Jaký je Mercedes-Benz C32 AMG?

Jde o W203 z roku 2003, dokonce kombík. Pokud nevíte, C32 má 3.2 V6 s kompresorem, což v praxi znamená 350 koní (450 Nm) na zadních kolech. Pětistupňovej automat řadí stále hezky a na stovce je auto za 5.2 sekundy.

Asi aby byla prdel, tenhle medvěd má sundaný AMG znáčky, takže až na velký aftermarket laufy vypadá při letmém pohledu celkem neškodně a taťkovsky. A ne že by ten zátah a zvuk (speciálně na dvojku) nebyly zábavné už samy o sobě, ale když pak máte příležitost zpráskat daleko sportovněji vypadající auta velmi sebevědomých řidičů, kteří pak nechápou co se to sakra děje… no, to by mě asi jen tak neomrzelo.

Názor na exteriér si umíte udělat sami. Znám hezčí auta, navíc nejsem velkej fanda kombíků. Ale to není pointa. Já jsem totiž přemýšlel, jestli by mi sedl C55 AMG sedan (což je nástupce C32) jakožto skok do jiné dimenze aut, než na kterou jsem zvyklej – chtěl jsem pro změnu zkusit něco s brutálním motorem a slušným zrychlením. Zápůjčka tohodle auta mi rozhodně pomohla si věci trochu ujasnit.

Přeskočím na chvíli k interiéru, kde je několik zajímavých věcí. Jako první řidič zapadne do pohodlný kožený sedačky a nastaví si ji a volant. Vše se dá dobře nastavit k plný spokojenosti a ve svý ideální pozici vidím skrz volant na všechny budíky v plném rozsahu, což už nepovažuju za samozřejmost.

Ujetá je skutečnost, že je tu pouze jedna páčka (nalevo a nezvykle nízko umístěná), která ovládá jak blinkry, tak stěrače a dálkový světla. Nechápu WTF, ale dá se s tím žít. Jsou tu tři budíky – otáčkoměr, tachometr a ukazatel paliva. Žádná teplota vody, tlak oleje nebo boost.

Převodovka má dva režimy – Sport a Winter. Protože v Mercedesu si řekli, že když není zima, tak nebudeš jezdit na Normal, ty máslo! Ve skutečnosti je režim Sport ještě kouzelnej v tom, že když se chvilku prasí, tak se auto zdánlivě začne nasírat a přizpůsobí se dravý jízdě.

Kontrola trakce se nedá vypnout tlačítkem (i když na to existují jiné fígle), ale s vypnutým ESP vás to nechá vystřelit od semaforu tak rychle, že tam po vás ještě chvilku zůstane rezavej prach ve tvaru auta. Jop, v těhle letech nebyla antikorozní ochrana tam, kam se posunula o pár let později.

Jsem rád za parkovací senzory s vymazlenými digitálními ukazateli zobrazujícími kterou stranou se blížíte k překážce. Jak už to u takových aut chodí, ve středovém panelu na vás kouká barevný displej žádající si CD s mapovými podklady pro navigaci a na párování s mobilem můžete zapomenout. Proč párovat mobil, mohli jste si zavolat z vestaveného telefonu, že jo…

Dál mě překvapily znegovaný tlačítka pro zapínání a vypínání AC a ESP – ty by určitě Doug DeMuro zmínil jako quirk. Je na nich totiž napsáno AC off, resp. ESP off, takže svítí, když danou funkci vypnete. U ESP to celkem chápu, ale u klimatizace? To je asi varovná kontrolka pro pasažéry, že se na nich snažíte ušetřit.

Jo a ještě jedna věc: je tu nožní ruční brzda! Haha, ne asi.

Ale vy si asi říkáte jak se s tím teda sakra jezdí? Umí to dva režimy. Jeden je nečekaně hladká jízda, minimální hluk zvenku, pohodlíčko – díky automatu navíc volná ruka na kraviny. No a druhej je režim je carmageddon. Uvědomíte si, že sedíte ve verzi AMG, ne v páprdovský C180 a zamáčknete pedál do podlahy a propukne peklo. Podřadí si to klidně o dva, zaboříte se do sedačky a uvědomíte si, že během těch tří sekund jedete mnohem rychleji než kam jste zamýšleli zrychlit, tak to pustíte… a musíte se prostě začít smát. Je to řežba.

Nebyl bych to já, abych bourák nevzal někam na okresky a nezačal ho jak správnej miatí nerd nespravedlivě srovnávat s MX-5. Tím se dostáváme k problému číslo jedna: řízení je prostě gumový a vágní asi jako v kdejakym běžnym osobáku. Přece jenom je to naladěný spíš na to pohodlný drandění. Druhej problém je samozřejmě hmotnost. Brzdy (díky bohu) nikdy nezradily, ale těch 550 kilo navíc se pochopitelně nezapře a nejde jen o delší brzdnou dráhu (která je beztak spíš daná tím, jak se to daleko víc rozjelo na rovině mezi zatáčkama), ale i o manévrovatelnost. Další věc je, že AMGčku by slušely pádla pod volantem a ne páprďácká páka, která umožní jedině nastavit nejvyšší kvalt. Ale koukám, že nástupce – C55 – už pádla má.

Nepřekvapivě se v tomhle autě žádná miatí zábava za volantem nekoná. A není divu. Tohle auto totiž miaty žere, když se nějakým nedopatřením ocitnou na autobahnu.

Jde ale o zajímavou ojetinu, když člověk hledá pohodlný a nenápadný kompaktní sedan či kombi s pěknou výbavou a nečekaně brutálním motorem. Narozdíl od S-klasse to navíc člověka totálně nezblajzne na servisních nákladech.

Mně tam jen trochu chybí nějakej prvek jakýsi ujetosti, na kterou jsem zvyklej. Možná sundavací střecha jako má CLK55 AMG? Na druhou stranu je příjemná změna mít možnost svézt víc než jednoho člověka a právě jednu tašku :-D

Závěrem ještě zmíním pocit z řízení C32. Někteří možná znáte takový to když si půjčíte dodávku (třeba na stěhování) a jakmile ji řídíte naloženou, tak se hned vžijete do role a začnete nesnášet hovada v osobácích, co vám tam házej myšky a neberou žádnej ohled, že nemůžete prudce měnit rychlost a směr. No, tak v tomhle autě si pro změnu připadám tak trochu jako boss. Ne, že by to byla nejpřísnější kára na silnici – ono to auto naopak prakticky nejde vidět, ale ten sleeper aspekt je dobrá věc. Baví mě, jak se v tom dá pohodlně kolíbat s jednou rukou volnou, zatímco automat řadí fakt hladce, vevnitř mám svůj klid… ale vzápětí na to můžu dupnout, během pár sekund za výhružnýho řevu předjet zabořenej do sedačky všechno okolo, zvolnit, zasmát se… No, možná jsem hledal spíš slovo puberťák, než boss, co? ;-)