Lesney´s No.31 - Lincoln Continental 1966 - část poslední

Minule jsem skončil tím, že karoserie je v laku, a jsou na ní domalované neodpovídající prvky – přední blinkry, které se na autě v tu dobu nevyskytovaly, a zadní světla, která také nebyla správně. Auto jednoznačně ukazuje na model, který měl přední blinkry v nárazníku, a zadní na ploutvích, orámované chromovým rámečkem. Znamenalo to jediné – odbarvovač.

Auto jsem tedy odbarvil, opláchl, osušil, a znova stříkl fillerem. Počkal jsem den, a rozhodl se opět lakovat, tentokrát jsem chtěl ředit obráceně, a to sice modrou do bílé. Odměřil jsem dva mililitry bílé, kterou jsem předtím pořádně rozmíchal, a pustil jsem se do rozmíchávání modré, aby se mi lépe natahovala do stříkačky. Jaké bylo moje překvapení, když mi na míchací špejli ulpěla po otření dna stříbrolesklá hmota… měl jsem opravdu metalízu, kterou jsem si pro první lakování pořádně nerozmíchal, proto barva vyšla tak tmavá. Chybami se člověk učí, takže jsem tentokrát rozmíchal pořádně, odměřil dva millitry modré (teď už metalízy :-) ), a doplnil třemi mililitry ředidla. Pohrál jsem si s nastavením kompresoru i pistole, takže mi barva vycházela v jemné vrstvě, nestékala, a při druhé vrstvě krásně kryla a slévala se do sebe. Perfektní. Výsledek sice barevně neodpovídal původní barvě (už zase…), ale barva byla nádherně slitá, bez viditelných vad, na sluníčku lehce do modrozelenkava, měl jsem opravdu radost. Bohužel, ani toto nebyla konečná. Ve spěchu jsem nenechal lak dost vytvrdnout, chtěl jsem se co nejdřív posunout dál a honem honem udělat zadní světla – olepil jsem prostor zadních lamp maskovací páskou, se kterou jsem pak při sundávání strhl i část modré barvy. Na jednom místě mi navíc barva zatekla pod pásku, takže lakovat bych stejně musel znova. Překvapilo mě, jak tenkou jsem vlastně barvu udělal, a rozhodl jsem se při příštím lakování stříkat z větší blízkosti, abych nanesl trošku silnější vrstvu, hlavně druhou.

Takže do třetice všeho dobrého, opět sundat barvu, osušit, a stříknout fillerem. Už v tom mám celkem praxi. Barvu jsem tentokrát neředil bílou, nechal jsem ji tak, jak byla, jen pořádně rozmíchal 1:1 s ředidlem, a dal jsem karoserii po vytvrdnutí filleru dvě pořádné vrstvy. První lehce jen na chytnutí, druhou poctivou, pro jednolitost a pěkný efekt. Nechal jsem barvu vytvrdnout pár dní, mezitím jsem koupil červený Sharpie značkovač (ke stříbrnému, zlatému a bronzovému), a ano, správně, “vyrobil” jsem s jeho pomocí zadní světla. Nejdřív stříbrný podklad po celé ploše budoucí lampy, a poté červený fix, a nechat kolem světla tenký rámeček stříbrné. Ještě jsem opatrně obtáhnul kliky. Tento postup se mi celkem osvědčil, takže do budoucna mám asi jasno, jak na to. Nechal jsem značkovač den vyschnout, a poté jsem modelu dal tři vrstvy bezbarvého laku, aby barva dostala hloubku. Po dvou dnech jsem model smontoval – opatrně vrátil zpátky plastové prosklení, interiér, držák kol, podvozek, a všechno to pojistil dvěma šroubečky M2 s čočkovou hlavou a vnitřním šestihranem. Musel jsem dávat podložky, jsou necelý půlmilimetr silné, takže nepřekážejí. Výsledek vidíte na fotkách…..přidávám ještě foto před a po, pro srovnání.

No, a na konec ještě dodám, že tímhle s Lincolnem bohužel nekončím, když jsem se šel pochlubit svým výtvorem zbytku rodiny, manželka při přebírání od staršího syna model upustila na zem tak nešťastně, že odprýskla barva na předním blatníku…..aktuálně tedy počtvrté v plniči, vlastně už po laku, a protože odstín i provedení se nezmění, dávám sem článek s fotkami už teď, a rozhodl jsem se, že o dalším autě k renovaci nechám rozhodnout vás, čtenáře. Do příští neděle (tedy za týden) čekám návrhy, kterému z aut se věnovat dál.

Jako tři kandidáty jsem vybral číslo 7 – Ford Anglia, který býval kdysi světle modrý, než ho nějaký dobrák přetřel načerno, pak tu mám číslo 44, Rolls-Royce Phantom, který pravda černý byl, ale už moc není, a jako poslední tu mám číslo 70, sypač Ford, který opravdu sype, ale už viděl lepší časy….fotky aut přikládám, a těším se na návrhy.