Aston Martin DBX S: Výjimečnost v každém detailu

S většinou automobilek se na našich stránkách potkáváte vcelku pravidelně. Pak jsou tu značky, které se u nás objevují o poznání méně často. Třeba takové Porsche jste v našich testech mohli potkat zatím jen párkrát. A nakonec existují automobilky, jejichž vozy jste u nás v testech ještě neviděli vůbec.

To je samozřejmě stav, který bychom rádi postupně napravovali, kdykoliv se naskytne vhodná příležitost. A jedna taková přišla právě teď. Dnes se totiž podíváme o něco blíže na jedno opravdu velmi speciální a výjimečné SUV. A rovnou od značky, kterou v testech na Autíčkáři rozhodně nepotkáváme každý den. Řeč bude o Aston Martinu DBX S.

To, že je dnes SUV v nabídce automobilky skoro povinnou položkou, asi nikoho příliš nepřekvapí. Začali s tím němečtí výrobci už před desítkami let a postupně se k tomuto trendu přidávaly stále exkluzivnější a exotičtější značky. Máme SUV od Porsche, Maserati nebo Lamborghini, a dokonce i SUV od Ferrari. Zkrátka pokud chcete výrazně navýšit prodeje, dříve nebo později dojdete k tomu, že svým zákazníkům nabídnete něco velkého, praktického a ideálně trochu vyššího.

Před několika lety se k tomuto trendu přidal také britský Aston Martin se svým modelem DBX. Jenže zatímco u některých značek podobné auto působí trochu jako povinná úlitba trhu a účetnímu oddělení, Aston Martin na to šel po svém. DBX totiž není jen další objemový model, který má především nahnat prodejní čísla. Je to Aston Martin každým coulem. Jen má větší kufr, sedí se v něm výš a celé je to zabaleno do trochu jiného hávu.

První, co vás při osobním setkání s DBX praští do očí, je jeho optická mohutnost. Přitom to auto ve skutečnosti není nijak dramaticky větší než velká SUV německých automobilek a jeho vnější rozměry nejsou nikam zásadně ustřelené. Jenže způsob, jakým DBX svoji hmotu prodává, je úplně jiný. Je osvalené, široké a svou výjimečnost dává docela nepokrytě na odiv. Vlastně tím docela dobře navazuje na sportovnější modely Aston Martinu. Ani ty zpravidla nejsou nějaké subtilní, štíhlé sporťáky, které by na první pohled působily, že je odfoukne silnější poryv větru. Jsou to spíš taková plnotučná GTčka. Svalnatá, sebevědomá a připravená pořádně se opřít do silnice. A přesně v tomto duchu vzniklo také DBX.

Je velmi široce rozkročené, vpředu má typickou obrovskou masku a celkově vypadá, jako kdyby bylo připravené vyrazit kupředu, i když zrovna stojí na místě. Už při obyčejném statickém pohledu z něj zkrátka nějaké emoce dostanete. Vidíte svaly, proporce a sportovní základ, ze kterého celé auto vychází. Hodně specifická je také záď, kde se víko zavazadelníku protahuje vzhůru do výrazného spoileru připomínajícího pořádný ducktail. I díky němu DBX potvrzuje, že velké SUV opravdu nemusí vypadat jako další variace na jednu a tutéž krabici. A zajímavé je, že ani technický základ nevznikl nějakým jednoduchým převzetím platformy od příbuzného koncernového SUV. DBX stojí na vlastní hliníkové architektuře vyvinuté Aston Martinem a charakterem má mnohem blíž ke sportovním modelům značky. Ostatně pokud bychom v nabídce hledali jeho nejbližšího příbuzného, bude jím spíš Vantage než jakékoliv jiné SUV.

DBX je tak krásnou ukázkou toho, že SUV nemusí být jen povinná praktická krabice, kterou automobilka postaví, protože si ji žádá trh. Může to být naprosto svébytný a originální automobil, který potěší oko a svou podstatou bude chutnat i velmi náročnému petrolheadovi. Jo a aby to nezapadlo, ta zelená barva Podium green, která vypadá, jak kdyby si ji DBX vypůjčilo přímo z monopostu F1, je nádherná.

A vlastně úplně stejná slova obdivu mám také pro interiér DBX. I tady je totiž na první pohled i dotek znát, že Aston Martin přistupuje ke stavbě auta trochu jinak. Automobilka se ráda chlubí vysokým podílem ruční práce a používáním poctivých a hodnotných materiálů. A tentokrát to nejsou jen hezká slova z tiskové zprávy.

Sednete si do nádherných kožených sedaček, rozhlédnete se kolem sebe a vlastně okamžitě cítíte, že jste v něčem výjimečném. A tu kůži mimochodem necítíte jen obrazně. Ona opravdu voní. Celá kabina má svůj specifický styl, vlastní ergonomii i rozložení ovládacích prvků. Hlavně tu ale nemáte pocit, že byste některou páčku, tlačítko nebo kus interiéru už někdy viděli v nějakém výrazně levnějším a masově vyráběném autě. Tohle je zkrátka exkluzivní klub. To, co vidíte tady, jinde jen tak neuvidíte. A právě to podle mě patří k největším benefitům DBX. Pokud už člověk utrácí takové peníze za automobil, asi nechce pokaždé při pohledu na nějaké tlačítko přemýšlet, ze kterého modelu o několik milionů levnější sesterské značky ho zná. Interiér DBX je originální, svůj a přesně takový, jaký bych od Aston Martinu očekával.

Vnitřní prostornost? Nevím, jestli to v tuto chvíli vůbec někoho zajímá. Je to pětimetrové SUV, takže místa je tu samozřejmě dost. Jenže bavíme se o Aston Martinu. Praktické disciplíny proto můžeme pro tentokrát nechat trochu stranou. Stačí se podívat na znak uprostřed volantu a víte, že dneska bude dobrý den. Protože ať už se s volantem s okřídleným logem před vámi vydáte kamkoliv, úplně špatné to asi být nemůže.

U jedné technologické novinky se ale zastavit musím. Aston Martin se totiž stal vůbec první automobilkou na světě, která nabídla novou generaci rozhraní Apple CarPlay Ultra. A pokud používáte iPhone, je to docela zajímavá věc. CarPlay už totiž není jen jakési okno telefonu zobrazené na prostředním displeji. Je mnohem hlouběji propojený se samotným autem, zasahuje také do přístrojového štítu a dokáže pracovat s daty a funkcemi vozu. Přímo v jeho prostředí tak můžete ovládat například klimatizaci nebo některé další funkce auta a zároveň si můžete upravovat podobu přístrojů před řidičem. A musím říct, že to funguje překvapivě příjemně. Odpadá neustálé přeskakování mezi CarPlayem a nativním prostředím infotainmentu, kdy každé vypadá trochu jinak a každé se také trochu jinak ovládá. Tady je celý zážitek mnohem uhlazenější, přirozenější a hlavně konzistentnější. Je to vlastně přesně ten druh technologické novinky, u které si po chvíli říkáte, proč to takhle dávno nefunguje všude.

Ale dost bylo displejů, telefonů a CarPlaye. Máme před sebou Aston Martin s písmenem S na zádi, takže by byla docela škoda dál sedět na místě. Pojďme konečně zjistit, jak tahle věc jezdí.

Musím se přiznat, že začátek téhle části jsem asi čtyřikrát přepisoval. Vlastně totiž úplně nevím, jak začít. Aston Martin je natolik specifický zážitek, že se docela obtížně přenáší na papír. Nebo spíš skrze písmenka až k vám. Některé věci se zkrátka mnohem lépe zažívají, než popisují.

A začíná to už samotným startováním. Stačí podržet levé pádlo pod volantem a zmáčknout startovací tlačítko. Aston v tu chvíli otevře klapky ve výfuku a mocný osmiválec nahodí burácivým vyštěknutím, kterým dá celému okolí velmi hlasitě najevo, že má všech osm válců a nebojí se je používat. Vaši sousedé vás proto pravděpodobně začnou poměrně rychle nenávidět. Pokud tedy nebydlíte někde na samotě u lesa, tohle prostě uslyší všichni. Je to dětinské. Je to nedospělé. Je to úplně boží. A dělal bych to každý den.

Když už jsme tedy ten motor nastartovali, měli bychom si o něm něco říct. Protože tohle je Motor s velkým M. Aston Martin si v rámci spolupráce s Mercedesem vypůjčil čtyřlitrový osmiválec se dvěma turbodmychadly a následně mu dopřál péči odpovídající tomu, co od vrcholného DBX očekáváte. A zapomeňte na baterie, elektromotory a další podobné pomocníky. Tady sedíte v Aston Martinu. Máte osm válců, spalujete benzín a k tomu, abyste se opravdu hodně rychle dostali kupředu, nic dalšího nepotřebujete. Žádnou elektrickou výpomoc, žádné zachraňování tabulkové spotřeby, nic. Jen osmiválec. A 727 koní. Ano, raději to číslo zopakuji ještě jednou. Sedm set dvacet sedm koní. Čistě ze spalovacího osmiválce.

Uf.

Projev motoru je přesně takový, jaký po přečtení technických parametrů očekáváte. Drtivý, okouzlující a neskutečně návykový. Tohle je pohonná jednotka, kterou musí milovat snad každý, kdo má alespoň trochu rád auta. Má chuť do života, miluje otáčky a především disponuje naprosto absurdní zásobou síly, která vás dokáže překvapit znovu a znovu. Stačí zatlačit pravý pedál do měkkého koberečku a začne se toho dít opravdu hodně. Osmiválec se nadechne, před vámi rozehraje svůj vlastní koncert a jeho zvuk následně vyletí ven krásnými koncovkami výfuku. Jenže zatímco posloucháte, co se kolem vás děje, DBX už vás svou živočišnou výbušností a spoutanou silou katapultuje někam výrazně dál, než jste byli před několika okamžiky. Je to strašně návykové.

Jasně, spotřeba je nesmyslná. Ale koho to tady reálně zajímá? Řídíte Aston Martin se 727 koňmi. Pokud jste si ho pořídili s cílem ušetřit dvě deci na sto kilometrů, někde se v rozhodovacím procesu pravděpodobně stala chyba.

Mnohem důležitější je, že si tady můžete užívat spalovací motor v jedné z jeho nejkrystaličtějších podob. V době, kdy do automobilového světa stále výrazněji promlouvá elektrifikace, emise a nejrůznější elektronika, může být DBX S jednou z posledních příležitostí zažít něco takhle nekomplikovaně mechanického, hlasitého, silného a vlastně trochu absurdního. A právě tím, že je to Aston Martin, je celý zážitek ještě o něco speciálnější. Tohle není auto, u kterého po pár dnech přestanete přemýšlet, co vlastně máte zaparkované před domem. Každé ráno se budete těšit, až znovu zmáčknete startovací tlačítko. Každý tunel bude malým svátkem a každý kilometr příležitostí si připomenout, proč máme auta vlastně tak rádi. Možná je právě tohle jedna z nejdůležitějších věcí, které má Aston Martin umět. Vytvořit auto, které vám nezůstane jen v garáži, ale také v hlavě.

Ke skvělému motoru samozřejmě potřebujete také výjimečný podvozek. Protože mít 727 koní je sice hezké, ale někdo musí všechnu tu brutální sílu a výbušnost dostat na silnici a ideálně také zajistit, aby celé auto při první zatáčce nepokračovalo rovně. A tady si inženýři Aston Martinu dali opravdu záležet.

Pořád se totiž bavíme o velkém SUV, jehož hmotnost atakuje dvě a čtvrt tuny. Takovou masu už jen tak neschováte a potřebujete několik technických kouzel, abyste ji dokázali ukočírovat. Máme tu vzduchové odpružení, aktivní stabilizaci, patřičně ostrou geometrii a samozřejmě spoustu dalších pomocníků. Navíc se bavíme o verzi S, která dostala třeba karbonovou střechu. Ta sice pár kilogramů ušetří, ale mnohem podstatnější je, že je sundá z nejvyššího možného místa a pomůže tak snížit těžiště celého auta.

Asi vás ale nebudu unavovat kompletním výčtem technických specifikací. Mnohem zajímavější totiž je, co všechny tyhle věci ve výsledku udělají na silnici. Tam DBX S funguje jako správné sportovní GT. Narovinu vlastně úplně nevím, jak se to inženýrům Aston Martinu povedlo. Tohle velké a mohutné SUV se totiž dokáže zakousnout do asfaltu způsobem, který zpočátku trochu odporuje tomu, co vidíte před sebou. Přijedete k zatáčce, pošlete do ní více než dvě tuny auta a čekáte, kdy se ozve fyzika s nějakou důraznou připomínkou. Jenže ona se neozve. DBX se prostě zakousne a drží.

Žádné zběsilé náklony, žádná nervozita, žádný pocit, že jste po autě chtěli něco, na co nebylo postavené. V zatáčce vlastně nesmíte vyměknout hlavně vy. Auto se o zbytek postará. Ochotně vykrouží oblouk, nechá vás pracovat s plynem, reaguje na přenos hmotnosti a dovolí vám si s ním hrát způsobem, který bych u takhle velkého SUV opravdu nečekal. Právě tady je potřeba připomenout jednu důležitou věc. Zatraceně, pořád se bavíme o velkém luxusním SUV. DBX by nic z toho vlastně umět nemuselo. Troufnu si tvrdit, že drtivá většina jeho zákazníků by mu absenci podobných schopností bez problémů odpustila. Jenže je tu ten zbytek. A hlavně je tu ten znak na kapotě.

Takže když dostanete chuť ztrestat nějakou pěknou okresku, DBX S vám to dovolí. A kdybyste náhodou měli po ruce závodní okruh, vůbec bych se nebál ani jeho. Právě v takových chvílích totiž zjistíte, že tohle není SUV, na které Aston Martin pouze nalepil svoje logo. Je to plnohodnotný Aston Martin. Chová se přesně tak, jak byste od auta téhle značky očekávali, jen je všechno zabalené do podstatně většího balení. Je to trochu neuvěřitelné a rozhodně fascinující.

Ještě zajímavější ovšem je, že DBX S umí také přesný opak. Když zrovna nemáte náladu na podobné hrátky a chcete se pouze pohodlně přesunout z jednoho místa na druhé, stačí všechno uklidnit a najednou máte před sebou luxusní SUV, kterým můžete bez problémů každý den jezdit po městě, vozit děti nebo vyrazit na dlouhou cestu. Nikdo nebude vyklepaný, nikdo nebude po hodině jízdy hledat nejbližšího fyzioterapeuta a auto po vás nebude neustále chtít, abyste jeli rychleji. Pořád si zachovává komfort a izolaci od okolního světa, které od luxusního SUV očekáváte. A díky tomu je DBX S naprosto normálně použitelné auto pro každý den.

Tedy normálně použitelné v mezích toho, co lze považovat za normální u SUV s výkonem 727 koní. DBX S má zkrátka dvě tváře. Jedna vás v klidu a pohodlí odveze přes půl Evropy. Druhá vám na správné silnici připomene, proč je na volantu právě tenhle okřídlený znak. A je jen na vás, kterou z nich si zrovna vyberete. Tohle je Aston Martin. Bez debat, bez výmluv a vlastně i bez kompromisů. Jen ve větším balení. A je to zatraceně povedený kus techniky.

Verdikt

Asi jste z předchozích řádků pochopili, že za ten poměrně krátký čas, který jsme spolu dostali, se mi DBX S stihlo docela slušně dostat pod kůži. A vlastně je to zcela pochopitelné. V dnešní záplavě stále více unifikovaných aut totiž tohle křičí do světa, že spoustu věcí dělá jinak. A hlavně, že to, co dostanete tady, nikde jinde úplně nedostanete. Je jedno, jestli se bavíme o vnějším vzhledu, interiéru, technice nebo samotném zážitku za volantem. DBX S má vlastní charakter a právě tahle výjimečnost je podle mě tím hlavním, za co tady platíte svoje peníze. Protože levné samozřejmě není. Jenže ono se ani nesnaží dávat smysl nějakou obyčejnou tabulkou poměru ceny a výkonu. Platíte za vstupenku do velmi exkluzivního klubu.

Tohle nebylo moje první rande s Aston Martinem. Pamatuju si ještě dobu před mnoha lety, kdy jsem se dostal za volant jednoho baby oranžového V8 Vantage N400. To byly trochu jiné časy. Sedli jste dovnitř, v ruce drželi klíček od Volva a po spuštění navigace na vás klidně vykouklo logo Volva. Bylo to svým způsobem roztomilé, ale některé detaily vám zkrátka připomněly, odkud pocházejí.

V DBX S už nic podobného nezažijete. Aston Martin dnes stojí mnohem více na vlastních nohách a DBX působí jako svébytný produkt od začátku až do konce. Ano, technická spolupráce s dalšími výrobci tu samozřejmě existuje a pod kapotou ostatně pracuje osmiválec s kořeny u Mercedesu. Výsledné auto ale nepůsobí jako skládačka vypůjčených dílů. Působí jako Aston Martin.

Jasně, při bližším zkoumání můžete narazit na některé drobnosti související s malosériovou výrobou a vysokým podílem ruční práce. Jenže to je ve výsledku skoro součástí jeho kouzla. DBX S není dokonale sterilní produkt vyrobený po statisících kusů. Má svůj charakter, svoje zvláštnosti a především vám nabídne zážitek, který se velmi těžko hledá někde jinde. A právě v tom podle mě spočívá jeho největší hodnota.

DBX S je plnohodnotný Aston Martin. Se vším, co od auta s okřídleným znakem na kapotě očekáváte. Je rychlý, absurdně schopný a především výjimečný. Ne proto, že to o něm tvrdí marketingové oddělení, ale protože se tak opravdu cítíte pokaždé, když otevřete dveře, nastartujete osmiválec a vyrazíte. Přesně tohle je podle mě u podobného auta nakonec nejdůležitější. Cítíte z něj lasku k tomu řemeslu, jakým je výroba aut. Za svoje peníze nechcete jen další rychlé luxusní SUV. Chcete něco, na co se budete těšit. Něco, co si budete pamatovat. Něco, co se vám dostane pod kůži.

DBX S to umí. Moc dobrá práce, Astone.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový osmiválec 3982 cm3
Výkon: 535 kW (727k) v 6 250 ot./min
Točivý moment: 900 Nm ve 5 250 ot./min
Převodovka: devítistupňová automatická
Provozní hmotnost: 2 245 kg 
Maximální rychlost: 310 km/h
0-100 Km/h: 3,3 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 14,3 l/100 km
Spotřeba v testu: velká
Základní cena modelu: 6 364 000 Kč