načítám data...

Praha, já a bicykl

28. srpna 2020, 13:34 19 komentářů Zlokočka

Z cyklistického sedla vypadá život na silnicích docela jinak. Neříkám líp nebo hůř, prostě jinak. A člověk si najednou uvědomí spoustu věcí.

zobrazit celou galeriiViola Procházková: Praha, já a bicykl

Netěšte se, nevzali mi řidičák. Na kolo jsem vlezla zcela dobrovolně a bez donucení. Ráda totiž vím, o čem mluvím, když už o něčem mluvím. A diskuse kolem cyklopruhů, pumpičkářů a agresivních pirátů silnic za volantem mi místo relevantního vhledu prozatím nabídla jen rozšíření slovní zásoby vulgarismů. 

Zapůjčila jsem tedy sobě kolo, vydala se do ulic, a tohle mi přitom táhlo hlavou:

 

Cyklistů je hodně. Na kole se v Praze jezdí mnohem víc, než byste čekali. Stačí najet na některou z páteřních cyklostezek. Tím ovšem nemyslím ty uličky hanby ukousnuté z jízdních pruhů pro auta, ale skutečné cyklostezky vedené mimo silnice, často i docela pěknou krajinou (jo – i v Praze). Tyhle koridory jsou cyklisty celkem nařáchlé, je tu rušno bez ohledu na počasí. Když pozoruju jezdce a jejich outfity, soudím, že část z nich jezdí dopravně, část rekreačně a většina to má – řekla bych – někde na pomezí. Každopádně jsem si uvědomila, že horkého tématu městské dopravy na kole se jen tak nezbavíme, protože se fakt netýká pár šílenců.

 

Cyklostezky v silnicích jsou – pardon my french – prostě kokotské. Že jsou z nich nakvašení řidiči, se rozumí samo sebou, jenže v kůži cyklisty byly moje dojmy zcela totožné. Jako řidič mám strach okolo cyklisty projet, protože vím, jak to musí být nepříjemné, leckde navíc fakt nebezpečné, bo není místo. Jako cyklista se zase cítím blbě, protože vím, že zdržuju, zároveň tomu ale nemám jak pomoct. K čemu ty namalované pruhy vlastně potřebujeme? Stojí to peníze, všem to leze na nervy a přitom to nic neřeší. A to ani nemluvím o perličkách v podobě značené cyklostezky, která náhle končí značkou s přeškrtnutým kolem a basta. Koukej se vznést a dál letět. Vymyslet dobrou cyklostezku holt vyžaduje nejen alespoň trojmístné IQ, ale i trochu vhledu do situace, založeného ideálně na vlastní zkušenosti. 

 

Nebezpečí číhá všude. Zranitelnost cyklisty je pochopitelná, ale teprve po vlastní zkušenosti chápu, o čem je skutečně řeč. Vlastně mám v jednom kuse strach. Nikdy nevím, jestli mě vidí ten, kdo právě podélně zaparkoval a bude otvírat dveře, nebo ten, co chce naopak vyparkovat. Většinu času se tedy člověk zaobírá modlením, aby ho někdo nesejmul. Snad nemusím zdůrazňovat, že pokrokové cyklistické pruhy můj strach nijak neumenšují. Rozhodně se necítím bezpečněji jen proto, že tam někdo namaloval pár čar. Stejně musím věřit, že si mě řidiči všimnou a budou respektovat mou křehkou tělesnou schránku. Zajímalo by mě, jestli si na tyhle pocity lze časem zvyknout, nebo se jich dokonce zbavit… 

 

Jako cyklista nikam nepatřím. Na silnicích se nemůžu zbavit zvláštní rozpolcenosti. Jakožto cyklista jsem regulérní účastník silničního provozu. Mám právo jet po silnici, a to dokonce i když je úzká a není mě možné předjet. Řidiči by na mě neměli troubit – hlavně teda ve vlastním zájmu, protože když se leknu a spadnu jim pod kola, dost možná půjdou sedět. Jenže zákon je jedna věc, realita druhá. Rozhodně nemám pocit, že na silnici patřím. Jenomže nepatřím ani na chodník, o tom za chvilku. A nikam nepatřit, to je, milé děti, depresivní věc. 

 

Řidiči jsou v pohodě, chodci ne. Za těch pár dní jsem se s žádnou hostilitou ze strany řidičů nesetkala. Jasně, otrávenost občas emituje z auta na sto honů, ale nestalo se mi, že by někdo projel moc blízko, moc rychle, že by po mně pokřikoval, počastoval mě sprškou z ostřikovačů nebo tak něco. Řidiči se často v úzkých úsecích dobrovolně táhnou za cyklistou jako smrad, než aby se pustili do nebezpečného předjíždění. Tiše trpím spolu s nimi, ale co mám dělat?

Jet po chodníku je totiž ještě horší. Ano, na místech, kde široko daleko nikdo není, člověk na chodníku uvítá oddech od neustálého strachu o život. Jinak se to ale nedá. Chodci jsou ve skutečnosti mnohem nepřátelštější než řidiči, někteří pro milé slovo nejdou daleko a všichni bez výjimky vás pozorují s výrazem obvykle vyhrazeným pro pachatele mravnostních deliktů. A to i když jedu ultraopatrně a krokem. Na rozdíl od otrávených řidičů jsou navíc v právu. Cyklista je ze všech účastníků silničního provozu vlastně největší chudák. Na chodníku vysírá chodce, na silnici řidiče, neexistuje místo, kde by mohl volně dýchat. Samozřejmě kromě těch několika cyklostezek vedených zcela stranou silnic. 

 

Porušování předpisů má dobré důvody. Najednou chápu, proč cyklisti jezdí jako čuňata. Při jízdě městem, kde vám za zadkem neustále Smrtka cvaká zubama, chcete mít cestování  hlavně co nejrychleji za sebou. Takže rozhodně nepojedete o kilometr dál jen proto, že byste jinak museli jednosměrkou v protisměru. Prostě pojedete jednosměrkou v protisměru. Přes hodně komplikovanou křižovatku pojedete po chodnících a přechodech pro chodce, případně nakombinujte chodník se silnicí tak, jak vám bude nejlíp vyhovovat.  


Závěr, k němuž jsem dospěla po pár dnech na kole, není nijak překvapivý. Veškeré regule jsou na prd, když se člověk chová jako debil a nebere ohled na ostatní. Aby bylo řešení dokonale funkční a jednotlivé zájmové skupiny se nijak neohrožovaly, museli by mít cyklisté své uzavřené koridory, další koridory by pak byly určené chodcům a nikdo z nich by hlavně nesměl na silnici (o svůj koridor se časem začnou hlásit i bruslaři, matky s kočárky, koloběžkáři a tak dále a tak dále). Cyklista, co na chodníku prosviští kolem skupinky batolat čtyřicítkou, je idiot. Řidič, co totéž (jen v o stovku vyšší rychlosti) udělá cyklistovi na okresce, je idiot. A kdo idiot není, ten takové věci nedělá bez ohledu na to, jestli jsou v zákoně povolené, nebo ne. Chápu, že jde hlavně o to, určit viníka, když se něco stane. Někdo musí nést odpovědnost. Ale tohle je Kocourkov.

 

Každou chvíli slyším hádku, zda je Praha vhodná, nebo nevhodná pro kola. Vždyť je to tu samý kopec, ať ti pumpičkáři táhnou do Pardubic nebo do Amstru. V době elektrokol, která se poslední dobou na silnicích množí jako houby po dešti, to začíná být lichý argument.  Přesto mám pocit, že Praha pro kola příliš vhodná není. A není to kopcovitostí, není to ani bezohledností řidičů, na kterou jsem celou dobu čekala a nedočkala se. Není to ani bezohledností cyklistů, která je často spíš puzením zjednodušit si ne zcela snadný život na silnici. Je to mizernou koncepcí, či spíše nekoncepcí, s níž se k budování cyklistické infrastruktury přistupuje.

 

Suma sumárum se mi pražský týden na kole docela líbil a myslím, že si tu srandu čas od času zopakuju.

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám blogy?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ro
rock
28. srpna 2020, 14:47
1

Hezký.
Jako venkovan, co po městě jezdí celkem výjimečně, mám jenom pár glos:

"Zajímalo by mě, jestli si na tyhle pocity lze časem zvyknout, nebo se jich dokonce zbavit" - imho nedá, pokud má člověk pud sebezáchovy. Protože on ti někdo dřív nebo později ty dveře otevře nebo z toho podélnýho stání / průjezdu do vnitrobloku / garáže atp vyjede.

"Řidiči se často v úzkých úsecích dobrovolně táhnou za cyklistou jako smrad" - kupodivu ano. Ale zase - je to otázka času, kdy se někomu nebude chít čekat a pojede, do protisměru se mu vybatolí jiné auto a co je pro něj menší zlo: čelní srážka s protijedoucím, nebo uhnout zpátky na kraj a předpokládat, že ten cyklista někam zmizí? I s tím se naučíš počítat a pokud chceš přežít, budeš předvídat víc než ten v autě a opravdu zmizíš, než on se k té krajnici vrátí.

Chodník a přechody jsou kapitola sama pro sebe. Chodník čas od času -výjimečně- zneužiju-, u přechodu seskočím a přeběhnu ho pěšky.

"Vymyslet dobrou cyklostezku holt vyžaduje nejen alespoň trojmístné IQ"
Tendle úsek je mírný klesání, který by se dalo projet pohodovým tempem za 2 1/4 minuty. Místo toho uháněj cyklisto do sdíleného prostoru s chodci, který máš na 1.4 km 11x přerušený a na každém přerušení musíš buď dávat přednost, nebo rovnou slízt z kola. Proboha, kdo je tak svatej, aby jel po tomhle paskvilu místo aby zůstal na silnici, zákon nezákon?

"Na chodníku vysírá chodce, na silnici řidiče"... v lese a na horách turisty a lesáky.

reagovat
Bageta
28. srpna 2020, 16:08
1

Zajimavy precist si, jak to vidi nekdo dalsi. Ja jezdim po Praze na kole cca 6 let a pravidelne po silnicich uz nejakych 15. Mel jsem pocit, ze bych se mohl podelit o svoje zkusenosti:

Cyklostezky v silnicich - naprosty souhlas. Namalovany pruh na zemi tu cestu nijak realne nerozsiri, takze ve finale tam auto s cyklistou vedle sebe pojedou uplne stejne jako by tam zadny pruh nebyl.

Nebezpeci ciha vsude - Jo clovek musi davat pozor a pocitat s tim co je popsano, ale ze bych pocitoval nejaky strach to zase ne. Takze zvyknout se da. Jinak jedna vec co mi tu chybi a pro me osobne je nejhorsi a setkavam se s tim nejcasteji je nedavani prednost cyklistovi jedoucimu po hlavni. Je mi jasny, ze si spousta lidi rekne kolo, to stihnu. Ale on i ten cyklista muze jet klidne 50 a kdyz je treba mokro a nekdo tam vlitne z vedlejsi na posledni chvili tak ubrzdit to na tech hladkych 2 cm sirokych gumach byva minimalne o cisty trenky.

Jako cyklista nikam nepatrim - Tohle je za me uplne jednoduchy. Cyklista patri na cyklostezky, pripadne na silnici, ale chodnik fakt ne. Ani pomalu a opatrne. O to vic me stve kdyz je nekde cyklostezka od chodniku oddelena pouze pruhem na asfaltu a chodci si kraci po cyklopruhu jakoby nic.

Ridici jsou v pohode - jo vetsina urcite, ale clovek proste na blbce nakoce narazi vsude. Sprsce ze steracu na semaforech se vetsinou jen usmeju. Ale dostal me clovek co mel potrebu me osprchovat na prazdne silnici mimo mesto, kde jsem jel sam sporadane po kraji. No nemit v tu chvili bryle, tak jsem asi skocil peknou sipku do skarpy.

Ale nakonec se to i v ty Praze na kole docela da. Me treba hodne pomohlo, ze jsem puvodni trasu do prace dlouho cca 8 km, ale pres centrum a po nakreslenych cyklopruzich vymenil za trasu dlouhou sice cca 20 km, ale po opravdovych cyklostezkach a obcas i s kusem prirody.

reagovat
Fax Slupson
28. srpna 2020, 20:02
0

Díky, to je důležitý článek. Přesně podle mne vystihuje, proč po Praze nejezdí víc lidí na kole (jako třeba já). V Sapporu je povoleno jezdit po chodníku (pomalu, kdo je závodník, jede po silnici), a přišlo mi to super, přece jen rozdíly v rychlosti a tvrdosti cyklistů a chodců nejsou tak velké jako cyklistů a aut a nejsou třeba žádné další čáry.

reagovat
PepaSFI
29. srpna 2020, 08:30
2

tak nějak z toho vyplynulo, že cyklistika je jistou formou masochismu :-) Bohužel moc nepřeháním, před časem se mi do rukou dostal cyklistický, propagandistický pamflet, ve kterém má mimochodem prsty Škoda auto, kde byl krásný článek o tom co se s vaším tělem bude dít když začnete aktivně bicyklovat. Bez přehánění, to byl sadomasochismus v praxi, s přihlédnutím k nesmělým začátečníkům.


Často bývám v různých diskusích označován za nepřítele cyklistiky. není to tak docela pravda, bicykl je základní prostředek mechanizované přepravy, nic proti tomu. Jen se z toho nesmí vyklubat fanatismus a sračkovatění mozku způsobené otlakem od cyklosedla. Prostě, jezděte si čím chcete, pokud možno tak abyste neohrožovali sebe a ostatní a neobtěžovali víc než je nezbytné. Bohužel, pro některé je to jako v jiných kruzích, když někdo prohlásí že na všech životech záleží.

reagovat
Viola Procházková
29. srpna 2020, 09:11
1

Neco na tom masochismu je :). Ale clanek je samozrejme trochu zavadejici, protoze clovek ma defoltne v povaze si spis postezovat nez hovorit o pozitivech.
Ve skutecnosti jsem byla az prekvapena, jak se mi ta doprava na cerstvem vzduchu libila. Normalne jezdim autem, a to pak vecer zjistim, ze jsem za cely den neudelala ani deset kroku, a z toho mam divny pocit. A k hromadne doprave mam zkratka odpor, no. Takze to kolo je v mnoha ohledech super.

PepaSFI
29. srpna 2020, 09:47
1

pozor na to, aby to nezanechalo následky :-) Jo, dělám si srandu ale případy jsou různé. Poznal jsem i pár docela fajn lidí, ze kterých se usednutím na kolo stávají nebetyčný hovada postrádající nejen základní slušnost, respekt k provozu ale i pud sebezáchovy. Máme v práci jednoho, ten dospěl do stádia, kdy je pro něj jízda na kole vším. Jezdí furt a všude. I v počasí kdy se většině lidí nechce ani autem, sněhová fujavice kdy není vidět na krok, světla fabriky se vynořují z bílé tmy jak polární základna a ejhle šílenec, jak figura z extremního závodu ksichtem proráží běsnění živlů. V čase kdy my normální zatáčíme na parkoviště a kráčíme rozespale do práce abysme si v klidu udělali ranní čaj a pokecali v šatně, on míří opačným směrem protože za tu čtvrthodinu se dá stihnout ještě pár kilometrů v pedálech. Sice pak celej den chodí jak mumie a taky tak vypadá ale odpoledne zas vyšlápne na cestu ne domů ale za našlapanýma kilometrama.

ma
martinw
29. srpna 2020, 12:33
2

Souhlasím, je to o hubu - proto na kole jezdím jen na nádraží a poslední míli do Prahy dávám vlakem (kolo nechavam v uschově). Motivaci jezdit na kole po Praze mám, ale bezpečnost je na prvním místě. Málokterou trasu lze označit jakou bezpečnou.

reagovat
Irwinek
29. srpna 2020, 13:37
0

Všechno má svá pro i proti, pokud potkáš debila, je jedno, jestli jde pěšky, jede na kole/inlinech, nebo v autě, vždycky se projeví :-(

reagovat
M P
29. srpna 2020, 15:29
2

Tohle mě příjemně překvapilo a moje dojmy z občasného městského pumpičkaření jsou celkem podobné.

reagovat
OndrasI
01. září 2020, 09:58
0

Na kole toho po Praze najezdím rekreačně hromady a problém mám se dvěma skupinami:
1) kočárkový gangy - bez komentáře
2) elektrokolisti - levná elektrokola umožnila lidem bez vztahu ke sportu, bez fyzičky a bez schopnosti aspoň elementární orientace v provozu (přednost zprava, čtení značek, obecná slušnost, na přechodu nemáš přednost, blbe) jezdit rychlejc a víc, než by za jiných okolností zvládli. Takže nedorozumění často místo úsměvu a omluvy končí urážkama a hysterickym záchvatem.

reagovat
Viola Procházková
01. září 2020, 13:29
0

Já jsem teda jezdila taky na elektrokole. Ale dopravní předpisy znám a rychle taky nejezdím, spíš se kochám krajinou a snažím se nevnímat, jak mě bolí zadnice :). Vlastně mě pořád předjížděli nějací šílenci na klasických bicyklech. Kočárkový gangy mi pijou krev, ať už se pohybuju jakýkmkoliv způsobem, to je fakt.

PepaSFI
01. září 2020, 18:43
3

já se sledováním cyklistů celkem dost zabývám a je to docela děsná záležitost. Ta aspoň elementární schopnost orientace v provozu, to je bohužel těžce nedostatkové zboží u všech cyklistů, nejen elektrických. A to s těma urážkama a hysterií, no schválně zkus, až pojedeš autem, nějakého cyklistu houkačkou upozornit že nemá bránit v předjíždění nebo že jet protisměrem není nejlepší nápad. pak si to můžem zrekapitulovat, co všecko bylo prstíkem ukazováno a jaký jména jsi dostal.
Jak o kousek výš napsal Irwinek, pokud potkáš debila... jenže ono to je dost v nerovnováze. Když si v neděli odpoledne vyjedu někam ven, potkám možná stovky aut. A z nich tak dvě se zachovají, no řekněme nestandardně, Nějaké to těsnější předjetí nebo zazmatkování na křižovatce. Cyklistů potkám dvacet a z nich deset jede blbě a pět se chová jak sebevrah začátečník. Chápu že děti občas dělají blbiny, na kole vjedou kam nemají a rodiče to vždycky neuhlídají. Dávám si na ně pozor, to prostě jinak nejde. Ale když mi taková rodinná cyklojízda vylítne na silnici a v čele je sebevědomý tatínek co se neráčí ani rozhlídnout, natož zpomalit a ještě se tváří uraženě když vedle něj zabrzdím jak v kresleným filmu, to by zasloužil liskanců po hubě jak potlesk v Národním.
Je mi celkem fuk že cyklisti občas něco poruší, jedou kde nemají, zákazama, po přechodech a podobně. Ale měli by si uvědomit i druhou stranu. Když už něco takového dělám, měl bych to dělat tak aby to nevadilo. Ať si klidně jedou na kole přes přechod, to mi v zásadě nevadí ikdyž podle zákona nemají. Ale měli by jet tak abych měl šanci se s tím nějak porovnat, ne že mi tam přilítne a v plným kalupu to střelí na přechod. To samý jednosměrka. Někteří vůbec netuší že do protisměru můžou jen tam kde je to označeno. A někteří to mají u prdele, plechovkáři poser se, já jsem pedál světa pán. Je mi fuk že jede protisměrem když tam je místo a dá si pozor aby uhnul. Ale nepatří mu to tam a měl by se podle toho chovat. Realita je bohužel přesně opačná.

A pak je tady obecný problém cyklistů, nesledování provozu. I blbej moped co je pomalejší, musí mít zrcátko. Cyklista ne. Řidič se má věnovat plně řízení. Na kole to nejde protože značnou část snažení, někdy i kompletně, zabere vlastní pohon. Typická pozice na kole je taková, že přirozený pohled směřuje asi 3 metry před kolo. K většímu rozhledu už je potřeba nuceně zvedat hlavu, což moc nejde udržet dlouhodobě. V tomhle jsou trošku ve výhodě elektrokola, obvykle se na nich dá sedět víc zpříma a rozhled je přirozenější. Dále vlastní funění, vítr hučí v uších, někteří si to ještě vylepší sluchátkama a výsledek je ten, že cyklista obvykle moc netuší co se kolem něj děje.

ro
rock
02. září 2020, 07:29
1

Ta nerovnováha, co o ní píšeš ve druhým odstavci, má ještě jinej aspekt: když mi coby cyklistovi za jedno odpoledne dva řidiči udělají prasárnu, tak mi dvakrát půjde o život (bez nějaké nadsázky). Když mi za další odpoledne strávený v opačným gardu coby řidiči udělají prasárnu dva cyklisté, tak mi jde přinejhorším o poškrábaný plechy a odpoledne strávený na policajtech - což je sice extrémně nepříjemný, ale třeba se zlámanou páteří se to moc srovnat nedá.

A pak ještě jedna věc: možná mám štěstí coby řidič, ale vlastně si vůbec nedokážu vzpomenout, kdy jsem naposledy musel nějak nouzově reagovat na cyklistovo počínání. Letos to určitě nebylo, všechno bylo dlouze dopředu předvídatelné (a to dojíždím každej den do práce v centru Brna). Zato vím přesně, kdy jsem musel na kole nouzově řešit řidičovu prasárnu, jenom během prázdnin to bylo dvakrát.

Viola Procházková
02. září 2020, 08:09
0

Jako řidič mám tu zkušenost, že se cyklisti těm nebezpečným cyklopruhům spíš vyhýbají. Jasně, občas na nějakého narazím, ale taky se mi nestává, že by někdo zavazel a prudil. To ovšem platí o městu.
Jakmile člověk v sezóně vyjede někam na okresku (zejména v cyklisticky atraktivním regionu), je to jak slalom na minovém poli. A může mě vzít čert, když to jezdí v hroznech přes celou silnici a ještě se to tváří popuzeně - zejména pupkatí závodníci v počmáraných dresech. Každopádně debil zůstane debilem, ať jede vlakem, autem, na kole nebo na oslu.

PepaSFI
02. září 2020, 18:50
0

rock: nedobře se na to díváš. Vážná nehoda nemusí být nutně jen frontální crashtest. Nehodu můžeš zavinit a přitom se jí neúčastnit. Když mi vylítneš do přednosti, obvykle to neskončí srážkou. Já coby řidič se snažím srážce za každou cenu zabránit. Svět je plnej idiotů ale skutečných psychopatů kteří by cyklistu chladnokrevně rozmázli po asfaltu protože si to debil zaslouží, těch moc není. Ostatně ono z toho nic dobrého není ikdyž se prokáže nevina.Proto se snad každý snaží zabránit srážce. Osobák se ještě nějak zvládne, brzdí to a ikdyby to někam spadlo, obvykle se to dá přežít. Ale představ si že kvůli pedálovýmu debilovi bude muset vyhýbat a tvrdě na brzdy kamion. Když se mu zalomí souprava tak se dějou strašný věci. Čtyřicetitunová věc velká jak barák se valí přes dva až tři jízdní pruhy, nikdo tomu neunikne. Pak to zakopne a položí se to. A cyklista, tramtadadá, odcválá křížem krážem.

Fakt ne, hodnotit kdo může a kdo nemůže dělat prasárny protože proto, je blbost. Cyklisti často mají snahu přesouvat zodpovědnost na automobilistu, tvůj příspěvek je toho důkazem, jenže v první řadě by si měli uvědomit že oni jsou na ráně. Že by měli chránit sebe jak nejlíp to jde a že nějaký svalování viny na ostatní jim zlámaný kosti nespraví.

ro
rock
02. září 2020, 21:12
1

Nejsi schopen nebo ochoten porozumět psanému textu, což je mimochodem docela zlé. Já nehodnotil, kdo může nebo nemůže dělat prasárny (to v mém textu nenajdeš ani s notnou dávkou fantazie), ani na nikoho nepřenáším odpovědnost, ale popisuju, kdo jak odskáče, když je mu ta prasárna udělána.

PepaSFI
03. září 2020, 15:00
0

ale ano, rozumím textu. Jasně z toho vyplynulo, že když udělá prasárnu cyklista, je to jaksi menší zlo protože on tomu autu moc neublíží. Což je samozřejmě pitomost, vážnou nehodu může zavinit i chodec a přitom se jí sám neúčastnit.

Pak bysme mohli vést dlouhou debatu co to je ta prasárna ale asi to nemá smysl, protože cyklisti obvykle považujou za prasárnu i to že se k nim vůbec někdo dovolí přiblížit, natož předjet. Tohle fak nekecám, mi odpověděl někdo v diskusi o prasárnách cyklistů, s tím že řidiči by měli cyklistu objíždět s odstupem už nevím přesně ale mám pocit že 4 metry nebo taková nějaká kravina. A taky že když cyklista jede prostředkem a brání v předjíždění je naprosto v pořádku protože plechovkáři by ho předjeli a jemu to nedělá dobře. Možná bych to ještě někde našel ale dalo by to hledání.
Já zkrátka defaultně předpokládám že cyklista je buď latentní sebevrah nebo vymatlanej pičus a párkrát se mi to vyplatilo. Ovšem stále se objevují jedinci, někdy i stáda, kteří neustále posouvají limity.

Aby bylo jasno, nedělám prasárny cyklistům ani nikomu jinému. Mou zásadou je že blbci rád uhnu, když se chce zabít, jeho věc a já u toho radši nebudu. A nepřeju si aby mě někdo do svých sebevražedných choutek zatahoval. Pokud si cyklista myslí že nemusí dávat přednost, ať to zkusí na železničním přejezdu, bude jasno hned. Definitivně.

ro
rock
03. září 2020, 15:33
0

"Já zkrátka defaultně předpokládám že cyklista je buď latentní sebevrah nebo vymatlanej pičus"

No ale tohle jsi mohl napsat už na začátek prvního postu. Věděl bych, že nestojí za námahu tvoje texty byť jen číst, natožpak na ně reagovat. Takhle jsem se k tomu poznání musel pročíst a čas tomu věnovaný je beznadějně promrhaný.

PepaSFI
03. září 2020, 19:26
0

no já věděl že si budem rozumět. Jen si dovoluji upozornit že jsem hned na začátku napsal, že v zásadě nic proti bicyklování nemám, na čemž i nadále trvám. Ono je potřeba rozlišovat pojmy, člověk jedoucí na bicyklu a cyklista není totéž. Kdysi to popsal James May, jak jezdí na svém skládacím kole v džínách a košili a na ulici zdraví psy a sousedy. A na druhé straně jsou ti co šlapou na hypersuperhitech kole z kosmických materiálů, navlečeni v barevném trikotu a helmě velikosti televize a tváří se jak kdyby jim patřily všecky silnice světa.

Prostě, když vidím kolo a na něm ženskou s taškou nebo chlápka v džínách a starý bundě, je skoro jistý že maximálně nebude zvládat kopec, sleze a bude tlačit a přinejhorším se blbě rozjede v křižovatce.
A když vidím tlupu namachrovanců v jakože závodních dresech, co na sebe pořvávají jak na pastvisku, s jistotou můžu předpokládat že efekt se dostaví. Nejspíš dojde na překážení po celý silnici, vylepšený aktivním bráněním v předjíždění s následným zdvořilostním gestikulováním prstíkem a pořváváním nadávek. Pak se horda zastaví uprostřed křižovatky, radí se kudy dál a pořvává na opozdilce a řidiče aut co si dovolí s tím nesouhlasit. A pak se v panice rozprchnou protože se tam valí traktor co má každý kolo velký že by přejelo tři cyklisty napříč, s vlekem velkým jak tělocvična. Takže mu aspoň slovně dají najevo svou dobrotu a lásku a táhnou prudit zas někam jinam.

No a na takový si dám pozor aby mě nepřekvapili nějakou obzvlášť vydařenou dobrotou, což se mi zatím daří.




Kočičí pelech

Šéfredaktorka a spolumajitelka Autíčkáře, která se (občas marně) snaží udržovat redakci v pohybu dopředném a neklopýtavém.

Zobrazit autorovy blogy