval ke komfortu složité a s oblibou netěsnící hydropneumatické odpružení. Na rozdíl od soudobého Escortu nebyl ani zdaleka tuctový a dával svému majiteli jistý pocit výjimečnosti. Model Patnáct byl především dostupný a úsporný, aniž by vynechal cokoliv z tehdy běžné výbavy. Zatímco dnes jsou Capri, Fiaty 128 Coupé a Escorty celkem mainstreamovou záležitostí, na dvojčata 15 a 17  se tak nějak zapomnělo. Snad proto, že jediné, v čem vynikaly oproti konkurentům, byla celkem asketická spotřeba. Když už se dnes nějaký po tolika letech najde v zapadlé stodole, přinutí majitele k bezesným nocím u internetu, stráveným hledáním své pravé totožnosti. Proč bychom měli právě tuhle ošuntělou patnáctku chtít? Tak především jde o takzvaný ‚barn find‘, tedy o dlouhodobě skladovaný nepoužívaný vůz v relativně slušné kondici. Na první pohled vypadá celkem k světu a tuba leštěnky, spolu s vystěhováním pavouků by jistě obratem pozvedla cenu. Jako youngtimer na denní ježdění oplývá zapomenutý Renault jednoduchou technikou, komfortním odpružením a exotickým zjevem. Pro mě je to jasný vítěz dnešního výběru.

Mazda 929 coupé

Tahle kára je pro hipstery znalce. Jestliže vám kód 929 nic neříká, nezoufejte. Existence exportní verze třetí generace modelu Cosmo byla donedávna tajemstvím i pro mě. A to jsem uměl říct „Mazda“ dřív než „auto“. Generace HB byla jediným modelem, který nabízel pístové zážehové i vznětové motory po boku rotačních. Ve své době šlo o nejrychlejší sériový vůz nabízený na japonském trhu. Paluba byla přeplněna výdobytky luxusu a elektroniky, což na první pohled vypadá skvěle, dokud si neuvědomíte, že šlo o luxus a elektroniku let osmdesátých. Zprovoznit všechny přepínače a čudlíky do sériového stavu bude snad ještě obtížnější, než hrabat se v palubních systémech meta-hipsterské 164. Povzbudivá je u tohoto exempláře nejen cena, ale i zásoba náhradních dílů, které se na takového exota shánějí hůře než předprodukční edice elpíčka Love Me Do. Rozhýbat červené kupé s 2.2 litrovým naftu-žeroucím motorem (protože na naftu Cosmo jezdilo, ještě než to bylo kůl), by mohlo být sice lehce problematické, na druhou stranu někde pod lemem olejové vany, případně pod ložiskem klikovky najdete nápis Perkins. Komu toto jméno nic neříká, nemá ještě dostatečně dlouhou bradku. Proč byste měli devět-dva-devítku chtít? Především proto, že odhad majitele o počtu zbývajících kusů u nás není zase tak daleko od pravdy…

Wartburg 353

Starší ročníky si na ‚warťase‘ bez obtíží vzpomenou. Kombinace chybějící protihlukové izolace spolu se zvukem přetížené motorové pily a modrošedým dýmem se jistě zaryla do paměti nejednomu nešťastníkovi, který se na krátký čas ocitl bez přísunu dýchatelného vzduchu. Když kolem vás krabicoid 353 projel, nebylo třeba k jeho bezpečné identifikaci zvedat hlavu. Na poslední inkarnaci východoněmeckého vozu byl krásně vidět úpadek centrálně plánovaného automobilismu. Už při nástupu řady 311 v roce 1965 byla koncepce dvoutaktu na obvodovém rámu poněkud obstarožní a umělé prodlužování jejího života až do pádu železné opony se neobešlo bez notné dávky nekromancie. Když se otevřela brána do svobodného světa, východnímu Německu zbyl automobil se vzhledem opuštěného kartonového obalu od lednice, osazený motorem bez šance projít emisními normami. Narychlo se pod kapotu nastěhoval 1.3 litrový čtyřválec od VW, který spolu s na koleni navrženou čtyřrychlostní převodovkou dělal peklo ze života každému motoristovi, který tehdy upřednostnil domácí výrobu před šedým dovozem. Po zevrubném popisu snad nezbývají důvody, proč si postkomunistický sedan pořídit. Snad až na jeden: Víte, proč před Starbucks najdete připoutaný bicykl s obrovským předním kolem? Přesně ze stejného důvodu, proč čas od času v provozu zahlédnete splašený pultový mrazák na kolečkách od piána. Je to něco jiného, nezvyklého a hlavně originálního. Nemusíte se bát, že ho do roka bude mít každý. S tímhle si po celou dobu vlastnictví můžete užívat komplikované vysvětlování, proč je 353 1.3 to nejlepší auto do současného provozu. Je velice pravděpodobné, že někteří to budou chtít slyšet opakovaně.

Chrysler Saratoga 3.0i

Oblíbit si Saratogu chce trochu více času. Dokonce i ti nejperverznější z obdivovatelů Chryslerů potřebují jednu až tři sklenky lahodného moku, aby o pořízení tohoto modelu vůbec začali uvažovat. Vezměte už tak nezajímavý Dodge Spirit konce osmdesátých let, upravte jej podle představ Američanů o evropském trhu a dostanete náš dnešní úlovek. Alespoň že pod kapotou bije odolné japonské srdce. Zdatného parťáka nevýraznému šestiválci dělá automatická čtyřstupňová převodovka Ultradrive, jejíž režim ‚dobelhání domů‘ je oblíbenou kratochvílí mnoha majitelů. Pokud elektronická jednotka zaznamená problém, byť vinou defektního senzoru nebo chybně změřené hodnoty, zasekne se na druhé rychlosti a odmítá řadit. Původně chytrý způsob, jak dojet domů s poškozenou převodovkou, spolu se sklony elektroinstalace žít si vlastním životem, udělaly z již tak neperspektivního modelu silně okrajovou záležitost. Právě díky neznalosti mas si můžete dopřát kompaktní ameriku v krásném stavu za výplatu z letní brigády. Buďte si jistí, že jiného příslušníka stejného druhu na silnicích jen tak nepotkáte.

ŽUK A 06

Nejen retweetováním a instagramem je hipster živ a tak se někde jistě najde takový, který potřebuje něčím rozvážet pirožky ze špaldové mouky, plněné bio-sýrem. V nákladovém prostoru je více než dostatek místa pro samovar plný fairtradové kávy a pytle nadité druhou sklizní Darjeelingu. Motor mnoho síly nepobral, ale k definici slova ‚samohyb‘ ještě postačuje. U ŽUKu vlastně hodně záleží na úhlu pohledu. Neříká se, že brzdy u těchhle modelů nestojí za nic. Berte to tak, že se nerozlije boršč z červené řepy, kterou jste zachránili z kontejneru za hypermarketem. Faktickou absenci účinného topení považujte za podporu růstu plnovousu a hrudního ochlupení. Alespoň konečně využijete ten kousavý svetr po dědovi. K pozvednutí prodejních cifer geneticky korektních výrobků nahrává i neochota startovat v závislosti na konkrétním postavení Venuše vůči Marsu. Nakonec nezbyde, než se smířit s osudem a prodávat i přes noc. Takže už jen sehnat štětku a pastelově růžovou barvou vyvést nápis Пирожки na autentickou patinu vozidla.

Vaz 2101

Ať už sovětského blížence Fiatu 124 znáte pod zkratkou VAZ, nebo jménem Žiguli, určitě je to hodně dávno, co jste jej naposledy skutečně chtěli. Jenže retro se vrací do módy a kromě kytarových písničkářů z toho začínají těžit i majitelé doposud opomíjených ‚Žigulíků‘. Co všechno se dá s automobilovým ekvivalentem Kalašnikova vyvádět, už na Autíčkáři jednou bylo  a jistě nebude problém najít inspiraci i jinde. Tento konkrétní vůz má správnou barvu, snadno rozleštitelnou karoserii i moc pěkný interiér. Na co tady ještě čekáte? Lepší kus za takhle směšnou smumu nekoupíte a ceny už začínají pomalu růst.

Audi 100

Jestliže jste ten pravý hipster, jistě vám už dávno není 20 let. Čím ale jezdit, když začínají bolet klouby a povolovat svaly pánevního dna? Pokud jste byli hipstery, ještě než to bylo kůl, potřebujete právě tohle Audi 100. Bolesti kloubů zdatně čelí pohodlný podvozek spolu s výkonným topením a o druhý problém se postará béžově čalouněná sedačka. Jediný důvod, proč si právě tento vůz nekoupit, je, že už se objevil ve výčtu hipsta věcí, takže není dostatečně žádoucí. O pohon luxusního sedanu ze začátku osmdesátých let se stará na svou dobu slušných 100 koní. Ti se po cestě nemusí prát s katalyzátorem, ba ani vstřikováním, což znamená, že údržba takhle jednoduchého stroje bude hračka.