86 nádrží benzínu

Jelikož už je to rok od mého posledního příspěvku na tuto platformu, tak si neodepřu rychlé repete dosavadního života s BRZ. Na začátku jsem lehce zkratovitě, ale o to líp vybral z tehdejší nabídky více či méně zajímavých aut právě toyobaru. Připomenu, jako daily a jediné auto v garáži, na celoroční provoz. Nechal se následně unášet tím podbízivě hravým charakterem lehké zadokolky. Naučil se v rámci možností (mizerně) využívat klasické koncepce, jak pro zábavu a vlastní zdokonalení, tak pro čtení nestandardních situací skrze tuto komunikativní horu kovu. Zároveň, ač  zprvu vystrašen, jsem do té doby prožil dvě skvělé zimy s třetí zatím stále v očekávání. Ale teď už zpět do současnosti, respektive nedávné minulosti.

 Ve stejnou chvíli, kdy mě už začal docházet čas na psaní se naštěstí pan Krab chopil žezla a přebral štafetu ve vychvalování toyobaru, jakožto mého hlavního poslání na této planetě. Zároveň v rodině toyobaru došlo toho roku k velkým změnám, které velkou měrou zasáhli i českou scénu. Přišel facelift celého line-upu, který připravil svět o jedno z trojčat, americkou verzi toyobaru – Scion FR-S. Popravdě žádná škoda. Scion byla trochu zbytečná značka s divnou image a z původně značky pro mladé se stal přesný opak. Značka pro důchodce a další lidi, co lákají děti na cukrátka. Druhé generace populárních modelů se staly jakousi karikaturou sebe sama a započal pád. V případě toyobaru to znamenalo, ale jen změnu jména na Toyotu 86. Což už se podomácku dělo od uvedení modelu v USA. Taky vám přijde zvláštní, že někdo vymění všechny znaky na autě i když to zlepší "jen" na toyotu? To je asi odpověď na to, jakou image onen scion měl. Ale to je situace za oceánem, zpátky k nám. Facelift nebyl jen o odstranění Scionu, ale i klasickým faceliftem. Na první pohled nic převratného, jen uhlazení vzhledu novými světly (ty se povedly), novými nárazníky (ty se u toyoty nepovedly) a tu a tam jiný a lepší materiál v interiéru. Technicky by se zdálo vše při starém, jelikož výkon i točivý moment zůstali nezměněny. Ale místo jedné velké změny přišla hromada menších. Hlavně s důrazem na vyšší výdrž a spolehlivost. Ano u auta, které je už tak velmi spolehlivé. Prostě Japonci. Kritické díly byli vyztuženy, posíleny nebo vyměněny za lepší. To včetně bloku motoru, synchronů převodovky, podvozkových komponent, ale i onoho interiéru s lepším slícováním a materiály. Pokud byste se tím podrobně pročetli, tak zjistíte, že to jsou přesně věci které trpí při "nevybíravém" používání. A ty kosmetické úpravy? Jak to říct, jednoduše se podívali, za co lidé vyměnují jejich světla, křídla, nárazníky a tak dále a udělali si takové best of . Dokonce i ten relikt, který se vydával za rádio zmizel! Plus malá poznámka: zatím stále žádný stop/start nebo eco-mode. Takže mluvil tady někdo o naslouchání zákazníkům? Netřeba se potom divit jak zareagovali lidé. Zejména v ČR.

Najednou jako by nebyl týden, kdy by do českého klubu majitelů toyobaru nepřibyl nový člen s novým BRZ. Proč nepíšu BRZ a GT86? Protože jen BRZ. Nechci to moc rozmazávat, ale na rozdíl od českého zastoupení Subaru, toyotě je osud GT86 úplně fuk. Nepropaguje, nemá předváděčky, nemá reklamu a vše zabila velmi sebevědomou cenou. Aby bylo jasno jak se věci mají, tak pár čísel. Ze začátku každá značka u nás prodávala cca 20 aut ročně. Toyotě poslední tři roky padaly prodeje až na jeden (!) kus v roce 2016 a dva kusy v roce 2017. To je už tak uncool, že ani hipsterovi by to nepřišlo cool. Přičemž BRZ poskočilo z 20 kusů v roce 2016 na 47 v roce 2017. To je nejen živá ukázka nějaké snahy, ale pokud byste se podívali na prodeje v jednotlivých rocích, tak zjistíte, že 40% všech prodaných Subaru BRZ se prodalo loni! Čímž se vrátím k původní myšlence, než jsem se zase nechal vyprovokovat tou bláznivou toyotou. Toho roku přibyla velká spousta nových členů, kteří tomu naštěstí podle všeho zatím dávají co proto. Což bylo i vidět na každoročním srazu platformy 86 - Enjoy86. Majitelé, co se nebojí s tím jezdit jak se má a hlavně svojí aktivitou pohání malou českou komunitu. Tímto bych to skoro mohl ukončit a jen říct, že loňský rok byl velký kolotoč různých zážitků, ale nepřipravím vás o to.

Když začnu, tam kde jsem skončil, tak jsem bez úhony doklouzal zimní sezónu a už se těšil na letní směs těch strašných gum z priusu. Objektivně doopravdy bizarní gumy, ovšem toyobaru na nich bylo naladěné  a tak fungují bezvadně. Běžná guma na denní ježdění, která nedělá rámus a nemusíte se bát za deště. Ač ideál to také není. Takže neubírá na denní použitelnosti, ale zároveň díky ekologickým vlastnostem, které užijete na priusu, má krásnou lineární předvídatelnou ztrátu gripu. A pravděpodobně aby řidiči priusu nemuseli často kupovat novou pryž a tím zabíjet lední medvědi, je jejich výdrž naprosto oslňující. V podstatě přežili dva mezinárodní srazy v Sosnové, dvě a půl ostré letní sezóny to vše s nájezdem cca 35 tisíc km. Znova si dovolím připomenout malé zamyšlení jakých těch 35 tisíc km muselo být. Bohužel už ke konci loňského léta byla velmi znát hlavně únava směsi, než úbytek vzorku. Nespočetněkrát byly přehřáté do lepkavosti a zase zchlazené, což se projevovalo dost nepředvídatelným chováním na limitu a za mokra. Prostě už byl čas poslat je do křemíkového nebe, ač tady spíš uhlíkového. Nicméně než se tak stalo je třeba na ně zavzpomínat se slzičkou na tváři a vzpomínkou na jejich poslední léto. Léto, které právě přineslo spoustu nových členů, ovšem se stejným pohledem na zábavu za volantem, jen už ve větším balení. Kulisy českých hor, stejný zápal a stejná technika v jeden čas na jednom místě jsou opravdu velká přidaná hodnota vlastnictví této divoké japonské hromádky plechu. Přitom člověk nemusí cítit výčitky z hrubého chování a vysoké rychlosti, jelikož toyobaru je postavené pro reálný svět, ne ten tabulkový kde větší je lepší.

Po přečtení předchozích rádků asi není třeba se ptát zda, mě BRZ pořád baví, ale nemůžu říct, že bych neměl hříšné myšlenky. V tuto chvíli jsme dosáhli 50 tisíc kilometrů společného dovádění i běžného denního dojíždění. To během posledních zhruba dvou a půl let. Za tu dobu jsem projel cca 86 nádrží vysokooktanového benzínu, promáznul motorem cca 20 litrů oleje, přitom flaška na dolívání zůstává stále zavřená. A stejně nedramatický je i další servis. Jak by řekl správný bazarista, jen jsem dolíval kapaliny. Žádné horrory, žádné divoké historky ze servisu, žádné rozsvícené kontrolky, ba ani prázdná guma. Kéžby se to dalo říct o drobných šrámech, kdy jsem si vybral smůlu u odletujícího kamínku na dálnici, který dokázal najednou poškrábat až do základu přední nárazník i kapotu. Nevím jestli bohudík nebo bohužel, že tyhle šrámy nemají žádnou zajímavou historku z touge. I tak bylo odstavení auta na asi dva týdny, kvůli lakování a opravě kapoty, poněkud nepotěšující. Nejen během této přestávky, ale i během celého roku, naštěstí i z jiných důvodů, jsem byl tak několikrát vystaven srovnání s řadou více či méně zajímavých aut. Ať už jde o Golf Cabrio, který nadobro odehnal všechny hříšné myšlenky na short shifter. To několikadenní kvrdlání lžící v řídké polívce, kterou někdo vydával za převodovku mi ukázalo jak jsem zhýčkaný tím krátkým, přesným a pozornost vyžadujícím řazením. Ovšem střecha dole je asi moje Nemesis a zaselo to ve mě semínko, které bude potřeba jednoho dně sklidit. I z tak mrzkého stroje jako je Golf s dýchavičnou 1.2 TSI to dokáže udělat auto, které dokáže svým způsobem bavit, ač to rozhodně nebude skrze jízdní vlastnosti, motor, řazení, nebo cokoliv spojeného s mechanikou nebo dynamikou. Bohužel zkušenost a návyky z BRZ dodávala tomuto krátkému výletnímu soužití nebývalou dávku frustrace kdykoliv střecha nebyla v kufru. Naštěstí to bylo jen kráké intermezzo během pobytu u moře. Tyto drobné pocity frustrace se projevovali téměř při každém přesednutí do čehokoliv jiného. Možná jsem se stal haterem, nebo ještě hůř hipstrem. Měl jsem možnost projet se v téměř kompletním line-up BMW, kterým jakoby chyběla taková ta špička, třešnička na dortu. Pokud se tedy nevydáte do rohu showroomu s těmi trojbarevnými písmenky. Což se mi jen potrvdili moje prvotní pocity při výběru auta před třemi lety. Ten pocit, že všechno je tak na 80-90%, ale nikdy ne na sto. Což furt dělá z BMW dost dobrou značku s dobrým výběrem, pokud si budete dávat pozor v konfigurátoru a vyberete si ty špeky, které BMW pořád má, a paradoxně i ne tak vysoko v nabídce. Což mi u ostatních němců trochu chybí. O všelijakých SUV, kterým se člověk dneska nevyhne se snad nemá ani cenu vyjadřovat. Bylo by to jak nefér, tak bych asi ani nedokázal dostatečně popsat pocity strachu, když to člověk podvědomě poskládá v první zatáčce jako v BRZ a čeká stejný výsledek. Code brown. Navíc nejsem člověk hoden je hodnotit, jelikož nepasují na můj život v tuto chvíli. Ale abych jen nehejtoval, tak jsem byl velmi mile překvapen jak z nové 911, tak i Caymanu, pardón 718 Cayman. Nechci dělat dlouhosáhlou recenzi, jen bych chtěl vypíchnout, že až na takhle vysokém schůdku jsem si připadal, že se někdo dorovnal a někdy i překonal řízením a podvozkem. Což je největší prim celé rodiny toyobaru. To vám dá doopravdy dobrý pocit, že to automobilky ještě umí a je možnost jít i někam dál. Předjímám něco? Rozhodně ne. Určitě jsem ještě nevyužil všechen repertoár BRZ a myslím, že dalších minimálně pět let ještě budu pomalu uždibovat z toho velkého koláče zábavy, který mi cpe BRZ do pusy. Budu mlsně koukat na novou Supru a Alpine? Určitě. Trochu doufám, že nebudu muset srovnávat, ale toyobaru snad nebylo svým pojetím aktuálnější než je dneska, kdy se značky zase zpátky vrací k lehké váze a jednoduchosti. Ona Alpine má jako prodejní motto nízkou hmotnost a i Porsche začlo chrlit puristické modely jako 911T, nebo GT3 Touring. Nějaký závěr? Manuál, zadokolka, samosvor a v dnešní době zapomenutá hodnota ve formě atmosférického motoru je recept, který fungoval a funguje stále. I když vypadala před šesti lety koncepce toyobaru jako staromilství, tak dnes je to spíše síla v podobě nepropadání aktuální módnosti a opravdické naslouchání cílové skupině. A to mě nejen baví, ale i těší.

Tak snad ne až zase za rok

Richard Co Nemá Přezdívku.