Volvo S60 T6 R-Design (2014): I Švédsko má svůj sportovní sedan

Pokud se alespoň občas účastníte brněnských Kafé a Kár, už jste tohle šmoulové Volvo měli pár příležitostí spatřit. Můj zájem se prohloubil hlavně po zjištění, co má pod kapotou. Slovo dalo slovo a dostal jsem příležitost si ho vyzkoušet na vlastní kůži. Volvo z dob, kdy se na povrch, a do produkce, občas ještě dostaly šílenosti ze spolupráce s úpravcem Polestar. Umí švédové vůbec vyrobit sportovní sedan? Umí snad lépe než němci nebo dostojí leda pověsti nudných a bezpečných aut pro zubaře?

Co vlastně znamená označení R-Design? Jedná se o specifikaci původně pro export do USA. Jde o krapet přiostřenou a vylepšenou verzi standardní S60 T6, kromě několika designových prvků, jsou tu hlavně skvělé sedačky s logem. Došlo však také na úpravu motoru, naladění převodovky, podovozku a také větší brzdy, právě z dílen Polestar. Ještě tak, aby dávalo smysl. Výše už je pak pouze absolutní vrchol “S60 Polestar”, kde si někdo v garáži nejprve musel něco šnupnout, protože pak na S60 namontoval brzdy Brembo a stavitelný podvozek Öhlins, přidal ještě více koní a veškerá smysluplnost se vytratila.

Začněme tradičně designem. Předek působí střízlivě, elegantně a na první pohled nedává jakkoliv najevo nějaké sportovní zaměření. Snad jen příplatkové nástavce pod předním nárazníkem by mohly tenhle sleeper lehce prozrazovat. Druhá generace S60 už je však dosti moderním vozem, což samozřejmě přináší spoustu pozitiv. Zejména v oblasti bezpečnosti (Volvo, duh), bohužel se však už vzdává nízké, ostřeji řezané sedanové siluety. Jinými slovy, prostě mu narostl zadek. Při pohledu na jeho záď připomíná spíše liftback a dokonce i přes absenci stěrače jsem do poslední chvíle stále věřil, že se kufr zvedne společně se zadním sklem. Také na zadní světla bych si musel chvíli zvykat. Vlastně by se mi možná víc libila verze kombi. Ajaj, jeden mám chvíli doma, a už mě kombíky dostávají do svých spárů.

Barva zaujme na první dobrou a vypadá fakt skvěle. Vlastním názvem Rebel Blue vypadá dobře jak na fotkách, tak naživo. Dokonce, když jsem skládal Tomovi (fotograf) kompliment, že má tentokráte fotky povedenější, než obvykle, suše odvětil, že hlavní kouzlo je v té barvě. Je jejím velkým fanouškem. A já taky. Vlasně jsem asi nenašel nikoho, kdo by nebyl. Podle mě skvěle zapadá i do té logiky. Když už jsem si vybral ptákovinu jako je sportovní Volvo, přece bych ho nechtěl v šedé, ne? Ale na druhou stranu, pak by byla iluze sleeperu zcela dokonalá. Tak nevím, raději pojďme dál.

Je čas se podívat dovnitř na ty parádní sedadla a otestovat je. Nabídnou styl i pohodlí. Hezky do nich zapadnete, jsou dost pohodlné na sezení, ale zároveň nepostrádají boční vedení, které oceníte při ostřejší jízdě. Vnitřek je celkově hezké místo k bytí, žádné protivné zvuky či vrzání. Po usednutí za volant mám pocit, jako by S60 byla uvnitř větší než se zvenku zdá. Taky se mi vždycky moc líbil design středové konzole. Vypadá tak čistě, uhlazeně, bez těch okrajových hran, které by ji rámovaly. Velmi estetické … použil jsem to cizí slovo správně? Uvnitř je dostatek místa, dokonce i pro cestující vzadu. Holt pozitivní dopad nafouklejší venkovní siluety. Rozumím tomu, proč se občas Volvo pasuje do role čtvrtého mušketýra německé prémiové trojky. Nebo tam podle vás nepatří? Podle mě si ostudu neutrhne.

Severské značení mám rád, dává docela smysl, dá se v něm vyznat nebo mít aspoň hrubou představu, kde se nacházím. Narozdíl od některých jiných výrobců, zdravím do Jaguaru. S60 je střední sedan, T6 potom určuje použitý motor a jeho výkon, zde náhodou také o šesti válcích. Mnohem více mě však zaujalo, že jsou uspořádany v řadě a dokonce napříč. Jako člověku zvyklému na BMW prostředí, mi to nedává vůbec žádný smysl. Ovšem ještě nás čeká bonus v podobě turba. Stádo 330 koní (242kw) pak putuje prostřednictvím mezinápravy Haldex na všechna kola. Pochyby o tom, jak vlastně vůbec může fungovat, jsou po pár prvních kilometrech zažehnány. Motor táhne krásně lineárně, ale auto přitom velice dobře maskuje rychlost. Obvykle až do pohledu na budíky mi nepřišlo, že bych se dopouštěl čehokoliv nepřístojného. Čísílka na palubce však tvrdila něco jiného. Výfukový systém doznal pár drobných změn a v případě zájmu je nyní možné, za pomoci dodělané klapky, dopřát si hlasitější projev. V nižším spektru je stále celkem ticho, ale jak motor letí do otáček, dostavuje se bavorské deja vu. Charakter rovné šestky v sobě nezapře. Pohonná jednotka mě vážně bavila, jenže hned vzápětí přichází první “ale”.

Šestirychlostní automatická převodovka s hydroměničem od firmy Aisin. V běžném provozu řadí naprosto hladce, až nepostřehnutelně, do sportování však trochu hází vidle. Když při průletu oblíbenými okreskami přijde okamžik, kdy zrovna nechci, aby mě hnalo vpřed přes tři sta koní. Zvednu nohu z plynu, abych si přibrzdil nebo prostě jen chvilku plachtil, téměř okamžitě odřadí až na šestku a očekává klidový režim. No, jenže já bych za zatáčkou rád už zase výjezd pod plynem. Dokonce ani přepnutí do sportovního režimu okno pro podržení kvaltu příliš nerozšíří. Řešením, které alespoň mně fungovalo nejlépe, tak je zvolit režim manuální. Vůbec přitom tolik nejde o klikání pádly pod volantem. Nahoru si případně přeřadí sám, tak akorát na hranici omezovače, dolů si občas při brždění shodím kvalt pádlem. Primárně je můj cíl prostě déle viset na zvoleném převodovém stupni. Ono pak už vlastně není potřeba ani tolik řadit, tři-čtyři bez problémů obslouží většinu okresek. Rychlejší uzamčení hydroměniče v manuálním režimu už je jen další pozitivní bonus. Snad by se dalo od nějakých tunerů-specialistů na Polestar sehnat ještě ostřejší naladění z vrcholného modelu?

Svezení mi přislo jako ideální kompromis a průnik komfortního i sportovního světa. Testovaný kus byl navíc osazen sníženými pružinami od H&R a rozměrnějšími devatenáctipalcovými koly. Jistě se nejednalo o jízdu na obláčku, jako si ji představují majitelé Citröenu, ale i přes silnici ve slabším stavu se přepravíte důstojně a s plombami na svých místech. Po stránce sportovních sedanů bych se nezdráhal srovnání s tradičním M-paket podvozkem, který na mě působí obvykle velmi podobně – tvrdší, ale snesitelný. Na okreskách se však můžete bez obav pustit do sportovnější jízdy. Vlastně jsem byl až překvapen, jak moc jsem se bavil. Pokud mají zatáčky aspoň trochu přirozený rytmus, šedesátka stejně obdivuhodně jako rychlost umí zamaskovat i svou váhu mezi oblouky. Až v těch nejkrkolomnějších vracácích se na hraně (a mokru) projeví úskalí uložení motoru a Haldex s preferecí přední nápravy nedotáčivostí. Upřímně, tohle však nastane až překvapivě pozdě, ve skutečně krajním případě. Svůj podíl v tomto projevu bude jistě mít naladění Haldexu od Polestar, který umí poslat na zadní nápravu až celých 100% výkonu, což u podobných řešní nebývá úplně pravidlem.

Ještě je tu jedna věc milý Watsone. Šest válců napříč, k tomu převodovka, kolik místa zbyde k natočení kol? No už moc ne. Poprvé, když jsem manévroval ve stísněné uličce jsem chtěl mít maximální jistotu a určitě nic neodřít, tak to prostě vyšlo na dvacetibodou otočku. Jenže během testu jsem párkrát narazil na stejný problém a ve finále při focení jízdních fotek jsem se regulérně nemohl otočit na stejném místě jako fotící auto na první dobrou. Pojal jsem podezření, že se nejedná o náhodu. Hmm, vlastně mě moc hejtů nenapadá. Můžeme si leda společně trochu pobrečet nad spotřebou. Jenže kolik by měl žrát přeplňovaný třílitr v zátěži? Navíc s ním jde i lidsky a pak se bavíme o jiných číslech.

Verdikt

Umí ve Švédsku udělat sportovní sedan? Ano. Umí ho lépe než němci? No, to záleží na vaší chuti. Charakterní motor s řádkou válců, jakou (nejen) ve Volvu už nenajdete si vás získá. Vyvážený podvozek, který se poměrně úspěšně snaží zavděčit všem. I s převodovkou se dá žít, když zjistíte jak na ni. Ideální vůz pro někoho, komu by z jakéhokoliv důvodu nevoněl německý trojspolek a požadoval něco neokoukaného se špetkou exotiky. Rebelská šmoulová je naprosto skvělá barva, kterou bych vyměnil snad leda za kombi s ikonickým polepem ze závodní série cestovních vozů. I když verze z australského V8 Supercars také není k zahození. Vážně se mi moc nevýhod najít nepodařilo. Třeba jednou, kdyby mě bavorsko zradilo…i když ještě mám ve frontě Lexus.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný šestiválec 2 952 cm³ B6304T4
Výkon: 242 kW / 330 koní v 5600 ot./min
Točivý moment: 485 Nm v 2100 – 4200 ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická s hydroměničem
Maximální rychlost: 250 km/h
Pohotovostní hmotnost: 1700 – 1750 kg 
Průměrná spotřeba majitele: průměr 12 – 13L / 100 km
                                              cestování 8,5L /100 km
Cena dnes: okolo 500 000 Kč