Cesta k mému prvnímu autu 10 - Znovuzrození Sierry?

Zpět k havárii, je podzim 2018. Sierra čerstvě nabouraná.
Volal jsem taťkovi, co se stalo a zda mě může odtáhnout (motor byl v pořádku, jen vyskočilo nárazové čidlo na čerpadlo). Za chvíli se objevil a zkoumal škody, nic moc neříkal a odtáhnul mě domů. Já ten den akorát musel odjet do Brna, doma zničená Sierra a pro mě zničená nálada. Seznam škod:
Světlo, blinkr, maska, lišta pod světla, blatník a nárazník KO. Klakson, přední nosník a brýle hnuté. Naštěstí nic dalšího to neschystalo. Být to na druhou stranu tak to odnese nádobka na kapalinu ostřikovačů, tu naštěstí nic (ještěže je chladič v pohodě, je na autě pár týdnů teprve).

Během pracovního týdne jsem kontaktoval karosáře (co mi Sierru předtím vyvařoval) zda by se mohl na tuto pohromu mrknout + vyvařit ještě zadní lem, na kterém se objevilo pár bublinek. Lehce se mi zvedla nálada, když souhlasil a já se už těšil, až se mu Sierra dostane pod ruku.
Nicméně jsem musel sehnat nový blatník, světlo, blinkr a nárazník, než mu to dovezu ať to má podle čeho poskládat.



Blinkry jsem objednal nové, světlo jsem doma měl, stejně tak i masku a lištu pod světla. Mlhovkový černý nárazník jsem však nesehnal v časovém limitu, tak kamarád ze Sierra klubu aspoň půjčil obyčejný černý, ať se to má podle čeho složit. Blatník jsem nemohl nikde sehnat až jsem se dopátral, že opět jeden člen Sierra klubu má doma ten správný blatník a nechal mi ho za pár stovek.

Z auta jsem odmontoval zničené část a jal se Sierru dostat cca 25 km do karosárny. Opět jsem ji pro jistotu nechal odtáhnout taťkovým Focusem. Kapota nešla pořádně dovřít a náporem větru při jízdě se až moc klepala, bál jsem se, aby se náhodou neotevřela a já ještě nepotřeboval nové čelní sklo. Prožil jsem skoro nejdelších 25 km v životě.



Karosář byl v takové veselé náladě, když viděl, co jsem se do teho auta nainvestoval a co se stalo. Já si připadal jako debil. Naštěstí prohlásil, že to je opravitelné. Blatník odřízne a navaří nový, nosník a brýle srovná. V naději jsem mohl odjet domů, že to vše bude OK. Uběhlo pár dní a já měl telefon, že prý si můžu Sierru vyzvednout. Vypadala dost uboze, ale byla v jednom kuse a já nemohl být spokojenější. Dojetí by se ve mně dalo krájet. Dle fotek je zřejmé, že auto vypadalo jak z Flatoutu a byl to slušnej magnet na policajty.



Dále jsem si potřeboval domluvit lakování, jelikož nechci mít Sierru pěti barev. Rozhodl jsem se pro levnější lakovnu, protože stejně Sierra časem asi dostane celolak (červená je tradičně vyšisovaná). Ještě se mi po dlouhém hledání podařilo sehnat origo černej mlhovkovej nárazník (z anglického ebaye, člověk by nečekal jakej je toto problém sehnat, poštovný stálo skoro jak samotnej nárazník). Mohl jsem koupit náhradu a dát ji do laku, ale prostě ty černé nárazníky a zrcátka se mi líbí víc. Proč jsem chtěl mlhovkáč? Protože to ke starýmu autu to tak nějak patří a vždy jsem po nich slintal.



Po cestě do vzdálené lakovny se ještě objevil další problém – začala problikávat kontrolka brzd a pak se rozsvítila napořád. Tohle bylo doprovázeno slábnoucím brzdným účinkem. Nebylo to moc příjemných 50 km, ještě v zimě. Když jsem přijel na místo, nádobka na brzdovou kapalinu byla téměř prázdná. No, teče hlavní brzdový válec. Občas se sám divím, že s tím autem mám ještě takovou trpělivost. V lakovně jsem ještě před předáním prohlédl zajímavé kousky, co tam byly nachystané – Jaguar E-type, Porsche 911 a Ford Escort Mk4. Lakování blatníku předního i zadního, masky, lišty a předních nosníků bylo domluveno. Já byl opět přes pracovní týden v Brně.



Za pár dní telefon – Sierra byla hotová, má to ale jeden háček, musí zmizet následující den, protože zabírá místo. Pro mě nereálné si domluvit něco takového ze dne na den v práci. Musím poděkovat taťkovi a dědovi za ochotu – děda tam taťku odvezl a taťka řídil Sierru zpět, když si dolil brzdovku. Blbě svítila s tím náhradním světlem, nedržela volnoběh, a ještě ty špatný brzdy.



Sierra je doma, já konečně můžu dát Sierru opět dohromady. Co to znamenalo? Vyndat světla, poskládat si zase jednu normální sadu ze zásob co mám, nandat masku s lištou a taky mlhovkový nárazník z Anglie. Nakonec ještě vyměnit hlavní brzdový válec, kapalinu, odvzdušnit a může se jezdit. Práce na jak dlouho? 2 dny když moc? Chyba lávky, tohle jsou starý auta. Vyndat světla a poskládat si jednu slušnou sadu ze svých zásob, to bylo ještě v pohodě. Karosář odvedl dobrou práci. Světla sedí moc pěkně, žádné velké spáry. Maska taktéž. Teď už zbývá ten nárazník. První z tama vydolovat ty mlhovky, protože mám doma taky 3 sady a je potřeba udělat jeden slušný set.

Samozřejmě šruby, které mlhovky drží jsou vyrezlé. To samé ukotvení v nárazníku. Šroubky jsem s WDčkem a troškou síly vydoloval. Ze čtyř je použitelný jeden. Závity v nárazníku zůstaly dobré dva ze čtyř. Navíc boční držák nárazníku je zalomenej a levá přední konzola je taky v háji. S taťkovou pomocí následovalo tříhodinové opatrné odvrtávání bočního držáku. Já držel nárazník, pod držák se musel dát plíšek proti provrtání a taťka odvrtával. Závit je v háji, ale nic, co by použití většího šrubu pak nevyřešilo.

 

Nárazník je na autě, na jedné straně lehce visí, díky té shnilé konzole. Mlhovky jsem taky poskládal jedny slušné. Jenže jak je nacpat do nárazníku, když závity jsou v háji?? Nárazník dolů. Musel jsem vykutat origo pěnu a dostat se na místo, kde má být ten závit. Kamarád mi poradil takové čepičkové matičky a na ty navařit normální větší matičky, ať to pak možu ráčnout dotáhnout. No, řešení chujové, ale funguje to. Mlhovky jsou v nárazníku, dokonce i svítí, jak test odhalil. Sierra teď působí daleko luxusnějším dojmem dle mého.

Doma jsem už měl další část mého puzzle – zadní nárazník. Můj origo nárazník má díru po LPG, a navíc je prasklej u světýlek SPZ, což je klasickej problém. Objednal jsem ho hned po havárce, protože kdyžuž budu mít novej přední nárazník, tak dostane i zadní. Origo použitý nebo nový se mi nepodařilo sehnat. Objednal jsem tudíž náhradu, ale je černej a texturovanej. Má výztuhu, ale jakmile se nasadí na auto, tak se tíhou prověsí a výztuha se lehce ohne. Achjo, to je zas DODO (dodělej doma).



Teď to řešit nebudu, až časem. Nasazovat nárazník v jednom člověku je taky celkem komediální vystoupení, ale podařilo se. Největší lahůdka je ležet pod autem, snažit se nacpat držák do díry za neustálého padání hlíny a bordelu do xichtu. Další věc, co jsem se jal vyřešit je osvětlení interiéru. Po lakování mi nesvítí interiérové světýlko, když otevřu dveře. Jednoduchá blbost, lakýrníci zapomněli připojit konektor.

 

Takže auto je kompletní. Já si zajel na geometrii, ať pro jistotu zkontrolují, zda se něco nehnulo. Verdikt byl následující: Je to zrezlý, s ničím nepohnem.



Objednávka na granexu – tyče řízení s čepama. Měla to být rychlá výměna, ale původní tyče nemají žádnou matici na sobě, nic, jsou prostě hladký. Kámoš na mě – to povolíš sikama. Jedny siky, nic, druhé siky, nic. Vzal jsem hasák a zapřel se vší silou. Taky nic. Dle obrázku je jasné, kam až to šlo. Půjčil jsem si od souseda pořádný sikovky a furt nic. Na rukojeť jsem nacpal trubku a opřel se co to šlo. Naštěstí to povolilo. Výměna za nové pak už byla doopravdy otázkou chvilky.





Když auto tak stálo v garáži, napadlo mě zase něco. Sierra má na boku ochranné lišty se stříbrným páskem. Nárazníky ho mají mít také, ale výměnou nárazníků jsem o něj přišel. Stříbrná se mi až tolik nelíbila, a navíc v lištách se oloupala. Sierra se dělala i s červenýma lištama, ale byly tenčí. Nu což, moje auto je stejně bastl a nějaké originality se nedržím. Budou červené lišty. Objednal jsem si roli takové gumy z Anglie cca za 30 liber. Červená je téměř shodná s lakem auta, nadšení stoupalo.



Přemýšlel jsem, čím to tak nejlíp nalepit. Měl jsem doma lepidlo na čelní sklo, ale hrozně to špinilo, a navíc to bylo černý. Po pokusu jsem tohle zavrhl. Origo pásky měly na sobě oboustranku. V mém oblíbeném kutilském obchůdku měli oboustranku přímo na lepení věcí pro exteriér. Koupil jsem asi 4 role. Díky profilu toho červeného pásku, což je takové Cčko, jsem si tu oboustranku ještě rozstřihl podélně na tenčí pásky, ať to drží přímo v místech doteku. Co budu povídat, mravenčí pětihodinová práce v garáži. Nějaké to pivo a pizza taky padla.





Další v pořadí je hlavní brzdový válec. Celkem rutinní záležitost a tu jsem nenarazil překvapivě na žádný problém. Následovalo odvzdušnění. Vše v pořádku.

 

Na týden jsem dal Sierru ven, ať se otestuje, zda ty červený lišty budou držet. Stačily 2 dny a lišty opadaly, jakobych je nikdy ničím nepřilepil. Pětikolo v háji. Kvalitní páska. Řešení č.2 – průhlednej Mamut. Dalších asi 6 hodin práce, bolavý záda, bolavý ruky z teho jak jsem musel tlačit to lepidlo. Eště k temu to není „čistá“ práce jak s tou lepící páskou, tak jsem musel být opatrnější. Pojistil jsem si teď všecky lišty eště páskou, pro jistotu. Jaká radost, ono to ani po týdnu neopadalo. Mamut drží.

  

Jel jsem se pochlubit za kámošem, co má taky Sierru. Měl jsem radost jak malej kluk. Mám Sierru zpátky. Dokonce vypadá líp než předtím, takže… možu být rád, že jsem s tím takto třísknul? Možná.
Sierra je naživu!



Proč jsem nepsal? Po té bouračce možná i nebyla chuť, řešil jsem osobní problémy a čas tak nějak běžel. Už teď ale můžu slíbit, že další díly a blogy přinesou neobvyklé věci.



Časově se teď pohybujeme okolo března 2019. Další díl bude do týdne (!)