Půl roku s Míšou Lancer Evolution VI

(Předchozí díl blogu zde.)

Začnu těma výdajema. Auto nepotřebovalo nic akutně, ale pár věcí tam bylo starých a unavených, takže se měnily přední brzdy (kotouče i desky), komplet pancířový brzdový hadice a závodní brzdovka, siláče diff, uložení předních stabíků, zadní příčná ramena, drážkový řemen+kladka, rezonátor dostal novou výplň atd. Nechal jsem dodělat rychlo-odpojovák baterie. Krom toho jsem dokoupil zástěrky, nechal odstranit přidanou nabastlenou elektroniku (ještě od Japonce), navoskovat spodek, pořádně umejt celý exteriér a navoskovat lak, začernit hnusné gumové a plastové díly. Jo a ještě upadlo sklo z mlhovky, což se dle fór prý občas stává, tak jsem sehnal jinou (z druhý ruky za strašný peníze, protože už nejsou) a nechal obě nějak lépe přilepit, abych to za chvíli neřešil zase. Koupil jsem si taky japonský bluetooth/FM transmitter, abych mohl poslouchat hudbu z mobilu skrz kazeťák – a japonci mají jiné FM frekvence než my, takže taky dobrý… A okolnosti mě donutily pořídit si pasivní antiradar :D 

A teď zážitky. Vzal jsem Evo na svou první akci s Klubem sportovních aut (KSA), jehož jsem se letos stal členem. Akce to byla pěkná, ale Evo bez aktivního středového diferáku ACD (tzn. evoluce 6 a starší) nepošle dozadu víc než 50%, takže i na mokru s přefoukanýma zadníma kolama se tomu nechtělo jít do smyku, ale občas se nějaký powerslide povedl (přikládám video) a hlavně jsem si trochu osahal chování auta na limitu na mokru. Hlavní poznatek je, že moje nový letňáky Michelin PS5 drží hovadsky a že Evo není na kraviny, ale prostě chce jet za každou cenu rychle a efektivně. Tam kde ostatní kroužili driftem dokola, tam já sem jel kolem dokola čistou stopu 80+km/h na hladkym kropenym povrchu navrženym na to, aby to tam snadno klouzalo a prostě se to nechtělo utrhnout, ani s jedním kolem ve vzduchu :) Martin Semerád, který koučoval mojí skupinu, to zkusil taky – ne na tý kružnici, ale na takové menší kropené trati. Jemu se to nakonec povedlo nějak rozhoupat kombinací všech technik najednou, včetně brždění levou nohou, do kterýho jsem se pouštět nechtěl. Po pár lapech na testovacím okruhu zvaném “mini Sosnová” mi auto vrátil a já utíkal do lesa vyhodit oběd. Cestou zpátky z této akce v německém Gross Dölln jsem otestoval maximální rychlost na autobahnu, což bylo docela vtipný, protože moje Evo a JDM auta obecně mají často tacháč jen do 180 km/h bez ohledu na to jak rychle jedou. Takže skutečnou rychlost od této hodnoty dál jsem viděl pouze ve Waze a zastavila se nakonec na 236 km/h, kdy mi došly převody (to bylo asi 7200 otáček na pětku).

Jindy jsem se zase jel projet s kámošem, který si postavil turbo NA miatu s hybridním turbem (EFR), což je naprostej brutus, protože nemá žádnej lag a s lehkou miatou to cvičí jako svině od nízkých otáček a malýho boostu. Stejně jsem byl přesvědčený o tom, že ho ve zrychlení zdevastuju, přece jenom mám 360 koní, 470 Nm, váha není kdoví jak šílená při 1360 kg. Takže poté, co se nám ten jeho projekt podařilo nastartovat přes laciné startovací kabely z benzínky, jsme to jeli vyzkoušet. I když jsem si zařadil ideálně a předroztočil si turbo, tak prostě zrychloval plus mínus stejně, zmetek :) Byla to velká sranda. Víte jak se říká “nikdy nezávoďte s Civicem, co má laptop na sedadle spolujezdce”? U miaty to zjevně platí taky. Samozřejmě tenhle roadster všude bojuje s trakcí, ale to je zase součást jeho šarmu a nabízí to úplně jiné zážitky než Evo.

Na krátké projížďce s kámošema s GR Yarisem a Evem VIII jsem si prohodil auto s majitelem té osmy, abych viděl co je zač novější generace Eva. Prej je VI poslední evoluce, co byla primárně postavená jako závoďák a pak předělaná na silnici kvůli homologaci, zatímco od sedmičky dál to bylo naopak. Nevím co je na tom pravdy, nicméně přesně takový pocit jsem měl z té osmé evoluce. Má ji naladěnou téměř identicky jako já, takže taky jede jak svině, ale už od volnoběhu nepůsobí tak ostře svým projevem. Řízení mi přišlo přeposilované (částečně asi dané i tím, že mám menší sportovní volant), řazení mi přišlo trochu horší (má šestikvalt, já pětikvalt). Osma má teda lepší sedačky – líp podržej. Při projíždění městem nám oběma pískaly brzdy jako když přijíždí vlak, musel jsem se smát. Každopádně výběru nelituju a kámošovi jsem udělal trochu medvědí službu, protože hned začal shánět šestku :))

Jízda na sněhu je samozřejmě taky silná stránka Eva a je to hrozná sranda (powerslidy, kdy zahrabou všechna kola a neuvěřitelný odpich bez ohledu na to po jakém bordelu se jede), bohužel to zatím není *moje* silná stránka, takže jednou takhle v lese jsem to rozparádil trochu moc a měl nahnědíno až ke krku - naštěstí jsem vyvázl pouze se šrámem na egu :D No, mám se ještě co učit. Klíč je udržet motor v otáčkách a turbo roztočené, pač jakmile se člověk posere a pustí plyn, tak ztratí tlak a už se ze šlamastiky včas nevytáhne, páč bez antilagu chvilku trvá než se to zas roztočí. Teorie je jasná, ale v aplikovat ji v praxi, když ti každá buňka v těle v krizovce říká, ať brzdíš, to je věc jiná :)

Dál mám v plánu vzít Evo koncem září na Nurburgring (opět s KSA), tak pak napíšu jak to šlo. Mezitím můžete sledovat občasný foto-update na  IG @evo6_cz.

PS: V galerii jsou další fotky.