Jeden den s blobem

Jak vyřešíte situaci, kdy máte jedno auto, ale zrovna ho potřebujete vy i vaše žena? Vlak? Autobus? Ale kdeže. Půjčíte si čtenáři autíčkáře nenáviděný Hyundai ix20 a zkusíte s ním prožít celý jeden den. A pak o tom napíšete!

Viník

Hyundai ix20 (dále v textu jen „blob“), 1.6 benzín (125k, WOW), automatická převodovka (4stupňová), nejspíš plná výbava – vepředu elektrika, vzadu švihadla, manuální klimatizace, autorádio s Bluetooth, tempomat. Jako extrabuřt je pak dodělávané manuální řízení, které v autě děda měl. Po dobu testu vypnuté. A protože je to skutečně auto po dědovi, tak má najeto jenom 8500. Za cca 5 let.

Místo činu

Potřeboval jsem dojet k doktorovi (30 km v jednom směru) a něco málo po městě. Abych co nejvíc nasimuloval mou představu typického vlastníka blobu, dodržoval jsem rychlostní limity, co nejvíc využíval tempomat a jel poměrně defenzivně (až na ty tři předjetí!).

Jaké to vlastně je?

Takže beru klíčky, odemykám garáž, startuju a seznamuju se s čím to mám vlastně jet. Je to vysoké. Je to dost krátké a uvnitř překvapivě prostorné. Pokud sem se někdy smál řidičům Fiatu Multipla (který beztak tajně toužím vlastnit), tak teď se můžu smát sám sobě. Vnitřek je laciný. Tvrzené plasty jsou všude, slícování je celkem v pořádku, ale třeba u dveří mi přijde že každé mají v rámci individualizace vlastní šířku spáry. Sedačka připomíná židli. Polstrovanou a dost nepohodlnou. Sice je výškově stavitelná, ale i nejnižší pozice je neuvěřitelně vysoko. Není vidět kapota. Ani kousek kapoty. Celou dobu jsem jen matně tušil kde auto začíná, s tím, kde končí mi naštěstí pomohly parkovací senzory. Zapínám rádio. Má sice Bluetooth, ale párování je řešeno dost otřesně. Svítí modře. Všechno svítí modře. Neznám horší barvu podsvícení, než je modrá. Ještě že tu je tlačítko „Dark“, které kompletně zhasne displej rádia. Wow! 

Dá se s tím vůbec jezdit?

Papírově to má 125 koní. To je podobně jako má moje 9-3. Jenže je tu automat. A taky to vypadá jako blob. Náchylnost na boční vítr je značná, odezva od volantu nulová. Automat funguje naprosto otřesně a třeba předjíždět s ním je docela adrenalin. Blinkr, zašlápnout plyn do podlahy, nic, VRRRRRRRR, předjet, ubrat plyn, otáčky padnou někam k volnoběhu, přidat plyn a srovnat na těch cca 2000. Řadí pomalu. Nechce se mu moc vytočit nad 2500 a často je schopný motor dusit ve spektru 1200-1500. Přesto se mi povedlo předjet tři auta (jedno byl dokonce soused z Boleslavi) ale připadal jsem si u toho dost nepatřičně. Tohle není auto na předjíždění. Spotřeba je taky zajímavá. Při maximálně možném používání tempomatu jsem se s prázdným autem dostal na 7,7 litru. Ve městě mi nešlo jít po 8,5.

Proč bych to nechtěl?

Vizuál auta je jedna věc. Ne, nelíbí se mi. Co mi ale vadilo nejvíc, je skutečnost, že to prostě není dobré auto na řízení. Odezva od kol je nijaká, hluk v autě relativně ok, ale najít pohodlnou pozici za volantem nejde. Celý to působí lacině. Jasně, MPV. Ale i to se snad dá udělat pěkně a pořádně. Na druhou stranu chápu, že to lidi kupují. Je to Hyundai, takže to má servis v každým větším městě. Je to relativně levný. Je z něj dobře vidět, protože se sedí vysoko. To že jsou sedačky spíš židle nebo pryčny asi majitelům vadit nebude. Jenže chtějí potenciální kupci blobů něco charismatičtějšího, než je tenhle blob?

Na rozdíl od majitelů Saabů se majitelé blobů nezdraví. Jsem za to rád, za těch dohromady cca 70 km bych zdravil minimálně 10krát, pocit výjimečnosti se tudíž v blobu nedostavuje.