Gumbalkan 2022 se blíží

Je to skoro rok od návratu z ročníku 2021 a tak uběhla spousta času na to, aby se auto připravilo na ročník aktuální. Bohužel to nešlo tak úplně ideálně. Kombinace stavby domu, rekonstrukce bytu, litání okolo Volvoklubového mezinárodního srazu a pokračující lehké trápení s V8 způsobila, že Bedna 2.0 odjezdila v podstatě celý rok ve stavu, v jakém se vrátila z Rumunska.

Pravda, na zimu dostala po druhé crossce lehce “obnošené” zimáky a začala si svážet díly potřebné na nahození setupu pro ročník 2022. Díly se hromadily, ale stále nebyl nějak čas je na auto nasadit. Takže když jsem se jednoho prosincového dne rozhodl s pomocí gumkáry rozvézt klubové kalendáře na jednotlivá distribuční místa, nachystala si na mě menší pomstu. Kousek před Pardubicemi se bez zjevné příčiny rozsvítila kontrolka brz a auto vyžadovalo okamžité zastavení. Brzdy však fungovaly naprosto normálně a chybu se mi po nějaké chvilce podařilo smazat. Co už, je to přece popelnice za 25k Kč… můžeme pokračovat dál… ovšem jen dočasně. Neuběhlo ani pět kilometrů, když se ta stejná kontrolka přihlásila znovu. Opět se jí podařilo diagnostikou umravnit, ale projevy tentokrát začaly být mnohem hmatatelnější, jen tedy ne od proklamovaných brzd, nýbrž od automatické převodovky. Ta začala chvilkami váhat, jestli zrovna dnes chce dělat svou práci, nebo si hodí “sick day”, nakopne tam na tvrdo trojku a bude čekat, jak se s tím poperu. Na řadu přichází opět diagnostika, ale tentokrát je bezzubá. Na OBD je totiž ticho. Nikdo si na nic netěžuje a všichni přítomní se tváří, že se nic neděje. “Neco shnilého ve voze Svědském” chtělo by se říci. No nic, jede se dál. V Pardubicích předávám kalendáře do dealerství Volva a znovu sedám do vozu. Po rozjezdu mě vítá kopanec do zad, za který by se nemusel stydět ani fotbalista okresního přeboru. Převodovka stupňuje svou stávkovou pohotovost a tak se při následném zařazení zpátečky málem zakousnu do dřevěného volantu. Ok, mám pocit, že si budeme muset znovu promluvit s diagnostikou, tohle přece není normální. Jen najít nějaké rozumné místo, což rozhodně není tady před zastoupením Volva.

Bedná se neochotně rozjíždí a mě dochází, že máme na palubě novinku, sice jedu dopředu, ale na voliči převodovky stále svítí “R”. Přijíždím ke křižovatce a věci dostávají rychlý spád. Převodovka ještě párkrát kopne, pak vyřadí a tím ukončuje jakékoliv další snažení o svou práci. Ve stejnou chvilku padají také budíky a já začínám tušit pachatele. Vypínám motor, který jako jediný ještě má ještě snahu provádět úkony, pro které ho kdysi někdo strčil pod tu černou hliníkovou kapotu a vytahuju opět diagnostiku. Tentokrát už není ticho, ba pravě napak. Všichni na CANu přítomní se dohadují, kdo že má aktuálně větší problém. Jediní, co si nestěžují, jsou ti nepřítomní. Probíhací debata je zřejmě omrzela a tak se z CANové sběrnice rovnou odhlasili. Bohužel pro mě, jsou to jednotky motoru a převodovky. Bez motorové jednotky auto nenastartuje a bez převodovkové se pro změnu nerozjede. Pecka…

Tušení konkrétního problému pomalu přechází do jistoty tak, jak si člověk dává dohromady jednotlivé symptomy v kombinaci s modelovým rokem vozu. Společným jmenovatelem je jednotka CEM, která zjednodušeně řečeno zprostředkovává komunikaci, mezi všemi ostatními jednotkami ve voze. U modelového roku 04 existovala serie těch jednotek, trpících na přehřívání a následný kolabs. Lidově řečeno, dostávaly infarkt a právě jeden z těchto “infarktů” teď zřejmě pozoruju v přímém přenosu.

Dlouhodobým řešením je repase celé CEM jednotky, mě teď ale stačí jen to krátkodobé a to je čekání. Jednotka musí zchladnout a při malé troše stěstí následně obnoví svoji činnost ve stavu blízkém normalitě. Po hodině čekání jsem se začal smiřovat s tím, že dnes toho štěstí moc nemám a pomalu začal shánět odtah. Několik neuspěšných telefonátu znamenalo dalších asi 40 minut na stejném místě, což byla přesně doba potřebná k tomu, aby auto opět ožilo. Nastavil jsem topení na nejnižší možnou teplotu (což je v -4 stupních venku velmi příjemné) a vydal se přímou cestou do domácího servisu. Bedna se tak jako úplně první opravy, po návratu z minulého ročníku Gumbalkanu, dočkala repasované CEM.

Pomalu se blížilo jaro, když jsem si opět řekl, že by to s autem chtělo něco dělat. Na dílně stále nebylo místo a tak jsem se jal reformovat osvětlení. Na zimní sraz Volvoklubu, který se konal až skoro na jaře, tak Bedna 2.0 dostala čtveřici nových světlometů na rám, včetně oranžového DLR. Byť byla světla od pána s Číny velmi kvalitně zpracovaná (kovové tělo, skleněné čočky a skleněný kryt světla s vyznačenou falešnou homologací) světelnými vlastnostmi pro přední rám mě úplně neuchvatila. Jejich příliš bodové rozložení světelného toku mi prostě na tuto pozici vadilo a vzhledem k jejich relativně dlouhé “stopce” jsem zavrhl i využítí na zahrádku.

Bedna tak o cca měsíc později mění počet přídavných světel na rámu ze čtyř na pouhé tři… jejich velikost je však dvojnásobná. Tyto devítipalcové projektory jejichž původ je ve stejné Asijské povenienci, jako u těch předchozích, jsou na tom kvalitativně o něco hůře. Respektive zprácovaní je na poměry Aliexpressu nadstandarní, avšak sklo ani homologace se již nekonají. V hlinikovém těle s polykorbonátovým krytem se schovává několik LED s vlastní mini čočkou a samozřejmě opět oranžové DLR. Překvapení u nových světelných zdrojů přišlo hned při montáži. Při první zkoušce byla totiž tma a přepálená 10A pojistka značila nějaký problém. Kabeláž proměřena, problém nenalezen… druhý test, druhá pojistka. Že by nebyl zakopaný pes v zapojení jako takovém? Bylo to tak, koupil jsem z Číny totiž asi první výrobek, kde výrobce nekecal s výkonem. Tři tyhle potvory berou přesně 27A a jak jsem se později přesvědčil, z noci dělají den víc jak půl kilometru před autem. Sice jsem musel vyměnit celou kabeláž, neboť ta původní si tak trochu hrála na přímotop, ale jsem spokojen.

Teď máme konec června, za pět dní se startuje a Bedna má sice nová světla nejen na rámu i zahrádce, nový barevný kabát na karoserii a po včerejšku i nový intercooler a olej, ale stále stojí na rozmláceném podvozku z loňského roku, kde se zadní náprava snaží emigrovat z vozu a poloosy vyhrožují při každém rozjezdu upadnutím. Na dílně je totiž místo až přiští týden, takže jak už je naším dobrým zvykem, budeme vyrážet do Rumunska rovnou ze zvedáku. Tedy pokud to všechno stihneme. Čeká nás totiž kompletní výměna zadní nápravy za nápravu z XC90. Ze stejného modelu se pak budou implantovat i přední poloosy a jako finální tečka by se pod auto měl nasadil také nový lift kit tisknutý na 3D tiskárně, jehož úkolem je dostat auto postat ještě o skoro dva palce výše. Pokud se to povede, můžete příběh Bedny sledovat na instagram.com/gumbalkan_bednakytu/ nebo si počkat až do návratu, kdy se zase pokusím sepsat celý ročník v rámci ohlédnutí za dalším Gumbalkanem.

Držte nám palce, snad to do startu stihneme, jinak jsem ten lak totiž prznil úplně zbytečně a žena přijde i o Bulharsko, které má slíbené za to, že se rozhodla jet letošní ročník se mnou. :))