Tiché Zlo

Je říjen 2020, jsem v práci, makáme. Na parkovišti mi stojí BMW E91 330xi f plynu a s kolegou, který řídí Hyundai i30 N-line se tak mezi řečí bavíme o řízení. A v tom mě něco napadlo. Rozjel jsem internety a našel Trackday v Mýtě od Specialdrive. Ptám se kolegy, jestli nechce zajezdit. Kýve, že jo a tak si kupujeme vstupenky na listopadový termín. Těšíme se, kolega trochu více v nervu, ještě je docela blbé počasí a je vlhko a mokro, na autech máme oba už zimáky, ale to se zvládne. Já od dob minulého blogu nikde nejezdil a je to už nějaký pátek, tak abych se neztrapnil. Kolega na okruhu nebyl nikdy, ale o řízení se zajímá a baví ho to.

Před první jízdou trpím klasickou nevolností z nervozity, takže záchod a jedem. Jedeme s kolegou každý ve svém autě společně, on první a já druhý. Kolega se rozkoukává a hledá stopu. Po pár jízdách, kdy už myslí, že stopu má zmáklou, vyjedeme opět společně a já v E91 jedu tak na půl plynu a kolega to hrne kde to jde. No nic, zastavujeme a jdu si k němu sednout. Dáme pár kol a říkám mu kde být plynulejší, kde tolik nebrzdit, využívat trať a takové ty základy. Naštěstí ví, jak se jeho auto chová a tak mé rady aplikuje celkem rychle. Pak jsme sedli do mého auta, kolega vedle mě a svezl jsem ho já. Odkoukal pár věcí, stopu, kde brzdím, jak a kde jezdím plynule (nějvětší problém byl v zadních esíčkách). Pak jsme opět sedli k němu a zrychlil se tak o 5 sekund na kolo. Den utekl jak nic a v práci jsem pak probírali, kdy pojedem znova. A já jen prohodil na kafi památnou větu: “No, já jsem vždycky chtěl nějakou tu okruhovou mrdku za pár korun, něco s potenciálem, co by na tyhle okruhy bylo fajn, co by nestálo tolik peněz,  ale sám jsem se k tomu nikdy nerozhoupal.” Kolega mi říkal, že by taky něco takového chtěl. A tady to začalo. A jelikož z kolegy se stává parťák, budeme mu říkat Korbič.

Mazy chce japonce, hledá Hondy, zejména Accord. Korbič spíš menší hatchback. Mazy obvolal ty Accordy a všechny už prodané. Smolík.  A pak našel za 23 táců krásně modrou Mazdu Zoom Zoom 6 s motorem 2.3 benzín. Inu asi je jasno. Mazy veme Mazdu a je to. Jenže, to by byla veliká chyba. Nakonec se z ní vyklubala reznoucí popelnice a ten motor je velice nechvalně známý zadřením kvůli žraní oleja. Korbič našel Micubiše Kolta, s pavičinama, uloženka. Chvíli diskutujeme, já ještě našel E36 komposta, se kterým by taky byla sranda, bo RWD wole. Ale nakonec se domlouváme, že do toho půjdeme na půl fifty-fifty. Korbič nabízí, že bude Colta garážovat a dopravovat na a z trrackdaye.

Korbič volá prodejci (kdycí jméno Mamlas). No že prý má jakéhosi kámoše zájemce, ale že nic není rozhodnuté. Tak se domlouváme, po práci sedáme do auta a vyrážíme směr Beroun, což je z Jihlavy přece kousek, co by kamenem dohodil, u Prahy (no jo, jenže to je Benešov, že Mazy?). Takže Mazy až v Praze zjístil, že Beroun je sice u Prahy, ale smerem na Plzeň. Ale to vůbec neva. Sice víme, že Mamlas má asi/možná zájemce, ale taktika "kdo dřív přijede s prachama, ten auto má" nás utvrzuje o naši nesmrtelnosti.. Auto super stav, nová STK, karoserie krásná na ty roky, najeto 130tkm, většinou vše původní, po projížďce říkáme ať to ani neparkuje, že to berem. Mamlas je zaseklý v pravěku a myslí si, že někdo, kdo auto neviděl a přislíbil mu, že ho možná veme, ho skutečně veme. Krom toho je to "kámoš z fóra". Takových mám taky dost :) Nabízíme částku co Mamlas chce, teď hned na místě že papíry vyřešíme elektronicky, Nechce. Tak nabízíme aspoň zálohu že auto bude naše a přijedeme jindy. Mamlas zaseklý v časoprostoru minulého století. Prý dá do večera vědět co ten předchozí zájemce. Inu odjíždíme domu zklamaní a řešíme, co teda budeme hledat dál. Za hodinu přišla zpráva "Je to vaše" :)

Korbič komunikuje s Mamlasem, řeší se papíry. Domluva jak s opicí. Nakonec že teda Korbič pošle odsouhlasenou smlouvu, podepíše a ověří plnou moc k přepisu, pošle Mamlasovi a Mamlas poté auto přepíše na Korbiče. Zkoušíme Mamlase ještě ohnout o nějakou kačku argumentem, že pak zas musíme pro auto přijet, takže pro nás cesta zbytečně navíc, a že teda jsme jednali rychle a slušně, tak nějaká sleva by byla fajn. Ale Mamlas odolává (no jasně že jo, přece viděl, že to aut chceme). Ale nakonec aspoň potvrdil, že přepis vozidla a náklady na přepis je na něj. Aspoň něco. Napsali jsme si to do smlouvy a odsouhlasil. V mezičase byl ale Korbič bystrý a zjístil, že vole asi budeme muset platit Eko daň při převodu, protože ofiko majitel je jeho snad tchýně a ta to auto vlastní od léta páně 1997. No dle našich informací je Colt Euro 1, takže eko daň 5 litříků. Ale tím, že se Mamlas nabídnul tak by to měl zacálovat. No uvidíme, ještě to bude sranda, s čím příjde. Ale mám tušení, že bude koukat jako puk až mu Božena za přepážkou řekne "pane, ještě musíte uhradit Eko daň. Asi se bude cukat, ale kdyby nám auto rovnou prodal z ruky do ruky, měl by prachy v ruce, my auto, smlouvu bychom pořešili úplně stejně a pak bychom nemohli říct ani prd že máme platit eko daň. A přesně tohle se stalo. Zkoušíme to řešit přímo v Mitsubishi, ale ti nám nejsou schopni vystavit potvrzení, že máme EURO 1. Čas běží a nakonec se domlouváme, že teda si pro auto můžeme přijet (vláda hrozila lockdownem takže fakt poslední možnost) a on pak přepíše auto a uhradí EKO daň. Paráda. Jedem a Kolt už je v garáži.

V ekscelu jsem vytvořil společnou tabulku na náklady a výdaje s automatickým počítámím, kdo co platil a jestli jsme 50:50 nebo třeba 42:58. Dále tam máme nějaké podmínky užívání a plán úprav, servisů a vylepšení. V první řadě jsme nechali udělat rozvody, brzdy, kapaliny, olej a tyhe základní věci, ať je to cajk. Pak jsme udělali trochu odlehčovací kůru a dali pryč vše od předncíh sedaček dozadu. Mezitím jsme hned začali shánět nějaké hlíny a pneu, protože na R13 univerzálech, jejihž šíře konkuruje šířce mých plášťů na horském kole, by to asi nebylo to pravé poježděníčko. Sehnali jsme R15 s jetými pneu, které byly ale tvrdé,staré a hlavně 2 ze 4 mely defekt. Tak jsme dokoupili ještě jakéísi fungl Hankůky. Další věcí, co jsme museli řešit, je posez za volantem, respektive volant samotný. Na oba je dost daleko a pedály zas blízko. Tak jsem koupili sportovní volant a nábu a vyměnili. Díky té nábě a odsazení je to teď paráda. Auto Korbič vevnitř vypucoval, umyl, i leštičkou to přejel. Když chceš jezdit jako světová třída, musíš taky vypadat jako světová řída. Bohužel díky Kovidu je první trackday až 1.5 a ještě k tomu v Písku, ale nakonec jsme tak tak auto připravili a čas utekl jak voda.

 Ani jeden jsme v Písku nejezdili tak nevíme co čekat a taky je to úplně první trackday s Koltem. Sraz máme u Korbiče doma velice brzo ráno, jelikož do Písku to máme tak cca 2 hodiny cesty a zároveň chceme jít na Trackwalk který začíná v 8:00 plus nějakou časovou rezervu. Cesta v pohodě, předjel nás Lexus IS200 a Miata, kupodivu jsme se s nimi taky potkai na trati :). Dojíždíme pěkně na čas, instalujeme GoPro, jdeme na trackwalk a….kruciš písek. Trať vypadá pěkně, ale celkem úzce a z té zadní klopené dolů mi není moc dobře. No uvidíme. Záchod, 9:00 a jdeme jezdit. První jedu já. Máme nové brzdové destičky, tak jedu instalační kola na pohodu, aby se vše ohřálo, desky si lépe sedly a tak podobně. Po pár kolech zajíždíme do boxů, vše je OK, tak upustíme tlaky v pneu (za jízdy to natlakovalo až 3 atmo tak ufukujeme na 2,3). Nasedá Korbič. Ten se teho vůbec nebojí. Ale to je taky tím, že já mauál napodled ostře řídíl………..nikdy. Korbič jde lépe na brzdy a obecně má s autem už něco naježděno (jezdil s tím i do práce a pochvaloval si, že druhé auto se docela i hodí), já jel teď s Koltem úplně poprvé. Korbič zajíždí pěkné časy. Bohužel jediná nevýhoda je, že naše kola více čouhají ven kvůli šířce a možná i trošku jinému ET a při vělkých náklonech a obrubnících škrtají zadky o podběhy. Dáváme si tedy pozor, abychom neprorazili gumu. Korbič zajíždí zpátky do boxů, opět trochu ufoukneme pneu, dáme kafe a jedu zas já. Už to jde líp. No je ale na prd, že jsme asi nejpomalejší vrak na dráze, ale JE MI TO JEDNO. Zábavy kopec, i zkouška ruční brzdy byla a ten půlden ježdění utekl jak voda. Časy, které jsme zajížděli byly kolem 1:10 v průměru. Korbič nejlepší čas 1:09:7, Mazy 1:08:3. No a jedeme domů, přijíždíme až kolem 6ti večer, utahaní. Ale Kolt to zvládl na jedničku, vše fungovalo, nic se nepokazilo, prostě paráda. Výkon chybí jen z výjezdů z pomalých zatáček, ale jinak celkem pohoda jazz. A další problém je, že v tom lítáme jak prdi v bedně. Je třeba časem sehnat nějké lepší sedačky a pásy, at jsme přikurtovaní :)

A jak jsme řekli, tak jsem udělali. Bazoš, zadávám hesla jako skořepiny/závodní sedačky a něco tam je. Většinou vzhledově nic moc, ale pak Korbič posílá odkaz a TY KRÁVO. Borec prodává fungl sportovní sedačky z Emeriky za 2500 kus. Černé, polohovatelné. Tak se domlouváme, a bereme je. Ikdyby nakonec neseděly nebo nevím, prodáme je hned a ještě možná za lepší peníze. Chtěl se toho holt zbavit rychle. Sedačky za pár dní dojdu, Korbič je vybaluje a píše že paráda. Domlouváme se teda, že se sejdeme na garáži a vymontujem stávající sedačky a mrkneme na to. Origo sedačky jsou venku a zjístili jsme první problém. Řidičova sedačka v jednom uchycovacím bodě drží jen na samořezkách a hlavní šroub byl poškozený. Musíme to nechat opravit. Horší je skutečnost, že konstrukce a poloha úchytných bodů je tak prostorově složitá, že nejsme schopni vytvořit nějakou konzoli. Prostě každý šroub je v prostoru jinde, jeden výš, druhý níž, další něco mezi, no nahovno. To je třeba někoho šikovného se svářečkou a se zkušeností práce s plechem/kovem. Po několika hodinách nadávání a klení jsme se teda rozhodli, že to někomu dáme na kšeft a my se s tím srát holt nebudeme. Dáváme zpátky sedačku spolujezdce, pak sedačku řidiče a…kruci, zase problém. Vepředu byly asi jiné neorigo matice se špatným stoupáním závitu. Když jsme to povolovali, bylo to OK, ale při utahování to šlo tak těžko, že jsme jeden závit v podstatě strhli a druhý tak napůl. Takže jsme to dotáhli a musíme taky nechat opravit jak se bude dělat ta konzole. Škoda no, ale co už. Byla i nálada, že se na ty sedačky vyserem a prodáme je. Ale to by přece byla škoda. Holt zaplatíme ještě za konzole a bude to fajn. Jo a během toho jsme si i objednali 4 bodové červené pásy :) To ale do dalšího trackdaye v Mýtě asi nestihneme.

Trackday Vysoké Mýto, těšili jsme se jak malí kluci. Opět jedeme i na trackwalk, takže vyrážíme brzo. A ono je pátek, tak je větší provoz. Nevadí, dojíždíme 7:40 na okruh a v 8 jdeme na trackwalk. počasí pěkné, teplota akorát, takže jdeme jezdit. První jede Korbič a už se toho vůbec nebojí. Krouží asi 20 minut a dost ho to baví. Oproti Písku je Mýto mnohem lepší trať, díky těm krásným rychlým šikanám se s autem dá pěklně hrát na brzdách a na plynu a jde to i bokem tzv. FWD Drift, kdy jedeš na limitu gripu pneu do zatáčky, pustíš plyn nebo dáš i trochu brzdy, váha se přenese na přední kola, zadek se odlehčía klouže do strany. Paráda. Pak jedu já, zase nesvůj, první kola byla hrozná, ale po chvíli si to sedlo a blbli jsme furt. A dokonce nás ani moc aut nedojíždělo (jako dojíždělo, ale nemeli jsme furt někoho za prdelí) A taky jsme dost aut pojezdili. Časy kolem 1:05, nejrychlejší 1:03. Po pár vystřídání jsme šli na jídlo a začalo i chcát. Tak fajn,. aspoň si to vyzkoušíme i na mokru. Ale někomu se pokazilo auto a roznesl olej po dráze, čili zastavení jízd a červená vlajka. Ošetření povrchu trvalo tak cca 30-45 minut. Mezitím i dost pršelo, tak jsem pak vyjížděl na morkou trat a panejo, to je jiné kafe. Povedlo se mi Korbiče tak vystrašit, až si málem nasral do trenek, když jsem do první zatáčky zabrzdil a na mokru zablokoval kola a sunul se ven z okruhu přímo do balíků. Naštěstí jsem to ukorigoval a vzal to do únikové zóny. Pak Korbič dycky říkal,. VOLE BRZDI. No po výměně se to Korbičovi stalo taky. Sranda byla, že v dešti jsme na trati jezdili snad jen my a když jsme někoho potkali, tak nám moc na mokru neujížděli. Pak to začalo osychat a drželo to víc a víc. No a pak už byl konec ježdění. Opět to uteklo jako voda a příště do Mýta na celodenní ježdění, je to super. Auto opět fungovalo na jedničku. Sranda byla, když jel Korbič, tak vždycky na stejném místě bouchlo při změně směru něco v řízení. Tak jsme laborovali "nějaký čep řízení, silentblok, vůle" a podobně. No byl to hrb na trati že :D tak jsme si oddychli :D Toť vše, domů jsme opět odjeli bez ztráty kytičky. 

Pokud čtete až sem tak gratuluji. Pokořili jste tak třetinu celého článku :). Možná si říkáte, proč se článek jmenuje Tiché Zlo? Vzniklo to tak, že když jsme pak jeden z nás sledovali, jak ten druhý jede třeba sám, tak ten náš Kolt nevydává vůbec, ale vůbec žádný zvuk z výfuku. Prostě jen tak bezslyšně projede a slyšíte tak možná trochu gumy a trochu motor. A tím, že se nám povedlo pár autům zaplnit zrcátka naším vehiklem, Korbič přišel s názvem našeho Koltu jako Tiché Zlo. Ale zpátky k příběhu.

Tak týpek servisák zbastlil nějak ty konzole na sedačky a jakože topka. Problém je, že máme jen jednu kolejnici, tak tu jsme dali na řidiče. Bohužel je řidičova sedačka celkem vyosená od volantu a moc nasáčkovaná ke dveřím, ale stále se to dá. Zkoušíme pošéfovat i to škrtání pneumatik o podběhy, tak kupujeme vytahovačku lemů a zkoušíme je trochu vytáhnout. Vybaveni znalostmi z videa na YT to nějak zkoušíme, lak v lemech praská, naprd, trochu se to vytahuje, ale myslím si, že to bude k ničemu. Co ale poladíme víc je uchycení zadního nárazníku šroubem, který tam doceal trčí v prostoru o který to možná taky škrtá. Třeba to pomůže, uvidíme. Měli jsme to jet vše otestovat do Mýta, ale kovid situace nám to znepříjemnila a museli jsme to odpískat. Korbič si aspoň užil bláznivou jízdu Koltem na Slovensko :). Ale bylo to dobře, jelikož s jeho tatou svářečem pošéfili pozici řidičovy sedačky a teď je to úplně topka. No a zjístilo se, že už nejsou desky, čili nám vydrží 2 (slovy dva) půldenní trackdaye. Nu což, dobrá zkušenost a ještě že jsme nejeli tu celodenku v Mýtě, asi bychom zaplakali. Teď víme co a jak. Máme taky objednaný komplet podvozek, pružiny a tlumiče od TATechnix tak jsme zvědaví. SIce je to ta největší bída, ale za ty prachy to třeba bude lepší než 30let staré origo. Ještě měníme komplet brzdy (kotouče i desky, vše šlo až na jedno zaváhání celkem hladce, fajn odpoledne. Byli jsme to projet. Nechali jsme si udělat rozšiřovací plech na pedál plynu, aby nám šly líp meziplyny a vše se zdá ready.

Trackday v Písku volume 2. Cesta tam na pohodu. Já pojedu první stint a zkusím zajet ty brzdy. Jsem nabušený znalostma z internetu, takže to uděláme tak, že dáme třeba 5-8 kol a budeme brzdit zlehka a postupne přidávat. Začátek dobrý, zkouším házet meziplyny jak víno díky tomu rozšířenému pedálu, ale pak po pár kolech na větších brzdách jakoby se propadnul pedál nebo to nechtělo brzdit. Možná jsem si přišlápnul i plynový pedál, ale ztratil jsem trochu důvěru. Zvolňuju a je to trochu lepší, pak opět brzdím víc. No nemám z tohio moc dobrý pocit. Zajíždíme chladit. Pak pojede Korbič tak co na to řekne. Po vychladnutí vyrážíme, Korbič tomu hned dává a prvních pár kol vše v poho. No a po pár kolech taky gumovější pedál. No jede dál, meziplyny nedává, jelikož je brzdový pedál více utopený, tak mu to nejde jak je zvyklý normálně. Ale brzdí to. Pak si Korbič zvykl a jede bomby. Pak opět přesedám já a taky si na brzdy zvykám, jedu bomby, i meziplyny se sem tam daří, a Kolt lítá jak blázen. Pojeli jsme Subaru WRX STI. Nejpomalejší jsme rozhodně nebyli. Jo, a sedačky samozřejmě boží, pásy nás krásně drží, práda. No a co si pak uvědomujeme, že neškrtáme ani když lítáme přes obrubníky. Paráda, vytažení pomohlo, takže opět Kolt zvládl vše levou zadní. Půlka desek v kelu, najeto v tempu na okruhu 150km, čili víme, že desky vydrží 2 půldenní nebo jeden celodenní trackday. Ale to je holt spotřebák. Zkusíme jiné značky, ale na náš pekáč nejsou žádné závodní desky k dispozici, takže holt budeme měnit. Jo a brzdovku a jednu sadu desek pro zichr vždy sebou na trackday :) Tyhle vlastně nic extra úpravy nás zrychlily o cca 1,5 sekundy na kolo oproti minule, nejspíš hlavně asi to škrtání pneumatik. Já minule zajel 1:08:5 a teď 1:07:2. Korbič minule zajíždel 1:09 a ze začátku taky, ale pak ode mně okoukal stopu a pak to aplikoval a zajel pak taky 1:07:2, takže super zlepšení. Příští týden by měl dojít ten podvozek, tak to necháme vyměnit a čekáme lepší handling, tvrdší podvozek, lepší tlumení a menší náklony v zatáčkách. Bude to i nižší o 40 mm tak snad nebudeme opět škrtat. No a přední pneu už jsou skoro na můstkách, ještě jeden trackday dají, pak je prohodíme ze zadklu na předek, dojedeme zbytek a přes zimu na další rok koupíme semislicky. Uvidíme, jak ten podvozek pomůže, jak se to bude chovat a taky co příště v Písku zajedeme za časy.

Podvozek došel a je na aute, vše se zdá být ok, uvidíme co na okruhu. Zázraky nečekáme, ale už tak na ceste to auto poslouchá trochu lépe. Poslední trackday v roce 2021. Celodenka v Mýtě, jezdili jsme co to jde na pohodu, časy fajné, podvozek podvozkuje, opět vše fungovalo na jedničku. No a já v poslední jízde porušil pravidlo, že pokud svítí kontrolka brzd tak už jsou sjeté desky a hlásí to nízkou hladinu brzdovky (náš indikátor, že pístky jsou už vytažené a desky hodně sjeté)  a je třeba je vyměnit. No a já blb ještě jel, jel, a jel, až je kompletně sjel na plech, že z toho zazrakem nezačaly prskat jiskry. Inu, s tím se domů dojet nedá, tak zvedák a proběhla blesková výměna brzdových destiček. Vše proběhlo OK a jeli jsme domů, čímž jsme uzavřeli sezónu 2021.

Takto asi vypadal rok od doby, co jsme společně s Korbičem jeli do Mýta s našimi auty poprvé :)  Pneu jsme sjeli kompletně  a na další rok pořídíme semisliky. Byly nám doporučeny Federaly, tak je vezmeme. Přes zimu se nic moc neudělá.

Rok se překlopil na 2022 a už jsou vypsány nejaké termíny na trackdaye a první tam svítí 5.3. Most. Korbič by jel, já mu říkám, že to bude nic moc, že na to máme slabé auto a že to nemá cenu. Nakonec mě přemluvil. Tak teda jo, pojedeme s Koltem vyzkoušet Most. Předtím ale proběhne servis, repas brzd ať je vše v pohodě, brzdovka, olej atd atd. Taky jsme si vyrobili vzpěru na zadní tlumiče, na předních ji už dávno máme. Do Mostu pojedem v pátek po práci, tak dáme hotel, přespíme, abychom ráno na 8 byli opět na okruhu a zúčastnili se trackwalku. V Mostě je úplně čerstvě nový asfalt tak uvidíme, jak to bude jezdit. Před samotným ježděním ještě musíme přehodit kola, protože jsme dojeli na univerzálech. Korbič nechal naše disky zrenovovat a nahodil na to komaxitem bronzovou barvu tak teď to vypadá hodně dobře. A hlavně jsme zvědaví na semislicky. A ještě jednu zásadní úpravu jsme udělali, a to, že jsme pořídili šrouby na odklony kol. Ty nám přidaly tak 1,5 stuňe odklonu. 

Vyjíždíme na trať, je celkem chladno, asi 5 st, ale relativně sucho. No a hned auto začalo hrkat, jako bychom měli šišaté kola. Celkem jsme nervózní a asi pojedeme domů. Odjedeme půl kola a zdá se to trochu lepší. Po dvou kolech je to v pohodě. Čím to bylo? Netušíme, ale máme podezření, že jsme tam nechali na gumách to lepidlo od těch velkých štítků, a třeba se na to něco nalepilo, tak chvíli trvalo, než se to sjelo. Seznamujeme se s tratí a hlavně, jak se auto chová v těch vyšších rychlostech. Celou snahu nám ale znepříjemnila situace, kdy jsme málo dotahovali kola. Nejspíš díky těm semislikům a vyšším rcyhlostem a většímu přetížení se ty šrouby postupně uvolňovaly, až do chvíle, kdy volant začal postupně víc a víc vibrovat. Až jsme tohle vychytali tak bylo vše cajk. Kolt opět i na mostě nebyl vůbec špatný, ke konci jsme pokořili čas 2:16 a to myslím že je docela dost dobré. Pneumatiky se sjížděly docela v pohodě, ale až v Mýtě a Písku dostanou ty předky opět dost zabrat. 

To Tiché Zlo už nás celkem tím tichem vysírá. Začali jsme koumat nějaký ladák nebo něco, co by nám zlepšilo zvuk. Po dlouhých úvahách jsme se nakonec rozhodli, že přes jednoho známého necháme udělat full nerez výfuk. Prvně, že uděláme jen tlumič a hotovo. Skončilo to tak, že máme komplet custom nerez výfuk od svodů dál. Co je horší, že už je to dost hlasité a jsme spíš za debily, než za neco jiného, ale na okruhu to i pár koníků přidalo a zvukově je pak ta jízda zábavnější. To jsme si opět letos vyzkoušeli v Mýtě, kde jsme byli asi jedno z nejhlasitějších aut, což zrovna pro mě není výhra. Nicméně pořád jsme s odřenýma ušima splnili hlukové limity s upozorněním. Hups. Nejpomalejší jsme nebyli a díky absenci druhé zadní šikany u tribuny jsme zajížděli i pod 1 minutu a některé BRZ a MX5 jsme naháněli. Vzali jsme i našeho dalšího kolegu Tomáše, kterého ježdění taky zajímalo. Tak jsme mu to ukázali a postupně si to zkoušel. Hned napodruhé vyjel z trati, tak se trochu uklidnil a pak se soustředil víc. Chce to trénink a půjde to. Pak si Korbič a Tomáš ještě zajeli jezdit do Písku. Korbič pak v Písku zajel čas 1:03, čili opět velké zlepšení, nejspíš díky těm pneumatikám.

A pokud jste to dočtli až sem, tak jste borci a borkyně. Toto je už konec kapitoly Tichého Zla, jelikož v mezičase jsme se s Korbičem shodli, že Kolta máme zmáklého a že by to chtělo něco lepšího, řidičsky náročnějšího a více zábavného. Našeho Kolta si vezme pod svá křídla náš kolega Tomáš, takže o něj bude dobře postaráno. Co jsme nakonec koupili? Můžete tipovat.

A teď důležitá věc. Kolik nás to celé stálo? Tím, že máme zmiňovanou ekscelovskou tabulku, víme přesně, co nás tahle sranda stála, se vším všudy. Pořízení auta, servisní náklady, pojistka, palivo, vstupné na trackdaye atd atd. Myslíme si, že máme jedno z nejlevnějších aut na ježdění a za ten rok a půl nás to celé vyšlo na cca 180k. Naštěstí ve dvou se to lépe táhne a ten poměr cena/výkon na jednoho je parádní. Ono třeba jen to ježdění v Mostě nás vyšlo na 10k (vstupné, hotel, palivo) Samozřejmě Kolta Tomášovi nedáme zadarmo, čili prodejní cena se ještě odečte z celkových nákladů a bude to vypadat o dost lépe.  Pokud by někdo měl zájem se i podívat na nějaké onboardy, máme záběry z Gopro kamery, kde toho není moc extra vidět, je to spíš pro naše účely, ale dávám zde odkaz na celý můj playlist:

https://youtube.com/playlist?list=PLCKVComBd-81DlMauuuSD9APJjRJgXpqh

A zde jen jedna jízda pro ukázku. Rídím já posledním trackdayi v Mýtě.

Už jste si mysleli, že je konec,že? Nebudeme to dělat na pokračování a jedeme dál. A co že jsme to teda nakonec koupili nového? Samozřejmě co jiného, než MX5 a ideálně NBLF 1.8. Hledali jsme, pár jich bylo. Přečetl jsem spoustu článků, mimo jiné i zdejší tipy a triky, 100 důvodů proč chtít MX5 atd atd. S korozí se počítalo, že se koupí něco levnějšího, ideálně už polopřipraveného právě na tohle ježdění, kolem 80k a udělají se nosníky a prahy dle toho, jak to bude zrezlé. Dal jsem se do kontaktu s MX5 expetrama, co tyhle opravy dělají a odhadem nosníky za 20k by ještě bylo ok. V inzerci byla jedna černá, vypadala docela fajně, pak i jedna sříbrná, i zelená tam byla, všechny by asi udělaly dobrou službu. Jenže vždy to skončilo tím, že dáme Tichému Zlu (teď už hlasitému) ještě šanci a pořádně to ještě pojezdíme. Hlavně ta koroze nás hodně odrazovala a to byl asi největší kámen úrazu.

Pak jsem ještě zabrousil do vod BMW a třeba by se našel nějaký ten E36 kompost. Jenže to už je hodně staré auto a většinou jsou to dost velké popelnice. A co třeba E46 kompakt? To ošklivé káče, co nikdo nechce a všichni se mu smějí? Měl jsem E46 330i v sedanu a servis jsem si na motoru dělal sám, tak proč do toho nejít? A když už, tak 325ti. V inzerci byly 2 kusy kolem 80k. Jeden byl od překupníka a měl nějaké známky italského chování, ale asi bez koroze. Druhý byl někde z Kladna. Volám na toho od Kladna a po telefonu týpek v pohodě. Domlouvám se, že jak pojedeme jezdit do Mostu, rád bych se na auto podíval. Horší bylo, že zájemce přede mnou si pro to prijede dřív. Ok, smůla no, kdyby náhodou nevzal, otočím se. Mezitím hledám informace, jak se s tím jezdí, většina lidí toho Komposta dost vychvaluje, že je to nejlepší E46 na řízení. Asi je o fakt nedoceněné. Beru to jakože hotovou věc. Korbič ale do BMW se mnou napůl nepůjde, ale říkám si, šak ho koupím, on se sveze v RWD a změní názor. NAkonec to zájemce nevzal a já se na to ani podívat nepojedu. Stejná anabáze jako s MX5, tzn necháme si Kolta. Jenže on má své vysněné auto jiné, opět z východu.

A je to tady. Už Vás nebudu tahat za nos. Je to Japonec, je 30let starý, je to auto, které na silnici potkáte…..vlastně skoro ani nepokáte, pokud nemáte štěstí. Je to MR2 SW20, čili druhá generace připomínající Ferrari F355. Jo, tohle je to Korbičovo vysněné auto. Už asi 3 roky má na bazoši hlídacího psa a behem roku 2021 jsme se na jednu červenou jeli podívat do Tábora. Byla ale docela dobastlená, neměla topení, 20let staré gumy, lak jako bych to maloval doma štětcem, synchrony v háji,  takže jsme to nevzali. Ale někdy během března vyskočil inzerát s touto MR2. Korbič hned začal plašit a nenápadně mi poslal asi o půlnoci inzerát. Hned druhý den ráno voláme a zjišťujeme, že ji majitel má asi 5 let, ujel s tím tak 100 km (ano, 100 km za 5 let), že to měl pro přítelkyni, má najeto na budíkách 72tis, ale to samozřejmě nemůže zaručit. Hlavní věc je, že je to bez koroze (pán je mechanik a měl to na zvedáku a není problém to zvednout). A druhá hlavní věc je, že je to ročník 1992/3 čili revize 2, která již má vzadu širší pneu, jinší geometrii, klimatizaci, kožený interiér, a je prostě lepší jak rev1. Není co řešit, domlouváme prohlídku a pěkně se projedeme až do Sokolova u Karlových Varů. Jsme celí natěšení, stojíme před vraty, voláme majiteli, brána se otvírá a už tam stojí.

Prohlídi jsme to, shora, zespoda, jediné, co bylo rzezlé, byly spodní výztuhy, ,které se dají sehnat. Projel i jsme to a problém. Jedna přední brzda hodně brzdí a asi je zarezlý pístek. Ono obecně ty kotouče byly samá rez, ale ojezdily se. Po chvíli to bylo lepší a lepší. Nic co by se nedalo spravit. Ty kola jsou docela dost hnusné na fotkách, v reálu j to tak o jedno procento lepší. Hlavně jsou zapsány v TP, takže proč ne. Asi po hodině a půl jsme teda řekli, že to bereme, ukecali jsme ještě nějakou slevičku a majitel sám nabídl, že samozřejmě repasuje ten brzdič a mrkne a to. Vše dohodnuté, problém opět s přepisem, že jedině osobně. Ok, no tak holt pojedeme tu štreku ještě jednou. Měli jsme domluvený termín, majitel udělal evidenčku a novou STK a volá, že je vše ready. Ok, druhý den budeme vyjíždět, ale ráno volá, že to jel projet, a přestalo to startovat, tak to jde řešit. Akce se odvolává. Druhý den přišly nějaké díly a zase startuje takže volá, že je vše ok. Za 10 minut opět telefon, že to zas nestartuje, a že se na to musí mrknout víc. Nenaděláme nic. Tak budeme čekat. Dopadlo to tak, že další týden volal, že už je to spravené a už s tím najel 200km. Horší je, že si to auto zamiloval a že mu je teď líto, že to prodává. Ale to je už smůla. Další den jsme si pro auto jeli, zaplatili, vyřídili papíry (resp. dali pánovi plnou moc na přepis a papíry pošle poštou) a jedeme domů. Korbič je na mrtvici, má své vysněné auto. Lidi na to čumí, koukají, mávají, a největší sranda byla, když Korbiče začal předjíždět novjější Ddge Ram. Když máte hlavu v ůrovni kolových šroubů, je to celkem fajn pocit

Po dovozu proběhl kalsická debordelizace, umytí, naleštění a navoskování. Vymontovali jsme ty zrezlé vzpěry a nehali si je vyrobit za pár stovek a už jsou zpátky na autě.  Taky jsme vyměnili přední světla za čiré optiky a teď čekáme na díly pro rozvody a tyhle motorové věci. Až to dojde, půjde auto do servisu, motor ven, udělá se servis a pak někdy, snad během prázdnin, hurá na nějaký trackday. Trochu z toho máme bobky, přeci jen motor vzadu, pověst MR2 jako widow maker, snap oversteer, ale když to zvládnou jiní, zvládneme to i my. Akorát ten styl řízení bude naprosto jiný a bude s tím i mnohem větší kopec zábavy. Nemůžeme se dočkat. Tak nám držte palce, ať to nikde neopřeme, byla by to škoda. 

Tímto všem čtenářum gratuluji a posílám imaginárního zlatého bluďišťáka za dočtení celého článku. Těším se na komentáře. Mějte se fajn a když tuhle MR2 uvidíte, tak klidně pozdravte, budeme rádi.

Díky moc, Mazy