Cesta k mému prvnímu autu 5 – Zase Polsko?!

Minule jsem už nakousl, že se bude z auta vyndávat kompletně plyn, stále tu byl ale zádrhel v rekonstrukci vozovky v naší ulici. Vypadalo to, že to bude trvat celkově asi měsíc. Všem nám docházely nápady, co může být se Sierrou špatně. Od několika lidí padl názor, že by se na to vykašlali, sehnali jinej motor a vyměnili ho. Sehnat motor není ani takovej problém, lidi že sierra klubu mají motorů dost, spíš, aby to vyřešilo můj problém. Někteří říkali, že to je zbytečné, že problém bude jinde.  Vzhledem k celkem už zoufalé situaci jsem motor začal shánět a rozhodl se ho vyměnit. Doopravdy se i funkční motor na prodej našel od jednoho člena sierra klubu (Honza), dokonce i za slušné peníze. Menší zádrhel byl ovšem v tom, kde Honza bydlí. Chce se mi jet 200 km pro motor a 200 km? Chce.

Domluvil jsem se s taťkou, půjčili vozík a připravili se na cestu k Honzovi. Jako bonus, ve stejném místě bydlí další člen Sierra klubu Redy. Ten má všemožné součástky na Sierry a Scorpia, tak jsme se ještě domluvili, že by nebylo špatné u něj vzít ještě motorovou elektriku. Já si svou vymontoval a vzal ji s sebou. Důvod vysvětlím později.

Koupili jsme benzín a vyrazili nejkratší cestou do Hronova. Cesta ubíhala dobře, bylo slunečno, jasno.
Tedy než jsme zjistili, že nás GPS vede nejkratší cestou, a to přes Polsko. Čím blíže jsme byli polským hranicím, tím víc se zhoršovalo počasí a cesty. Shodou okolností jsme míjeli i okolí města Klodzko, kde jsem Sierru kupoval. Vrcholem (doslova) byl průjezd polským lyžařským střediskem. Tolik sněhu v říjnu nebylo snad nikde v blízkém okolí. Přes Náchod jsme se dostali do Hronova, kde nás už čekal Honza.

Motor jsme naložili a já si v jeho garáži vyhlídnul ještě tříramenný volant, který mi též prodal.
Následovala cesta k Redymu, kde jsme zkoušeli v jeho „skladu“ vylovit motorovou elektriku co nejpodobnější mé a v co nejlepším stavu. Z tohoto důvodu jsem si bral svou, jako mustr. Ještě jsem u Redyho sehnal kastlík co patří před spolujezdce s funkčním otvíráním. Mně už nebavilo ho vždy otvírat šroubovákem. Na Honzovo doporučení jsme se najedli v jedné Hronovské restauraci a nelitovali jsme. Dostatečně posilněni jsme mohli vyrazit. Cesta domů ubíhala pomaleji a taky už byla tma, řídil jsem celou cestu zpět a nevyhnuli jsme se zastávce na kafe. Motor jsme občas zkontrolovali, zda drží na místě a necestuje po vozíku. Úspěšně jsme se dostali domů a motor uložili v garáži.

Následujících několik dní jsem z okna pohledem popoháněl dělníky, ať jim jde práce od ruky a možou natáhnout novej asfalt. Když tento den konečně přišel, já mohl Sierru vytáhnout z garáže a nějak to doskákat přes město k plynařovi na to vyndání plynu. Řeknu to asi tak, bylo nádherný vidět to moje auto jinde než v garáži. Plyn byl vyndaný za 2 dny. Když jsem si pro ni jel zpět, tak mi plynař říká.
„To je pěkná Sierra, to nemáte na denní ježdění, ne?“ Moje odpověď byla jen to, že se uvidí.
Než mi přinesl klíčky, tak se se mnou dal do řeči další zákazník. Začalo to asi takhle:

A: To je vaše, ta červená Sierra?
B: Jo ta je moje.
A: Moc pěkná, taky jsem kdysi měl. Co to je za motor?
B: Děkuju, je tam dvoulitr.
A: Žihadlo, to byly super auta.
B: „ :) „

Nemusím vykládat, že tohle mě lehce pohladilo na duši a jen mě to utvrdilo v tom, že Sierra byla správná volba a taky, že ji musím dát dohromady stůj co stůj.

Bohužel vyndání plynu nemělo na projev auta žádný vliv. Čekal jsem třeba, že ta vše nabastlená elektrika bude příčinou toho, že to jede špatně. Ještě jsem zkusil vyměnit řídící jednotku, ale změna se nekonala ani poté. Frustrace na levelu 100. U počítače jsem narazil na diskuzi na ford focus foru, kde měl někdo popis problému identický s mým. Jemu pomohla nová cívka. Říkal jsem si, že by to stálo za zkoušku, jako poslední věc před výměnou motoru. Já se tedy jal objednat novou cívku… No, co myslíte, pomohlo mi to? Ne. Takže mám v autě další novou součástku, když už nic jiného. Říkal jsem si, že výměna motoru je už nevyhnutelná.

Když jsem odstrojoval koupený motor, aby byl připravený na výměnu, padl názor od mého strýce, že bych měl zkusit vše funkční z teho motoru vzít a zkoušet postupně v mém autě. Nápad to nebyl špatný, nedával jsem tomu velkou naději a udělal jsem to jen z přemíry volného času. Začal jsem vstřikovací lištou se vstřikama a regulátorem tlaku paliva. Toto jsem měl z auta vyndané už několikrát, takže výměna trvala jen pár minut. Když bylo hotovo, tak jsem jako vždy otočil klíčkem v zapalování a čekal co se bude následovat. Ono se skutečně něco stalo. To auto vrčí, jak má! Nevěřícně jsem vypnul motor a nastartoval znova a ona to byla pravda! Zahřátí motoru a protůrování motoru mě utvrdilo, že problém s motorem je vyřešen. Následujících několik minut jsem jen spokojeně seděl v autě.

V další kapitole se budu zabývat všemožnými úniky kapalin z mého vozu. Doufám, že to ještě někdo čte.