Proč jsou vlastně motorky bezva

Svoboda

Mezi patnáctým a osmnáctým rokem nastává v životě člověka poněkud plonkové období, kdy sice můžete jít místo do pasťáku v Boleticích, kde by vám hrozilo ubodání kartáčkem (kdyby tam znali zubní kartáček), do vězení, na druhou stranu ale nemůžete dělat skoro nic. Řidičák je proto docela vysvobozením od zhoubného jha MHD. I když se objevily reakce (tedy jen jedna), že moje motorka je starý krám, je to vlastně úplně pohodový stroj, který dokáže dojet kamkoli (skoro). Prostě sednete a jedete. Obecně čím cestovnější stroj, tím dojedete dál. Tohle volání dálek, které motorky vyvolávají, je strašně návyková věc.

Čas jsou peníze

Začal bych tím časem. Jezdit autobusem totiž není sednout a jet, je to někam dojít, počkat, zanadávat si na vládu a Kalouska, nastoupit, naházet tam drobný, rozsypat drobný, stoupnout si, zakopnout, zvednou starou paní, kterou jsem srazil, dojet na místo, vystoupit, zjistit, o kolik mě kdo okradl, někam dojít a na konec se objednat k terapeutovi kvůli flashbackům na autobus jak z Vietnamu. Dojet autobusem domů pro mě osobně znamená delší čas než tam dojít pěšky (ale zase je to doslova pořád do kopce), takže motorka mi ušetří denně třeba hodinu času a to za to stojí. Když už jsem naťukl, co za co stojí, tak bych rád dodal, že jízda autobusem je nesmírně drahá. Dvě cesty po městě, které byly dohromady dlouhé jako jedna cesta do mého milovaného vzdělávacího ústavu (takže asi pět kilometrů), mě stály 40 korun. 40 korun, to je mimochodem asi 40 000 dongů a bůhví kolik laoských kipů. To je víc jak desetinásobek peněz, co bych dal za benzín na stejně dlouhé trase.

Chuck Yeager

Generál Yeager, jakkoli je to podle všeho nesnesitelný člověk, je zároveň asi nejdrsnější osoba, o které jsem kdy slyšel. Jednou přenesl polomrtvého kolegu přes zasněžené Pyreneje, aby nepadnul do německého zajetí, jindy mu raketové sedadlo ze stíhačky spálilo obličej a plíce. Taky mimochodem jako první letěl rychleji než zvuk v době, kdy tu ještě ani nevysílala televize a Klement Gottwald ani nebyl prezidentem. Richard Hammond jednou řekl, že když řídíte Lamborghini, připadáte si jako Chuck. Na motorce je to stejný pocit, děti mávají, ženy omdlévají a muži chtějí být jako vy. No dobře, ty druhé dvě věci nejsou moc pravda, pokud zároveň nejste Brad Pitt. Ale děti, vlastně nejenom ty, mávají. Mávám zpět a rád, protože je to jednoduše příjemný pocit, který částečně kompenzuje to, že se mě jistí šlechtitelé ovoce bez mi- pokoušejí čas od času zabít.

Money, Money, Money

Tenhle odstavec je znovu o penězích, ale z jiného úhlu pohledu. Každý z nás obdivuje jména jako Ferrari, Lamborghini, nebo třeba Pagani, ale málokdo má prostředky na nákup a provoz auta od takové značky. Superauta jsou vlastně jako kartáčky nebo holicí strojky. Čím dražší, tím dražší provoz. Třeba na můj kartáček stojí jedna hlavice 150 korun a to je jeden z těch nejlevnějších. I staré Ferrari stojí přes milion korun, což je, exaktně řečeno, asi tak hodně trilionů zimbabwských dolarů. Tím to ale nekončí, není to BRZ, o kterém skvěle píše kolega RCNP, pořád je to Ferrari, takže vás jakákoli oprava, jeho pojištění a provoz budou stát mnoho morgošů. U motorek je to mnohem lepší, každý, pokud chce, si může koupit ojetý supersport, který bude pořád rychlejší (tedy v přímce) než většina věcí na silnici. Nebo snad chcete novou supersportovní motorku? Když jsme v té Itálii, co třeba Aprilia RSV4? Stojí 460 000 korun, tudíž za cenu nic moc octavie dostanete jednu z absolutně nejlepších motorek světa, která bude na stovce stejně rychle jako Nissan GT-R. Navíc se spotřebou stejnou jako má MX-5. 

Jinba ittai

Jde o okřídlené heslo, které se původně používalo pro označení propojení jezdce a koně. Mazda ho, jak tu všichni ví, používá u zbožňované miaty. Mnohem víc se ale hodí pro popis jízdy na motorce, která se umí zachovat jako kůň. Motorky někdy mívají svou hlavu, když se k nim chováte špatně, můžete se ocitnout na asfaltu (takže jsou trochu i jako pohlaví s chromozomy XX ), pro jejich zatočení musíte zapojit celé tělo. Když chcete jet na motorce rychle, musíte s ní být prostě jedno tělo. Někteří to dotáhli tak daleko, že na motorce zvládnout dělat kaskadérštější kousky než já na pevné zemi (což ovšem není měřítko, jediný člověk s horší stabilitou než já je můj kamarád, který jednou zakopl při stání na místě na rovném chodníku, čímž se stal méně stabilním než rubl)

Životní styl a Styl

Tohle zase trochu souvisí s odstavcem o chuckyeagerovství, ale vlastně je to o něčem úplně jiném. Spousta motorkářů má ježdění jako životní styl, oblékají se do kůže, jezdí na různé srazy, vlastně jako nadšenci do čehekoli jiného. Rozdíl mezi tím je ten, že neexistují Pekelní železniční modeláři, zato Hells Angels ano. Stylovost motorek je něco jiného, bez ní by se totiž snad půlka produkce nekonala. Když seškrtáte piksly sloužící ke každodenní dopravě, cestovní motorky, endura a superbiky, zbydou motorky, které vlastně ani nemají žádný účel. U naháčů se to ještě dá pochopit, sice nedělají nic nejlépe, ale díky tomu jsou docela praktické. Ale co třeba café racery, které jsou vlastně úplně zbytečná kategorie a přesto bych jednoho potřeboval. Co třeba choppery? Ty taky nic nedělají dobře a přesto by se bez nich spousta lidí neobešla. Dokážete si představit Expendables, jak jezdí na padesátce od Yuki? A co třeba jakákoli Vespa? Model 946 stojí čtvrt milionu, i ty nejlevnější jsou dražší než moje motorka. Přesto se mi nesmírně líbí a jednou si budu muset nějakou pořídit. Styl vládne světu a je to asi dobře.

No tohle je konec mého článku, při jeho psaní jsem se ohlédl za uplynulým rokem za řidítky a musím říct, že i přes některé pády a ťukance to bylo bezva. Vlastně bych vám měl poděkovat, pokud jste dočetli až sem, protože před chvíli dosáhl tenhle, ehm, výstřik, délky tisíce slov. 

Vždycky se snažím dát na konci článku nějakou myšlenku, díky které by to všechno dávalo smysl. Dneska je to dost těžké, protože motorky také žádný smysl nemají. To je na nich to krásné. Často je ježdění na motorce prostě na prd, ale pak jsou okamžiky, které to všechno vynahradí. Je to taková esence řidičství. Fakt, že existuje něco tak zbytečného, jako jsou motorky, jen proto, že lidé se rádi baví, nám dává naději, že radost z řízení nevymizí.