Zimmer Golden Spirit: Číslo pět žije

Svět je velké místo a o náhody zde není nouze. Tak by se asi dal shrnout osud Zimmeru Golden Spirit z roku 1980. Nejdříve si ale dejme menší historické okénko, abychom pochopili, jak se vůbec takové auto na svět dostalo.

Kde se vůbec vzala společnost Zimmer a proč vyráběla auta?

Historie Zimmer Corporation se datuje až do třicátých let dvacátého století, podle původního názvu Zimmer Boat&Trailer co. si nejspíš i dokážete představit čím se zabývala. Po druhé světové válce byla společnost jejím zakladatelem Donaldem Zimmerem přejmenována na Princess Homes, zaměření výroby zůstávalo převážně stejné, od obytných přívěsů se postupně propracovali k výrobě mobilhomů. Vedení firmy se časem ujali synové zakladatele a objem výroby i nabízených produktů radostně rostl. Nebavíme se tu o nějaké garážové firmě, v roce 1968 vstoupila společnost na burzu. V roce 1982 došlo k přejmenování na Zimmer Corporation, tehdy měla společnost výrobní závody v osmi státech USA a přbližně 1600 zaměstnanců. Ti se zabývali nejenom výrobou obytných přívěsů, ale i obytných nástaveb na různé podvozky, přestavby toho času populárních dodávek nebo přestaveb pickupů. To ale nebylo všechno. Pustili se i do kompletní novostavby obytného vozidla s názvem Astron, výroby malých jachet a dokonce i do výroby ultralightů.

Nápad na to, že by mohli vyrábět i auta, vznikl přesně na tom místě, kde vzniká většina geniálních nápadů. V hospodě, respektive restauraci. Prezident Paul Zimmer šel na večeři se svým synem Robertem, který byl také zaměstnancem rodinné korporace. Zisky firmy padaly, konkurence mezi výrobci obytných vozů byla olbřímí. Chtělo to něco nového, co firmu pozvedne k novým výšinám. Robert měl vizi. Vizi neoklasicistního automobilu, který by byl postaven na moderním podvozku. Spojení elegance veteránů a jízdních vlastností moderních vozů. Nakreslil svou představu otci na ubrousek, nadhodil několik parametrů a dohodli se, že Robert bude mít na starost nejenom projekt automobilu, ale stane se také ředitelem nové společnosti Zimmer Motor Cars co. Dobové zdroje se o tom, jaké látky byly toho večera konzumovány, nezmiňují, nechme tedy tyto okolnosti na naší fantazii.

Raději se přesuňme k tomu, jak se takové auto postaví. Když se podíváme na předválečné automobily a vozy z let osmdesátých, těžko budeme hledat místo, kde by se mohly prolnout. Co byste dělali vy, kdyby vám někdo ukázal na fotce Mercedes-Benz 680S z roku 1928 a řekl vám, že si máte vybrat v dnešní nabídce aut nějaké, ze kterého půjde udělat něco podobného? V Zimmeru si to udělali o něco ‚snazší‘. Měli zkušenosti se stavěním na základu Fordů, takže stačilo otevřít brožurku a vybírat… Co tam máme? Hromadu pick-upů, zbytečně veliké LTD, Thunderbird, prťavé Pinto… Moment, možná bude spíš důležitější, co nám vlastně bude Ford ochoten prodat. Prý tam mají skladové Mustangy, které nikdo nechce. Když jich vezmeme deset naráz na první pokusy, dají nám na ně i slevu?

Ať to bylo jakkoli, na dvoře továrny se objevily hotové Fordy Mustang. Co s nimi? První na řadu přišli pracovníci, co to umí s flexou a autogenem. Po nich se pak na rozřezané karoserie vrhli ti, co umí s laminátem. V mezičase další skupina pracovníků naskákala do aut a objela okolní obchody s autodíly, aby sehnali vše, co bylo na hotovou karoserii posléze osazeno. Svoji práci muselo poctivě odvést i marketingové oddělení, aby bylo možné Golden Spirit prodat za cenu, která tehdy odpovídala cca jedenapůlnásobku ceny nového Mercedesu 450 SL Coupé. Pokud bychom se na to podívali očima dnešního člověka, zdála by se nám výroba Golden Spiritu jako pořádná kravina. Ale osmdesátá léta byla dobou, kdy bylo všechno možné. Jinak se to, že objednávky doopravdy přicházely, nedá vysvětlit.

Na dvoře výrobního závodu se začaly objevovat ne desítky, ale stovky Mustangů ke konverzi. Ruce stopětasedmdesáti zaměstnanců pak za deset let produkce stvořily přibližně 1400 kusů Golden Spiritů. Mezi nimi také ten, na který se dnes díváme. Má pořadové číslo 005, je tedy jedním z prvních. Pokud alespoň zhruba tušíte, jak vypadá Mustang třetí generace (což shodou náhod zrovna já vím celkem přesně), pak celkem snadno najdete partie, které unikly řezu brusky. Bez úhony zůstala střecha, dveře a čelní sklo. Dokonce i boční okénka jsou stále původní, byť z většiny zakrytá laminátovým dílem. To je ovšem vše.

Ke konverzi byly používány karosářské varianty Notchback, které byly zaříznuty na konci C-sloupku až někam do oblasti kufru. Podlaha kufru je ale zachována, včetně prostoru pro rezervu. Přední část auta je ‚rozpůlena‘  v oblasti uložení tlumičů a nastavena o 38 palců (necelý jeden metr) příhradovou konstrukcí tvořenou dvěma jekly s výztuhami. Motor s převodovkou se tedy nachází stále ve stejné pozici. Stačí proudloužit brzdové hadice, vyřešit prodloužení tyče řízení a navařit nové uložení pružin a tlumičů. Prodloužení volantové tyče je realizováno pomocí dlouhého bowdenu, který se používá třeba jako hnací hřídel u ohebných traktorů. A nové domky tlumičů jsou důmyslně ukryty pod kapkovitými kryty předních světel. Na takto prodlouženou karoserii jsou přichyceny (respektive přilepeny) laminátové díly tvořící celkový styl vozu a pak zbytek dílů, které mají původ snad ve všech koutech světa. Nelze nepoznat třeba přední blinkry z VW Brouk.

Interiér je oproti exteriéru ‚skoro‘ nezměněn. Přístrojová deska svůj původ nijak nezastírá, je pouze osazena dřevěnými dekory. Pocit luxusu přidává tlustý koberec, pozlacený volant Nardi, sedačky Recaro a další drobné doplňky. Palubní deska mimochodem vždy odpovídala roku výroby původního Mustangu. Pouze na konci výroby už v Zimmeru palubní desky upravovali více, aby se původ vozu zamaskoval.

Vůz 005 z roku 1980 je pravděpodobně nejstarším dochovaným kusem a spíše než hotové produkční auto je to ještě prototyp. Kromě několika odlišností, které se na pozdějších vozech neobjevily, je vidět, že auto bylo šité velice horkou jehlou. Možná ještě nebyli zaměstnanci tak šikovní, možná se s výrobou spěchalo, aby se stihlo oficiální představení. Možná jen byli všichni pod obraz a každý mluvil jiným jazykem. Do první kategorie rozdílů patří třeba odnímatelný žebrovaný panel u stěračů nebo odnímatelný kryt baterie na pravém rezervním kole. Na sériových autech se neobjevily ani dělené boční kryty motorového prostoru. Tyto detaily se na produkční auta dostaly pozměněné pravděpodobně z nějakých technických nebo designových důvodů. Co asi nikdo naopak neplánoval, jsou boční nášlapy na prazích, přišroubované každý jinak, velmi laxně slícované díly po celé karoserii, nebo třeba stabilizátor přední nápravy, jehož úchyty někdo přivařil, aby vodící silentbloky, tímto svařováním poškozené, už nikdy nikdo nevyměnil. 

Rozsah použitého spojovacího materiálu je velmi široký, pokusy začistit ostrou hranu leckdy nulové, na křivý díl je namontován další ještě křivěji. Originální kabeláž byla délkově nastavena velmi narychlo. Nikdo se nikoho na nic neptal, úkol postavit auto snů byl asi v termínu splněn, na propagačních fotkách se dá leccos vyretušovat a v záři reflektorů na oficiálním firemním dýchánku auto vypadalo jako bomba.

Pozvané celebrity chatrnost prototypu neprokoukly, objednávky se začaly hrnout a Golden Spirit měl zelenou. Postupem doby se dařilo nulovou kvalitu vylepšit, takže poslední sériová auta už vypadají opravdu dobře. Tedy uvědomíme-li si, že nejsme v německy precizní továrně plné inženýrů, ale stále se nacházíme v hale na Floridě, kde z jedné strany létají jiskry od rozbrušovačky, naproti smrdí laminát a k měření spáry u dveří se používá svinovací pásmo. A také musíme slovo „dobře“ vztáhnout na situaci, kdy jsme nechutně bohatí, chceme trochu kýče, hodně cingrlátek, cirkusové kombinace barev a hodně zlata a chromu.

Jak je asi jasné, konstrukce a technika původního Mustangu byla v co největší míře zachována. To platí i pro pohon. Je zde prachobyčejný vidlicový osmiválec Windsor spřažený s automatickou převodovkou. Pětilitr, toho času již notně unavený životem, stále bublá, jak by člověk čekal, ale dynamiku stejného ražení jako u Mustangu nečekejte. Golden Spirit sice z Mustangu vychází, ale nese si s sebou podstatně více hmotnosti.

Co mě ale překvapuje, je řízení. Foxbody Mustang se vyznačuje velice příjemným a přesným řízením, které je tady, světe div se, skoro stejné! Bowden, jímž je řídící tyč prodloužena, nepřidává skoro žádnou vůli a tak se tato bárka kormidluje vlastně celkem příjemně. Myslet ovšem musíte na to, že sedíte hodně, doopravdy hodně daleko od přední nápravy a tak je nutno si všude rozumně najet.

Hledám, jak nejlépe popsat pocit z jízdy, ale popravdě – je to cirkus na kolech. Nejenom proto, že se na svět koukáte přes proklatě dlouhou kapotu a veliké vystouplé blatníky. Podvozek je spíše uhoupaný, těžko říct, jestli je to záměrem, nebo stářím. A pak jsou tu pohledy okolí. Tohle vážně není auto pro introverty. Všichni koukají, a to právem, protože takovouhle věc skoro určitě ještě neviděli.

Automobil dnes patří Technickému muzeu v Brně. To samo o sobě pokrývá mnoho oborů a jeho silniční sekce má obsáhlou sbírku vozů, často velice raritních, jako třeba elektromobil EMA. Vozidla v jeho sbírkách mají většinou společné to, že se historicky týkají provozu převážně v ČSSR. Jak se tedy vůz, který je raritou i za oceánem, dostane mezi všechny ty Škodovky, Tatrovky nebo Zetky?

K tomu bychom se museli přesunout zpět do osmdesátých let do kasina v Las Vegas, kde sedí Sylvester Stallone a hraje karty. Nejspíš je to celkem bujarý večírek a hazard jede naplno, neboť sází i jedno ze svých aut. Karta ale nepadá. Autobusem domů nejspíš nepojede, ale že by prohrál auto? No, určitě se utěšoval tím, že bude mít v garáži o místo víc. Novým majitelem Zimmeru se stává jeho známý z Československa, obchodník se starožitnostmi. Ten auto skutečně dostává přes oceán, zde legalizuje a na svůj Golden Spirit osazuje brněnské registrační tabulky. V devadesátých letech musel nejspíš způsobit řádný rozruch všude, kde se objevil, ale to se koneckonců děje dodnes. Možná i to mohl být jeden z důvodů, proč ho později majitel mění za podstatně usedlejší Chevrolet Corvette čtvrté generace. Zimmer Golden Spirit #005 se tak dostává k dalšímu podnikateli, který za něj ale původnímu majiteli nezaplatí. Po roce 2000 je vůz neúspěšně nabízen v aukci za cenu 4,7 milionu korun a nakonec končí v soudním skladu jako exekučně zabavený majetek. I soud se jej snaží zbavit, ale o atypický a tehdy už nepojízdný vůz opět není zájem. Po několika letech uplyne doba, kdy je soud povinen majetek držet, a vůz je určen k likvidaci.

Naštěstí se na straně soudu (respektive ministerstva vnitra) našel někdo, kdo takový hřích nedopustil a obrátil se na Technické muzeum v Brně, kam se podařilo auto bezúplatně převést. Tak se muzeum stalo majitelem rarity z USA, která sice nezapadá do jeho sbírek, ale byla řadu let součástí českého provozu a se značkami BMX 33-99 brázdila převážně Jižní Moravu denně.

Zimmer samozřejmě prošel renovací. Dlouhé odstavení ve skladech i pod širým nebem si vybralo svou daň, přesto se zachoval sice nepojízdný, ale skoro kompletní. Stačilo jej tedy jen opravit. Snadné, že? Akorát že vůbec. Práce to byla dobrovolnická, rozpočet nebyl neomezený a tak návrat Zimmeru na cesty trval celých 10 let. Auto bylo v podstatě z poloviny rozebráno, opravou prošla zadní náprava, interiér, došlo na kompletně novou elektroinstalaci a také nový lak. Svou dávku práce vyžadoval i motor a zpojízdnění celého auta.

Souběžně s opravami probíhalo i pátrání po historii vozu. Nejdůležitějším vodítkem byl fakt, že většina venkovních dílů, které by měly být chromované, na sobě nikdy žádný chrom neměla. Jak to, když všechny Zimmery Golden Spirit mají nárazníky, lišty i rámečky chromované? A jak to tedy při renovaci udělat? Chromovat, či nalakovat do zlaté? Jak to zjistit?

K odpovědi se dostaneme, ale menší oklikou. Firma Zimmer se okolo roku 1987 dostala do finančních problémů, pokusila se o reorganizaci odštěpením jednotlivých divizí a nakonec zkrachovala. Poslední automobily v továrně v Pompano Beach vyrobili v roce 1988, šlo nejenom o Zimmer Golden Spirit, ale také o podobný koncipovaný Zimmer Quicksilver postavený z Pontiacu Fiero. Těch bylo mimochodem vyrobeno jen zhruba 150 kusů, jde tedy o mnohem zajímavější věc než ‚tuctový‘ Golden Spirit. Úplný konec aut značky Zimmer to nebyl. V roce 1996 koupil práva na tuto značku Art Zimmer (jde pouze o shodu jmen) a začal vyrábět podivné retrovozy na platformě Lincolnu Town Car. S příchodem Mustangu páté generace pak došlo i na nové Golden Spirity.

Stačilo tedy napsat na adresu firmy pana Zimmera, jestli o voze číslo 005 náhodou něco neví. A ejhle, odpověď přišla. Ozvala se paní Ruth Zimmer, že podle záznamů ‚staré‘ továrny existují dva vozy Golden Spirit, které byly vyrobeny se zlatým lakováním doplňků. A oba si objednal Sylvester Stallone. Zbývá tedy zavolat Sylvesterovi, jestli už mu jdou karty lépe.

Ačkoli je Zimmer Golden Spirit Coupe úplnou raritou, kus patřící Technickému muzeu v Brně není jediným kusem Golden Spiritu v ČR. Další kus se nachází v muzeu JK Classics v Lužné u Rakovníka, jde o Golden Spirit z roku 1983 ve verzi Formal a černé barvě. Od Coupe se odlišuje absencí vinylu na střeše a na víku kufru. A třetí kousek se do ČR dostal teprve nedávno přímo z USA, je to vínový kabriolet z roku 1986.

Za speciální zážitek patří díky nejenom Technickému muzeu v Brně, ale hlavně Ondrovi Spáčilovi, který Zimmer uvedl zpátky do života. Zachoval tím sice bizarní, ale přecejen důležitý kus historie. 
O krásné fotky se opět postaral Pepa Vyškovský. Díky!